SlamLenka přečtené 969

Pravda o hovínku 2019, Andy Seed

"Nalákali" mě na hovínko, ale o tom bylo jen pár prvních stran. Nicméně to bylo velmi poučné, třeba poznávání pírek se mi asi i hodí, když chodíme ven s manželem, často nějaká nacházíme, tak bude fajn, když si k nim budeme moci i přiřadit správného ptáka. =)... celý text

Kus života 1974, Graham Greene

Od autora jsem dosud nečetla žádnou knihu a nevědomky jsem začala jeho paměťmi, které už mám nějakou dobu v knihovně a zatím jsem se k nim neměla. A musím říct, že jeho vypravování z dětských a školních let bylo celkem milé, ale zhruba od těch jeho 16 let jsem se začala nudit a ubývaly mé sympatie k němu. Říkám si, že šlo o paměti, které byly (jak Graham sám ze začátku uvádí) bez nějakého přikrášlování a bez ironie rovnou servírovány čtenáři, tak se tím nenechám odradit a zkusím později ještě jinou jeho knihu, ostatně doma máme ještě jeho Komedianty.... celý text

Navrátilka 2018, Donatella di Pietrantonio

Kniha má velmi efektivně zvolenou obálku - stejně jako je opravdu intenzivní pohled očí dívky na titulce, je velmi intenzivní i vyprávění Navrátilky. Autorka se opravdu brilantně pustila do práce s dětskou a dívčí povahou, vykreslila zcela reálnou rodinu, která se tak moc podobá i těm rodinám, s nimiž jsem se dosud setkávala jako sociální pracovnice. Celkově mě příběh velmi oslovil, a i když se odehrával na jihu, slunce té Navrátilce zase tak moc nepřálo. Dostávala rány ze všech stran a ti, kdo je zasazovali, ještě měli pocit, že to snad dělají pro její dobro. Úplně jsem cítila, jak se ta křehká dívčí duše bortí pod tíhou všech těch událostí, toho, jak s ní bylo stále vláčeno ze strany na stranu jako s nějakou věcí... Ale aspoň že měla tu Adrianu!... celý text

Kámasútra aneb Poučení o rozkoši 1997, Vladimír Miltner

Uf - ten jazyk! Ale nejen ta jazyková forma je úsměvná, on i ten obsah. Kdo čeká nějaké kontroverzní čtení plné pikantností, bude asi hořce zklamán, přesto je s podivem, že něco takového sepsal mnich. V dnešní době každopádně nenajdete v knize nic, co by bylo jakkoli použitelné.... celý text

Židovka z Toleda 2008, Lion Feuchtwanger

Musím přiznat, že mi dalo docela práci, než jsem se do knihy pořádně začetla. Z počátku mi všechno to mocenské čachrování přišlo přemrštěné, ale postupně příběh dostával mnohem osobnější linku, kterou navíc přesahoval příběh společenský spojený s vírou a náboženskými rozpory. A tady jsme u toho, co je na knize podle mého nejsilnější (a co navíc přetrvává dosud) - mělkost a paradoxně zároveň zdánlivá nepřekonatelnost rozdílů mezi náboženstvími. Ač jsou jednotlivci různých vyznání schopni spolu vcelku bez problémů žít a spolupracovat, je tahle koexistence prakticky nemožná pro náboženská společenství jako větší celky. A proč?... celý text

Pí a jeho život 2004, Yann Martel

Nejsem příznivcem zoologických zahrad (leda tak oceňuji snahu takto udržet populaci ohrožených druhů) a také nějak neholduji náboženským disputacím, v knize to však ale bylo tak podáno, že mi to ani nevadilo. A pak, když přišlo na tu samotnou plavbu - to bylo něco. Skoro jsem tam s nimi taky byla! Poněkud příliš mi přišel ten záhadný ostrov, ale nakonec i ten tam prostě zapadl. A kniha v mých očích stoupla ještě více po dočtení doslovu - obzvlášť to evidentně prokleté jméno Richard Parker tomu všemu nasazuje dost korunu.... celý text

Co si vaše kočka doopravdy myslí? 2018, Sophie Johnson

Relativně nedávno se mi dostal do ruky druhý kousek autorky o psech, hned jsem věděla, že musím mít i ten o kočkách, ale ten v Ústí nebyl dostupný. A tak jsem využila cesty do Prahy a pořídila jsem si knížku tam. Jako podnájemnice jedné kočky potvrzuji, že minimálně 90 % obsahu knihy vypovídá o naprosté a čiré pravdě. A ano, kočky jsou mrchy, ale i tak je miluji! Knížka pobaví. =)... celý text

Kniha vzpomínek 2015, Rowan Coleman

Těšila jsem se na knížku, která mi přiblíží, jak se žije člověku s Alzheimerovou chorobou, místo toho jsem si přečetla dvojitý milostný příběh, kde Alzheimerova choroba je jen pozadí linky. Chování hlavních postav bylo zcela předvídatelné (jaká ironie, když člověk od osoby postižené Alzheimerem čeká vlastně opak) a i ten tajemný muž vlastně vůbec tajemný nebyl a já už od začátku tušila, jak se to s ním má... Je to škoda, protože kniha je tak jen průměrným romantickým románem. Četlo se to ale docela dobře, bylo to svižné.... celý text

Chyť mě, jestli to dokážeš 2016, Frank W. Abagnale

Film jsem shlédla už kdysi dávno, aniž bych věděla, že mu předcházela i kniha, to jsem zjistila až před nedávnou dobou, tak jsem si ji půjčila. Mám z toho takový zvláštní pocit, který vyplývá z mého morálního přesvědčení, že protiprávní činy mají být trestány a nemá se z nich ani po jejich odčinění nijak profitovat. Ale pravdou je, že Abagnale si to už odpykal... Je mi záhadou, jak mu to mohlo tak dlouho vycházet! Na druhou stranu jsem však byla i dost zděšená, jak vypadalo evropské vězení na přelomu 60. a 70. let, ač tedy pak to severské bylo zase spíš fraška než trest. Každopádně to bylo zajímavé čtení a věřím, že bankovní systém a vůbec mnohé bezpečnostní mechanismy se po zkušenosti s tímhle pánem musely dosti posunout k lepšímu.... celý text

Výlet do Španěl 1970, Karel Čapek

Čapek užíval velmi barvitý jazyk a z jeho vypravování je hezky vidět, že se uměl nadchnout pro to, co je krásné, respektive co za krásné považoval, neboť krása je samozřejmě velmi subjektivní. Nejhezčí na jeho díle je však ta lehkost, s níž uměl pracovat se slovy nejen českými, ale i s těmi cizími, odbornými. Všechnu tu krásu jazyka pak ještě dovršuje svými skicami a kresbami z cest, které dají ještě o to více ochutnat atmosféry, o níž vypráví. Snad jen ta korida mi byla proti srsti... Bezpochyby je Čapek výraznou osobností naší historie, já si jej vážím ještě o to více, když jsem si mohla přečíst za slova v závěru, tedy: "Ať nás spojuje všechno, co nás dělí!"... celý text

Trosečník sibiřský 2018, Světlana Glaserová

Rozhodovala jsem se, jestli dát 5 nebo "jen" 4 hvězdičky. Včera jsem dočetla a dala jsem 4, ale dnes jsem nad tím ještě několikrát přemýšlela a došla jsem k závěru, že 5 bude hodnocení přiléhavější. Rozhodně velmi kladně hodnotím ty perfektní ilustrace - dokreslují výborně atmosféru děje a jsou originálně provedené. I tyto ilustrace tedy významně přispěly k mému rozhodnutí hodnotit knihu maximem hvězd. =) Na to, že jde vlastně o poměrně krátký příběh Vaška/Slávka od jeho raného věku po dospívání, dobrodružství tam není zrovna pomálu. Až si říkám, že když on sám v knize hovoří o tom, jak sem tam fabuloval a dobarvoval si svá vypravování pro uši jiných, jestli tohle všechno vlastně opravdu prožil... Tedy rozhodně jeho příběh nehodlám zpochybňovat, ostatně i kdyby si do své biografie opravdu něco přibarvil, četlo se to moc hezky. Jen jedním my lezl na nervy - že chvilku "neposeděl"! =) Celkově tedy musím konstatovat, že kniha předčila má očekávání - kdybych se nemusela zrovna učit na zkoušky, asi bych ji přečetla doslova naráz.... celý text

Věci, květiny, zvířatka a lidé pro děti 1981, Vítězslav Nezval

Laskavé a až naivní vyprávění o tom, co je běžně kolem nás nebo tedy kolem dětí - vlastně s něčím z toho se dnešní děti už v reálu ani nesetkají (např. zouvák, mlýnek na kávu s přihrádkami nebo brusič nožů). A je to škoda! Nicméně knížka je krásná a trochu vede k tomu, že se člověk i na běžné věci dívá trochu jinak. =) PS: Trnkovy ilustrace jsou jako vždy naprosto úžasné!... celý text

Příběhy (z) ulice 2016, Petr Freimann

Uf, byla to docela síla - až jsem se styděla, že to takhle v lednu čtu v teple pod dekou a s čajem, pěkně z měkoučkého pohodlíčka... Jako sociální pracovnice oceňuji realistický popis lidí na ulici, tedy nezakrývání toho, že jsou mezi nimi často feťáci a alkoholici, ale také vnímání, že jsou to pořád lidé, že mají emoce, svobodnou vůli a touží (většinou aspoň po nějakém) uznání. Moc díky za to, že se tenhle počin dostal na stránky a je lidem k dispozici, aby trochu otevřeli oči! Sama už jsem párkrát lidem na ulici nějakou tu drobnost přinesla, ať už čaj nebo něco k zakousnutí, bude-li možnost, rozhodně to zopakuji! =)... celý text

Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci 2013, Terry Pratchett

Po Sekáčovi je tohle pro mě zatím nejlepší "Pratchettovka" (přečetla jsem jich dosud 11, tato je 12., ostatní jsou v pořadí). Byť je to skoro pohádkové, rozhodně mi nepřijde, že je to až moc. Mauric byl vykreslený dokonale a jako podnájemník naší kočky mohu potvrdit, že to je přesně ten styl myšlení, který je pro tyhle potvory typický. Vzdělaní hlodavci jsou parádní "gang". Bavilo mě to! =)... celý text

Útěk do divočiny 2016, Jon Krakauer

Úžasný příběh člověka s velkými očekáváními, který se nebál jít za svým snem. Aljaška je místo, k němuž i moje srdce tíhne, a doufám, že budu mít příležitost na vlastní oči pohledět na monumentální Denali. Stejně jak se snažím být co nejblíže přírodě a co nejdále od konzumu, alespoň když s manželem cestujeme. Mám pro Alexův (bohužel tak krátký) život velké pochopení a obdivuji ho pro jeho odhodlání a odvahu. Šel v mnohém do extrémů a nedal se odklonit ze své cesty. Já bych nezvládla přesvědčovat jiné, že se mají rozhodnout pro totéž. Na druhou stranu bych ale ani nezvládla lovit pro potravu, a byť mám ráda samotu, nezvládla bych v divočině být zcela sama - s manželem už by to ale šlo. =) A tak je pro mě ta kniha velkým vábením, ochutnáním něčeho, co bych chtěla někdy zkusit, ale zároveň z toho mám obavy. Kvituji, že autor začlenil do knihy i vlastní dobrodružství, stejně jako příběhy dalších tuláků - výborně to vystavělo mozaiku z příběhů, které dávají člověku pocit, že nic není nemožné a žádná cena za splnění snů není příliš velká, i když je to dost na hraně. Škoda jen, že v knize nejsou fotky, které Alex při svém dobrodružství pořídil. Je jich ale dost na internetu, tak jsem si je prohlídla aspoň tak. =)... celý text

Hořící kříž 2018, Diana Gabaldon

Tak po Bubnech podzimu, které mi zatím přišly nejsvižnější a nejchytlavější, je Hořící kříž zase o něco slabší. Jsou v něm tedy i části, které byly hodně dobře zpracované (např. farma Beardsleyových, "nehoda" Betty nebo události kolem Alamance), ale co mě fakt dostalo, to je ten začátek - vážně je skoro pětina té celé obrovské knihy jen o událostech prvního dne? Jinak musím říct, že Roger je snad nejvíc smolná postava - být jím, už jsem se dávno vrátila přes kameny zpět. Co má ale u mě obrovské plusové body, je ten závěrečný comeback - díky za něj, tahle postava mi tam chyběla! =)... celý text

Co si váš pes doopravdy myslí? 2018, Sophie Johnson

Svěží a zábavné! Psa nemám, ale kamarádka má dva, takže jsem si mnohé vtípky dokázala barvitě představit v reálu v podobě jejího Kryštofa nebo Čendy. Ostatně i naše kočka je sem tam v něčem těmhle psinám podobná. =) ...a teď ještě sehnat ten kočičí ekvivalent knížky! =)... celý text

Bubny podzimu 2018, Diana Gabaldon

Pro mě byly Bubny zatím nejnapínavější knihou série - už jen to křížení cest a hlavně ta shledání! Nemohla jsem se odtrhnout, knihu jsem musela dočíst, teprve pak jsem se mohla v klidu učit na státnice - sice jsem měla kvůli Dianě Gabaldon o 5 dní učení méně, ale stálo to za to! (A naštěstí jsem to i tak zvládla. =) ) Stephen Bonnet je nechutná postava, ale musím říct, že v seriálu naprosto mistrně zahraná. I přes tu nechutnost svého jednání mě ten Bonnet dost zaujal a jsem zvědavá, jak se bude jeho linka vyvíjet dál, nepochybuji o tom, že svou roli ještě sehraje. Pozitivně dále v knize hodnotím nejednoznačnost některých samostatných linek a interakcí postav. [POZOR, následuje SPOILER] Třeba ta neschopnost komunikace ohledně Briannina znásilnění mezi všemi třemi hlavními osobami, které to mohly nějak řešit - matkou, otcem, Briannou. Ale naštěstí to dobře dopadlo, že jo. =)... celý text

Vlci zimy 2018, Tyrell Johnson

Srovnání této knihy s Cestou mi přijde poměrně mimo mísu, jedinou věcí, která je pro obě knihy společná, je zasazení do postapokalyptického světa. Příběh je to celkem banální, i když s prvky thrilleru. Docela mě ale příjemně překvapilo celkem pěkné popisování přírody a soužití v ní a s ní. Taky bych si někdy chtěla zažít spaní v iglú. =)... celý text

Slepá mapa 2013, Alena Mornštajnová

Stejně jako Hanu, i Slepou mapu jsem doslova zhltla. Dokonce mám pocit, že tenhle kousek je i lepší než Hana. Příběhy umí paní Mornštajnová podávat plynule, něžně a přitom trefně. Nijak nezabíhá, nepíše ani čárku navíc, i tak ale podává krásný komplexní příběh plný malých detailů. A pak je tu ten morální náhled na naši společnost - jak tomu bylo i u Hany, opět nám paní Mornštajnová předkládá takovou revizi české společnosti a jejího vývoje, úžasně vykresluje, jak je důležité vyrůstat v přirozeném a demokratickém uspořádání. Knihu řadím i mezi ty, které doporučuji. Mám novou oblíbenou spisovatelku, respektive mezi své oblíbené spisovatele konečně přidávám i první ženu. =)... celý text