SlamLenka
přečtené 969
Sapiens: Od zvířete k božskému jedinci
2013,
Yuval Noah Harari
Tahle kniha mi nastavila zrcadlo - a když píšu "mi", myslím tím mně jako živočišnému druhu, tedy Homo Sapiens Sapiens. Teď už bez debat vím, že jsme živočišné zrůdy. (Prosím, berte to označení s nadhledem! =) Bylo to filozofické, nutilo to k zamyšlení a přitom to bylo i čtivé a poutavé - prostě naučná literatura v té nejlepší podobě. Jsem moc ráda, že mi kamarádka tenhle kousek doporučila. Nutí mě to teď opět o něco více přemýšlet nad světem a nad tím, co dělám a co dělat chci - a především mě to nutí k odpovědnosti a pokoře k přírodě. =)... celý text
151 dní Pacifickou hřebenovkou – Dobrodružství Holky s bucket listem
2019,
Lucie Kutrová
Lucka má můj obdiv, že se do toho pustila sama! Moc bych si přála vydat se na takový trail a určitě bych nechtěla jít v nějaké skupině, ale manžela bych si s sebou vzala určitě! =) Ostatně oba túry milujeme, i když zatím tu nejdelší jsme měli v délce cca 110 km (napříč Šumavou za pět dní). Každopádně zpět k Lucce - moc se mi líbil styl jejího vypravování a její ironie, humor a nadhled! Líbí se mi i její nadšení pro plnění vlastních snů - mít tak k tomu lepší podmínky, dala bych se do takových zážitků hned! =) Jinak super nápad je bucket list jako záložka! =)... celý text
Šitíčko
2008,
Marjane Satrapi
Kniha o tom, že i v Íránu (stejně jako kdekoli jinde) jsou ženy prostě jenom ženy! =) Umí se se smyslem pro humor dívat kolem sebe, s nadhledem zvládat okolnosti, do kterých se narodily, a až sarkasticky hodnotit jiné. Občas se samozřejmě taky dokáží pěkně emocionálně topit ve vlastních problémech - velkých i malých. Příjemná oddechovka, kterou jsem zhltla na jeden zátah. Pobavila jsem se a styl autorky se mi tak zalíbil, že si na seznam k přečtení přidávám i Persepolis. Jinak jsem samozřejmě nečekala, co že se z toho "šitíčka" nakonec vyklube.... celý text
Okultní povídky a jiné děsivé příběhy
2011,
Helena Petrovna Blavatská (p)
Občas si řeknu, že bych si mohla přečíst něco, co obvykle přehlížím, a k tomu došlo i kdysi dávno v Levných knihách, když jsem sáhla po tomto kousku. Pak jsem do toho zase neměla chuť, až nyní v říjnu jsem měla mezi jinými knihami takovou mezírku a chtěla jsem do ní dát něco lehčího a tenčího, vzala jsem tedy Blatavskou do ruky. První povídka byla tak nudně napsaná, že jsem vážně uvažovala, že knihu nedočtu a odložím ji, ale protože je mi to obvykle proti srsti a dosud jsem nedočetla jen Mechanický pomeranč (protože ten slang jsem prostě nedala), zatnula jsem zuby a pokračovala jsem ve čtení. Další povídky už naštěstí měly výrazně lepší spád, ale musím říct, že od okultních příběhů bych čekala více napětí a tajuplna. Možná je to i tím, že to autorka psala v 19. století, kdy čtivost knih byla o něčem úplně jiném, těžko říct. Znovu bych ale po něčem takovém nesáhla. Jinak mě příšerně rozčilovaly komentáře překladatele, obzvlášť jeho hodnotící přístup - copak má překladatel něco hodnotit? Neměl by prostě jen knihu přeložit a zprostředkovat ji cílové kultuře tak, aby dílu porozuměla?... celý text
Nebe nad Jemenem
2019,
Tomáš Šebek
Tomáš Šebek opět nezklamal! Navíc jeho literární styl se skutečně stále rozvíjí, zlepšuje se, jsem prostě nadšená. Sleduji ho na Facebooku, a když tehdy do Jemenu odjel, už jsem se začala na další knížku těšit. Dokonce i teď se těším na tu další, a to ani nevím, kdy (a jestli vůbec) někam pojede. Umí nás seznámit s místní kulturou a lidmi, i když se skoro nedostane za zdi nemocnice a ubytování. Je zábavný, lidský... No, to by asi stačilo, jsem prostě fanynka se vším všudy, nemám pro něj jiných než pozitivních slov! =)... celý text
Walden aneb Život v lesích
2018,
Henry David Thoreau
Co se mi opravdu moc líbilo, to byly popisy přírody a přírodních jevů. Zajímavé ale je, jak se od sepsání tohoto díla věda posunula - dnes jsou některá vysvětlení těch jevů, které nám v knize Thoreau předkládá, již vyvrácena. O dost méně mě však oslovily filozofické názory autora. Abych tedy byla přesnější: mnohé z nich mě oslovily, ale vzhledem k tomu, že Thoreau jednu a tu samou myšlenku v rámci téhle poměrně útle knihy opakovaně recykluje, člověku se to pak dost omrzí. I tak jde ale o počin na svou dobu velmi pokrokový a mnohé názory autora jsou dosud stále aktuální. Docela by mě zajímalo, jak by hodnotil naši společnost dnes, když už tehdy k ní byl tak kritický!... celý text
Bouřková sezóna
2014,
Andrzej Sapkowski
Kterak jsem dočetla posledního Zaklínače a bylo mi smutno, že další není... Když jsem se loni pustila do četby první knihy ze série, nevěděla jsem úplně, co čekat. Manžel odehrál všechny vydané hry a zbožňuje i knihy, a protože i já mám ráda fantasy a chci zhlédnout chystaný seriál, dala jsem se do toho. Nečekala jsem, že mě to tak pohltí! Dokonce ani ta Yennefer se mi nakonec nezdá tak hrozná... =) Jinak pro ty, co jim tam chyběla Ciri apod.: vzhledem k tomu, že se děj odehrává dle všeho ještě snad před jejím narozením (minimálně před událostmi na Pahorku), asi sotva tu na ni můžete narazit. Časové zařazení děje lze snadno odvodit, víte-li, jaký osud čeká Korál.... celý text
Ždibřich
2019,
Richard Skolek
Můj bože, já toho Ždibřicha asi fakt miluji! Sleduji ho i na FB, a když jsem zjistila, že už je klasik, neb vyšel knižně, bylo jasné, že ho musím doma mít - tedy v té knižní podobě, fakticky vážně radši ne, poněvadž žít bych s ním nedokázala. Ždibřich je totiž evidentně chlap, kterého lze obdivovat jen na bezpečnou vzdálenost. =) Snad kromě pár výjimek s ním sdílím obrovskou spoustu názorů a jeho sarkasmus mi prostě sedne. Všeho všudy asi jen u třech stripů se mi zdálo, že už je to přes čáru, jinak jsem si to naprosto užívala. Díky, díky, díky. Nové stripy na FB vždycky "make my day"! =)... celý text
Temné léto
2018,
Dan Simmons
Na rozdíl od mnohých přede mnou musím přiznat, že první část knihy mi přišla lepší než druhá. Neměla jsem problém se začíst, docela jsem si užívala to bezstarostné dětství a postupně se gradující typické dětské strachy, jenže když se pak ty strachy začaly zhmotňovat a dostávat až psychedelické tvary, už to pro mě ztrácelo takové to kouzlo tajemna, místo toho nastoupila jen děsuplnost. Závěrečná část, kdy se kluci pustili do fakt odvážných velkých věcí, mi přišla už za hranou (třeba to s mlékárenským vozem). Škoda, závěr byl pro mě zklamáním. Ale na druhou stranu to nic nemění na tom, že jsem se celou dobu bála - a jako naschvál jen asi dva dny po dočtení knížky nám v domě vypadla elektřina a já zrovna byla doma sama, takže jsem musela jít dolů do sklepa zkontrolovat pojistky. Samozřejmě mi v hlavě strašil Tubby a bůhví co ještě, že jo...... celý text
Výlety pana Broučka
1972,
Svatopluk Čech
"Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století" jsem četla už kdysi dávno, tuším, že to bylo někdy na začátku gymplu, možná dokonce koncem základky. Už tehdy mě to překvapilo svou čtivostí a hravostí, letos jsem se tedy k husitskému dobrodružství pana Broučka vrátila a přidala jsem k tomu i jeho cestu na Měsíc. Líbí se mi Čechův nadhled a někdy až ironický náhled na češství, mám pocit, že ani takový ten náš český požitkářský životní styl ("Hlavně pivo a jídlo!") se nijak zvlášť nezměnil. Trochu lepší se mi ale pořád zdá putování pana Broučka v XV. století, protože ten Měsíc mi přišel až trochu psychedelický. I tak ale hodnotím oba příběhy velmi kladně a podle mě především Čech trochu předběhl dobu - na to, kdy oba ty příběhy vznikly, je to dost moderní (pokud samozřejmě nebereme v potaz jazyk).... celý text
Opuštěná společnost
2017,
Erik Tabery
Už od vydání knihy jsem věděla, že po ní musím sáhnout. Koupila jsem si ji a čekala na vhodnou chvíli, kdy se do ní pustit, protože na tohle jsem chtěla mít dostatečně čistou hlavu a hlavně nervy. Přečetl si to tedy nejdřív manžel, potom moje maminka a nakonec ještě manželův kolega. Pak jsem ji po krátkém intermezzu z knihovny konečně vytáhla i já - a během necelých tří dní jsem to celé zhltla a dlouho jsem to pak v sobě ještě musela převalovat. Nějakou dobu jsem taky zvažovala, jestli knihu vůbec komentovat (a skoro bych mohla jen zkopírovat komentář např. Lenky.Vílky pode mnou a asi by to stačilo, protože se s ní na 99 % shoduji), ale nakonec se přeci jen ke knize (a k názorů jiných) trochu sama vyjádřím. Mnohé pro mě bylo již známé, ale spousta faktů pro mě byla též nová. Nejvíce se mě dotkla vykreslená morální degradace - jak voličů, tak i aktuálně volených zástupců lidu. Asi je to něco, co každý (demokraticky a lidsky smýšlející) Čech kolem sebe vnímá, nicméně když to máte takhle strukturovaně naservírované, je to o to více do očí bíjící. Pořád doufám, že se jako společnost poučíme a zase se vrátíme k morálním hodnotám. Podle mého je to hlavně věcí vzdělání, které však aktuálně v ČR není úplně v nejlepším stavu. Chce to učit diskuzi a práci s fakty a jejich ověřování, jedině tak můžou z dětí vyrůst kriticky myslící dospěláci. Především je pak třeba vzájemné pochopení a vstřícnost, to je podmínka pro to, abychom spolu vůbec mohli diskutovat. A ke komentářům: Nerozumím tomu, že někdo zpochybňuje fakta (která jsou zde přeci dobře ozdrojovaná) a knihu hodnotí jako velmi neobjektivní. Samozřejmě že se v knize promítá i Taberyho názor na věc - není to vědec, ale novinář píšící pro liberálně demokratický týdeník, takže určitá míra subjektivity zde je. Není to však otázka zkreslování reality, ale vyjádření názoru - a to je sakra velký rozdíl!... celý text
Rekonstrukce
2019,
Viktorie Hanišová
Po Houbařce jsem se na Rekonstrukci docela těšila, navíc se stále chystám i na Anežku... A jaké to bylo? První část knihy měla spád, byla jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál, co se Elišce podaří zjistit, jak se s tím popere. Dokonce jsem si říkala: "Jo, Hanišová má fakt potenciál, jestli to tahle potáhne dál, bude to vážně hodně dobrý!" Jenže kvalitní se mi kniha zdála tak do tří čtvrtin, pak to najednou ztratilo úroveň a už se to jen sunulo k takovému nedbalému, unáhlenému a zmatenému závěru. Pořád jsem čekala na nějaký zlom, ale nic takového se nekonalo - místo toho přišel jen pád. Když pominu, jak strašně nesympatický mi byl David, stále víc jsem si při četbě říkala, jak nedůvěryhodně působí ty osoby, které Eliška kontaktuje - jejich motivaci jsem vůbec nepochopila. A co ta Liška? To byla zvláštní odbočka - nicneříkající, vyprázdněná. Pozitivně hodnotím vložení skutečných příběhů jiných matek a osudů jejich dětí (to bylo silné, syrové a sedlo to tam jak... no prostě sedlo to =), škoda jen, že to autorka nedoplnila i nějakými těmi otcovskými příběhy - jistě by se také nějaké našly. Nakonec tedy knihu po dočtení hodnotím jako průměrnou, přesto dám autorce ještě šanci a přečtu si Anežku, nevylučuji, že případně nezkusím i nějakou autorčinu budoucí knihu. SPOILER: Jen pro vyjasnění chci doplnit, že mi nevadí, že nebyla smrt Eliščiny mámy a bratra vyřešena, to se po těch letech přeci ani nedalo čekat. Otevřené konce mají své kouzlo, ostatně kdyby mnohé knihy nebyly uzavřené, výrazně by tím získaly na kvalitě...... celý text