Šetčet
přečtené 238
Slamění psi
2004,
John Gray
Drž se čerte svého kopyta - dalo by se říct. Filosofické eseje s kritikou jednotlivých směrů mi přišly nejsilnější snad proto, že byly založeny na znalostech v oboru, ve kterém se Gray vyzná. Jinak by se však mohla kniha jmenovat Slamění panáci, protože vždy na jevech, které se autorovi nelíbí, vytkne jeden znak a ten se pak snaží rozcupovat. Jedná tak s křesťanstvím, vědou, evoluční teorií a s dalšími základními kameny západní civilizace. Útočit na evoluční biologii (doporučuji Flégrův Úvod do evoluční biologie) skrze kritiku darwinismu je jako útočit na moderní sochařství skrze kritiku disproporcionality Věstonické venuše. Útočit na vědu skrze její tendenci podléhat módním tendencím a pak se opakovaně ohánět pavědeckým, sexualitou posedlým Freudem, který je dnes znám hlavně proto, že ho vzala za svého umělecká elita přelomu století, je nespravedlivé a nic lepšího než současný systém zatím nikdo nevymyslel - ani Gray. To, co je autor schopen vyvodit o vědomí a svobodné vůli z aktuálního stavu poznání v oblasti medicíny (doporučuji cokoliv od Koukolíka, např. Lidský mozek), je příliš odvážné a nepodepřené fakty. Zkrátka si myslím, že pro podobnou kanonádu jsou jeho vlastní pozice a pozice teorie Gaiy poměrně slabé. Gray odkazuje především na různé spisovatele, filosofy, když už se mezi prameny objeví něco z oblasti přírodních věd, jedná se zpravidla o popularizační literaturu. Nakonec jsem však rád, že jsem si zase po čase přečetl něco, s čím se nemůžu ztotožnit. Taoista se ze mě nestane.... celý text
Mlok 2019
2019,
* antologie
Výběr je letos rozmanitý. Občas je poznat, kdo už je vypsaný a kdo ne, ale letošní Mlok se čte dobře a úroveň amatérů je za mě vyšší než u sbírek spousty známějších autorů. Příspěvky obecně trpí nešvarem, že zápletky a jejich rozuzlení často padají z nebe, což je pochopitelné ve vítězné pohádce o nebeské podpoře, jinde už to však nemá opodstatnění. Moji oblíbenci: 1. Plout nevídanou pouští, kde se sice také padá, ovšem je k tomu důvod. Jedná se o čistou sci-fi na půl cesty ke Gamowově panu Tompkinsovi s minimálním náznakem emocí a vztahů, aby se neřeklo. 2. Bellkana, protože má něco, co všichni ostatní postrádají, což dobře vynikne v rodinném souboji s povídkou Slečna z lepší rodiny, která má prakticky totožný motiv s drobnou obměnou v pohlaví aktérů. Autor prezentuje záhadu, kterou je schopen uspokojivě vysvětlit v rámci nastavených pravidel svého světa. Ve Slečně se problém nějak vyřeší, protože telepatie a tak to přece s duchama a démonama většinou funguje. Slečna rozhodně nepatří k tomu horšímu v antologii, ale setrvává v průměru, zatímco Bellkana je pro mě letošním absolutním vrcholem.... celý text
Proč byste měli číst Kafku, než promarníte svůj život
2011,
James Hawes
Kniha by mohla být poloviční. Nikoliv proto, že by byla nudná. Ovšem kapitoly, zejména ty úvodní, jsou strukturovány následovně: 1. část: Já vám něco řeknu. 2. Já vám něco fakt řeknu. 3. To budete koukat. 4. Připraveni? 5. Podstata sdělení. 6. To koukáte, co? Jakákoliv zajímavější informace je pohřbena v hromadě balastu. Navíc se příliš často jedná o domněnky a dojmy. Poznámkový aparát je chatrný a jeho smysl lze vyjádřit jediným doporučením - přečtěte si Altovo Der ewige Sohn. Postřehy z britského úhlu pohledu o vztazích Němců, Židů a Čechů v předválečné Praze jsou snad zjednodušené (Bohatému Němci, jako byl Kafka, skákaly chudé české děvečky samy do postele...), ale zároveň neotřelé a osvěžující. Na druhou stranu neustálé narážky ve smyslu: "Nikdo si toho nevšiml, nebo nechtěl všimnout, až já..." jsou otravné. Záverečné ztrhání většiny odborné literatury o Kafkovi z pozice prozaika (= laika) je vyloženě nabubřelé a hloupé. V knize nazvané Proč byste měli číst Kafku jsou dvě kapitoly o osudových ženách K. F., ačkoliv sám autor tvrdí, že jejich význam na jeho tvrobu se obecně přeceňuje. Přesto jsem rád, že jsem si knihu přečetl - kvůli poslední kapitole a závěru. Konečně někdo srozumitelně vysvětlil, čím je vlastně Kafka výjimečný. A nemá to nic společného s post mortem zařazování do různých ismů. Hawes mě přesvědčil, že má cenu dát Kafkovi ještě jednu šanci.... celý text
