Sidonka3
přečtené 740
Nebe, na němž nesvítily hvězdy
2017,
Rainer M. Schröder
Knížka je psaná zvláštní, odosobněnou formou. Měla jsem dojem, že se mi dostala spíš do ruky literatura naučná nebo literaturu faktu než beletristický příběh, který mě má vtáhnout do svého světa, chytit za srdce a pohltit. Přelouskala jsem jen kousek a zbytek už prolistovala, takže tady výraz "knížku mám v přečtených" berte s velkou nadsázkou. I když je kniha místy zajímavá a má působivější momenty, nepřitáhla mě forma vyprávění. Jako celek ten text moc nefungoval. Zdálo se mi, že autor skáče z tématu na téma, chvilku je to psané novinářským, publicistickým způsobem, pak si to zkouší hrát na umění, je to nevyvážené, styl umělej, vykalkulovanej, vůbec se mi do knížky nechtělo. Nakonec mě z dalšího trápení nad "románem" vysvobodila rezervace ve veřejné knihovně, která mi knížku donutila vrátit. Téma mi totiž přišlo zajímavé a nebýt knihovny, možná se nad tímto dílem trápím doteď a čekám, zda na příběh konečně dostanu chuť a dočtu ho v naději, že se třeba později víc rozjede? Nevím, podle mého je napsán skoro až povrchně (či jak to říct?, suchopárně?), možná proto jsem knížce nechtěla ani já dát patřičný čas a prostor a soustředěné čtení pořád odsouvala. Autora za sebe bohužel nedoporučuji, podle mého jsou obratnější spisovatelé. Vidím, že nejsem jediná, komu styl nesedl, takže je to knížka spíš jen pro někoho.... celý text
Čajová dívka z Kolibříkové ulice
2020,
Lisa See
Dojemný román o ženě, původně žijící v zapadlé horské vesničce v odlehlé části Číny, kde se většina lidí živí pěstováním čaje. Sbírání čajových lístků z teras a zahrad je živobytím stačícím sotva na přežití. Rodina malé Li-jen má stěží na jídlo, připravuje si ho ještě na počátku 90.let 20.století u otevřeného ohně!, takže jsem měla dojem, že jsem se přenesla o několik století zpátky. Nepočetné etnikum Akhů, z kterého dospívající dívka pochází, je úzce spjato přírodou, přísně dodržují starobylé tradice, z generace na generaci si předávají specifickou kulturu, pověry a zvyky, někdy sympatické, jindy nesmírně kruté, nepochopitelné a prapodivné. Naprosto nepřijatelný pro mě je postoj k novorozeňatům, které jsou označeny jako tzv. lidský odpad. Stane se tak, pokud třeba rodička přivede na svět dvojčata. Přitáhne tím prý zlé duchy a neštěstí na celou vesnici, pošpiní tím čest svojí, svého muže i celého okolí. Děti musí usmrtit vlastní otec, jejich dům je spálený na popel, musí zaplatit za očistný obřad a hned po té jsou manželé jako bezdomovci vykázáni z vesnice jen s minimem nezbytných osobních věcí jako spodina společnosti. Tahle minipříhoda se mnou dost otřásla. Když se „lidský odpad“ tajně narodí i dosud neprovdané Li-jen, musí se ho nerada vzdát a aby dítěti alespoň zachránila život, potají ho odevzdá do dětského domova. Na potomka nikdy nezapomene a se ztrátou odložené dcery se špatně vyrovnává, nicméně je houževnatá, umí se přizpůsobit okolnostem i jinému způsobu života. Odchází za studiem a příležitostmi do města… „Aby se člověku změnil život, stačí jediný okamžik.“ Píše se v knize. A to se několikrát stane jak hlavní hrdince, tak později i její rodné vesnici, když se ze zaostalé provincie, nedotčené civilizací, stane po návštěvě sběratele vzácných čajů vyhledávané obchodní místo. Změny tak čekají všechny postavy, kterým se během chvilky otevírá moderní svět, ovšem na úkor poklidného života. Mám moc ráda čaj a tak jsem si vychutnala vyprávění o různých druhů čaje, zvláště pchu-er, jeho pěstování, vztahu k čaj.stromům nebo popis čajového obřadu. Bylo to zajímavé čtení zvláště pro milovnici tohoto nápoje. Na závěr dodávám, že hlavní hrdinkou je především Li-jen, vedlejší její adoptovaná dcera Haley, která bydlí v Kalifornii v Kolibříkové ulici (odsud název knížky) a která nezapře svoje kořeny. První polovina knihy je dobrodružnější a dynamičtější, druhá, která se místy zvrhává do červené knihovny s pohádkovým princem a splněným americkým snem už je slabší. Přesto román z nevšedního světa nejenom všem milovníkům kvalitního tea doporučuju .... celý text
Super Vesmír - Blízké i vzdálené divy našeho vesmíru
2019,
Clive Gifford
Vesmír mě přitahuje svojí krásou, spoustou tajemství, tím velkým neprobádatelným, složitým a nepoznaným světem. Musím říct, že i z toho málo, co o vesmíru dosud víme, mám docela zamotanou hlavu. Už samotný vznik vesmíru je záhadou. Na počátku vesmíru byla veškerá hmota i energie, stlačená do prostoru menšího než atom. Nastalo milióny přeměn něčeho v něco jiného, obrovské rozpínání, ale ten prvotní miniprostor se vzal kde a z čeho? Knížka alespoň stručně popisuje některé zásadní události, jako je třeba vývoj vesmíru (od velkého třesku, vzniku hmoty, prvních atomů, až po hvězdy a galaxie a naší sluneční soustavu). A jde do stručných podrobností. Jenom galaxií, které astronomové klasifikují podle tvaru je bezpočet. Můžeme pozorovat spirální galaxie s příčkou, eliptické galaxie, nepravidelné g…. Sáhla jsem po téhle knížce, určené o dost mladším čtenářům, abych si v tom všem udělala základní jasno. A udělala? No... Ale jo. :) Vesmír je každopádně magický, úchvatný a určitě si o něm zase něco přečtu. A slibuju si, že po letech (taky pokud koronavirové běsnění v ČR zase povolí a dovolí) si určitě zajdu jak do hvězdárny, tak i planetária a pokochám se alespoň tím, co je nám, běžným smrtelníkům, dostupné.... celý text
Pláž
2000,
Alex Garland
Kniha se snahou o hlubší sdělení. Pro hledače dobrodružství, vysněné svobody a sladkých úniků. Pro ty, kteří si myslí, že můžou utéct před konflikty, závislostmi, před sebou samotným, svými temnými stíny a jinými nehezkými stránkami života na nějakou prosluněnou pláž s bezva komunitou. Co myslíte, dá, nebo čeká hrdinu zhroucení iluzí i celého pomyslného ráje? Myšlenka dobrá, styl mohl být trošičku lepší.... celý text
Ztracenci z West Abbey
2019,
Joe Benitez (p)
Lady Mechanika je kochací komiks, hotová pastva pro oči. Nemohla jsem se vynadívat. Příběhově, zvláště druhá epizoda odehrávající se v Mexiku a točící se kolem svátku zemřelých, též Ok. Jen je scénář po umělecké stránce trošičku slabší než úchvatné kresby, které všemu dominují. Komiks umí vzbudit emoce, má atmosféru, je přehledný, ilustrace jsou líbivé, přitom art. Druhý příběh doporučuji i těm, kdo se vyrovnávají s něčí smrtí a pocitem viny. Myšlenkově nic složitého, scénář nenáročný, po vizuální stránce ovšem opravdu vypiplaná věcička. Díky Lady Mechanice jsem se seznámila s pojmem steampunk, něco jsem si o něm dohledala na internetu a jsem okouzlená. A ta steampunková móda... No, (ne)BERTE to! Jdu do dalších dílů.... celý text
Jarmark marnosti
2010,
William Makepeace Thackeray
Realistický román o dvou ženách se odehrává v Evropě a částečně v Indii v 1. pol. 19. století. Tedy v době, kdy původ člověka předurčuje společenské postavení. O „podřadnosti“ nebo „nadřazenosti“ nerozhodují schopnosti jedince jako je třeba jeho inteligence nebo charisma, ale především to, do jaké rodiny se člověk narodil. I ti, co tvrdí, že jsou liberální, dokážou chudšího člověka zatratit ve chvíli, kdy se chce třeba sňatkem dostat do jejich příbuzenstva. Becky je šikovná, praktická, hodně ambicozní a snaží se, co může o svůj společenský vzestup. Její trochu nudná, pasivnější a nepříliš bystrá kamarádka Amelie z akademie má to štěstí, že patří k privilegovanější rodině. Příběh začíná v okamžiku, kdy dívky opouštějí školu a vrhají se do života. Neprivilegovaná, ovšem zajímavá Becky, pro níž je předpřipravená životní role guvernantky, má to štěstí, že může pár dní strávit v dobře situované rodině své přítelkyně. Neváhá a využívá všech příležitostí, aby se seznámila s důležitými lidmi (jsou důležití jak společensky, tak pro román samotný) a snaží se různými manipulacemi a svými schopnostmi zlepšit svoje životní vyhlídky. Tím začíná obsáhlejší román, který se věnuje různým peripetiím svých hrdinek a hrdinů. Líbilo se mi, že postavy jsou nečernobílé, nikdo není vyloženě kladná postava ani záporná, když třeba Becky intrikuje, je to jen pro to, aby důstojněji přežila, protože se narodila bez vyhlídek k plnohodnotnému životu. Manévrovací prostor k sebeprosazení má tudíž dost zúžený a výsledek je nejistý. Také román sedl do mého přesvědčení, který z určité míry platí i doteď. Jak vyjádřil spisovatel, lidé nemůžou jednat úplně samostatně, ve svých činech jsou svázaní vrozenými danostmi, různými psanými i nepsanými pravidly a jinými zábranami a omezeními, které zdolají jen nejschopnější z nich a které je nutí do určitých postojů a činů, jestli chtějí ve společnosti přežít. Musím však říct, že knížka se mi úplně snadno nečetla, čekala jsem, že to bude trochu záživnější, scházela tomu ta správná šťáva. Dávám tři a půl hvězdičky, minimálně čtyři by byli za myšlenky, maximálně tři za samotný styl, který mně úplně nesedl.... celý text
Ženy, které uměly myslet i bez manžela
2009,
Eva Uhrová
Půvabná, roztomilá, moc hezky udělaná a tenká knížka, akorát do dlaně nebo do tašky, když si chce člověk někam vyrazit s knížkou ven nebo si v kratších kapitolkách přečíst krátké biografie. Seznámila jsem se s životopisnými údaji a osudy jedenácti zajímavých žen, většinou minimálně podle jména známými osobnostmi z přelomu 19. a 20. století. Napsáno jednoduše a lehce, graficky krásně zpracováno. Jak moc, to prostě musíte vidět sami.... celý text
Doktorka z domu Trubačů
2006,
Ilona Borská
Tohle byla sázka na jistotu. Neznám nikoho, komu by se životopisný román o doktorce Vlastě Kálalové-Di Lottiové nelíbil. Ilona Borská navíc umí psát, o tom jsem se přesvědčila už jako dítě, její knížky se mi vždycky dost líbily. Navíc mi umožnila nahlédnout do tehdejšího Iráku, orientálního a pak zase do českého prostředí. Dramatický životní příběh a dobře podaný. Kdybych vytvářela seznam knih, které by si podle mého názoru měl každý přečíst, bez ohledu na vzdělání, zájmy a čtenářské preference, Doktorku z domu Trubačů bych tam určitě zařadila.... celý text
Zlodějka
2008,
Sarah Waters
Moc mi to bavilo a moc se mi ty zábavné chvilky se Zlodějkou líbily. :) Obvykle překombinované příběhy nemám v lásce, tady mě to množství zvratů bavilo. Podfuky jsem předem neprokoukla, nepředvídatelný román. Kniha se jmenuje Zlodějka, jenže těch živořících chudáků, spodiny společnosti, kteří jsou ke špatnému životu nebo pochybnějšímu jednání donucení spíš okolnostmi a snahou přežít než neomluvitelnou morální zkažeností, tady bylo víc. Dobrá psychologie, postupně odkrývané charaktery a zajímavej vývoj postav dělá z románu perfektní dílo. Chybky by se našly, jako ve všem, pokud se čtenář dostatečně snaží najít nějaká negativa. U mě jednoznačně převládá velká spokojenost. Navíc Londýn 19.st.... Není co řešit, dávám plný počet hvězd.... celý text
Přítelkyně z domu smutku
1990,
Eva Kantůrková
Nezapomenutelné drama z vězeňského prostředí o ženách, které se z různých důvodů ocitly na okraji společnosti. Smutná, tíživá až depresivní kniha, která je ze života, tudíž pravdivá, nevykonstruovaná, i když často nevlídná. Naštěstí i tady se najdou světlé chvíle a osobnosti, které jsou světlem v tmavém tunelu. V románu jsou skvěle vykreslené vztahy a hlavně portréty vězeňkyň, které během svého nuceného pobytu Kantůrková jako dobrá pozorovatelka poznala a vystihla. Vyloženě dobrý pocit ovšem z knihy nemám, je to neveselé čtení, na které zrovna nevzpomínám s úsměvem na rtech. Chápu, že jinak to asi nešlo a románu nechci ubírat jeho nesporné kvality. Kvalitativní nadprůměr, pocitově už je to horší.... celý text
Bahno, bída, bohémové
2016,
Lenka Šimečková
Komiks Bahno, bída, bohémové (proč zrovna bohémové?, v tomto případě trochu zavádějící až nepatřičný pojem) vypráví o chudých obyvatelích obce Stod u Plzně, kteří v 19.st. emigrovali na Nový Zéland. Seznámit nás s prací a stylem mladých studentů Fakulty designu a umění v Plzni je dobrý nápad. Zpracování horší. Některé ilustrace byly hezké (třeba nejenom ty od Terezy Šmucrové), textově a příběhově mi to přišlo nepřehledné až zmatené, ještě poněkud neohrabané. Střídání různých ilustrátorů, kteří si předávali jeden příběh jako štafetu, přehlednosti taky nepřidal. Nápad je zajímavej, kniha jako celek mi spíše neoslovila. Největší slabinou je textová část, částečně navíc v angličtině.... celý text
Atlas plemen koček
1984,
Jan Vařejčko
Nejdříve osobní poznámka. V dětství jsem začala sbíráním pohledů koček, pak jsem dostala k Vánocům tuto knihu a teď už mám doma třetí živou kočku v pořadí. Možná k mému zájmu přispěl i tento bezvadný Atlas plemen koček, kde jsou chovatelské rady jako je třeba výživa atd. S něčím lze souhlasit, něco třeba ohledně chování mazlíčků se mi v "chovu" neosvědčilo. Skutečným pokladem pak je seznam plemen ušlechtilých koček (k 1.1.1983), kde jsou popisy různých druhů, fotografie kočičích manekýnů a krasavic, bodové hodnocení a opravdu je čím se pokochat. Jen si říkám, že některé už dnes možná patří k vyhubeným plemenům, díky byznysu, strachu z konkurence a povinným kastracím se v některých případech kříží pouze dva tři jedinci na světě, až zůstanou jen jejich potomci, kteří se už mezi sebou pářit nemůžou. (Chtěla jsem si pořídit šlechtěnou kočku, zvažovala různá vzácnější plemena, které se mi moc líbily. Bohužel, pořadníky u chovatelů jsou plné i s náhradníky. Zamluvené (včetně finančních záloh) jsou už i kočky, které se ještě nenarodily, u budoucích kočičích rodičů, kteří se ještě nepotkali ani nedorostli a požadavky majitelů jsou naprosto neakceptovatelné - striktní zákazy nebo příkazy toho či onoho, kotě mi bude přiděleno, aniž by si mě mohlo samo vybrat (natož abych do výběru mluvila já), návštěva bez ohlášení v mém bytě kdykoli si původní chovatelé zamanou, musí se krmit pouze granulemi, které mi oni určí a oni osobně prodávají, chodit k veterináři z jiného města, kterého mi oni určí, jinak hrozí sankce či odebrání kočky za několik desítek tisíc, smlouvy s požadavky, nad kterými zůstává rozum stát a které až zasahují do osobních svobod... Je mi líto těch nádherných plemen, která nejsou dostupná kvůli podobným absurditám a finančnímu zisku kočičích "mafiánů", kteří si pro jediného samce určitého plemene jedou klidně přes půl planety a jeho vzácné potomky pak nechají vykastrovat, aby se nenarodili další třeba jenom pro to, že se nehodí na výstavy a půjdou k jiným lidem). Teď mám jednoho kocoura z útulku a druhého od toulavé mindy z Vysočiny, všichni mi je chválí, jak jsou krásní a dokonce si i můžu vybrat veterináře poblíž svého bydliště, u kterého nenechám za jednu návštěvu padesát tisíc! Jo, a ještě pořád mám tento pěkný Atlas plemen koček z 80.let, i když vazba už se rozpadá. :)... celý text
Dcera Jihu
1993,
Darden Asbury Pyron
Velice čtivá životopisná kniha s fotografickou přílohou o životě, vztazích, tvorbě a profesním úspěchu spisovatelky Margarety Mitchelové, která se nejvíc proslavila románem Jih proti Severu. Zajímavej text, který se čte jako román, včetně dopisů, výňatků z deníku a vlastních spisovatelčiných poznámek. Kniha stojí za přečtení, místy se čte lehce jako románek z červené knihovny, přitom jde o biografii, která jde do hloubky, nechybí důvtip, postřehy, výroky a inteligentní humor. Aby také ne, píše se v ní o výjimečné ženě. Tato biografie opravdu není žádná nuda jen pro těžké intoše, je přístupná všem, hodně jsem se z ní dozvěděla. Jedna ukázka za všechny, kterou si prostě "musíte" přečíst. Nebo to alespoň doporučuju: :) ...Nakonec slíbil, že odejde, když mu dovolí jí políbit. "Ještě tě budu líbat, k čertu! Běž domů", vybuchla. Zůstal a učinil jí nabídku k sňatku. "Nehodlám se za tebe provdat, protože jsi odporně smyslný", prohlásila, ale jeho temperament jí vzrušil. ... Nakonec se rozdivočel - alespoň podle jejích měřítek... Pak se pokusila zrekapitulovat všechno, co následovalo. "Byly tím zřejmě vinny ty večerní šaty a skutečnost, že mi v té chvíli sklouzla z ramen obě ramínka," řekla bezelstně. "Když jsem se konečně dostala do svého pokoje a podívala se do zrcadla, div jsem neomdlela! Spadlé ramínko způsobilo, že se mi zvětšil dekolt. Vlasy se úplně rozpustily a pro lidi jsem musela vypadat jako hrdinka z druhé scény prvního jednání hry "Proč dívky odcházejí z domova?" ... No řekněte sami, že je to docela zábavná, kouzelná biografie, které neschází šťava ? Serióznější, vážnější rovina ohledně její tvorby, vhledu do uměleckého světa a humbuku kolem dnes již ikonického filmu zde samozřejmě také neschází. Skvělá knížka!... celý text