Sidonka3
přečtené 740
Dokonalá
2017,
Gilly Macmillan
Nalákala mě obálka. Hra na klavír je moje srdeční záležitost. Psychologické thrillery, zvláště z uměleckého prostředí, mám ráda. Šikana, proč ne, alespoň tam může být opravdu nějaký ten psychologický přesah a příběh bude díky tomu hlubší a dramatičtější. To všechno byly moje fantazie, než jsem začala číst. Fantazie autorky však úplně nesedly do těch mých, kniha mi navzdory výše uvedenému příliš nezaujala. Škoda, mohlo to být podle načrtnuté anotace trošičku zajímavější, ne? Katastrofa to taky žádná není, ale... Snad příště.... celý text
Chyť mě, jestli to dokážeš
2003,
Frank W. Abagnale
Skoro až neuvěřitelný životní příběh geniálního podvodníka. Zajímavé, zábavné, psáno s nadhledem. Podvodníkům nefandím, ale nemůžu si pomoci, Frank W. Abagnale svoje nesporné kvality a charisma má. :) Jsem ráda, že se mi knížka dostala do rukou a její popularitě se fakt nedivím.... celý text
Jana Eyrová
2018,
Charlotte Brontë
Kniha mého srdce, velká láska už od doby, kdy mi bylo -náct. Mohla bych toho napsat tolik... a přesto se mi slov nedostává. Část, která se zabývá Janiným dětstvím je mi blízká svojí realističností a syrovostí podanou bez větších příkras. U jejího dalšího osudu se hezky romanticky sní. Přitom je to inteligentní kniha pro ženy, neokázalá a půvabná. Charlotto, touto knihou jsi mě prostě dostala. A koho taky ne, že ano?... celý text
Dokonalá oběť
2020,
Emma Kavanagh
Tento psychologický thriller mi přišel zajímavej. Četl se dobře. Autorka nezapře, že pracovala jako policejní a vojenský psycholog, specializující se na chování v extrémních situacích. Traumata jí jdou popisovat dobře, ať už to jsou oběti, reakce pozůstalých nebo samotné seržantky Alice Parrové, která přežila požár a má z toho doteď následky. Příběh má pár slabin. Všudypřítomný pachatel je trochu superman, co umí měnit identity lépe než chameleon, trošičku to šustí papírem a hra s totožnostmi na více stranách je trochu překombinovaná a konec už poněkud přestřelený. V poděkování knihy objevíte utopenou hlášku o tom, že autorka napsala trilogii. Nikde jinde to k dohledání není a to, že je příběh neukončený, mi ze strany vydavatelů připadá jako docela nemilé překvapení. (Poznámka z února 2021: až po několika měsících byla dodatečně doplněná alespoň na internetu informace o tom, že se jedná o první díl ze série). A poslední výtka, opravdu se zde až otravně opakují některé obraty a gesta (na každé stránce někdo zakoulel očima, zatočil rukou ve vzduchu apod.). To je ovšem všechno podružnější. Knížka mě především bavila. A tak jí i přes ty chybičky doporučuju, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Citace: Myslíme si, že sami sebe i lidi kolem sebe známe. Že víme, jací jsou, podle toho, jak vypadají, jak se chovají a co říkají. Jenže pak se ukáže, že tohle vlastně skoro nic neznamená. Nepomůže nám to pochopit, jaký je člověk hluboko uvnitř. Protože dokud neprojdeme zkouškou, dokud nemusíme čelit plamenům, neznáme ani sami sebe. ... Moje jizvy (z popálenin) mě přeformovaly... ... Lidé mají ve zvyku obviňovat oběť. (Za utrpení si může sama). Pokud se nám podaří najít něco, v čem se zmýlila, nějaké přehlédnutí, jehož by se ti moudřejší z nás nikdy nedopustili, jako by nás to tak nějak magicky chránilo, jako by se nám to samé stát nemohlo.... celý text
Bylo nás pět
1986,
Karel Poláček
Já nevím, co k tomu napsat jiného, než řada lidí přede mnou. Opravdu, kdo by alespoň trochu neznal nostalgický a poněkud zidealizovaný svět pěti kluků z městečka, dobře popisující chlapecké příběhy, přijatelné rošťárny a dobu autorova dětství? Knížka, která ve většině čtenářů vzbuzuje půvabný úsměv na rtech s nezapomenutelnými, dnes již zlidovělými hláškami. Za mě osobně vyhrává výrok otce: "Tak proč máš teda nateklou hubu, když si byl v houslích?" Je úžasné, že takhle pozitivní knížku napsal spisovatel v naprosto těžkých a nepozitivních časech. Kéž bych podobného, inspirativního nadhledu byla i já v těžkých chvílích schopná. Vzpomínat na to úsměvné a lepší, co mě v životě potkalo a předávat pozitivitu a humor dalším lidem za všech okolností... Nezmůžu se než na banální, ale o to upřímnější: Klobouk dolů za Váš postoj, nesmrtelný pane Poláčku.... celý text
