Sloany
přečtené 146
Neviditelné kořeny
2023,
Hynek Čapka
Na úvod bych chtěla napsat, že tuto knihu považuji za nelepší dílo českých spisovatelů posledních let, spolu s Šikmým kostelem, Němci, Zuzaniným dechem a knihami od Radky Denemarkové. Nejde jen o zvládnutí jazyka, který se jemně mění podle epochy vyprávění. Jde o dokonale zvládnuté spisovatelské řemeslo, kdy je jazyk čtivý, ale přitom dostatečně bohatý a literárně na vysoké úrovni, ale tak, aby oslovil široký okruh čtenářů, o které jde u knih především. Příběh začíná z několika výchozích bodů v rozmezí skoro šedesáti let, aby se nakonec po mnoha peripetiích a obratech slil v jeden proud, který v poslední části knihy pokračuje a ve kterém se uzavřou osudy všech hrdinů, které na cestě knihou potkáváme. Dalším kladem knihy je precizní zpracování dobových reálií, které přitom nijak nebrzdí děj, ale je přirozenou součástí vyprávění a velmi jej obohacuje. Ať už jde o naturalisticky přesný popis baťovského Zlína (tématem Baťa jsem se zabývala ve své diplomce a před autorem smekám), nebo způsob fungování největší obuvnické továrny na světě, zejména reklamního oddělení. Můžeme si také vychutnat syrovou autenticitu popisu událostí listopadu 1989, kterých se autor nepochybně sám účastnil, jinak by nemohl napsat tolik fascinujících drobných příběhů a lidských osudů, které nenajdeme v žádných memoárech ani archívech. V recenzích zmiňovaný hollywoodský konec mi vůbec nevadí, upřednostňuji happyend před nedotaženými tzv. otevřenými konci. Ty se v moderní literatuře vyskytují až nezdravě často; měly by údajně motivovat k přemýšlení, ale spíš zanechávají trpkou pachuť neschopnosti autora dovést příběh k nějakému smysluplnému rozuzlení. Doporučuji každému, kdo má rád čtivou, ale přitom kvalitní literaturu.... celý text
Hana
2017,
Alena Mornštajnová
Dobrý začátek, ale pak plytké, fádní a předvídatelné. Při čtení jsem necítila skoro žádné emoce.
