Sianka přečtené 45

Úniková hra - Hon na Agenta 9 2023, Alex Woolf

Papírový dům: Profesorův deník 2021, Ivan Tapia

Ke knížce jsem se dostala v bazaru, kde jsem sháněla únikové hry různého typu, jimž se v poslední době věnuji tak trochu ze studijních důvodů. Zajímalo mě, jak je princip únikové hry zapracován do knižní podoby. A musím ocenit, že ten nápad se mi líbil, ovšem byla bych radši, kdyby se neočekávalo, že se pomůcky budou vystřihovat z knižních stránek, což ale lze alespoň obejít okopírováním stránek. Umím si však představit, že by u knížky mohla být přiložená/vlepená nějaká obálka s připravenými pomůckami... Jinak jsou úkoly lehčí až střední obtížnosti, a spojuje je příběh, který vychází ze seriálových událostí a je tudíž plný spolierů. Samozřejmě, že když člověk jednou úkoly projde, už ho zpět může přitáhnout jedině doprovodný příběh, a ten mi přišel docela dobře "naroubovaný" na princip únikovky, takže jsem byla spokojená a umím si představit, že bych se po nějaké době ke knize vrátila. A nebo ji jednoduše nepoškozenou předám dál. Tato kniha asi není určena milovníkům hodně obtížných způsobů luštění, ale dost možná i je místy překvapí a zaskočí. A ani příznivci náročné četby ji nejspíš neocení. Ovšem pro někoho, kdo se začíná zajímat o koncept únikových her/knih zatím patří z mého úhlu pohledu jednoznačně k tomu lepšímu, na co jsem zatím narazila. Bavilo mě to.... celý text

Úniková hra. Sherlock Holmes - největší případ 2023, Alex Woolf

Knížka s opravdu hezkými ilustracemi, při jejímž luštění i "luštění" se nemusejí nudit nejen děti, ale ani dospělí, zvlášť pokud si chtějí dát méně náročnou, ale hezky zpracovanou a ilustrovanou knižní únikovku a "Exitovky" jsou někdy už příliš, tady si člověk dopřeje pocit, že to zvládne. A i když se některé úlohy typově opakují a zdá se, že je všechno jasné, dobrý postřeh, troška matematiky a logiky jsou přece jen potřeba. Myslím, že kdo si ke knížce sedne, ani se nenaděje a už vesele skáče mezi stránkami a těší se, co ho na další čeká, až je po pár desítkách minut úplně na konci. A pak, předpokládám, stejně jako já nebude litovat času stráveného nad touto knížkou.... celý text

S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje 2022, Tom Felton

První cca dvě třetiny knihy byly zajímavým pohledem do zákulisí natáčení filmů, což mě bavilo, poslední třetina pak byla pohledem do nitra bolavé a současně vzdorující duše, což bylo popsáno způsobem, jaký jsem neočekávala a lehce šokovaná hltala stránku za stránkou, ač se to četlo mnohem obtížněji než začátek. Ráda bych jednou zjistila, že se Tom vydal po své vysněné cestě a že to nejhorší má skutečně za sebou.... celý text

Sběratel přání 2020, Mia Sheridan

Kdesi na pozadí příběhu je jasná inspirace kráskou a zvířetem, originálně přenesenou do současnosti. Po dlouhé době jsem se s chutí začetla do nefalšované oddechovky, kde konečně je něco víc než to, že by dvě třetiny zabíraly popisy, jak na to spolu skočili. Jiskření a intimností tu je pro mě tak akorát. Nejvíc mě uchvátil způsob, jakým byl převeden známý pohádkový námět do současnosti bez toho, aby to působilo přespříliš přitažené za vlasy. Klobouk dolů před množstvím autorčiny fantazie. Navíc byl hlavní příběh nerušivě opentlen a propojen s dalšími tajemstvími z minulosti jiného zamilovaného páru. Bavilo mě to, od začátku do konce.... celý text

Aréna jedna - Otrokáři 2012, Morgan Rice

Ke knížce mě přivedl tip na knížky pro čtenáře série Hunger Games. A je fakt, že knížka má v prvních scénách dost podobných rysů: jsou tu dvě sestry, starší ochraňuje mladší, ve vzpomínkách figuruje trochu zvláštní matka, která s nimi odmítla jít do hor, otec už před časem šel do války a Brooke předpokládá, že už nejspíš nežije. V popisovaném postapo světě existují arény smrti, kterým se sestry snaží vyhnout, ale nakonec neuniknou. Osobně by mi ani nevadilo, kdyby kniha opravdu byla Hunger Games volně inspirována, což jistě je, pokud by byla dobře napsaná. Jenže hlavní hrdinka, jak tu zmiňovali i ostatní hodnotitelé, je vykreslena jako natolik nerealistická superhrdinka bez toho, aby byl jen ždibec důvodu, proč tomu tak je. To už by bylo snad lepší připustit i něco jako "pavoučí kousnutí", či skutečně tvrdý výcvikový dril od dětství, než tolik náhod a absurdit. Z anotace knížky by se sice mohlo zdát, že Brooke dostala tvrdý dril od otce - vojáka, ovšem z děje každý pochopí, že drilu se nahodilé předávání zkušeností od otce ani zdaleka neblíží. Dívky spolu v horách údajně přežívají už měsíce, přičemž to spíš působí, jako by byly mimo původní předválečnou civilizaci sotva pár dní, protože vše, co Brooke nyní řeší jako řekněme "novinku", je opravdu neuvěřitelné, protože neznalost toho všeho by už dávno znamenala jejich smrt. A tak jsem ve výsledku knížku četla jako ukázku toho, jak se to nemá dělat. Ovšem svým způsobem se to paradoxně četlo svižně. Asi proto, že mě i trochu zajímalo, jak se s tímto konceptem dá "vylhat" ze scén, kdy už by byla hrdinka asi desetkrát mrtvá, a v tom to mělo i jisté kouzlo.... celý text

Zvon 2021, Neal Shusterman

Smrtkou jsem objevila Shustermana a bylo to fascinující čtení. Nimbus následoval a stále se to dobře četlo. Zvon už jsem dočítala jen proto, že mě zajímalo, jak to dopadne, ale kdybych ho četla první, asi bych nesdílela nadšení z autorovy tvorby, to už nebyl můj šálek kávy, ačkoliv je to stále dobrá kniha, ovšem ne pro mě. Měla jsem podobný pocit, jako ti, kdo tu již zmiňovali, že jim to připadalo, jako kdyby to psal jiný autor. Nimbus mě nedojímal, ale štval, v podstatě stejně jako tonisté, kteří tam byli asi jen proto, aby k někomu promlouval "prorok", a přesto pokryli významnou část "děje - neděje", finále bylo pro mě nečekané, ale nechala bych z něho jen část, týkající se smrtek, to druhé mi tam nepasovalo, přišlo mi, že je to něco navíc, co mi tam prostě nesedělo.... celý text

Kdo jsi tam v přítmí 2021, Michaela Vítková

Hoši od Bobří řeky 2005, Jaroslav Foglar

Hodnocení dávám tak, jak bych ho dala, když jsem knihu hltala v dětství. Dnes už bych asi hvězdičku ubrala, kvůli snad až příliš velké idealizaci toho, co je správné, ale bylo by to nefér, kniha nebyla psána pro dospělého, ale pro dětského čtenáře, a tehdy to bylo pro mě až neuvěřitelně motivující. A ten pocit jsem si připomněla i nyní po letech, když jsem knížku nostalgicky vytáhla ještě jednou z knihovny. Ačkoliv je příběh psán pro chlapce a o chlapcích, vůbec mi to nevadilo, nepřišlo mi na mysl, že to není fér, přece co brání někomu napsat něco podobného pro dívky, nebo pro všechny. Ty současné snahy o "vylepšování" všeho možného způsobují, že nevěřícně kroutím hlavou. Jako dítě mě to nenapadlo řešit, nebýt dění kolem, nenapadlo by mě to ani dnes, tak kdo to valí do hlavy dětem, to není samo sebou? Plnění bobříků je skvělý nápad, přátelství na prvním místě je hodnota, která překoná i nejdivočejší časy. Děkuji, pane Foglare.... celý text

Devadesátka pokračuje 1969, Jaroslav Foglar

Když jsem přečetla po letech z nostalgie Pod junáckou vlajkou, samozřejmě jsem musela vytáhnout i knihu Devadesátka pokračuje. Oproti té první už pro mě neměla takové kouzlo, ale bylo zajímavé připomenout si, jak pokračovaly osudy známých hrdinů.... celý text

Pod junáckou vlajkou 1969, Jaroslav Foglar

Když se mi po letech zatoulala do ruky kniha, kterou jsem četla v dětství, z nostalgie jsem ji otevřela a už se neodtrhla. Těžko říct, v čem je ono kouzlo, ale funguje, byť jsem vnímala, že už nejsem cílovka. Cesta za nápravou, za poučením i trocha zklamání, to vše zůstává nadčasovým příběhem.... celý text

Pan Auťák a templáři 2008, Zbigniew Nienacki

První se mi dostalo do ruky "pražské tajemství", které mě velmi zaujalo, a když jsem v komentářích našla tip na "templáře", hned jsem po nich zapátrala, a věřím, že do budoucna nezůstane jen u nich. Tento styl mi momentálně přesně sedl, mohu s klidným vědomím dát plný počet. Vzpomněla jsem si při čtení na Arnošta Vašíčka i Dana Browna a zírala, že čtu vlastně dílo jejich předchůdce, které ovšem alespoň zde se dá směle zařadit vedle, ne-li v něčem i před ně, nejen dobou vzniku. Knížka je sice pro mládež, psaná v době, kvůli které ji možná někdo raději ani nevezme do ruky, ale je to v tom případě škoda. Myslím, že dospělé osloví stejně jako mládež a skeptiky má šanci překvapit. Nepochybuji také o tom, že některé historické reálie dnes jsou prozkoumány lépe, ale vnímám za knihou poctivý základ, který neztrácí na autentičnosti ani dnes. Samozřejmě se ocitáme ve světě fantazie a fikce, ale jen do určité míry, a to mě zaujalo natolik, že se pustím i do dalších dílů. Asi trochu chápu, že v dětství mě toto téma míjelo a trochu závidím krásné slovo Samochodzik Polákům a Tragáčik Slovákům, zní mi zkrátka mnohem lépe než české pan Auťák. Pro mě jediné malé bezvýznamné mínus, za které navíc sám autor vůbec nemůže.... celý text

Pan Auťák a pražské tajemství 1982, Zbigniew Nienacki

Na knihu jsem narazila náhodou. Ráda a rychle jsem se do ní začetla. V dětství mě minula, ale dost možná by mě tehdy neoslovila, kdo ví. Pohled na Prahu v určité době mě nutil ke srovnávání, což mě spolu s detektivní zápletkou rozhodně bavilo.... celý text

Miluj mě jakkoli 2019, Jennifer Probst

Všímám si, jak v posledních letech začíná být oblíbené vytvářet série z postupného líčení osudů postav, které jsou něčím "spřízněni": jsou sourozenci, známí, kamarádi, nebo je spojuje stejné městečko atp. Bohužel mně osobně docela dost vadí, když vím, že vedlejší postava bude v další knize postavou hlavní. A v této sérii mi to vadilo nějak víc než jinde, kde je ten náznak aspoň jen letmý. Důvodem, proč jsem tuto knihu neodložila hned, je fakt, že autorka má jinak velmi čtivý styl, překlad bývá také fajn a navíc někdejší "manželská" série se mi líbila, byť i tam jistá souvztažnost byla. Tady mi to ale chvílemi vážně vadilo. Nedokázala jsem se soustředit na ústřední dvojici. A asi ani téma stavitelství nebude pro mě tím pravým.... celý text

Souboj 2014, Nancy Lindsay Jones Holder

Finální díl se mi líbil. Potvrdilo se mi minimálně jedno podezření, ostatní jsem tak trochu uhodla. Bylo tam od všeho, co mě baví, něco, a současně ničeho přehršel. Trocha tajemství a jejich odhalení, trocha bojů a překvapivých zvratů, trocha přátelství, trocha pro mě netradičního prostředí i trocha lásky.... celý text

Fiorella a Bratrstvo křišťálu 2006, Vlastimil Vondruška

V knize jsou jasně znát zkušenosti a znalosti autora s literaturou s historickými reáliemi. Příběh na první pohled působí tak samozřejmě, jako by byl jen tak mimochodem z jiné doby, ale pro autora je nutné ohlídat tolik detailů, že už jen proto je náročné něco takového napsat. Dost možná i tak se nějaká nepřesnost vyskytne, ale příběhu samotnému to neuškodí. A ten se čte dobře i nám, kdo už nejsme dětmi, ale někdy se rádi do jejich literárního světa vracíme. A tohle je návrat velice podařený. Určitě si ráda přečtu i další díl.... celý text

Zákon smečky 2013, Nancy Lindsay Jones Holder

Další dva díly jsem už po prvním, co mě "lapnul", prostě musela dočíst. Vyrovnávání se s novou podstatou Kat bylo zajímavé sledovat. Kniha je napsána opravdu čtivě, jinak by mě asi tohle téma tak nevtáhlo. Jinak můj favorit z trojúhelníku zůstal i do třetí série stejný...... celý text

Proměna 2012, Nancy Lindsay Jones Holder

Nečekala bych, že mě tohle téma osloví, tak jsem byla překvapená. Kniha se mi četla nečekaně dobře a zhltla jsem ji během jednoho odpoledne. Bylo mi jasné, že musím zjistit, co bylo s Kat a ostatními dál... Z jasného trojúhelníku mám jen jednoho favorita, tak snad to vyjde... :-)... celý text

Vítr z hor 2019, Andy Wildwood

Když se obecně zamyslím nad situací začínajícího autora, není vůbec lehká. Knih vychází hodně, tak držím palce, aby oslovení čtenářů s žádostí o recenzi mělo výsledek podle autorových představ. A děkuji, že jsem mezi nimi. Je fakt, že více čtu knihy z jiných oblastí, ale nebráním se žádnému žánru. Tato změna byla vlastně docela osvěžující. V dobrém slova smyslu jsem měla pocit, že držím v ruce knihu, která mi čímsi připomínala literaturu o generaci starší, než bývá ta současná. Více popisů prostředí a méně dialogů, které skutečně jsou místem, na kterém je třeba do budoucna ještě zapracovat. Ani tak nutně nemyslím na kvantitu, ale spíš na kvalitu. Lidově řečeno to v nich trochu "drhne". Ale ono se vždy dobře kritizuje. Napsat svižný a uvěřitelný dialog je docela kumšt. Tedy krom výjimek, které naopak ze své schopnosti chrlení dialogů naopak dnes hojně těží. Určité lehce naivní pojetí milostného vztahu mi v dnešní době knih, kde se někdy na můj vkus hodně tlačí na pilu, přišlo docela osvěžující. Bojové scény ohodnotit neumím. Přiznám se, že v tomto se vyžívat neumím, někdy je musím dokonce "skákat", ale to nejen zde, ale všude. Prostě nejsem milovnicí "krváků" a "akčňáků". Tudíž by mé hodnocení nebylo fér, protože chápu, že v této knize by to bez nich nešlo, a v tomto směru nejsem "cílovka". Vzhledem k tomu, že i tak jsem v knize našla dostatečné množství pasáží, které se mi četly dobře, a protože nadržuji českým autorům, hodnotím tak, jak hodnotím. A přeji hodně nadšení do dalšího psaní.... celý text

Výpověď 2020, Whitney G. (p)

Samozřejmě, že tento typ knih otevírám s tím, že to bude oddechovka ve stylu, který nyní letí, tedy zprvu se nesnášející dvojice - šéf a podřízená, mezi nimiž to jiskří. "Pronesnáší" se přes sex až k happyendu. Jenže přesto, anebo právě proto čekám, že mě zaujme způsob, jakým je pojaté jiskření, že mě aspoň trochu překvapí, jaká postupně odkrývaná tajemství předučila chování postav. A zde mě to zkrátka, až na pár pasáží, moc nebavilo. Nejvíce oceňuji závěrečné "přiznání autorky", které vysvětlilo ten poněkud zvláštní začátek. Zkrátka existují v tomto žánru lepší díla, pro mě třeba Alfa samec...... celý text