Šetčet
přečtené 247
Mrtvá zóna
2009,
Stephen King
Nemůžu dát plný počet, kvůli několika přehmatům. Ve dvou třetinách přichází první plánovaný vrchol, uzavření příběhu škrtiče. Jenže děj je orientovaný výhradně na Johnnyho, chybí výstavba charakteru vraha, poznání jeho obětí atd., což jedna kapitola předřazená na začátek nespraví. A tak celá linka vyzní do ztracena, jasnovidec přijde na místo činu a za jednu noc celou záhadu vyřeší a Kingovi spadne řetěz z kola vyprávění, který se už o poznání lopotněji ve zbytku románu snaží nahodit přílepkem přímo jmenované varianty morálního dilematu o tramvaji a výhybce. Každopádně je snadné se Kingovým vypravěčským umem unést. Je fantastický ve ždímání emocí, ve vzbuzování sympatií či odporu vůči svým postavám, bezchybně pracuje s dětskými postavami a v neposladní řadě těží z nostalgického vzpomínání na doby, kdy bylo vše jednodušší.... celý text
Zvonokosy
1981,
Gabriel Chevallier
Příběh o banální historii okresního formátu - boji o veřejný pisoár před kostelem na francouzském venkově s konsekvencemi na celostátní politické scéně Třetí francouzské republiky obsahuje vzhledem k tématu překvapivě propracovanou charakterisitku desítek postav, jejich dobře vykreslenou motivaci a podrobný popis prostředí. Humor je dávkován poskrovnu, ale zase ve své jednodušší lascivní formě. Lýtka se zapalují, ňadra dmou a klíny vlhnou. Takové šovinistické až mysogynní narážky už dnes v literatuře člověk nenajde a ať si jsou, ale nechybí mi. Kladné postavy neexistují, každý je buď opilec, slaboch, hňup, pokrytec nebo nevěrnice, počestnost je pouze znouzectností kdysi hýřivých stařen, nebo škaredých nežádaných panen. V kontextu voleb zaujala postava generála Flanela, naprostého blba, jehož prapředek utíral Ludvíku XIV. řiť se slovy, že Flanel je vždy hebký. Zajímavé, že jsem odkaz na Zvonokosy před volbami neslyšel, ale to je asi dobře.... celý text
A přesto říci životu ano: (Psycholog prožívá koncentrační tábor)
1996,
Viktor Emil Frankl
Je to jedna z těch knih, které s člověkem otřesou a znejistí ho. Připomene mu, že leckteré přechodné nepohodlí, které zažívá, se dá celkem snadno přejít. Nutí k zamyšlení. Idea knihy v citátu Nietzscheho, že kdo má ve svém životě nějaké proč, ten snese každé jak, má však, dovolím si s přeživším z koncentračního tábora častečně nesouhlasit, svou mezeru. Podceňuje roli náhody. Na konci vydání je krásná Franklova řeč k 50. výročí anšlusu Rakouska. Některé myšlenky ve zkratce: "Přisuzovat Rakušanům, kterým je dnes mezi 1 rokem a 50 lety retroaktivní kolektivní vinu považuji za zločin... Byl by to návrat ke klanově chápané odpovědnosti podle nacistů... Mladé lidi by tento přístup nahnal do náruče starých nacistů a neonacistů."... celý text
V zajetí geografie: Jak lze pomocí deseti map pochopit světovou politiku
2018,
Tim Marshall
Na knihu, která si dává za cíl vyzdvihnout důležitost fyzické geografie je v ní málo fyzické geografie. Mapy s vyznačený misty, o kterých se v textu píše, jsou dobrým doplňkem. Asi bych více ocenil, kdyby se jednotlivé kapitoly věnovaly do hloubky jednomu konkrétnímu menšímu území, třeba Kosovu, Podněstří, Kongu, Iráku, a následně se v nich podrobně vysvětlil vliv místních geografických podmínek. Narvat do jedné relativně krátké kapitoly celou Afriku, do další Latinskou Ameriku nebo Blízký východ, to nelze bez přílišného zjednodušování. Po tvrzení, že oblasti obývané Kurdy, sunnity a šíity odpovídají ve starověku Asýrii, Babylonii a Sumeru jsem autorovy přestal věřit nos nezi očima. Opakovaně se mi stává, že četba knih novinářů pro mě skončí zklamáním. Zdá se mi, že mají nepotlačitelné nutkání vybírat si jen věci, které se jim hodí do krámu, a jiné zamlčovat.... celý text
Polka pro astrální ženu
1989,
Jaroslav Boček
Téžkopádně napsané, zdráhám se psát sci-fi. Mimozemský motiv není marný a jeho rozehrání v pseudohistorických textech z raného novověku je suverénně nejlepší částí, ale zbytek je harlekýnka pro stárnoucí muže s na hony signalizovanou pointou.... celý text
Před jídlem si důkladně uřízněte ruce
2022,
Marek Blažíček
Nepochopil jsem nic. Asi bláhově si myslím, že by každé dílo mělo mít svůj účel: Rozesmát, rozesmutnět, donutit k zamyšlení, ba dokonce i v případě kýče aspoň vydělat mrzký peníz. S díly, jejichž primárním účelem je být odporný, to je těžké.... celý text
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
2010,
Olga Tokarczuk
Pouze čeština a polština znají pojem myslivec a spojují ho s myšlením. V ostatních jazycích je to zkrátka lovec, hunter, Jäger... Mám na ně pifku, protože za obcí zavřeli na noc po dobu 3 měsíců les a střílí přemnožené divočáky, co sem z Polska tahají prasečí mor. Jakým právem si dovolují vraždit živé Bytosti? Měl bych je vzít něčím po hlavě. A pak svou ženu, protože jestli muselo to nebohé Zvíře umřít kvůli tak přesušené pečeni, co jsem dostal dnes k obědu, nic jiného si nezaslouží. Také bych si pak měl najít v okolí nějakého štramáka, abych byl šíleným ekodivoženkám v okolí sympatičtější. Člověk je holt občas zvíře a společnost je krutá. Skoro jako příroda.... celý text
Podvolení
2015,
Michel Houellebecq
Paradoxně dnes se s agresivními požadavky náboženských vládních stran na omezení sekulárních svobod potýkají v Izraeli, kam jedna z postav před novým režimem utíká. Houellebecq rozumně netvrdí, že se jedná o věštbu ani že jím prezentovaný souběh okolností představuje pravděpodobný scénář. Volí asi sobě blízký úzce profilovaný pohled univerzitního vyučujícího, který navíc v průběhu děje mizí na venkov, takže většina z mého pohledu zajímavějších událostí se odehrává na pozadí bez bližšiho vysvětlení. Po všech nadšených ohlasech jsem trochu zklamán. Houellebecq je jeden z mála, kdo demografické změny v západní Evropě reflektuje, ale navzdory zvěstem velmi krotce. I tak to stačí na relativně nadšené přijetí konzervativnější obce. Závěrečné pasáže s úvahami o slasti z podvolení mi připomínají jistý román s letopočtem v názvu.... celý text
Slovensko 30 let poté
2022,
Pavel Kosatík
Tento text byl proti mé vůli přesunut do diskuze, ačkoliv se nejedná o spoiler. A opravdu se jedná o můj názor. Zpátky ho prosím nepřesouvejte. Když jsem narazil v rozhlase na radioknihu Slovenské století, zaujala mě. Slovensko 30 let poté už tolik ne. Kosatík přistupuje k tématům často na můj vkus příliš emocionálně, subjektivně a bez schopnosti odstupu. Což je na druhou stranu těžké, asi jako vybírat žumpu a nedat najevo zhnusení. Myslel jsen si, že Kosatík je historik a překvapilo mě, že tomu tak není. Text podle toho vypadá, skoro jako by ho psal novinář. Autor se rozkračuje od Šumavy k Tatrám, najednou od Mečiara odbíhá k Velké Moravě, do 17. století, k Štúrovi a zase zpátky. Některé názory mě překvapily, třeba že Kiskovo možné krácení daní / daňový podvod při předvolební kampani pozbylo trestnosti, když daň doplatil. Jak by se pak Kosatík díval na Babiše, který taky dotaci na chalupu nakonec vrátil? Každopádně jsem rád, že žiju v zemi, kde propojení politiky s byznysem je minimální a nic podobného se u nás dít nemůže (haha). Pobavila mě myšlenka, že je dobré poznat slovenské reálie, abychom my Češi mohli Slovákům pomoci, kdyby to potřebovali. Už vidím to nadšení.... celý text
