Šetčet
přečtené 247
Jako zabít ptáčka
2018,
Harper Lee
Při čtení jsem si vzpomněl na pár jiných knížek. Zábavné a absolutně přirozeně působící vyprávění o vyrůstání kdesi na americkém venkově mi připomnělo časově a geograficky trochu posunutého Kinga, zatímco to tzv. poslání o tom, že někteří lidé jsou prostě zlí a jiní budou vždycky biti kvůli nějakým směšným rozdílům, předsudkům a nálepkám (nejen rasistickým) a nedomohou se spravedlnosti; že obecněji nemusí člověk dosáhnout svého, byť je tisíckrát v právu, to vše pojímáno očima dítěte, způsobilo, že jsem si knížku zamiloval. Trochu se nabízí srovnání s generačním souputníkem Lee a též alabamským rodákem Carterem a jeho Školou Malého stromu, která je čtenáři popisována téměř jako "pumelice lesní moudrosti". Jako zabít ptáčka je však podle mě chytřejší, čtivější a civilnější. Nakladatelé by měli dostat za uši, protože většinou v poslední době rezignovali na doslovy (vydání MF 2018).... celý text
Svatá Zdislava a její doba
2002,
Berthold Waldstein-Wartenberg
O žádný životopis se nejedná. Svatá Zdislava ve studii vystupuje jako poznámka na okraji nejspíše proto, že se moc informací o jejím životě nedochovalo. Autor se zjevně zaměřuje na Havla z Lemberka a situaci v Českém království v polovině 13. století, ostatně kniha je extraktem z rozsáhlejšího díla o jednom šlechtickém rodu. Poměrně poutavě psaná pasáž o boji Václava I. nejprve s Tatary a později se svým synem Přemyslem Otakarem vykresluje osud předního českého rytíře. Zdislava vedle něj působí jako plochá postava, její hlavní zásluhou je, že se chovala k lidem hezky a dobře se starala o rodinu. Hrabě Waldstein-Wartenberg připouští, kulantně řečeno, výpůjčky v legendě o jejím životě z legend o svatém Václavovi a svaté Alžbětě. Církví vyžadovaná názornost mrzačí odkaz lidských bytostí, protože máloco je tak děsivé, jako barokní idea svaté Zdislavy bičující se v nepřítomnosti manžela nebo rekonstrukce její podoby z dochované lebky s tak prázdnýma očima; obojí lze spatřit v bazilice sv. Zdislavy a sv. Vavřince v Jablonném v Podještědí. Doslovy osobností, mezi které se řadí i současný kardinál a tehdejší biskup královéhradecký Dominik Duka, ve mně vyvolávají dojem, že tyto studii snad vůbec nečetly.... celý text
Sbohem, město C. a pět povídek
2012,
Philip Roth
Doby se mění. Co kdysi bylo považováno za liberální výstřelek, je dnes nahlíženo jako konzervativní přežitek. Je těžké se nechat zaujmout příběhy z časů, které jsem nezažil, z prostředí, které jsem nepoznal, o lidech, se kterými nemám prakticky nic společného - ani obřízku, ani stravu, práci nebo názory na antikoncepci, jejíž typ zmiňovaný v titulní novele je sám o sobě polozapomenutý a zadupaný do země pilulema. Probíraná témata nejspíš bývala pro určitou skupinu důležitá, mě však spíš zaujme forma, styl a některé detaily. O to více jsem byl mile překvapen povídkami Obránce víry a Epstein, které mají kromě vtipu, pointy a svižného a jistého vyprávění i již na první pohled zřejmý transkulturní přesah. Povídky, z nichž první pojednává o nárokování a zneužívání nezasloužených privilegií a druhá se věnuje útrapám muže v krizi středního věku, jsou z mého pohledu vrcholem sbírky nejspíš i proto, že víra protagonistů v nich hraje zástupnou roli. Funguje jako kamínek v mozaice, který doplňuje celkový obraz a dodává mu lehce exotický nádech; nikoliv jako základ, bez jehož přijetí se část kouzla vytratí.... celý text
Konečná
2012,
Kingsley Amis
Jednohubka. Ale dobrá, místy pěkně hořká a s neobvyklými podtóny. Konec působí useknutě, jako by to autora přestalo bavit.
Deník pana Nuly
1976,
George Grossmith
"Nedostižný vzor," píše o knize František Ringo Čech v Ruském týdnu a je příliš skromný. Ale i při férovějším porovnání například s Jeromovými Třemi muži jsou příhody pana Pootera fádní. Možná volba vypravěče, přitloublého a ničím nezajímavého úředníčka, se kterým se čtenář ztotožnit nechce, protože jeho hlavním projevem je veřejné zostouzení sebe a své ženy, podtrhává Deníku nohy. Sám Pooter je cíleně zoufale nevtipný, což se odráží na vyznění díla jako celku. Při vzpomínce na muže, který si se životem hlavu neláme, se asi ještě párkrát usměju, ale jinak pouštím Deník nadobro do některé z knihobudek.... celý text
