sissque přečtené 71

Kavárna v Kodani 2018, Julie Caplin

Pokud bych měla tuto knihu popsat jednou větou… Pohlazení po duši. • Tohle bylo tak krásné čtení. Já od těch klasických, romantických knih pro ženy nikdy příliš neočekávám. Od začátku vlastně tušíme, jak to dopadne a celou dobu se to spíše vleče. V čem byla tato kniha jiná a proč mě bavila? • Cestování, dobré jídlo, útulná atmosféra i prostředí, láska, přátelství. Mísilo se tam všechno se vším. V podstatě jsem měla pocit, že jsem do Kodaně odletěla také a každé ráno si dala ve Varme kávu a kanelsnegle, pak jsem poznávala krásy města a podstatu hygge a později se zase vrátila za Evou, povídala si a u toho jedla obložený chleba. • Uvařte si taky kávu, čaj nebo horkou čokoládu, zabalte se do teplé deky, zapalte svíčky, vezměte si i něco dobrého a nechejte se unášet tou atmosférou. V tomhle podzimním počasí je to ideální čas. • Pokud bych přeci jen měla něco knize vytknout… Zápletky v ději mi nepřišly nějak výrazně zajímavé, trochu mi lezli na nervy Avril s Conradem. • Romantika zde byla taková pomalá, nenucená, jednoduše hezká a "nenaivní". Výborná oddechovka s milým, příjemným a nakonec i trochu překvapivým koncem.... celý text

Smrt u zavěšený skály 2020, Gregg Dunnett

Musím přiznat, že kdyby neměla kniha tak výborné hodnocení a kdyby mi ji nedoporučoval kde kdo, nejspíš bych si po pár prvních stranách řekla, že to není nic pro mě. Začátek mi přišel nevěrohodný a ani jsem nijak nesympatizovala s žádnou z postav. • Zhruba po první třetině jsem se do příběhu ale pořádně začetla a už mi nešlo se odtrhnout. Více mě bavila linie věnovaná Jessemu, Johnovi a Darrenovi, ta s Natálií mě tolik neuchvátila. Někde uprostřed se ale tyto dvě linie spojí a my začínáme zjišťovat, co – jak. • Miluji objevování nových míst. Podle popisu jsem se do Zátoky U Zavěšený skály naprosto zamilovala a taky bych tam jistě trávila všechen možný čas. Moře, klid, samota a surfování. Ta vášeň, nadšení pro surfing tam bylo popsáno moc hezky. • Ke konci už mi přišel příběh zase trochu nereálný, ale to finále jsem si užila. Vzhledem k tomu, že jsem si to přebrala přesně tak, jak to poté autor vysvětlil v doslovu, jsem spokojená. • Celkově knihu hodnotím jako velmi dobrou a byl to pro mě spíše takový odpočinek. Děj si tam v podstatě jen tak plyne, není zde stálé napětí. Komu vyhovuje více akce, asi mu lépe padne jiná kniha. Jsem zvědavá na Smrtící útes, který už mám také doma, zda bude alespoň stejně tak dobrý. • Na závěr taková moje poznámka – to mi přišlo úsměvné. Neporozuměla jsem záměru překladatele "počeštit" některá jména. Natálie a oslovení Naty, Sára, své dítě oslovuje Daneček?!, … Proč ne jednoduše Natalie – Nat, Sarah, Danny, třeba (netuším, jak přesně byly psány v originále). Je to taková banalita, ale mezi těmi typicky zahraničními jmény mi to přišlo jako pěst na oko.... celý text

Sedem sestier 2019, Lucinda Riley

"Umenie by malo byť dostupné všetkým. Je to maliarov dar pre ľudské duše." . "Život bez lásky je ako Francúz bez vína alebo ľudská bytosť bez kyslíka." • Nádherný a citlivý příběh. Přála bych si, aby po knihách Lucindy Riley sahalo více čtenářů, byla to skutečně výjimečná spisovatelka, která mi svými romanticko-historickými příběhy naprosto učarovala. • Příběh je rozdělen do dvou časových období – konce 20. let minulého století a současnosti. • Nejprve se společně se sestrami D'Aplièse ocitáme po smrti jejich adoptivního otce v domě na břehu Ženevského jezera. Ten každé ze svých dcer zanechal odkaz, pomocí kterého se mohou dopátrat své minulosti. V první části série se seznamujeme s nejstarší sestrou Maiou, krásnou samotářkou, která je láskou zklamaná a celý život, na rozdíl od ostatních sester, žije právě v sídle svého otce. Její postava mi byla hodně blízká, oblíbila jsem si ji a prožívala vše společně s ní. • Druhá linka se odehrává v letech 1927 až 1929. Pěstování kávy v Brazílii, bohémský život v Paříži, umění dané doby, výstavba sochy Krista Spasitele na kopci Corcovado v Riu, postavení ve společnosti a hlavně láska. I když Bel ohromila Paříž, já jsem si více zamilovala Rio de Janeiro. • Osudu některých postav mi bylo líto, jiné dopadly lépe a potěšila jsem se z nich. Tak už to v životě chodí. • Prolínání minulosti a současnosti, romantika, historie – jsem přesně cílová skupina. Styl vyprávění Lucindy Riley mi sedí. • Čtení jsem si moc užila a vypila přitom spoustu šálků čaje English Breakfast od Twinings, který miluji stejně, jako hlavní hrdinka Maia. • Příští zastávka bude Norsko s Ally a sama jsem zvědavá, jak mě ten přechod do úplně odlišné krajiny bude bavit.... celý text

Útočiště 2020, Jérôme Loubry

Psychologické thrillery miluji a tohle byla hra s čtenářem od začátku až do konce! Výborná kniha. Nešla přestat číst. Stále mě zajímalo to rozuzlení. • Nejvíc mě pravděpodobně bavila první část, první bóje – Ostrov. Prolínají se zde dvě časové roviny – rok 1949, kdy je hlavní postavou babička Suzanne a listopad roku 1986, vnučka Sandrine. Tady to bylo místy až hororové. • Ve druhé části se už seznamujeme s dalšími dvěma velmi podstatnými osobami – a sice Damienem a Véronique. Tady už se děj odehrává pouze v roce 1986 a je to takové více "reálnější". • Zároveň ta druhá část už nám pomalu odkrývá všechny střípky a my si postupně můžeme domýšlet, jak to s tím útočištěm (či útočišti?) vlastně je. A ač jsem si to všechno spojovala a zapadalo mi to do sebe, konec mě překvapil a vůbec jsem jej takový nečekala. • Jediná taková malá výtka, co mě při čtení rušila a objevovala se od té druhé části, byla fráze "táta na dvě věci". Ono se to zdá jako maličkost, ale když už se to vyskytuje příliš často… • Mám pocit, že jsem doposud nic podobného nečetla. Měla jsem úplně zamotanou hlavu a to bylo jistě také účelem. Ač jsem původně chtěla dát hvězdičky čtyři, dávám pět. Minimálně za tu originalitu si to kniha zaslouží.... celý text

Život na míru 2021, Marek Rabij

Nedávno jsem někde četla, že knihy z nakladatelství Absynt nezapomenete a zůstanou ve Vás. Naprosto s tím souhlasím. • V této nové knize ze série Prokletí reportéři nám polský autor Marek Rabij odhaluje téma textilního průmyslu. • Nejprve se dočítáme o tajemstvím opředené katastrofě v továrně Rana Plaza v bangladéšské metropoli Dháka. Posléze nám autor popisuje podmínky zaměstnanců textilních továren. Celé dny bez klimatizace, bez kontroly bezpečnosti práce, mnohdy bez pracovní smlouvy, s neplacenými přesčasy, … Dočítáme se osudy jednotlivých pracovníků, obyvatel, ale i setkání s obchodním zástupcem. • Jaký je život v Bangladéši a mají vůbec tamní obyvatelé šanci na lepší život? Pokud ano, za jakých podmínek? • Podtitul knihy "oblečení má hodnotu etikety, kterou k němu přišijí" je více, než výstižný. Co jsou to takzvané "padělky"? Asi by nad tím zaplakal nejeden majitel luxusního kousku. • Všichni víme, že švadleny pracují v katastrofálních podmínkách. Všichni víme, že v Bangladéši se tře bída s chudobou. Všichni víme, že marže za každý kousek, který si pořídíme, je nad jeho výrobní cenou. Jsme ale ochotni učinit změny? • Pro spoustu lidí je jistě lepší koupit si tričko u konfekční značky, než u značky lokální, menší, s malým kusovým nákladem, kde je za něj ale suma mnohem větší. Zato podpoří podnikatele, který pracuje s kvalitním materiálem, podmínky pro švadleny jsou důstojné a za svou práci dostávají náležitě zaplaceno. Kolik z nás je ochotno si namísto pěti triček koupit jen jedno? Kolik z nás přemýšlí nad životem ostatních? • Přečtěte si, kolik v průměru kusů oblečení musí švadlena v Dháce za den ušít a jaká je její měsíční odměna. Snad si alespoň každý z nás po dočtení řekne, že momentálně skutečně nepotřebuje nic nového na sebe. Namísto nového trička si pořiďte tuto knihu - věřte, že to budou mnohem lépe utracené peníze. A buďme více vděční za všechno, co máme a čeho se nám dostává.... celý text

Černá a purpurová 2020, Wojciech Dutka

Už když jsem se do knihy pouštěla, mi bylo jasné, že tohle bude takový "jiný" příběh z Osvětimi. • Prvně musím zmínit styl psaní autora, ten mi okamžitě sednul. Téma zpracoval velmi kvalitně a důstojně. • Zpočátku jsem se bála, že bude příběh příliš romancí nadnesený, například jako u Tatéra z Osvětimi. Mně se to líbilo, jen mi to místy přišlo takové "neuctivé" a působilo to pak ne příliš reálně. Jinak to byl ale také příběh moc hezký a zase z trochu jiného pohledu. Protože láska, láska je něco, co nám pomáhá překonat mnohé. Díky ní máme dostatek odvahy, síly a cítíme se lépe. Dává nám pocit jistoty. • Přesně v tomhle příběhu vidíme, že člověk je stále pouze člověkem. Ani jeho rozhodnutí, jednání a okolnosti neovlivní to, co cítí uvnitř a co mu srdce napovídá, že je správné. Každý je pouze z masa a kostí a tak i člen SS je samozřejmě schopen lásky. Lásky k židovské dívce. • Při čtení jsem si vzpomněla na citát z Harryho Pottera: "Štěstí lze nalézt i v těch nejtemnějších dobách, pokud si člověk vzpomene, že se má obrátit ke světlu." • Samozřejmě jsem doufala v lepší konec, ale oceňuji, že autor zachoval realitu, bylo to pro mě mnohem více uvěřitelné. Myslím, že tahle kniha ve mně bude rezonovat ještě dlouho.... celý text

Milada Horáková 2020, Zdeněk Ležák

Pro jednou jsem zase vystoupila ze své komfortní zóny a ke čtení jsem si vybrala komiks. Nebyla bych to já, abych ani v této formě nehledala nějakou přidanou hodnotu. • Stoprocentně musím nejprve vyzdvihnout grafickou podobu – ilustrace Štěpánky Jislové, včetně zvolených barev, příběhu přidávaly na atmosféře a kniha tak byla na pohled "líbivá". • Dále chci rozhodně zmínit celkové uchopení tématu. Autor nás provází životem Milady Horákové od narození až po smrt, přesto bez zbytečných informací, dovídáme se pouze to nejpodstatnější. Velmi se mi líbily také dvoustrany a vsuvky vykreslující dané období. Na závěr také medailonky a zmínka o ostatních význačných osobnostech, které byly jistým způsobem zapleteny do Miladina života a již zmíněné doby. • Bohužel přiznávám, že se spoustou informací jsem se setkala poprvé a nedá mi se nevyjádřit k systému vzdělávání. Snad už od základní školy se jede stále dokola dějepisecký model, jehož počátek nalézáme kdesi v pravěku a končíme maximálně okrajově u první či druhé světové války, více se totiž probírat nestíhá. Na střední škole opět ten samý model. • V novodobých dějinách, ne příliš vzdálených, přesto velice důležitých, školy stále pokulhávají. Vždyť osobnosti, jako byla právě Milada Horáková, či významné události, výrazně zformovaly naši budoucnost. Dnešní děti netuší, co je to protektorát, k datu 17. listopadu je napadne jen zvonění klíči. Exkurzi do Osvětimi vnímají jako výlet na místo, kde zemřela spousta lidí, protože jim k tomu nikdo nic více neřekne. Takhle by se dalo pokračovat dále. • Co nám je dnes všechno umožněno, kam až se jako člověk můžeme dostat. Co všechno již bereme jako samozřejmost, za to někdo dříve musel bojovat. • Knihu s celkovým jejím obsahem doporučuji ke čtení nejen mladším generacím. Určitě mám v plánu přečíst si také další autorovu knihu Anthropoid aneb zabili jsme Heydricha.... celý text

Plyšákokalypsa 2020, Carlton Mellick III

Poprvé jsem od Carltona Mellicka III. četla Lidožrouty z Lízátkova. Čekala jsem, že to opět bude úlet – šílené, bizarní, až směšné. No, Plyšákokalypsa byla něco jiného. • Když se nad tím člověk hlouběji zamyslí, dojde mu, že vlastně do světa mluvících a žijících hraček nemáme zase tak daleko. O to je to děsivější. • Mellick III. nás přenáší do postapokalyptické budoucnosti, kde hračky ovládly téměř celý svět a mstí se lidem za jejich chování k nim. V originále skutečně název holocaust sedí – při čtení pochopíte proč. • Zároveň nám postupně odkrývá příběh dívky Julie ve dvou časových rovinách. Dětství, kdy poznáváme její rodinu a hlavně vztah, který si buduje s plyšovým medvídkem jménem Poro. A přítomnost, kdy sledujeme náročnou přeměnu Julie v plyšovou pandu. • Nemůžete od Mellickových knih čekat nic logického, příliš hlubokomyslného. Já jsem v nich ale našla oddych od stereotypu, odpočinek, uvolnění a změnu. • Asi to nebude úplně pro každého. Věřím, že právě bizár je spíše pro okrajové publikum. Ale pokud vás to nějakým způsobem láká, zkuste to.... celý text

Lidožrouti z Lízátkova 2020, Carlton Mellick III

V životě by mě nenapadlo, že sáhnu zrovna po takové knize. Ale řeknu to zcela upřímně… Celý život jsem četla pouze detektivky, thrillery, historické příběhy z 2. sv. války – zkrátka, nic pozitivního. • Po čase má toho člověk plnou hlavu, neměla jsem už ze čtení radost. Z každého dalšího příběhu mi bylo smutno. Potřebovala jsem změnu. • A tak jsem najednou začala více a více vycházet ze své komfortní zóny. Je to moc fajn! • Když jsem tak jednou v práci procházela mezi regály, začala na mě tato kniha volat: "Přečti si mě, přečti si mě." Dělám si srandu. Ale je to skutečný bizár! • Nikdy jsem nic podobného nečetla a tak skvěle mi to padlo. Částečně bych knihu zařadila klidně do humoru. Je to až tak bizarní, že mi to přišlo vtipné. • Ach, výborná kniha. Jasně, na pět hvězdiček to rozhodně není. Ale pokud máte jako já potřebu si odpočinout, přijít na jiné myšlenky, odreagovat se, zasmát se. Směle do toho!... celý text

Myšlenky za volantem 2020, Marek Eben

Kdo má rád Marka Ebena, tomu se kniha jistě bude líbit. Je plná jeho noblesního, kultivovaného projevu, moudrého a laskavého humoru, nad kterým se pousmějete a zároveň, nikdy nikoho nemůže urazit. • Mně se celkové zpracování velmi líbilo. Kniha je ve formě kroužkového deníku, jak sám pan Eben řekl, to kvůli obsahu, který by se vám nelíbil, aby se dal list pohodlně vytrhnout. No, mně zůstaly všechny. :-) • Povídky vás pobaví, některé z nich také donutí se zamyslet a najdete v nich poselství. Všechny jsou ale psány čtivě, kniha se nedá odložit. A ta práce s jazykem, s češtinou… To se prostě čte tak krásně! • Plánuji si koupit také audioknihu, na delší cesty v autě. Věřím, že kniha načtená samotným panem Ebenem bude mít ještě větší kouzlo.... celý text

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

Poslední dobou hodně často vystupuji ze své komfortní zóny. Jediné fantasy, které jsem četla před touto knihou, byl Harry Potter a Twilight sága. Tak si nejsem úplně jistá, zda bude mé hodnocení podnětné pro fanoušky fantasy, kteří jsou v tomhle žánru více sečtělí. Ale tohle je můj pohled a mé pocity z knihy. • Fantasy není asi úplně můj šálek čaje z důvodu, že vždy v tom hledám i trochu toho reálného a to ne vždy tento žánr splňuje. Tohle na mě spíše více, než jako fantasy, působilo jako pohádka na motivy Krásky a zvířete a romantické drama, samozřejmě s prvky erotiky. :-) Ale právě díky tomu pohádkovému nádechu se mi to moc líbilo. • Nejvíce jsem si oblíbila postavu Luciena, líbil se mi také Tamlin a hlavní hrdinka Feyre, nevím, prozatím mám k ní takový neurčitý postoj, ale spíše kladný. Uvidím, jak se vyvine v dalších dílech. • Momentálně se to má tak, že jsem se dostala do poloviny druhého dílu a tam "stojím" už tři měsíce. Mezitím jsem přečetla několik dalších knih a nějak ne a ne číst dál, ale rozhodně mě zajímá, jak to bude pokračovat. Ale tady už je právě vidět ten obrovský skok z pohádky do fantasy. Každopádně chci ale sérii dočíst a vytvořit si takový ucelený názor. Natolik špatné, abych věděla, že se k tomu nevrátím, to nebylo. Jen už se to trochu táhne.... celý text

Vrány 2020, Petra Dvořáková

Uf… • Asi v polovině jsem knihu odložila a vrátila se k ní až nyní. Mám z ní smíšené pocity – nelíbila se mi, na druhou stranu jsem ráda, že jsem si ji přečetla. • Téma bylo silné, depresivní, bolestivé. Bohužel, tohle se děje a míru závažnosti absolutně nechci zpochybňovat a stoprocentně na to nikdy nezapomenu. • Rodiče Báry bychom nechtěli nikdo, z pohledu pedagoga vnímám také třídní učitelku jako absolutně nezpůsobilou této práce – řešení situace bylo katastrofální. Báry mi bylo skutečně líto. • Nicméně… Jako celek mi kniha přišla spíše zase jako reklamou podpořený průměr. • Nebylo to vyloženě špatné – bylo to čtivé, vyvolalo to ve mně emoce (i když jen negativní – deprese, strach, zhnusení, …), ale charaktery hlavních postav mi přišly nedotažené, hned po pár stranách jsem přesně věděla, jak to skončí (nejspíš i proto jsem knihu odložila a záměrně se tomu vyhýbala). • A konečně jazyk… Nečetla jsem ostatní knihy autorky, tak nevím, zda takhle píše stále, či to mělo pouze přidat na autenticitě, ale tohle byla hrůza a to se netýká pouze vulgarity – ten "pražský slang" to není nic pro mě. A aby to někdo nebral jako urážku… Naše "ostravština" je úplně stejně úděsná. Je mi mnohem příjemnější spisovné vyjadřování, jak mluveného tak i psaného slova.... celý text

Kanibal z Nine Elms 2019, Robert Bryndza

Tak dlouho jsem si říkala, že mi bude chybět Erika, až jsem se k nové sérii s Kate Marshallovou dostala až nyní. • Ale stejně jako u předchozích knih, i tady jsem se hned po otevření nemohla odtrhnout a s novými postavami jsem se rychle sžila. • Já vím - Bryndzu buď milujete nebo to není váš šálek kávy. Vždycky se, ač mám autora ráda, snažím být objektivní a hodnotit knihu dle kvality. Píšu to, myslím, ke každé jeho knize. • Ve mně to vyvolalo zájem, emoce, vztah s hlavními postavami... A to je to něco, co v knihách hledám. Asi jsem četla z toho detektivního pohledu lepší případy (i když tenhle byl skvělý!), ale mě to uspokojilo. S Kate jsem se těšila na každé setkání s Jakem, pousmála jsem se, když byl Tristan na sebe na konci hrdý - já jsem byla taky. Takže ano, nedá mi to a dneska je to za pět, ale tahle "koule" snad potěší. :-) • Mimochodem, líbilo se mi, jak Robert přitvrdil. Od Dívky v ledu to je obrovský posun. Druhý díl této série si budu ještě chvíli šetřit.... celý text

Nový měsíc 2009, Stephenie Meyer

Přiznám se, že druhý díl mi přijde z celé série nejslabší. • Není to úplně tím, že by zde nebyl věnován dostatek prostoru Edwardovi, naopak, pozornost věnovaná Jacobovi se mi líbí a z knižní předlohy bych si mnohem radši vybrala jeho. • Nevím přesně, čím to je, ale ostatní díly mě bavily mnohem více, jako celek mám ale sérii moc ráda. • Je to pro mě taková nostalgie, i když už si na to teď přijdu trochu stará. :-)... celý text

Stmívání 2009, Stephenie Meyer

Takhle... Je mi jasné, že celá sága Stmívání asi není každého šálek čaje, mužů vůbec ne. Ale nějak je spjata s mým dospíváním a nyní jsem se pustila do čtení znovu. • Stejně jako tehdy před lety vše s postavami prožívám a stále mě to baví a ač vím, co bude dál, nejde mi se od knihy odtrhnout. • Tyhle nostalgické chvíle mám ráda, často si pak uvědomím, kolik krásných let jsem již prožila s knihou v ruce, které kousky byly takovým odrazovým můstkem v té mé čtecí mánii. :-)... celý text

Sedmilhářky 2015, Liane Moriarty

Začnu tentokrát negativním - přiznám se, že jsem ani na konci knihy pořádně nevěděla, kdo ke komu patří (obrovské množství vedlejších postav). • Teď to pozitivní... Sedmilhářky jsou příběhem tří matek, kamarádek - Madeline, Celeste a Jane, která jsou každá jiná a přesto si velice rozumí. • Není to úplně typický román pro ženy, do děje je totiž zavlečena vražda, celou dobu ale nevíme ani to, kdo je vrahem, ani kdo obětí. • Děj je rozdělen na dvě pomyslné části, které se střídají a doplňují - každodenní život před vraždou na kvízovém večeru a vyšetřování po něm. • Bylo zajímavé sledovat, jak kdo kterou situaci viděl svýma očima a jak to chodí i v běžném životě, "překrucování" - přesně takhle vznikají drby. :-) • Konec mě překvapil, maličko mi to připomnělo Vraždu v Orient expresu. Jako celek to hodnotím velmi kladně, určitě si přečtu nějaké další autorčiny knihy a moc doporučuji také seriál!... celý text

Žena v okně 2017, A.J. Finn (p)

Musím uznat, že jsem se dlouho nemohla začíst, což ve mně vždycky vyvolá "čtecí krizi" a čtu knihu klidně měsíc. • Ale prokousala jsem se až ke konci... A nebylo to špatné. • Hlavní hrdinka Anna mi připomínala Rachel z Dívky ve vlaku (samozřejmě především díky alkoholu, následkem čehož jim okolí nevěří). • Nic, z čeho bych si vyloženě sedla na zadek, ale ani to nemůžu označit jako ztrátu času. Občas byl děj předvídatelný, konec ale překvapil. Na prvotinu je to vlastně docela dobré. • A budu se opakovat - ale znova mám pocit, že jsem četla horší knihy s mnohem vyšším hodnocením.... celý text

Dům na jezeře 2018, Ella Carey

Přiznám se, že z počátku mě trochu odrazovalo nižší hodnocení. • Ač byl průběh i konec předvídatelný a nebyl to příběh, který Vás něčím zaujme natolik, že byste na něj později vzpomínali, bylo to příjemné oddychové čtení. • Prolínání dvou časových linií se mi u knih vždy moc líbí, rodinná historie taktéž. • Na jednu stranu se mi to líbilo, původně jsem čekala, že to bude takové "přeslazené", ale pokud mám hodnotit podle literární kvality, musím být trochu přísnější.... celý text

Už mě vidíš? 2018, Sharon J. Bolton

Sharon J. Bolton mě strašně baví. Mám stejnou "úchylku", jako hlavní postava této série, Lacey – fascinují mě sérioví vrazi. Zajímá mě jejich psychologie, myšlení, motivy, modus operandi, ... • V Londýně začal vraždit novodobý Jack Rozparovač, místy se vracíme do viktoriánské Anglie. Autorka nás seznamuje s tímto případem, přesto z něj ale dokázala vytvořit další nový příběh, napínavý, čtivý a skvěle promyšlený. • Teď už mi chybí přečíst pouze Volavka a pak se stoprocentně zaměřím na nějaké další knihy této spisovatelky, která mě přesvědčila o tom, že umí psát skvělé detektivky, přesně takové, jak je mám ráda.... celý text

Tiché roky 2019, Alena Mornštajnová

Obvykle čtu knihu několik dní, nejsem zrovna "rychlo-čtenář". Aleně Mornštajnové se opět podařilo napsat příběh, od kterého jsem se nemohla odtrhnout a přečetla jsem jej na jeden zátah. • Děj jsem prožívala společně s postavami, vcítila se do jejich trápení. Bylo mi líto jak Bohdany, tak Svatopluka, ale i Běly, a ač zůstal konec otevřený, tu jednu poslední "větu" a situaci jsem si dokázala tak živě představit, až mě to dojalo. • Budu se opakovat, ale styl psaní, zvolený jazyk, charaktery postav a autenticitu má PANÍ spisovatelka v malíčku.... celý text