SilentWolf
přečtené 43
Hlad / Žízeň
2022,
Jozef Karika
Na Kariku jsem narazil díky Trhlině, po dlouhé době jsem se u horroru i bál - zřejmě fungovala ta kombinace hrůz s představitelnými scenériemi, přeci jen na hory občas chodíme všichni. A taky to, že si o daném místě jde dohledat mnoho článků. Byla to pro mě dokonalá kniha. Strach byl taky dobrý ale stále jsem čekal na něco jako Trhlina 2.0. a zde jsem se jí zase trochu dočkal. Navíc mám rád povídkové knihy. Na rozdíl od ostatních čtenářů zde, nepovažuji zdejší "filozofování" za filozofování. Spíš bych ty konkrétní pasáže považoval za jakýsi pokus o existenciální horror, což je věc, která se mi docela líbí. Teufelsloch byl vrchol celého románu, ale pozadu nezůstávaly ani další kousky. Chápu asi trochu inspiraci Lovecraftem - Hastur, Nyarlathotep... a vůbec mi nevadí! Líbilo se mi jak byly povídky provázané. Co se mi už moc nelíbilo je až časté užívání formátu "hlavní postava je vrah". Tam už čtenáře dle mého nejde překvapit a za druhé se mi zdá spisovatel malinko misogynní. A doufám, že je to jen pro účel povídek, protože jestli se něco opakuje víc než "hlavní postava je vrah" tak to, že kladné charakterové vlastnosti žen jsou "je sexy" a negativní "je to kráva". Když hlavní postava jedné povídky doufala, že mu manželka přinese snídani po jistém večerním telefonátu, tak tam jsem v tu chvíli nevěděl, jestli se jen smát, nebo knihu rovnou odložit. Těším se na další knihy autora, možná se pustím i do nějakých zde hůř hodnocených ale vlastně ani moc nevím, na co se mám těšit. Některá témata jsou už podojená a nudná, některá nevím zda mohou fungovat stále dokola ač jsou sebelepší a stále potenciál mají. Ale pan Karika mi prostě nějakým způsobem hodně sedí.... celý text
Všechny cesty vedou do Santiaga
2023,
Ladislav Zibura
Autor mi sedí od prvního okamžiku, kdy jsem zaregistroval jeho existenci. Je mu stejně jako mě, humor máme taky skoro stejný, lidé kolem nás tím často trpí. Dokonce jsme oba dělali řidičák ve stejný rok. Jenže doposud jsem jeho personu nasával z příspěvků na sociálních sítích a sem tam nějakého rozhovoru a samozřejmě výstupu v AZ-Kvízu. Knihu jsem si plánoval koupit tak dlouho až je venku už šestá. Nicméně jsem měl taky velké štěstí, že se Láďa občas ukázal do Rožnova pod Radhoštěm o něčem přednášet, a následně tu smůlu, že kdykoliv jsem událost zaznamenal, byl přes ní nalepen papírek "vyprodáno". Poštěstilo se až nyní, kdy se nám konečně podařilo lístky sehnat a oba jsme s ženou odcházeli naprosto nadšení Láďovým vyprávěním o Africe. Věděl jsem, že tam bude pravděpodobně prodávat své knihy, načež jsem si takticky nevzal hotovost, abych odolal pokušení utrácet. Byli na mě však připraveni a šlo platit kartou a tak jsem si konečně pořídil nejnovější přírůstek do Ziburovic rodiny. Nemohu tedy porovnávat s předchozí tvorbou, ale četlo se to samo. Humor se mísil s hlubokými příběhy ostatních poutníků a na závěr knížky na mě taky dolehla jakási nostalgie a divný pocit z loučení se s ostatními lidmi. Sám nemám rád, když něco končí. Stačí události jako konec studia, změna práce, odchod kolegy a vždy to nesu těžko, proto mi až na stránkách knihy došlo, jak vlastně těžké musí být chodit takovou pouť pravidelně. Tohle loučení vás čeká asi na každé z nich. Ale příběhy lidí ve vás zůstanou a díky Láďovi si o nich můžeme přečíst i my. Začež mu děkuji a plánuji dokoupit všechny jeho knihy. A už se moc těšíme na další přednášky.... celý text
Vzpomínka na Zemi
2018,
Liou Cch'-sin
A do třetice všeho zlého. Po každé bouři přeci vysvitne slunce, ne? No, možná to jen letí raketa, nebo stvrzenka.. Vždy si říkám, že nemůžu dát 5/5 každé knize, která mě baví. A byl jsem rád, když mi kolega básnící o trilogii zmiňoval, že trojka se dle jeho názoru moc nepovedla. Tak jsem se vnitřně uklidnil, že holt hodím ty pětky prvním dvěma dílům a trojka bude očekávaně slabší. No a ono ne.. Chyby, které zde byly už v prvním díle zde vyplouvají na povrch asi trochu častěji. Jistá emotivní odtažitost byla zvláštní v jedničce, ale zde to je dohnáno do extrému a všechny ty vesmír měnící události jsou prezentovány skoro jako poznámka pod čarou. Nikdy jsem si u čtení tak často nezapomínal uvědomovat, co se právě stalo. Často jsem se pod trochu opožděným šokem musel vracet o stránku/dvě zpátky, abych si uvědomil, co se to právě stalo. A já to naprosto žeru! Stejně jako mi sedla věc, kterou považují někteří taky za chybu, a to charaktery postav. Liou není Stephen King a ani nemusí být. Mě je jedno, že se některé postavy chovají nelogicky, nejsou dostatečně vysvětleny jejich motivace, na twisty je trilogie bohatá a ono to v tom příběhu o vesmíru vlastně stačí. A že trilogie nemá zapamatovatelné postavy? Mě třeba Ta Š chyběl jakmile zmizel ze scény, marně jsem ve dvojce hledal Wonga, myslím, že navzdory časté kritice ty postavy fungují. Jen škoda jistému vysvětlení sebevražd vědců v prvním díle. Troufám si říct, že ona "pravda", která je nám nabízena v závěru této knihy, by na ně možná měla stejný vliv, jako ony hoaxy. A hoaxy tak zůstanou jako jedna z mála velice antiklimatických věcí v trilogii a taková jediná vada na kráse tohoto geniálního díla.... celý text
Temný les
2018,
Liou Cch'-sin
Temný les byl zajímavý převážně v tom, že se mělo jednat o "masíčko" trilogie a já dlouho nechápal, na čem se ty názory zakládají, protože začátek se dle mého nepovedl ( a šlo tuším o nějakých 150 stran minimálně ). Ale stejně jako má chyby jednička a je to ve výsledku 5/5, tak moc změnila závěrečná pointa mou osobu, že to opět jinak než na 5/5 nejde. Dlouhé roky jsem hledal horror, který by mě vyděsil. Podařilo se to zatím jen knize House of Leaves. A k mé radosti taky Temnému Lesu. Vesmír je můj koníček, ač ho úplně nehltám jako své jiné koníčky, rád si o něm něco poslechnu a přečtu. V Temném Lese se dozvím, že Fermiho paradox je vlastně docela "oh sweet summer child" vysvětlení jisté problematiky a až Temný Les tomuto vysvětlení dodal něco, díky čemu se změnilo celé mé chápání vesmíru. Jedná se sice jen o teorii, ale já ji autorovi sežral i s navijákem a pojal ji jako obecnou pravdu. Už nikdy se na hvězdy nebudu dívat jako dřív. Na Lovecraftovi mě vždy nejvíce fascinoval kosmický horror. Díky Liouovi vím, že ve slovním spojení kosmický horror je to slovo "horror" redundantní.... celý text
Problém tří těles
2017,
Liou Cch'-sin
Jsem spíše podprůměrně aktivní čtenář, některé roky až žalostně neaktivní, nicméně si rád knihy kupuji a čtu o nich. Často se nechám zlákat na tvrzení, že je daná kniha skvělá, přes své stovky stran se čte sama a čtenář nechtěl, ať skončí. A mě se to prostě neděje ani u těch vyhlášených titulů. Nicméně teď se to konečně stalo a já jsem nadšen. Stránky (a minuty) mizely neznámo kam a já konečně pocítil to, o čem jiní čtenáři tak často píší. Jenže vlastně ani nevím proč. Možná šlo v první řadě o tajemství, které jsem chtěl odhalit. Jenže odhalení stejně nebylo nijak geniální, naopak mě trochu zklamalo vysvětlení sebevražd vědců. Ale kniha vykopla něco, co mi navždy změnilo život - teorii z druhého dílu. A je pravda, že kdykoliv budu na sérii přemýšlet, byl to Problém Tří Těles, který si mě získal. Tam jsem žasnul nad nápady spisovatele (počítač z lidí). Na chladností některých scén. Vše dovedeno k dokonalosti v dalších dílech, ale zde to prostě bylo poprvé.. Objevil jsem popravdě svůj oblíbený žánr. Kéž by měl spisovatel dítě s Lovecraftem.... celý text
Hlava plná přízraků
2016,
Paul Tremblay
Přehnaná očekávání. Stephena Kinga to prý vyděsilo k smrti. Konečné odhalení je prý parádní. Co na to říct. Jsem trochu zklamaný. Po House of Leaves mi Amazon doporučil tohle. Čekal jsem něco podobného. Průměrný horror. Nad koncem se člověk chvíli pozastaví a dává si dohromady mozaiku chování jednotlivých postav a hledá v tom tu pravdu. Ale nezafungovalo to tak, jak bylo zamýšleno. Navíc se mi zdá, že negativní vlastnosti postav jsou až moc často čtenáři předhazovány (žena pije... a krom toho nedělá nic jiného), stejně jako vše ohledně způsobu "nespolehlivého vypravěče". Ta kniha sama prozrazuje to, nad čím by se mohlo dlouho dumat. Co by mohlo být řečeno jen náznaky. Viz. onen House of Leaves.... celý text
