simviki přečtené 524

Záhadné hodiny 2002, John Bellairs

Velký potenciál, bohužel nevyužitý. Doufejme , že režisér filmu si přidal další dějové linky a příběh rozvinul, tak jak to bohužel autor neudělal. Zatím jsem ho neviděla... celý text

Ztracený slib 2017, Kate Morton

Začtěte se do propracované dobře vystavěné detektivky jak od A. Christie , zabalené do rozkošného háčkovaného kabátku romantiky a popisů staré Anglie. Akorát ten kabátek je místy až křiklavě růžový, zkrátka trochu přes čáru. Že se jedná vlastně o dva zločiny v dvou časových rovinách je bonus navíc. SPOILER : Mám ráda šťastné konce, takže jako osmnáctka bych jistě zaplesala radostí, že semínko naděje, které ve mně během čtení začalo růst se na konci tak krásně a nečekaně pohádkově rozkošatilo. Ale nyní mám za sebou mnohé životní a čtenářské zkušenosti a tak si dovolím se na příběh podívat trochu kriticky. To " báječné rozuzlení " mi připomíná oblíbenou cimrmanovskou hru s nezapomenutelnými replikami ( omlouvám se za nepřesnou citaci, už to neumím doslova, ale pointu to vystihuje) : " Matko.." ".. Já nejsem tvoje matka, ale sestra " " Otče.." " Já jsem ale tvůj strýček .." Takže za podivné souhry náhod hvězda dolů a jdu zkusit další knihu autorky, protože tahle byla jinak opravdu skvělá.... celý text

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti 2012, Ransom Riggs

Hledání modré 2016, Lois Lowry

Tak za 1) se nenechte zmýlit tím, že jde o pokračování Dárce. Za 2) nečekejte , že dojde k nějakému rozuzlení. Lowry končí své knížky v náznacích, zbytek nechává výhradně na čtenářově fantazii. Za 3) opět to není kniha úplně pro děti, protože by poselství nepochopily, i když zde je ještě mnohem výraznější než v Dárci. Ovšem neznamená to, že by tím kniha nějak utrpěla. Je krásná, hluboká a předkládá nám spoustu myšlenek. Tak jen namátkou jedna, co mě zasáhla i v Dárci -Měli jste teď někdo co do činění s opatrováním těžce nemocného člověka ? Zažili jste, jak je to náročné pro ošetřujícího, a že nemocnice většinou nemohou nebo nechtějí příliš spolupracovat ( nejsou lidi, kapacity a mnohdy ani vůle)? Uvědomuje si někdo v tomhle státě, kde se budují sportoviště, bazény a kurty, že za pár let tu budou téměř samí důchodci ? Co s nimi ? Domovů, hospiců je málo, nemocnic taky ..Nebylo by nejjednodušší vymyslet taky nějaké „pole odcházení“, “obřad vyřazování“..nebo uzákonit eutanazii a nejlépe nějakou dobrovolně povinnou formou..? Člověku z toho až mrazí v zádech, ale opravdu jsou tyto knížky jen „ sci-fi“??... celý text

Zakázané ovoce 2018, Jojo Moyes

Po přečtení mnoha rozporuplných komentářů jsem netušila, co mám od knihy čekat. První část ,než se rozjela, byla opravdu taková nemastná, neslaná. Nicméně pak už jsem to přečetla během dvou dnů, protože jsem se od knihy doslova nemohla odtrhnout. Připadala mi hodně podobná mé první knize od Jojo Moyesové - Dívka jež jsi tu zanechal. Dva příběhy, dvě časové linky a spojuje je jeden obraz. Nevadí mi střídání postav, ani času, takže jsem se v tom neztrácela. Knížka mi přišla hodně silná jako ostatní knížky , které vypráví příběhy o nevyřčených přáních, nezodpovězených otázkách, o věcech, které se udělat měly a nikdy se neudělaly. O lidech jimž rozhodnutí, lži a intriky druhých, a samozřejmě i vlastní slabost, nesmělost a obavy se ozvat, zkazily celý život . !!!SPOILER: to FreckledCathy a nejen jí ohledně Epilogu : Já myslím, že odpovědi se daly přečíst mezi řádky. Už díky tomu prologu. Celia lhala jako když tiskne ve všem, byla to manipulantka a intrikánka a určitě vytušila po návratu z kostela, co se děje, proto si vymyslela miminko, neboť dobře věděla, že tím dosáhne svého. Podle mě byl prolog i epilog (začátek a konec) jeden z dopisů, které Celia psala (a nikdy neodeslala) Lotie . A protože víme, že začátek ( prolog) byl úplně jinak, můžeme si lehce domyslit, že i konec si Celia upravila, tak jak chtěla, aby to viděli druzí.... celý text

Láska podle Shakespeara: Daniel & Aubrey 2016, Georgina Guthrie

Nenáročný , lehce předvídatelný a těžko uvěřitelný (láska na první pohled na obou stranách, žárlivé scény bez důvodu..) román jako z červené knihovny. Co se mi velmi líbilo, byla provázanost s mým miláčkem Shakespearem, co se mi nelíbilo bylo v každé kapitole minimálně jednou užité slovo " kurva " jako různý slovní druh, snad aby tu romantiku trochu shodilo a vrátilo nás zpátky do 21. století..... celý text

Vánoce po francouzsku 2016, Fiona Valpy

Čtivý, značně předvídatelný příběh. Nicméně je v něm velmi citlivě zpracováno bolestné téma ztráty blízkého člověka, s klasickým poselstvím, že je třeba myslet pozitivně a věřit v budoucnost .Opírat se přitom o základní morální hodnoty a o rodinu, což je ta hodnota největší, stejně jako přátelství.. Zní to jako kýčovité klišé, ale ono to tak je . Mezi řádky, ale i přímo v knížce lze najít zajímavá líčení, citáty a postřehy, která ji povyšují nad obyčejné Love story z červené knihovny. "...jako rodiče musíme dát svým dětem hlavně dvě věci: silné kořeny, aby věděly, kam patří, a široká křídla, aby se mohly rozlétnout, až přijde čas." Hvězdu navíc dostává autorka za to, že část výtěžku z knihy věnuje na " lékaře bez hranic " ( jestli nevíte, co je to za instituci, pak neváhejte a ponořte se do knihy. Už jen proto stojí za to si ji přečíst)... celý text

Škola Malého stromu 2000, Forrest Carter (p)

Tahle knížka je něco mezi Knihou džunglí, Pollyanou a Malým princem, plná prostých mouder , rad a pohledů na svět a na život. Připadá mi jako třpytivý kamínek, který někdo hodil jako žabku do špinavé a kalné vody ne příliš hezké řeky. Jak kamínek poskakuje, odráží se v něm paprsky slunce a odlesky tančí po vlnách. Najednou už nám řeka nepřipadá tak kalná a kraj okolo tak nepřívětivý. Zahřeje nás u srdce a máme touhu se zatočit do kola. Ano, takhle se má pohlížet na život a na svět kolem nás. Jenže pak uděláme tu chybu, že zvědavě zvedneme zrak k tomu, kdo ten kamínek hodil, v očích kmitne nevěřící šok a poklesne nám brada… Už se mnohokrát debatovalo o tom, že kniha a autor jsou dvě rozdílné věci. Já, i když se snažím tak na to nahlížet, tak to prostě neumím. Naopak, myslím, že autor vtiskne do každé knihy kousek svého já, nějaký pohled, vzpomínku, názor..Samozřejmě nevěříme, že se Tolkien setkal s hobity, ale asi by nás dost vzalo, kdybychom zjistili, že byl odpůrce sci-fi, nebo že Čapek ve skutečnosti strašně nesnášel zvířata a nejvíce psy..Čtenář podle mě musí tomu autorovi věřit a pokud zjistí, že jeho životní postoj je v hrubém nesouladu s myšlenkami knihy, nebo že se chová ošklivě, vnímá to jako osobní zradu. I mě velmi zasáhlo zjištění, že moje oblíbená Enid Blytonová, nebyla vzor mateřské ctnosti a její děti velmi strádaly a postrádaly cit a mateřskou lásku právě u autorky láskyplných a krásných dětských příběhů. Takže fakt nevim, kniha je nádherná, ale autor minimálně jednu hvězdu sráží. Budu doufat, že od chvíle, kdy ji napsal, si ty myšlenky vzal za vlastní.... celý text

Přítelkyně z domu smutku 1990, Eva Kantůrková

Škola milostných chutí 2011, Erica Bauermeister

Tato kniha si nedělá ambice stát se světovým bestselerem. Nepíše se v ní totiž ani o holokaustu, ani o domácím násilí nebo o politice. Přesto je něčím mimořádným, co byste si neměli nechat ujít. Autorka je víc než spisovatelkou, kuchařkou, která pro nás připravila báječnou hostinu. Použila běžné přísady, jako jsou různí obyčejní lidé, kteří se sejdou na kurzu vaření, ale okořenila a dochutila je netradičně tak, že se vám, sbíhají sliny už při přiblížení. Všechno pospojovala jemnou lahodnou omáčkou ze slov, která mistrně vybrala a použila v dokonalých metaforách a zajímavých kontextech. Tato hostina vám nastartuje všechny smysly, je to jako milé pohlazení po duši i po bříšku, a potom budete mít chuť do všeho a na vše. Malá ochutnávka : „Poleva byla z hustého máslového krému, který připomínal saténové šaty přiléhající k pevnému a křehkému dortovému korpusu. Při každém kousnutí se rozpouštěl nejdřív dort, pak poleva, jedno po druhém, jako když se milenci pomalu sesouvají do postele.“... celý text

Pirátská odysea 2011, Michael Crichton

Nechtěli jsme na moře 2004, Arthur Ransome

Jak získávat přátele a působit na lidi 2002, Dale Carnegie

Tyhle naučné psychologické knížky se krásně čtou, ale strašně těžko převádějí do praxe. Aspoň já to neumím. Se srdcem na dlani a s tím, že v druhých je mnoho dobrého, přistupuji k lidem stále, přesně jak radí...a taky stále a stále pořád dokola padám na hubu. Nicméně jsem to četla několikrát a dělala si poznámky, tak se mi třeba něco otiskne do hlavy a hlavně vytane dřív, než budu muset někomu dokázat, že pravdu mám já, nebo na něj vyjedu. Protože to opravdu dělám. Nepotřebuji získávat lidi na svou stranu a být nejoblíbenější, ale taky je nechci zbytečně zraňovat nebo naštvat. Nejsem sice vlastník velkých závodů v Louisianě ani blízká přítelkyně Bena Franklina, ale věřím, když mi aspoň občas ( bohužel člověk pod vlivem emocí zapomíná na nějaké zásady komunikace) při nějaké důležité konfrontaci blikne v hlavě varovné světýlko s odkazem na slova z této knihy, tak splnila své poslání.... celý text

Všichni jsme hleděli vzhůru 2016, Tommy Wallach

Tak teď jsem trochu na rozpacích-tváří v tvář asteroidu Vesta, který vypadá mírumilovně..A co bychom dělali, kdyby najednou zveřejnila media tu drtivou zprávu, že nám zůstaly jen 2 měsíce života ? Knihy o tom, že hrdinovi zbývá jen málo času, už napsány byly ( namátkou mě napadá Veronika si přeje zemřít, Hvězdy nám nepřály aj), nicméně to nebylo v tak širokém a apokalyptickém měřítku. Naprosto souhlasím s autorem, že by nastal totální chaos a úpadek morálky, ale taky s tím, že by se našla hrstka zodpovědných, kteří by se snažili udržet řád a základní lidské principy. Na začátku mě ta kniha hodně nadchla, našla jsem tam doslova ohňostroj myšlenek a narážek na smysl života, charakter člověka, etiku i hledání sebe sama. Bohužel při dalším čtení se ta jiskra vytratila. Přesto má příběh co nabídnout a doporučuji ho všem k přečtení. Možná zde, jako v odlesku zrcadla, uvidíme vlastní povrchní život….Možná si díky tomu uvědomíme, že je třeba začít ŽÍT tady a teď - každý den jako byl ten poslední, a nečekat až přijde nějaká katastrofa.... celý text

Chvíle před koncem 2011, Lauren Oliver

Tahle knížka nezapůsobila silně jen na mě, ale především na mé „ náctileté“ dcery, což je nepochybně cílová skupina čtenářů. Nebude to žádný spoiler, když poukážu na známý romantický film :Na Hromnice o den více ( dokonce i autorka mu přiznává jistou podobnost). Hrdinka uvízne v jednom nepříliš vydařeném dni a má možnost ho prožívat stále znovu a znovu. Postupem času se naučí poznávat charaktery lidí okolo mnohem více do hloubky, pochopí, že všechno souvisí se vším a každé jednání přináší své důsledky, i když třeba až za nějaký čas. Nejde však jen o to, aby pochopila, ale aby sama přehodnotila své chování. Přestože to je hlavní poselství příběhu, nemohu naštěstí tvrdit, že se jedná o klasické černo-bílé klišé, kdy je všechno špatně, pak najednou „ bum “- náhlé prozření, a hrdina je okamžitě lepší a dokonalý. Ke všemu dochází postupně a v souvislostech, v rámci různých setkání, situací a vzpomínek. Tahle kniha je plná úžasných , silných, i když třeba naprosto obyčejných myšlenek, které vás nutí přemýšlet nad ní i nad vlastním životem. Proto bych řekla, že třeba při porovnání s „ greenovkami “ má daleko větší přesah. Pointa je však, dle mého názoru, už moc přehnaná. Chvíle před koncem patří do žánru YA , ( teď už to SPOILER bude, byť je to jasné z první stránky), kdy hrdina na konci zemře a je to, přesně se stalo „ In “ u dnešní mládeže: srdceryvně a vznešeně pojaté, že vlastně jako „ jde o něco víc “... O lásku až na věky...? O sebeobětování... ? O úžasnou harmonii, klid a vzlétající motýly kolem ...? S tímhle americkým pohledem jsem nikdy nesouhlasila. Mladým se to líbí, protože si prostě neuvědomují, že je to jen spousta „ keců “, které se hezky čtou nebo poslouchají jako písnička nebo jako film, u něhož si zabrečíte: „ jéžiš, to bylo krásný“..., jenže pořád je to KONEC,-syrový a drsný, ať už zabalený do jakkoliv vzletných slov. Proto mě ten závěr donutil srazit jednu hvězdu.... celý text

Muž, který hledal svůj stín 2017, David Lagercrantz

Stačí jen chtít 2017, Joelle Charbonneau

Možná kdybych předtím nečetla Erebos , tak by mě tohle uchvátilo, takhle mi to přišlo jen jako drsnější variace v ostřejších barvách na původní téma.. řekla bych , že napsané je to hodně dobře, stejně tak i závěr je víc vypointovaný, nicméně Erebos byla první a Ursula Poznanski zůstává moje srdcovka. Promiň Joelle...... celý text

Pane Bůh, tady Anna 2000, Sydney George Hopkins

-- Když jsem byla malá holka, měla jsem kamarádku, která se vždycky během hraní nebo uprostřed cesty zastavila a se širokým úsměvem obrátila oči k obloze. " Já se takhle usmívám na Pánaboha", svěřila se mi. " A taky mu někdy posílám pusinky " Měla jsem ji ráda, ale tohle mi připadalo naprosto praštěné. Asi tak, jako připadala malá Anna některým konvenkčním křesťanům studené Anglie. Tahle knížka s dětsky odzbrojujícími otázkami a odpovědmi, ale s hlubokým posláním, mi ji připomněla. ( už je to dáma velkého světa a namalovanými rty s bezchybným make-upem se usmívá dál, ale už ne na nebe) Na první pohled knížka pro děti, ale při konfrontaci s dospělým, který se Anny ujal s lehkostí a samozřejmostí, jak bychom stěží mohli u mladého muže očekávat, najednou objevujeme pozoruhodné myšlenky . Řekla bych , že si knížka v ničem nezadá s jinými známějšími " sestřičkami " s podobnou tematikou. Napadá mě např. Malým princ nebo Pollyana. Někteří budou možná překvapeni tím nevinným a upřímným pohledem na Boha, nezatíženým zbytečnými obavami z pekelného ohně, nesešněrovaným předsudky a vžitými názory. Není podstatné, zda si autor holčičku vymyslel, nebo ji vskutku potkal ( ale my rodiče potvrdíme, že na takovéhle nápady a postřehy umí přijít jen malé všetečné děti) , důležité je to , co to znamená pro nás, čtenáře. Jestli se umíme stejně jako Fynn podívat na svět Aninýma očima, radovat se z maličkostí, obdivovat boží stvoření, nelámat si hlavu věcmi, které nemůžeme změnit a naopak zkoušet nějak změnit, to co šlo...... celý text

Slepá mapa 2013, Alena Mornštajnová

Nemohu se zbavit dojmu, že většinou každý autor píše vlastně "totéž" s malými obměnami, zvlášť když člověk čte knížky stejného autora po sobě. Moje chyba. Doporučení pro Vás: vždycky prokládejte jiným autorem a nejlépe i jiným žánrem. Protože tahle knížka přišla až po Haně, jedna hvězda míň, neboť mám stále neodbytný pocit, že už jsem něco podobného někde četla :-)... celý text

Spočítej hvězdy 2014, Lois Lowry

jednoduchá milá knížka - válka tak trochu v odlehčeném balení, přesto ale každý pochopí, jak byla zlá. Vhodné třeba pro školáky, taková tisíckrát lepší " Řikali mi Leni "... celý text