SONP přečtené 351

Návrat krále 2007, J. R. R. Tolkien

Velké finále pro mne už pošesté - stále nezklamává a stále překvapuje v tom, kolik toho kniha umí nabídnout oproti mnohem populárnějším filmům. Časem vždy zapomínám, do jakých epických šíří se v knize rozkošatí cesta jednotlivých postav z Edorasu do Minas Tirith a posléze v bílém městě samotném. Naopak samotná bitva se odehraje doslova na pár stranách (a tak to mám se svojí nechutí k akčním scénám rád). Následuje komorní hobití finále (jaký skok oproti epickým předchozím částem) a filmem zcela opominuté Vymetení kraje, které má značnou emocionální hloubku v tématu ohrožení domova. Zkrátka i když člověk ví, jak vše dopadne a řadu zákrut děje zná nazpaměť, stále má čtení Pána Prstenů smysl a za pár let si jej dám jistě znovu. 100%!... celý text

Lovci 2015, František Kotleta (p)

"Vzuuum!", "Ratatata!", "Prásk!". "Sakra,támhle je chlap, co mu narostly pavoučí nohy s rotačníma čepelema na konci!" Zkrátka je to celé komiks v knižní podobě, bohužel pro mne je to bez vizuální stránky obtížně čitelné. Akční pasáže jsem zhruba od poloviny knihy začal přeskakovat a jiných je zde poskrovnu. To je přitom škoda, protože pražské prostředí roku 2050 je zajímavé a Kotleta do něj umí vklínit své futuroogické multi-kulti nápady, jako je Romotín nebo sunitsko-šítský Žižkov. Chtěl jsem dát hvězdičky dvě, ale jednu musím přidat za některé hlášky, zejména za "Sámer Issa Revival" a "historickou letku Gripenů". 60%... celý text

Železný půlměsíc 2015, Juraj Červenák

Báječné, takto má vypadat díl oblíbené série. Nic takového jako pozdní Píseň ledu a ohně, kde vezmete do ruky Tanec s Draky poté, co jste poslední půlrok strávili mimo západozemí, a pouze zíráte na to, kterak vám před očima defilují jména a postavy, u nichž máte pocit, že jste o nich nikdy neslyšeli, a kniha se stává spíš utrpením než zábavou. Číst Železný půlměsíc je jako setkat se se starými známými, které jste dlouho neviděli, ale stále si máte co říct a strávíte spolu v družném rozhovoru chvíle, při nichž ztratíte pojem o čase. Kniha sice navazuje na předchozí díly, ale v podstatě mi stačilo pamatovat si, že Kornel ztratil syna a v předchozím díle se dozvěděl, že je syn naživu. Ostatní se oživilo tak nějak samo a jinak šlo v podstatě o samostatný příběh, který by se sice asi nedal vzít jako první čtená kniha ze série, ale který přesto nepředpokládá, že čtenář má vždy čas a chuť si před každým novým dílem přečíst všechny předchozí bichle. Jediné, v čem jsem se maličko ztrácel, byly turecké intriky - bohužel nejsem s to zapamatovat si jména všech begů a pašů, a tak mi některé souvislosti unikaly. Na zážitek to ale nemělo žádný vliv. Naopak jsem rád pronikl hlouběji do historie rakušácké války s turkem a rád jsem si některé věci i vyhledal na internetu. Trochu se mi zdá, že autor do knihy promítl i současné trampoty našeho světa s islámem a rád jsem seznal, že turci nejsou líčeni nejen jako nelítostní pohanští válečníci, ale i jako islámští vzdělanci a kulturní národ (což také vskutku byli). Ostatně největší turecký masakr na civilistech tu symbolicky spáchají evropští žoldnéři. Zkrátka jsem se královsky (vlastně sultánsky, čí spíše velkovezírsky) bavil a strávil s Báthorym, Voroninem a Čelebim v parném létě řadu přijemných hodin. Díky Ďuro! 100%!... celý text

Město 2013, Clifford D. Simak

Tvorbu velmistrů žánru scifi z 40. a 50. let minulého století zbožňuji a stejně tak i sci-fi díla se silným filosofickým poselstvím. A tak mne docela mrzí, proč mi vychvalované Simakovo Město tak docela nesedlo. Kniha přitom obsahuje řadu zajímavých zamyšlení nad vývojem lidské rasy od úprku z přeplněných měst, přes odosobnění lidstva a odchod do atmosféry plynných obrů až po převzetí naší planety mutanty a rasou vyšlechtěných inteligentních psů, kteří nám tak docela nerozumí. Simak vynalezl transhumanismus dávno předtím, než vůbec někdo toto slovo vyslovil. Jenže z literárního hlediska knize chybí něco, co bohužel k příjemnému čtení potřebuji - a to je děj. Takže přes všechny zajímavé myšlenky mne ke knize nic nepudilo a do čtení jsem se dokonce musel nutit s myšlenkou, že takto stěžejní dílo prostě přečíst musím. Na rozdíl od Asimovových a Clarkových klasik se žel k této klasice už asi nevrátím. 70%.... celý text

Revival 2015, Stephen King

Níže je k přečtení celá řada rozporuplných komentářů k této Místrově knize a mé dojmy ze čtení nebyly jiné. Začalo to bombasticky. Po "McBainovském" Panu Mercedesovi a "komediantském" Lunaparku jsem měl pocit, že po letech čtu znovu Kinga a jeho TO. Jeho líčení dětství dětskýma očima je prostě nepřekonatelné, stejně jako jeho líčení adolescentních zážitků (včetně prvních akordů na elektrickou kytaru). Rock je ostatně významnou složkou této části knihy, což mne příjemně potěšilo . Naopak pasáže z dob, kdy se ze sympatického klučíka stává posléze zázračně vyléčená drogová troska mne za srdce nevzaly, stejně jako hlavní téma prostřední části knihy, kterou je u nás téměř neznámý teleevangelismus (kdo neví co to je, nechť si podívá na klip Jesus He Knows Me od Genesis). Mé plánované hodnocení začalo padat někam k třem hvězdičkám a pak to přišlo. Na přednášce Pavla Renčína jsem se dozvěděl, že spisovatel je divný člověk s dírou v duši, ze které lezou ven věcí, které tam má. Vnitřek Stephena Kinga musí v tom případě být dost příšený a je s podivem, že se dožil svého pokročilého věku. Nebudu spoilovat, ale Mary Shelleyová by ze závěru posledního Mistrova výtvoru měla jistě radost. Ve mně samotném zanechala příjemně znepokojivý (a pětihvězdičkový) pocit, ale tu jednu hvězdu za slabší prostředek srazím - být zde jemnější měřítko, srazil bych hvězdy půl, protože nakonec to bylo opravdu parádní počtení. 90%... celý text

Vzpoura mozků 2013, Václav Šorel

Původní komiks je pro mne jedním ze stěžejních děl, které mne přivedly ke sci-fi a tak jsem knize nemohl odolat. Autor si napsáním románu asi splnil svůj sen, nicméně kvalit původního komiksu kniha nedosahuje. Ukazuje se zkrátka, že komiks je organickým celkem scénáře a výtvarného zpracování a jedno bez druhého tak docela nefunguje. Kniha je doprovázena výňatky z původního komiksu a dlužno přiznat, že právě z těch jsem měl největší radost. Některá prohloubení děje byla celkem zajímavá (dobrodružství na Měsíci, popis měst na Zemi), jiná mne ale dost rušila (počítačová žena EVA, do které je celá posádka Prometheu zamilována). Nejhorší pro mne ale byla snaha o změnu vizuálního popisu Promethea - nově má oproti původní výtvarné podobě křídla a hangár s atmosférou. Hrozně rušivě také působí použití kurzívy u technických termínů. Mám z toho zkrátka podobný pocit jako z nových dílů Lucasových Hvězdných válek. Na jednu stranu beru, že je to autorův svět a může si s ním dělat cokoliv dle svých představ, na stranu druhou větší respekt k originálu by knize určitě přidal. Já chápu, že se autor snažil o větší realističnost a posun svého příběhu více k hard-scifi, konec konců je také známým leteckým spisovatelem a publicistou, ale Vzpoura Mozků je taková legenda, že většina změn a úprav je k horšímu, protože příběh pozbývá svůj naivní retrofuturistický nádech. Aspoň pro mne, ale možná že jsem jen příliš velká konzerva. 60%... celý text

Veža bláznov 2003, Andrzej Sapkowski

Žlutá kniha na mne svítila v knihovně po prvním přečtení víc jak deset let a já si pamatoval, že setkání s ní mne velmi bavilo. Po dlouhé době jsem se k Husitské trilogii rozhodl vrátit a já strávil mnoho zábavných hodin s floutkovským Reynevanem, cynickým Šarlejem a flegmaticky komentujícím uvězněným démonem Samsonem. Musím souhlasit s tím, že záporem knihy je určitá cykličnost, spočívající v opakovaném skrývání, zajímání a vysvobozování hlavních hrdinů, což orientaci v košatém ději moc neusnadňuje; navíc nejsem příznivcem bojových scén, které jsem prostě přeskakoval. Ovšem tento nedostatek je pro men vyvažován košatostí jazyka, popkulturními odkazy na současnost, objevováním historických postav a latinskými citáty z klasických děl literatury, náboženství i právní teorie. Zaklínač to pravda není, nebo spíše ozvěny zaklínače zde najdeme, ale příliš nesedí - některé fantasy prvky mohl autor klidně škrtnout (v tom se s historizující fantasy popasoval lépe Červenák ve svých pozdějších dílech). Má to celé ale něco do sebe, kniha mne zasáhla napoprvé i napodruhé a já se velmi těším na druhý díl z Prahy, který se mi, jak si pamatuji, líbil ještě o poznání více než Narrenturm.... celý text

Dvě věže 2006, J. R. R. Tolkien

Ani Dvě věže po létech neztrácejí kouzlo, ani nevím, po kolikáté to čtu (odhaduji od r. 1993 tak pošesté). Kniha má dvě docela odlišné poloviny - první je klasicky hrdinská se spoustou jmen, mečů, štítů bitev a odvážných činů, druhá je pak komorním dramatem o třech postavách s úžasným "kloubnatým a vrzajícím" vyvrcholením. První část má úžasný drajv, druhá trochu zpomalí, ale jakmile se objeví Faramir, rozjede se děj zase na 110%. Plný počet bodů - jak ale čtu ostatní komentáře, jsem trochu výjimečný s tím, že mám raději Společenstvo prstenu s jeho táhlým dějem.... celý text

Astronautův průvodce životem na Zemi 2014, Chris Hadfield

Pár kosmonautických knih jsem už přečetl, ale tahle je prostě kosmicky boží. Hadfield psát umí, je to možná dáno i tím, že trpí uměleckými sklony, hraje hard rock na elektrickou kytaru (možná znáte jeho kosmický videoklip Space Oddity) a není proto standartní vojenský suchar - zkuste si třeba přečíst Remka - a tak je schopen řadu věcí popisovat vtipně a poutavě. Na druhou stranu je jako správný pozemšťan ze severoamerického kontinentu až extrémně cílevědomý a zapálený pro věc, což může našince někdy iritovat, ale tak to prostě v tamních končinách je a v NASA pravděpodobně dvojnásob. Jakožto aktivní pilot jsem navíc ocenil pasáže o výcviku psané ve stylu kladení otázek "jaká je další věc, která mne může zabít". Výtečné. 100%... celý text

Marťan 2015, Andy Weir

Bestsellerům se někdy nedá odolat, a to zvláště když pocházejí z oblibeného žánru. Tohle dílko je sice řazeno ve sci-fi, ale spíš jde o kosmonautický hard techno thriller. Autor totiž odolal pokušení a nespustil do děje ex machina žádné UFOny, takže na anténky a šedé mužíky si nechte zajít chuť. Kosmonautické knihy já rád, nedávno jsem se prokousal Hadfieldovým Průvodcem astronauta, a tak se mi i sáhodlouhé technické popisy jednotlivých krkolomných řešení problémů četly docela dobře. Na druhou stranu děj byl možná až příliš přímočarý a všichni (vlastně včetně hlavního "záporáka" z NASA) jsou příšerně správní chlapi a holky, až to bolí - pouze hlavní hrdina je správňák s geekovsky cynickými průpovídkami (pravda velmi vtipnými, viz fyzikální jednotka ninža-pirát nebo hloubání o Aquamanovi). A proto nemohu knize, která ve mě vyvolává spíš vzpomínky na správného Bruce Willise z Armageddonu než na Hankse z Apolla 13 dát plný počet, i když téma by si to zasloužilo. A mám obavu, že nadcházející filmové zpracování se neobejde bez "vlastenecké trubky". Ale půjdu na něj! 70%... celý text

Pod parou 2015, Terry Pratchett

Tak dnes v 0:15 jsem si zažil onen divný pocit, spočivající v tom, že jsem dočetl poslední, ale opravdu poslední Zeměplochu a víc už jich vážně nebude. A pocit to byl silný, protože se Zeměplochou a Terrym Pratchettem žiji svůj čtenářský život asi 21 posledních let. Být tahle kniha někde uprostřed cyklu, možná bych byl trochu rozčarován, protože stará Zeměplocha to určitě není. Terry zde pokračuje ve své humanistické a protirasistické linii, která byla nastolena už někde kolem knihy BUCH! A i když by se zdálo, že tématem si v poslední knize zasurfujeme na modní vlně steampunku, tak autor si spíš vyřizuje účty s terorismem a sexismem. Věk (a možná blížící se konec kariéry) udělal se zeměplošským stylem své, pryč jsou potrhlí mág(k)ové, SMRŤOVY PROSLOVY a největší matematici zeměplochy v podobě velbloudů. Podobně jako u Šňupce se u knihy určitě nepotrháte smíchy, ale i tak je pára na zeměploše čtivá a poměrně zábavná. 70% EDIT: po zveřejnění komentáře jsem dostal příjemnou zprávu od spřízněné zeměplošské duše, že Pod parou není poslední Zeměplochou a že se té definitivně poslední (The Shepherd's Crown) ještě dočkáme na podzim v originále (a snad i v češtině příští rok, dá-li bůh a Honza Kantůrek). Čili můj shora popisovaný pocit byl pouhou generálkou na to, co mne čeká později. Těším se i netěším...... celý text

Vetřelec - Probuzení 2015, Tim Lebbon

Za originallitu by nemohlo toto dílko dostat více než nějakých 20%. V zásadě se jedná o remix prvního filmu, skoro všechny rekvizity už tu byly - planeta s turbulentní atmosférou, záhadná gigerovská loď, banda nehrdinných dělnických kosmonautů, pár chitinových výtečníků a z toho plynoucí vyvražďovačka. Děj je ale celkem šikovně vmáčknut mezi první a druhý film, Ripleyové z prožitého začíná tak trochu hrabat, android Ash zde také má svoji roli a tak člověk autorovi neoriginalitu snadno promine a rád si zasurfuje na vlně vzpomínek. Jako dovolenkový jednohubkový e-book ideální, ale není to kniha, ke které bych se časem vrátil.... celý text

Syn Jidášův 2015, Markus Heitz

Dočteno s obtížemi, kniha mi bohužel vůbec nesedla, i když se mi první díl hodně líbil - snad proto, že žádná z postav (možná až na jednu) mi skoro vůbec nebyla sympatická; záporáky přitom mívám rád. Navíc dílo je napsané z pohledu každé z postav zvlášť jakýmsi až povídkovým způsobem, jednotlivé útvary spolu na první pohled jakoby nesouvisí, a k rozuzlení dojde až v samém závěru knihy (a způsob propojení dějových linií, jakkoliv překvapivý, mě také tak docela nesedl). Zkrátka do třetího dílu asi už nepůjdu, škoda.... celý text

Paradox 2014, Jim Al-Khalili

O hodně stravitelnější než např. Hawkingovy knihy - dochuceno trochou filozofie a trochou humoru a máme tu jednu z nejčtivějších popularizačních knih o fyzice, co jsem kdy četl. Dokonce jsem pochopil i dvojakost kvantových částic!... celý text

Pán země (převyprávění) 2015, Ondřej Neff

Ondřej Neff nám v této oddechovce (zhltl jsem ji za dva dny) servíruje další dávku svých oblíbených postav a míst z celého Verneova díla. Tentokráte jsou na pořadu z dne hlavně Cesta do středu země a Podivuhodná dobrodružství výpravy Barsacovy (která jsem nečetl a Neffovy africké odkazy jsem si proto příliš neužil). A stojí to opět za to – i když dobrodružství našich hrdinů mimo Foktylus zdaleka nebyla tak zábavná, jako ta na jeho palubě. Zápory? Kniha má klasickou nevděčnou úlohu středního dílu trilogie, tedy vlastně nezačíná, ani nekončí, i když jakés takés vyvrcholení zde je. A mladý Mark Davenport už je doopravdy otravný (ale možná že to bylo autorovým cílem, ukázat mladým čtenářům, jak někdy dokáže být otravné dětské chování). Předpokládám, že příští díl bude inspirován Tajuplným ostrovem a Dvaceti tisíci mílemi pod mořem, tedy mými nejoblibenějšími Verneovkami, a tak se na něj velice těším. Na čtyři hvězdičky to není, ale na čisté tři také ne - chybí mi ta půlhvězdička...... celý text

Signály z vesmíru 1955, Vladimír Babula

Na některé knihy je třeba dívat se úhlem pohledu doby, ve které vznikly, jakož i doby, ve které námi byly čteny poprvé. Tento ohmataný a kýmsi pokreslený „komunistický rodokaps“, který jsem v rodinné knihovně nalezl někdy v 10 letech, mne tenkrát zcela uchvátil a dlužno podotknout, že mne přivedl k literární scifi spolu s Nosovem, Vernem a Součkem. Mám rád naivní utopie a toto je jedna z nich. Tehdejší ideologií je možná kniha infiltrována až příliš, ale což z Vernových knih také nečiší nadřazenost západní civilizace a techniky nad civilisovanými divochy? Ano, příběh je přímočarý, postavy černobílé – a bílí jsou samozřejmě sověti a černí jsou obdivovatelé prohnilého kapitalismu minulosti. Ale je to také výpověď o podivuhodné cestě vesmírem, o optimismu vývoje lidstva v budoucnu, viděného ovšem tehdejší optikou. A není bez zajímavosti se dozvědět, čemu tenkrát byli lidé schopni upřímně věřit, a zamyslet se nad tím, proč tato utopie dopadla tak jak dopadla ve skutečnosti a proč svět nežije v míru a v přátelství mezi národy, zaštítěn všeumějící vědou. Být objektivní, musel bych dát hodnocení méně. Ale vzhledem k tomu, co pro mě tento „utopistický brak“ znamená, musím dát prostě 80%. A to také za úžasné Škodovy retrofuturistické ilustrace! Kvůli nim jsem si koupil druhý díl, který jsem nikdy nečetl a možná ani číst nebudu.... celý text

Špinavá práce 2007, Christopher Moore

Knihu mi doporučila moje spřízněná duše, jejíž nadšená recenze je níže. Pro mě ale stupeň bizarnosti tohoto díla byla asi o 20% výš, než moje čtenářství snese. Některé pasáže mne docela bavily (zejména závěr knihy), některé byly trochu utrpením, ale to k tomu všemu patří. Nejde o čtení před spaním, do knihy je třeba pořádně se začíst - teprve pak to stojí za to. 70%... celý text

Hedvábník 2015, Robert Galbraith (p)

V druhém díle série o Cormoranu Strikovi Rowlingová zjevně zúročila své letité zkušenosti s britským literárním světem. Sice je zajímavé přemýšlet o tom, nakolik je popisované podhoubí knih inspirované skutečností, za sebe ale musím říci, že na rozdíl od světa modelek, fotografů, rockových hvězd a přihřátých modních návrhářů mne ten plný spisovatelů, agentů a redaktorů zase až tolik za srdce nevzal. Detektivní zápletka přitom je poměrně zajímavá, i když trochu překombinovaná. Hlavní hrdinové fungují stále stejně dobře, ale počkám si, až budou mít nějaký zajímavější případ než ten spisovatelský. Doufám ale, že půjde třeba o nějakou vraždu třeba mezi bezdomovci - čím dál víc se mi totiž zdá, že Strike (s dřevěnou nohou namísto ukoptěného baloňáku) jde se svými průniky do světa bohatých lidí v klonovaných šlépějích por. Columba.... celý text

Blackout 1999, Jan Kovanic

Před lety jsem si knihu koupil za dvacku v levných knihách a dnes se na ni konečně dostalo. Jedná se o přímočaré čtení do busu či vlaku, které nemá nijak velkou hloubku, snad až na (možná trochu moc okatou) důvěru autora v lidstvo – a zejména v západní civilizaci. Jen proto bych ale knihu neodsuzoval – mne například velmi bavily technické popisy, které Neffova Tma nemá. Jinak ale slavnější sestra Tma pobaví více, snad už jen proto, že Neff už takovou důvěru v lidstvo nemá. 60%... celý text

Podivná záležitost se Skákajícím Jackem 2014, Mark Hodder

Tak tohle byl opravdu hodně praštěný steampunk. A začínalo to tak poklidně a seriozně viktoriánsky (vlastně albertiánsky!): na geografické veřejné debatě cestovatelů o pramenech Nilu. Když se ale v příběhu objevili zmutovaní kurýrní papoušci, kteří obohacují přenášené zprávy peprnými nadávkami, zbystřil jsem. A i když celý příběh pak přejde do zběsilého a bizarního děje, stále nabízí poetiku 19. století - i když přiznávám, že v závěrečné bitvě jsem ztratil přehled a začal akční pasáže přeskakovat. Potěšilo mne, že v zásadě všechny postavy mají základ ve skutečné historii a rád jsem si přečetl na wikipedii o Brunelovi s jeho fantastickým tunelem pod Temží. Takže i když jsem nebyl dějem úplně nadšen, dám Hodderovi šanci s dalším dílem. Ale sobě poskytnu nějaký čas k tomu, abych se z té šílenosti znormalizoval. 70% – pokud jste detailněji seznámeni s viktoriánskou historií, přidejte si tak 20% (průměrně poučený český čtenář má mírný handicap)... celý text