SONP přečtené 351

Kontakt 1997, Carl Sagan

Kontakt je kniha nehodící se do dnešních dnů a je návštěvníkem nikoliv z hvězdných dálav, ale z doby minulé (i když má "pouhých" 30 let). Nenajdeme zde žádnou akci a děj je poměrně přímočarý bez nějakých zásadnějších zvratů, úmrtí a intimních vztahů, o kterých by se mohlo mudrovat na sociálních sítích. Co ale toto dílo katapultuje do hvězdných výšin, jsou filozofické pasáže, po vzoru starých filozofů psaných formou dialogu. A tak o náboženství debatuje na mnoha stránkách agnostická hlavní postava s fanatickým teleevangelistou, o zákoutí americké politiky pak s technokratickým poradcem ministerstva obrany a tak dále a tak dále. Zcela chápu, že moderního čtenáře to může unudit k smrti, ale nás, kteří jsme vyrostli na Pohlovi, Asimovovi a Clarkovi to prostě musí nadchnout a taky že nadchlo. Fascinující je neuvěřitelný autorův nadhled, s nímž sype z rukávu citáty z klasických děl literatury, teologie a dalších humanistických věd, Sagan musel být opravdu renesanční člověk. Jako nádavek dostaneme velkou autorovu důvěru v lidstvo a vesmírný řád. A pak nás na závěru politická realita USA i SSSR společně s hlavními hrdiny srazí zase k zemi, ale jiskřička naděje zůstává ukryta kdesi za desetinnou čárkou Ludolfova čísla... Jedním slovem skvělé, slupl jsem těch 400 stran jako malinu rostoucí pod talířem radioteleskopu. 90%... celý text

Bez šance 2016, Neal Shusterman

Tématem sice klasická dystopie pro mládež, ale dlužno přiznat, že tady aspoň nehraje hlavní roli romantika. Námět je zajímavý, i když podle mne trochu obšlehnutý z Asimovova Oblázku na obloze, z mého pohledu je ovšem tak trochu nevyužitý. Samotné rozpojení je většinu knihy vlastně jen na okraji záběru (víme, že existuje a způsobuje peripetie hlavních hrdinů) a po společenské stránce není nijak zvlášť rozpracováno. Nevíme, jak vzniklo, koho to napadlo, jak to uzákonili, jestli proti tomu kromě dětí revoltoval i někdo jiný. Prostě je, je to svinstvo a je třeba proti němu bojovat. Souhlasím s komentujícím níže, že nejlepší částí knihy je samotné Rolandovo rozpojení. Vše ostatní je vlastně obrazem revolty mládeže proti establishmentu a na to už jsem asi trochu starej. 60%... celý text

Temné vody 2006, Kodži Suzuki

Sbírka spíše průměrných krátkých hororových povídek s vodní tématikou. Občas je to klasická japonská duchařina s mrtvými dětmi a někdy dost bizarními prvky, některé povídky jsou ale dost divné (Akvarely). Člověk by neřekl, jak může být děsivá znovuseobjevující dětská kabelka pod vodním rezervoárem na střeše jednoho tokijského věžáku nebo dětská teniska plovoucí na hladině Tokijského zálivu. Nejvíce se mi ale asi líbil zcela neduchařský jeskyňářský Podzemní les. 60%.... celý text

Rudá volavka 2014, Jason Matthews

Špionážně jsem odrostl na Clancyovkách a Rudá Volavka je knihou přesně z tohoto ranku. Oproti Clancymu je zde méně politiky a válečných strojů a naopak více špionážní práce v terénu. S hlavními hrdiny tak strávíme mnoho času čekáním v konspiračních bytech i kličkováním v uličkách při snaze o zbavení se sledování. Je vidět, že autor využívá své zkušenosti z terénu, protože zde špióni nejsou žádní nažehlení 007, ale běžní lidé, kteří v sobě našli talent pro toto trochu kuriozní povolání. Mnoho se také dozvíme o chování FSB, zastavíme se v jednom dost šíleném školním zařízení a možná přijde i Putin. Sice nijak zvlášť originální zápletka, ale je to čtivé, je to napínavé a je to uvěřitelné. A navíc se v každé kapitola naučíte vařit jedno hrdiny snědené jídlo. 90%.... celý text

Boží bojovníci 2005, Andrzej Sapkowski

Pořád je to Sapkowski se všemi atributy, které známe - krev, souboje, sex, báječný sloh protkaný množstvím úvah a dobových i moderních narážek. A přesto se mi zdá, že zde autor upadl do podobné pasti jako G.R.R.Martin v pozdějších dílech ledu a ohně. Text je stále zábavný, skvělý a je lahoda to číst, ale bohužel snad na každé stránce se mihnou nejméně dvě historické postavy, které ovšem pro děj nemají žádný význam a jejich množství je takové, že namísto prohlubování atmosféry jsem měl spíše pocit, že občas čtu učebnici dějepisu. Jako by se chtěl autor vytáhnout, co má všechno načteno. Množství latinských textů mi naopak nevadilo, bavil jsem se odhadováním jejich smyslu a pak si svůj odhad kontroloval ve vysvětlivkách. A co mne zklamalo nejvíce - oproti prvému dílu ustoupili do pozadí skvělí komentátoři Šarlej a Samson a namísto nich zabírá mnoho času líčení vzájemných intrik husitských a katolických tajných služeb a pozadí husitských tažení do katolického Slezska. Což je sice zajímavé zejména z dnešního hlediska (byli husiti opravdu náboženští teroristé?), ale prostě mě to tak nevzalo. Raději bych si dál četl Reynevanova dobrodružství v husitské Praze. 70%... celý text

Démon z East Endu 2015, Petra Slováková

Solidně napsaný steampunk! Náladou mi trochu připomínal Hodderovu sérii Burton & Swinburne a zejména Případ mechanického muže, kde se také v pěkně vykreslených viktoriánských reáliích v jedné kapitole odehrávají akční bitky se zdivočelými zombíky, aby se záhy v další postavy v laboratoři či hampejzu oddávaly dlouhým archaickým rozhovorům o vlastních traumatech. A místo přisprostlých papoušků jsou tu služebné zmutované domácí chobotnice. Velká pozornost je věnována také dobové módě a strojové estetice - až se mi zdálo, že forma přerostla nad obsahem. Souhlasím totiž s jedním z předchozích komentujících v tom, že příběh sám není nikterak strhující a je trochu nepřehledný s množstvím odboček, které by klidně mohly být vypuštěny (nakladatelovy nůžky mohly být agresivnější). Ovšem kvalita textu je vysoká, moc dobře se to čte a zůstává z toho celkem příjemný, zamlžený, mosazný, zmoklý a v East Endu také drobně zasmrádlý zážitek. Nicméně být dílo o třetinu kratší, mohlo by být o třetinu lepší. 70%... celý text

Dcery Jidášovy 2015, Markus Heitz

Když vyšel díl 3 Jidáší série, samozřejmě mi to nedalo, i když jsem v komentáři k dvojce prohlašoval, že s touto sérií končím. A tak tedy mohu prohlásit, že trojka se o něco vylepšila, ale stále to není žádná sláva. Heitz se tentokrát vrhnul na zelené Irsko, jeho vílí kopce, divoké irské hochy z IRA nadpřirozeného původu a místní politiku. Do toho všeho zamotal kriminálně organizované zajícodaky, psodlaky a hadodlaky, jejich kolegy - proklatě drsné irské upíry s bánší schopnostmi, hned dvě miniponorky a moře (ale opravdu velké moře) akce, střílení stříbrných kulek, probodávání těl zlatými příbory a podobných kratochvílí. Vznikl z toho tak trošku irský zelený guláš, ale číst se to překvapivě dá. Nebyl jsem nadšen, ale zklamán taky ne - kniha měla svoje chvíle. 60%... celý text

Lavondyss 1994, Robert Holdstock

Přiznejme si to otevřeně, Lavondyss není zrovna jednoduchá kniha k přečtení. První polovina o objevování okolí venkovského domu dětskýma očima je o něco čitelnější, ale jakmile Tallis vstoupí do lesa a zmizí poslední vazby na běžnou realitu, stane se kniha velmi surrealistickou a čtenář jí musí opravdu věnovat velkou pozornost. Začne totiž jít o velmi pěkně napsaný sled mýtických obrazů, který se před očima střídá, aniž byste tušili, o co vlastně jde. A v tom je největší půvab knihy. K plnému vychutnání to však chce, aby se člověk s Lavondyssem někam zavřel (nejlépe do nějaké lesní chatrče) a nechal ji na sebe působit nejlépe několik hodin v kuse. To jsem bohužel knize věnovat nemohl, a tak jsem asi byl o hlavní zážitky druhé poloviny knihy ochuzen. Až se mi to někdy podaří, dohodím ji i tu pátou hvězdičku.... celý text

Propast času 2015, Roman Bureš

Už ze samé podstaty byla tato kniha tak trochu předurčena k tomu, aby to se mnou měla těžké. Mám totiž vždy potíž s knihami psanými muži, jejichž hrdinkou je žena. Navíc značnou část knihy tvoří popisy bojů a ani to není můj šálek kávy. Z hlavních mužských hrdinů testosteron opravdu stříká proudem, ať je to mužný římský velitel nebo nevybrkovaný mladík z daleké budoucnosti, a romantiky a erotiky taky není zrovna málo. Občas jsem si připadal, jako bych četl nějakou červenou knihovnu (a to jsem chtěl vážně knihu odložit), vzápětí mne ale z této iluze vyvedl další popis válečné vřavy mezi nacistickým tankem Tiger, rakousko-uherskými husary z 18. století, římskými legiemi a bojovým robotem z 25. století (trochu zběsilé, ale číst se to kupodivu dalo). Přes to všechno jsem dílko řádně dočetl a musím říct, že pasáže se starými Římany byly opravdu strhující a dobře napsané - je vidět, že starý Řím má autor v malíku a možná jeho čistě historické romány by se mi líbily více než tento jeho trochu za vlasy přitažený výlet do říše fantastiky.Zdejší fantastický prvek mne nevzal za srdce ani originalitou ani provedením. Ale na druhou stranu jako scifi debut, proč ne? Autorem jasně avizované pokračování si ale asi nedám... 50%... celý text

Vysoká hra patriotů 2002, Tom Clancy

Říká se, že nic není starší, než včerejší noviny. A co takhle staré špionážní thrillery? Tenhle Clancyův má jako hlavní téma terorismus, ale nikoliv ten náš islámský, ale obstarožní irský, na který už jsme tak trochu zapomněli. Je sice zajímavé si na něj zavzpomínat, ale tato kniha je tak trochu jako Škoda Favorit - je to už dost staré na to, aby se nám to mohlo zdát trochu nezáživné, ale není to dost staré na to, aby to byl super retro veterán. To lze dobře ilustrovat na větě z knihy, kdy se jednomu z teroristů po výstřelu objeví na hrudi "krvavá skvrna velikosti desky na 45 otáček za minutu" - je to prostě kniha z jiné doby a je to sakra znát. I tak jsem ale zastaralost přežil (koneckonců, vždyť obvykle čtu sci-fi z 30.-50. let), nechal se od Clancyho poučit o irském nacionalismu (i když autor trochu předpokládá, že o věcech typu Bloody Sunday čtenář prostě ví) a dozvěděl se, že některé věci se v terorismu nemění (výcvikové tábory v zaostalých zemích atd.). Střed knihy je sice trochu táhlý a Clancy se opět vyžívá v sáhodlouhých popisech vnitřní situace amerických institucí, ale londýnský začátek a velké finále prostě stojí za to. A nemohu se ubránit konstatování, že oproti jiným Clancyovkám tu citelně chybí Sovětský svaz - klon IRA pro mě prostě není dostatečný záporák... Překlad skutečně občas dost tahá za oči - kromě kocoura a mořského krále mě dostalo "Vojenské Letectvo jedna" a "Columbijský okres". ***1/2... celý text

Vetřelec - Peklo 2015, Christopher Golden

Zajímavé provázání knihy s druhým filmem ze série, ale na můj vkus příliš prvoplánovité pokračování militaristické akce z Odplaty. Takže tu v druhé půli opět létají vystřelené nábojnice, rozprskávají se xenomorfové a vrhají svoji žíravou krev na nebohé kolonisty. Mnohem více mě bavilo popisování běžného života kolonistů a prospektorů na planetě, o níž všichni víme jak to s ní skončí. Zejména za tuto část ***1/2... celý text

Případ mechanického muže 2014, Mark Hodder

Kniha pro mě měla trochu kolísající úroveň - famosní viktoriánskou duchařinu a okultismus střídaly nepříliš zábavné pouliční akční sekvence se zombíky. Hlášky ale stále výtečné a vtipné (sprostí papoušci stále vedou) a šikovné zakomponování reálných postav (např. slavný filosof Spencer je zde bezdomovcem). Škoda, že anglické reálie 19 století nemáme více pod kůží, hned by se to četlo lépe! ***1/2... celý text

Game 2013, Anders de la Motte

Téma velmi dobře vymyšlené, ale zdá se mi, že na román to nestačilo - povídka by byla určitě lepší. Kniha krásně šlapala v době, kdy jejím tématem bylo hraní Hry. V téhle fázi nejlépe vynikla neskutečná zábavnost hlavní postavy - do té doby losera a najednou naprostého kinga téhle zvláštní sociální sítě. Jakmile se ale autor rozhodl, že tenhle ex-loser začne objevovat podhoubí hry, šla zábavnost příběhu (aspoň pro mě) rapidně dolů. Navíc ex-loser se nepochopitelným způsobem změní v takřka nezranitelného 007, což mi k němu ale vůbec nesedělo. Napsal bych víc, ale nechci spoilovat. Hodnocení? Kdybyste se mě zeptali v první půlce knihy, asi bych vystřelil pět hvězd, ale po dočtení jsou to jen 3 (a 1/2). P.S. Angličtina mi nevadila, naopak se k tomu týpkovi hodila (a je pravděpodobné, že mladí Švédi takhle doopravdy mluví - zkuste se někdy podívat na německé hudební televize)... celý text

Ohnivé znamení 2015, Juraj Červenák

Krví prvorozených si u mne autor nastavil laťku, pokud jde o hutnou středověkou atmosféru, pekelně vysoko. I zde si dosyta užijeme pachu středověkých měst, bláta a splašků na ulicích, jakož i malé sondy do tajů středověkého sexu nejen za úplatu. Nerad bych vypadal jako pragocentrista, ale Prešpurk není Praha, a tak to na mne tentokrát nefungovalo na 100%. Zkrátka čím víc člověk zná dnešní město, tím víc si užije Červenákovu obrazotvornost založenou na skvělé znalosti dobových reálií. I tak skvělá historická detektivka s výborným hororovým začátkem a zamotaným koncem. 90%... celý text

Diamanty jsou věčné 2000, Ian Fleming

Přelouskáno v angličtině. Oproti filmu jde o trochu serioznější počin, zajímavé je, jak v první třetině knihy Fleming fušuje do řemesla Dicku Francisovi s popisy dostihových podvodů. Z dnešního hlediska je zápletka poněkud nevýrazná - Pašování kradených diamantů ze Sierry Leone do USA? Koho to zajímá!. Až by se zdálo, že američtí gangsteři nejsou pro 007 důstojným soupeřem - koneckonců chybí tu i pořádný záporák. Z historického hlediska jsem ocenil zajímavé popisy Las Vegas 50. let a třešničkou na dortu byl popis cesty domů na RMS Queen Elisabeth. Na knižního Goldfingera to nemá, ale přesto 80%.... celý text

Řeky Londýna 2015, Ben Aaronovitch

Urban fantasy! Londýn! Čarující policeman! Tyhle všechny atributy předurčovaly Řeky Londýna k tomu, aby se mi líbily. Byl jsem na větvi z Gaimana a Renčína a tak jsem čekal, že i toto dílko schrupnu jako nic. A v první polovině knihy to tak skutečně vypadalo - slibně rozjetý začátek, popisy londýnských lokací, zkrátka docela přijemné čtení. V druhé polovině se příběh ale začal chovat jako nabalující se sněhová koule, stále víc a víc popisů, víc a víc božstev řek a i hlavní příběh se rozkošatěl do takové šíře, že jsem se začal ztrácet. Někdy kolem třetí čtvrtiny jsem dokonce vážně uvažoval o tom, že knihu odložím. To se sice nestalo, ale dočtení proběhlo s utrpením a přeskakováním některých pasáží. Snad byla na vině hlavní trochu potrhlá zápletka (hlavní zloduch totiž z nějakého důvodu trpěl nutkáním páchat své zločiny podle známých britských loutkových příběhů Punch and Judy),snad to, že si mě hlavní hrdina příliš nezískal svojí nevýrazností. Několik scén bylo sice nezapomenutelných (pronásledování zloducha historií Londýna), ale do dalších dílů asi nepůjdu. 50%... celý text

Vetřelec – Odplata 2015, James A. Moore

Nekončící akční jízda ve stylu druhého dílu filmových Vetřelců. Užijete si zde dosyta mariňáků, žoldáků i neustálého rozstřelování těl xenomorfů ve všech stadiích na cimprcampr všemi možnými plazmovými i jinými puškami, jakož i prchání protagonistů labyrintem chodeb (zde dolu na částečně terraformované planetě). Bohužel, odmyslíme-li si akční pasáže, nezbývá toho ke čtení moc - za něco stálo snad jen krátkodobé vzplanutí mezi Deckerem a Adamsovou, Deckerovo vciťování do mysli xenomorfů a (žel jen náznakový) popis toho, jak Weyland - Yutani ekonomicky ovládá zemi. To mi bohužel ke spokojenosti nestačilo: 40% (kdo miluje akci a střelbu, nechť si číslo zdvojnásobí)... celý text

Cesta králů 2012, Brandon Sanderson

Tak! A po hodinách a hodinách večerního posilování s touto bichlí to mám za sebou. Byl to opravdu parádní začátek fantasy série a asi jeden z nejlepších, co jsem četl od dob seznamování s Tolkienem. Sanderson mne uchvátil možná ještě víc než G.R.R. Martin - jeho sága je oproti Písni ledu a ohně výrazně méně špinavá a výrazně více magická. Autor vytvořil propracovaný magický systém, geografii, historii a mytologii a současně to vše nenaklonoval odjinud. Šíře příběhu je opravdu epická a děj se někdy šine kupředu tempem obřího korýše "čaly", která přišla o nohu. Dokud se nebojovalo, neměl jsem s tím problém, ale toto tempo mi trochu začalo vadit u bitevních pasáží v závěru knihy. Zapomeňte na Návrat krále a na bitvu na Pelennorských polích popsanou na pár stránek. V bitvách "Cesty" se čtenář dozví vše o každém bojovém přesunu a každém úderu meče, ale naštěstí i o každé bojovníkově myšlence a pochybnosti (takže z toho není klasická akčňárna dnešních dnů). Hodně mne také čas od času zatahal za oční řasy jinak příjemný překlad, který z neznámého důvodu do spisovné řeči vkládal nespisovné tvary přídavných jmen. Kniha celkově úžasná, jen několik jednotek procent srážím za rozvleklost bitevních pasáží a také za to, že autor už na začátku inzeruje nekonečnou sérii 10 (!) knih, což mne trochu odpuzuje, protože nevěřím, že v takovém kvantu se dá udržet vysoká laťka, nasazená prvním dílem. 96%... celý text

Kalibánova válka 2014, James S. A. Corey

Po Leviatanovi další technicky velmi pěkně zpracovaná space opera, kde platí fyzikální zákony a kde to tudíž cestovatelé vesmírem vůbec nemají lehké, neboť v důsledku setrvačnosti úpí ve svých zátěžových křeslech s žilami plnými drog, zatímco obyvatelé Pásu planetek mají vzhledem ke své tělesné konstituci zapovězenou silnou gravitaci Země (což trochu narušuje rodinné vztahy). Zapomeňte na umělou gravitaci, světelné meče a hyperprostor: tady i ta nejluxusnější jachta podléhá stejným pravidlům, jako funkcionalistické vojenské plavidlo. Technicky je to skutečně výtečné a člověk jen žasne, jak to mají autoři všechno pěkně vymyšlené. Podobnou práci odvedli i po politické stránce - stvořili totiž bezskrupulozní zřízení budoucnosti, u níž lze velmi dobře věřit, že k němu jednou naše společnost dojde. Přes to všechno se mi Kalibán četl o něco hůře než Leviatan, snad proto že mi zde chyběla detektivní "Marlowovská" linie z prvního dílu, ze které jsem byl nadšen, a na místo ní se zde objevili dnes tolik populární vesmírní mariňáci a s nimi i knižní akční přestřelky, které obvykle přeskakuji. Navíc některé scény mi snad až příliš evokovaly filmové Vetřelce (až si to přečtete, pochopíte, více spoilovat nechci). Dal bych 7/10, ale nemám zde půlhvězdičku. Takže ***... celý text

Duna 2013, Frank Herbert

Jeden z mála literárních příběhů, které jsem měl vždy radši ve filmovém zpracování. Přesto dávám znovu a znovu šanci knižnímu zpracování a musím říci, že tentokráte jsem se do příběhu opravdu ponořil a ocenil jeho filozofickou hloubku. Nic se ale při třetím čtení nezměnilo na tom, že některé pasáže (zejména pouštní dobrodružství Paula a Jessicy) se mi zdály strašlivě rozvleklé a popisné (a to mám rád rozvleklost Tolkienovu!). Z dnešního pohledu už se Duna zdá nepříliš originální, ale pokud si uvědomíme dobu vzniku, je třeba Herbertovi uznat řadu novinek, kterými spolu s Tolkienem nakazili scifi (a nebo spíš fantasy?). Ať už jde o do nejmenších detailů propracovaný pouštní svět, mytologii a náboženství (zejména fremenský folklor má ohromnou atmosféru), citáty z neexistujících literárních děl a tak dále. A v neposlední řadě jde o dílo trochu vizionářské: stagnující technická a trochu znuděná civilizace, závislá na látce pocházející z hlubin planety, poražena divými "pouštními primitivy" jejími vlastními zbraněmi, což má způsobit nový růst celého lidského pokolení. Nepřipomíná to snad něco z naší aktuální situace? Za tu rozvleklost bych srazil 10% dolů, ale tady půlky hvězdiček nemají, a tak Duna ode mne dostává plnou palbu. Šaj - hulúd rules!... celý text