SONP přečtené 363

Město a hvězdy 2005, Arthur Charles Clarke

Jedna z pulpovějších Clarkeových knih - ostatně je to předělávka jeho románu z roku 1948, a zkuste se podívat na jeho původní obal. Pro mě osobně byly nejcennější ty části, které se odehrávaly ve věčném městě Diasparu (jakési kombinaci Matrixu a 1984), kde lidé ztratili nejen pupek, zuby a nehty, ale i svobodu uvažování a lidskou zvídavost. Naopak pasáže odehrávající se v enklávě Lys a na Sedmi hvězdách, kde tedy autor opravdu popustil uzdu fantazii člověka 40.-50. let a kde se objevují záležitosti jako hmyzí mazlíček, inteligentní polyp v jezeře nebo planeta-džungle, jsem vzal jako doplňkové. Celkově se nejedná o knihu, která by patřila do mých soukromých TOP10 A.C.Clarkea ale šlo o příjemné počtení na pár večerů. 70%... celý text

Pán věže 2015, Anthony Ryan

Někdy se stane, že ostatními skvěle hodnocená kniha nesedne (podle komentářů ale nejsem sám). A to byl u mne případ Pána věže: postavy mi absolutně nepřirostly k srdci a jejich osud mi byl takřka lhostejný, nenaučil jsem se pořádně geografii a uspořádání světa, válečné scény pro mne byly utrpením a zhruba od poloviny knihy jsem je začal přeskakovat. Upřímně také přiznávám, že jsem byl někde za druhou polovinou knihy rozhodnut ji odložit, nakonec jsem ale ještě autorovi dal šanci. Nemyslím si, že je to špatná kniha a dvouhvězdičkové hodnocení vyjadřuje spíš můj takřka neexistující emocionální zážitek z ní. Ryan psát umí a jistě bych dokázal vyjmenovat části, které mne celkem zaujaly (Lyrnina dobrodružství na severu, Frentis magicky upoutaný k záhadné vražedkyni nebo Revin příběh ještě předtím, než se pro mě trochu nepochopitelně stala požehnanou vojevůdkyní). Epická fantasy už asi prostě není pro mne tím pravým, snad proto, že už těch fantasy světů je příliš mnoho a moje čtenářská paměť už je obsazena Středozemím, Zeměplochou a Westerosem a už se odmítá učit další - a zvláště nikoliv ty, které se mi zdají neoriginální jako ten Ryanův, který opravdu na můj vkus až moc opisuje od G.R.R. Martina - na severu divocí Lonakové místo divokých, na jihu orientální Alpír místo Dorne a na východě otrokářský Volar. Třetí díl tedy ve čtečce mám koupený, ale nevím, nevím... 50%... celý text

Kvílející schodiště 2014, Jonathan Stroud

Takhle by měla vypadat knížka pro mládež. Pěkně vymyšlený svět, sympatičtí rebelující hrdinové a příjemná, i když trochu zběsilá, kombinace Sherlocka Holmese, Ghostbusters a Harryho Pottera. Četlo se to velmi dobře a rychle,akorát v samém závěru to autor na můj vkus trochu přehnal s popisováním půdorysu finálního strašidelného panství. A protože pod tím vším tepe pravá viktoriánská duchařina, odpustil jsem knize i young adult lahůdky tipu "do čela mu padaly neposlušné kadeře patky". 70%... celý text

Erik 2010, Terry Pratchett

Tahle útlá Pratchettovka je chuťovka na jedno odpoledne. A dokonce se mi při novém čtení zdálo, že to snad ani původně nebyla kniha zeměplošská a že Mrakoplaš je tam tak trochu naroubován - ten správný pocit tam prostě není. Dobře, je tu Smrť a je tu přestárlý rektor Neviditelné university, ale hlavně je to celé o korporátně řízeném pekle, jednom uhrovatém démonologovi a jeho cestách po historii. To ale neznamená, že to není zábavné: korporátně byrokratický ředitel pekla jako by vypadl z řady současných firem a popisy konce i začátku vesmíru nemají chybu. 70%... celý text

Podsvětí 2017, Michal Šefara

Podsvětí není klon Gluchovského Metra 203X, ale spíš nepodařenou variací na Gaimana nebo Renčína. Nápad s pražskou podzemní dráhou coby antickým podsvětím je sice zajímavý, ale mě tedy za srdce nějak nevzal. A to mám metro rád (možná právě jen proto jsem to celé dočetl)! 2/3 knihy nadto nemá v podstatě žádný děj, jde o útržkovité historky ze života hlavních postav. Ty navíc byly jen stěží uvěřitelné - vědkyně pracující v nadnárodní farmaceutické společnosti, která se chová jako puberťačka? Stárnoucí předák metra coby expert na starořeckou mytologii? Ani tu Prahu coby doutnající bojiště policie, gangů a demonstrantů jsem autorovi neuvěřil. Poslední třetina knihy sice měla jakýs takýs spád, ale stále žádná sláva. Chcete-li českou urban fantasy, přečtěte si radši Městské války. Tohle byla pro mě rána vedle. 40%... celý text

Dobrodruh 2004, Leonard Medek

Třetí triarcha 2011, Leonard Medek

Ďáblova obrazárna 2017, Leonard Medek

Jestli něco Leonard Medek umí, je to atmosféra. Člověk by řekl nejenom, že navštívil venezuelská kasina pro cizince, kolumbijská sídla gangsterů, vykřičenou čtvrť v New Orleans a další místa, ale že má dokonce ve sklepě schovaný stroj času a že tuto turistiku vskutku vykonal kolem roku 1916. Málokomu lze ducha starých zašlých a přitom zlatých časů věřit tak jako jemu. K tomu přidejte hrst rodokapsových příběhů, starosvětský pravopis a dostanete další díl Dobrodruha. Čtení to bylo skvělé, jedním dechem jsem slupl zejména caracaský Smrtný slunce svit, krátkou rotterdamskou epizodu Krajina s ruinou a nejvíce snad detektivní putování francouzským venkovem v Mlze nad kanálem. Jak tomu sice v povídkových knihách bývá, jiné kusy mne zas až tak na srdce nevzaly, zejména ta akční závěrečná, ale to už je osud. 80%!... celý text

Finální říše 2008, Brandon Sanderson

Když jsem přečetl druhý ze dvou dostupných dílů Archivu Bouřné Záře, rozhodl jsem se zkusit starší autorův cyklus Mistborn. Úmyslně jsem si o něm nic nepřečetl a tak jsem byl od počátku fascinován ponurým světem s padajícími sazemi, utlačovanými nevolníky a revolucí ve vzduchu. Dokonce mi to připomnělo zlatou dobu Chiny Mievilla. K tomu všemu se přidala velmi pěkně vymyšlená magie kovů a vypadalo to, že jsem odsouzen přečíst si cyklus celý. Jenže postupem času se přidaly plesy a krásné šaty a krásní sečtělí šlechtici a jejich intrikující snoubenky, zkrátka se to nějak nepozorovaně změnilo v Young Adult, jak má být. A tak jsem zbytek knihy už strávil s tímto pocitem a nějak jsem to doklepal sice bez počátečního nadšení, ale přeci jen s občasnou radostí ze čtení, protože Sanderson psát umí. K tomu všemu se využití magie v soubojích změnilo v dojem, že čtu několikastránkový popis cizího hraní hry na konzoli, kde tlačítko X=pálení cínu, A=zatlačení na minci a tak dále. Nějakou dobu jsem to ještě zvládl číst. ale nakonec přišlo na řadu přeskakování těchto pasáží. Ocenil jsem ovšem, že jde o sevřený příběh s koncem (dnes vzácné!). Tahle série ale asi nebude pro mě a tak si radši počkám na další díl Archivu. 70%... celý text

Stráže! Stráže! 1995, Terry Pratchett

Asi bych nedokázal seřadit zeměplošské knížky podle své oblíbenosti, ale rozhodně dokážu vyjmenovat svých 5-10 nejoblíbenějších. Stráže-Stráže určitě patří mezi ně. A navíc jde asi o první zeměplochu, která v příslušném díle parodicky pojímá některá témata současnosti, což se v dalších dílech stane pravidlem. Zatímco předchozí (a také moje oblíbené) Pyramidy se věnovaly parodování orientálních příběhů, tady se rozjíždí plnokrevná policejní story, v níž najdeme všechny policejní typy (životem znaveného velitele, obtloustlého seržanta, který div že se neživí koblihami, i idealistického nováčka). Jako nádavek dostaneme bohaté paničky pěstující draky s rodokmenem místo psů a konečně toho správného cynického Patricije. 100%... celý text

Zatím dobrý: Mašínovi a největší příběh studené války 2004, Jan Novák

Je snadné hodnotit lidský příběh, když o něm vlastně nic nevíte a přeberete cizí názory. Prostřednictvím této knihy, která získala v roce 2005 cenu Magnesia Litera, si lze udělat vlastní informovaný názor na kontroverzní story skupiny bratří Mašínů. Ani autor knihy samozřejmě není bez názoru a i když s ním tak docela nesouhlasím, napsané je to skvěle (poslechnul jsem jako audioknihu načtenou Jiřím Ornestem). Dozvíme se vlastně vše - osudy Mašína st. za protektorátu, kovbojské akce skupiny na východ od Prahy (včetně známého přepadení stanic SNB a auta s penězi) i zoufalé putování územím NDR o hladu a mrazu. Čím od událostí ubíhá více času a čím víc se všichni ti mrtví skrývají za horizont událostí, lze příběh vnímat jako dobrodružství pár dvacetiletých kluků, které se změnilo v boj o holý život, a netřeba si zážitek kazit hodnocením dnes již víc jak 60 let staré historie. Popřemýšlet si můžete poté, nejdřív si užijte toto skvělé dílko. 100%... celý text

Bájná loď 2002, Philip José Farmer

Druhý díl ode mne dostává o hvězdičku nižší hodnocení než ten první, ale pořád je to kvalitní čtivo z řádu klasické sci-fi. Farmerův Sam Clemens (už zase Mark Twain ve scifárně!) byl tak posedlý postavením Riverworldsko-Missisipského parníku (poháněného elektřinou z výbojů grálových kamenů), až jsem dospěl k závěru, že P.J. Farmer už v 70. letech vynalezl steampunk! Jinak už se ale autor bohužel tak nevěnoval možnostem, které nabízí prozkoumávání tajemného světa, v němž nelze umřít (čili ani nikoho s úspěchem zabít - lze ho jen oddělit od jeho blízkých, co by to asi udělalo se společností?) a poté, co se zjevně spokojil s vlastním názorem, že až na pár jednotlivců zůstane lidstvo mocichtivé a krvežíznivé, popisuje půtky nově vzniklých ministátů o suroviny. Čili pro lidstvo nic lichotivého a nic nového pod sluncem a pro knihu samotnou nic zvláště objevného - ty primitivní společnosti z prvého dílu byly prostě zábavnější. No a "fiflající" titantrop Joe Miller mne tedy štval neskutečně, to by mě zajímalo, zda byl v angličtině taky tak otravný. 70%... celý text

Vykonavatel 2013, Juan Gómez-Jurado

Vykonavatel = "Andělé a démoni" minus antihmota minus Robert Langdon plus jedna příšerně hysterická kriminalistka (která buď brečí, nebo po něčem touží - zpravidla je to objetí prošedivělého kněze/bojovníka). Jednohubka na pár večerů, která surfuje na vlně chtění, aby se v tom strašlivě suchém Vatikáně dělo něco proradného. Tentokrát to ovšem není Opus Dei, ale... (nebudu spoilovat). Pro zajímavé propletení s autentickými vatikánskými událostmi té doby, a pro pár inside informací z vatikánských kulis (otázkou je do jaké míry je to i zde fabulace) toto dílko za přečtení ale stojí. 60%... celý text

Problém tří těles 2017, Liou Cch'-sin

Nikdy bych nečekal, že mne zrovna čínská kniha takhle pohltí. Když jsem si na začátku přečetl seznam postav, bál jsem se, že s těmi všemi Weji a Yangy pro mne bude kniha nečitelná. A opak byl pravdou, nemohl jsem se od ní skoro vůbec odtrhnout, a to přes to, že na fantastický prvek jsem si musel nějakou dobu počkat (nejdřív je třeba projít úvodem z kulturní revoluce). Když se ale objevil odpočet běžící na fotografiích, běhal mi mráz po zádech. Neznámé čínské prostředí zcela zastínilo menší originalitu námětu (SETI už tu přece jenom bylo) a také mě potěšila prakticky úplná absence akčních scén - v rozporu s anotací je kniha spíše klidná a filozofická (to mám rád!). Problém jsem nejdříve měl s pasážemi, odehrávajícími se ve virtuálním světě hry Tří těles, ale nakonec jsem si zvykl. Zkrátka a dobře, dlouho jsem nečetl nic tak dobrého ve stylu klasické scifi (nálada mi hodně připomínala Asimova) a čtu-li níže, že první díl je považován za nejslabší, pak se nemůžu dočkat dalších dílů! 90 %... celý text

Pod kupolí 2010, Stephen King

Pár let předtím, než se strejda Donald stal prezidentem USA a než jsme vůbec u nás doma poznali strejdu Andreje, napsal Stephen King tenhle antipopulistický epos o slabosti většiny a síle menšiny obyčejných lidí, a definitivně se vybarvil coby příznivec amerických demokratů. Scifi prvek je tu jen velmi slabě přítomen a posloužil autorovi jen k tomu, aby na jeho oblíbené americké maloměsto mohl položit kupoli a vytvořil z něj akvárium k pozorování toho lidského hemžení a vzájemného požírání (a občasných kladných vlastností). Velmi chvályhodné, ale muselo mít tohle dílko opravdu 1.000 stran? A to podle doslovu zapracovala mistrova editorka a zkrátila toho dinosaura do přijatelných mezí! To bych ovšem nechtěl vidět, jak to vypadalo předtím. Odboček a rozličných dějových linií tu nejsou desítky, ale snad stovky. Každá z nich je sice obsazena kingovskými postavičkami, takže číst se to kupodivu dá, ale jen s velkým vypětím. Přes sílu knihy byl proto celkový zážitek rozmělněn do tří hvězd, ale to závěrečné komorní finále v závěrečné desetině knihy má u mne pět (růžových) hvězdiček. 70%, ale teď mám fakt chuť přečíst si něco hodně svižného.... celý text

Cíl Měsíc 1996, Alan Shepard

Vypadá to jako další z řady popisných knih o kosmonautické historii, ale ve skutečnosti je to dílko o buldočím úsilí autorů dostat se s Menierovým syndromem na Měsíc (Shepard) a se srdeční arytmií do vesmíru vůbec (Slayton). A člověk jim nemůže nedržet palce, zvlášť když kniha končí mojí neoblíbenější kosmickou misí (Apollo - Soyuz).... celý text

Prach 2016, Hugh Howey

Po slabším a rozvleklejším Turnusu návrat k hutné postapo atmosféře prvního dílu. Vysvětlování existence sil zejména v první polovině ustupuje do pozadí a hlavní roli tu opět hrají zrezavělé stroje, dieselový motor tunelujícího bagru a spojování těch částí lidstva, které podle plánu měly zůstat odděleny. Pak už sice zase nastupují méně záživná podvratná dobrodružství ze Sila 1, krev chrchlající klaďas Donald a televizní záporák senátor Thurman (kolik už jsme viděli těchto zlých vyschlých dědků politiků), ale naštěstí se vždy vrátíme k nedobrovolné hrdince Juliettě prosáklé vyjetým olejem. V závěru napětí graduje a kniha je téměř neodložitelná. Musím ocenit, že závoj tajemství není zcela odkryt ani na samém konci a čtenářům je tak umožněno fantazírovat o tom, co se vlastně stalo - po extrémně objasňujícím Turnusu jsem to opravdu nečekal. Celkově 80%, ale nikdo mi nevymluví, že kdyby se všechny tři díly zcvakly do jednoho proškrtaného, mohl to být opravdový dieselpunkový epos. Je zkrátka hrozně vidět, že je to psané po kouskách na pokračování. I tak nepochybuji, že se dočkáme Sila coby filmu nebo seriálu, tuhle látku bych opravdu chtěl zpracovanou vizuálně třeba od Ridleyho Scotta.... celý text

Barva kouzel 1993, Terry Pratchett

Magický prazdroj 1995, Terry Pratchett

Magický prazdroj už mne před lety nezaujal ani v době,kdy jsem Zeměplochou takřka žil. A tak jsem byl zvědav, zda bude můj postoj i po mnoha letech stejný (třeba Soudné sestry jsem ocenil až s věkem). A je - totiž celý ten příběh s osmým synem osmého syna a válkou mágů (kteří jsou na Zeměploše spíš jen akademickými děduly, jaké známe z vysokých škol, a najednou si začnou stavět věže a vrhat po sobě firebally) nemá podle mne ten správný pratchettovský parodický šmrnc a spíš jde jen o generickou fantasy. No jasně, jsou tu super postavy a momenty, jako např. podvobraz zlití čtyři jezdci Jakokalypsy (nebo to byla tahleta... Apostrofa...? Škyt), barbar, který to má všechno nastudované z knížek ve stylu XXX for Dummies, mocně hedvábím šustící dcera Cohenova nebo veršující vezír, a mezi tím se motá král všech loserů Mrakoplaš se svou ponožkou s cihlou, ale prostě to neudeřilo na tu mojí správnou strunu. Nevadí a brzy zas pojedu dál ve svém soukromém opakování Zeměplošského maratonu svého mládí. 65%!... celý text

Spasitel Duny 1993, Frank Herbert

Tak trochu netypický sequel. Místo toho, aby Herbert začal tam, kde posledně skončil, a naservíroval nám další dávku pouštních příběhů, zlotřilých Harkonnenů a jezdců na červech, rozhodl se až na dřeň obnažit téma "Vůdce odboje se stal neomezeným vládcem, ale co dál?". A delá to prostřednictví relativizace postav - čtenář vlastně neví, zda Muad'Dib je ještě pořád tím klaďasem z prvního dílu, anebo zda se pobytem na trůně zkazil a jestli by tedy správně neměl fandit odboji, který se proti němu mezi tím utvořil. Fremeni se umyli a jsou úředníky v Paulově vládě nebo bojují na jiných planetách a na Arrakis teče voda! To vše ovšem za cenu mnoha milionů životů. Je pravda, že stylově mi dílko úplně nesedlo, opravdu je plné až básnicky nesrozumitelných dialogů postav a neobsahuje téměř žádný děj (snad až na pasáž s vylákáním imperátora do okrajové části Arrakénu a následného výbuchu), ale myšlenek zasévajících pochybnost je zde opravdu plno. Mohly však být zasazeny do aspoň trošku čtivějšího kabátku. 70%... celý text