Sněžková přečtené 439

Zen a umění psát 1998, Ray Bradbury (p)

Milostná píseň 1954, Jaroslav Seifert

Jablko z klína / Ruce Venušiny / Jaro, sbohem 1990, Jaroslav Seifert

Dlouho jsem se bránila si od Seiferta něco přečíst a teď si můžu akorát zaklepat na hlavu a říci si, že jsem byla pěkně hloupá. Krásné slovní obraty, jednoduché verše, které jsou jasné i chvílemi zamlžené. Řekne všechno, žádné vulgarity, i když občas fantazie zapracovala. Rozhodně budu ve čtení jeho děl pokračovat.... celý text

Zatracená kočka 1973, Mildred Gordon

Výborná knížka na letní dovolenou - budete ji miít přelousknutou hned. Příběh se zápletkou, spádem, celkem jasnými komickými situacemi a nepřekvapivým závěrem, ale kniha je tak milá, že ji doporučuji opravdu každému. Až na pár vyhrocenějších situací s lupiči bych se nebála dát ji přečíst ani dětem na základce, myslím, že jsou dnes děti zvyklé na drsnější situace. Mě osobně kniha velice mile překvapila, opět dávám palec nahoru kunratické knihobudce a děkuji tomu, kdo ji tam dal. Jak knihu, tak boudu.... celý text

Klub sebevrahů (9 povídek) 1977, Robert Louis Stevenson

Hodina mezi psem a vlkem 2012, Jan Skácel

„Najednou máme bílou duši z bezu, najednou je v nás příliš z člověka.“ Nádherné verše, nádherná přirovnání.

Verše psané na vodu 2002, Bohumil Mathesius

Jestliže je básník smutný v osmém století, pravděpodobně bude stejně smutný i v jednadvacátém. Jediný rozdíl snad bude v tom, kde a kam své verše píše. Knížečka se mi moc líbila, je to první japonská poezie, kterou jsem četla. A doufám, že ne poslední.... celý text

Nedělňátko aneb S Cimrmanem v zádech 2016, Miloň Čepelka

Krásná kniha o krásném člověku. Mám moc ráda DJC a pana Čepelku pro schopnost podat často i nepříjemné věci příjemným tónem. Moc se mi líbí jeho styl vyjadřování.... celý text

Pastýřská koruna 2017, Terry Pratchett

Je mi smutno, když vím, že o Graciánovi a Mefistofelovi už si nikdy nic nepřečtu, měli potenciál... Poslední knížka pana Pratchetta... Chvílemi temná, chvílemi poučná, pro mě stejně dobrá jako byly všechny ostatní. Je těžké být kritická k autorovi, kterého milujete. S bohy, sire Terry!... celý text

Pokušení A-ZZ 1982, Vladimír Páral

Pan Páral má pro mě kouzlo. Jeho příběhy se čtou hladce, slova kloužou jako užovky v mokré trávě. Příběh Agaly, planety, která je schopna nabídnout úplně všechno a taky úplně všechno vzít, je sice trochu scifárna, ale ukazuje, co všechno jsou lidé schopni udělat. Ať už v tom dobrém nebo ve zlém. A taky dokazuje, že lidstvo je sice zkažené, ale když je potřeba, semkne se a vytrvá.... celý text

Poklad na ostrově 1950, Robert Louis Stevenson

Dobrodružná kniha, která je pro děti dobrá po celý rok a pro dospělé jako knížka na dovolenou. Musím říct, že obrátky kapitána Silvera mi hodně připomínají spoustu lidí v mém okolí. Kam vítr, tam plášť. Hlavně vydolovat z věcí a situací co nejvíce pro vlastní užitek. Jedno ale panu Stevensonovi musím nechat. Má talent na dramatické scény a dokáže s nimi mistrně pracovat. U knihy jsem si opravdu odpočinula.... celý text

Měsíc nad sídlištěm 1987, Jiří Dědeček

Tenhle člověk má neuvěřitelný cit pro jazyk a je schopen s ním pracovat tak, že mě při čtení občas zamrazilo...

Severská mytologie 2017, Neil Gaiman

Mrzí mě to, ale musím označit knihu za průměrnou. Nejsem si jistá, zda je to tím, že znám severské mýty z Eddy nebo zda šlo o divný překlad. Na druhou stranu vysekávám Neilu Gaimanovi poklonu za to, že dokázal z trochu zmatených, pro Čechy jazykově složitých a roztržitých básní napsat příběhy, které mají hlavu i patu a netápe se v nich právě tak, jako v Eddě.... celý text

Terry Pratchett: Fantastická duše 2017, Craig Cabell

Kniha napsaná zcela s citem a obdivem k Terrymu Pratchettovi. Komplexní rozbor Zeměplošských knih od člověka, který je četl a má k nim vztah. Stejně jako k autorovi. Člověk, který nikdy od pana Pratchetta nic nečetl, bude asi ztracen po několika prvních větách, ale mně se tato kniha líbila moc. Nejedná se o zaslepenou chválu toho, co Terry Pratchett stvořil, ale o názor člověka, který jeho knihy četl a udělal si o nich svůj obrázek. Některé kapitoly mě velice bavily, jiné zasmušily a rozesmutnily, ale takový je život. A hlavně - želva stále kráčí dál, i když s námi pan Pratchett už není. Takže - až bude příště Ručníkový den, vzpomeňme i na šeříky. Je vtipné, že tak obyčejné datum, jako je 25.5., každoročně spojí dohromady tolik fanoušků Stopaře i Zeměplochy.... celý text

Naštěstí (ne)máme mléko 2015, Neil Gaiman

Ďáblův slovník 1996, Ambrose Bierce

Kniha pro každého tvora, který má v krvi alepoň trochu sarkasmu a dokáže se zasmát (nehen) sám sobě. I když vznikala už dávno, mnohá hesla jsou aktuální a ještě dlouho budou. Díky tomu, že je to „slovníkové“ vydání, od A do Z, není potřeba číst knihu postupně. Stačí zkrátka někde otevřít a věřte mi, že se od ní hned tak neodtrhnete.... celý text

Králičí plot 1972, Arthur William Upfield

Obléknu si půlnoc 2011, Terry Pratchett

Druhá kniha pana Pratchetta, se kterou jsem měla problém. Tou první byla kniha Dámy a pánové, která se mi zdála neuvěřitelně roztahaná. Ale Obléknu si půlnoc na mě působila jako Kladivo na čarodějnice. Hned chvíli po začátku se Tonička dostane do situace, kterou bych od pana Pratchetta zrovna nečekala. Fakt ošklivá situace. A to bylo poprvé, kdy jsem přemýšlela, zda má cenu knížku číst. Ale Tonička a Fíglové jsou podle mě skvělí, tak jsem vytrvala. Pocit bezmoci a omezenosti lidí, který znám z Kladiva, se během Půlnoci ještě jednou vrátil. Ale děj byl na druhou stranu výborný, jen jsou témata, na která jsem asi citlivější a nečekala bych je od tohoto autora. Nakonec Fíglové opět nezklamali, u psí nohy, a dávám jim 4 z 5. A překvapil mě návrat jedné z postav z počátku Zeměplošské série, ale nebudu říkat které, přečtěte si to sami. V pořadníku na mě ještě čeká Pastýřská koruna, tak uvidíme, jak to s Toničkou bude ještě dál. Rozhodně jí držím palce.... celý text

Besídka zvláštní školy 1969, Miloslav Šimek

Pány Grossmanna a Šimka mám ráda pro jejich úžasně jednoduchý a přitom inteligentní humor. Ano, občas mi lezou na nervy přeháněním, ale kdo nepřehání. Povídky znám z Návštěvních dnů ze staré audikazety, takže když na mě knížka koukala z knihobudky, neváhala jsem a ihned ji ukořistila. Exkurze do ZOO u mě jednoznačně vede, hlášky jako: „Nadechni se, Milovský, to je krajta!“ nebo „17:05 je tu hroch“ už asi patří do klasiky. Jak už ale psal Kmenicka komentář trochu níže, trochu mě mrzí, že je neustále oslavován pionýr, ROH, budování - holt, nedá se svítit. Na humoru to ale neubere ani kapku.... celý text

Zimoděj 2007, Terry Pratchett

V této knize mě Tonička opravdu nadchla. Ano, měla co dělat, aby se srovnala jak sama se sebou, tak se Zimodějem, ale zvládla to opět mistrně. A musím říci, že je to pro mě zatím asi nejlepší Fíglovská knížka. Nechám se překvapit, co bude v těch dalších.... celý text