StephenKingje
přečtené 349
Moudrá krev
2011,
Flannery O'Connor
Velmi zvláštní, ale svým způsobem nezapomenutelný román, který mne nejprve moc nezaujal, ale po čase mu nemohu upřít jeho velmi bizarní jedinečnost. Flannery O’Connorová je spisovatelka, jejíž jméno se objevuje velice často mezi inspiracemi jiných autorů, avšak alespoň zde v Česku nedosáhla stupínku popularity, jaký by si zasloužila. Její postavy jsou chováním až částmi nelidské, jenže kniha se nezdá být umělá. Některé scény nedokážete dostat z hlavy, ani kdybyste si to přáli. Zkrátka a dobře se jedná o absolutně povinnou četbu pro všechny fanoušky jižanské literatury a jedno ze stěžejních děl tohoto hnutí. P. S. - Zvláštní, že tahle kniha nebyla vydána dřív. Myslím, že je docela škoda, že se k českým čtenářům dostala tak pozdě. P. P. S. - Děkuji Marcelu Arbeitovi za výtečný překlad a doslov.... celý text
Jezero
2016,
Bianca Bellová
Taková česká verze „A uzřela oslice anděla”. Také popisuje cestu životem poněkud zaostalého chlapce velmi zaostalým světem. A líbila se mi velmi. Příběh je pomalý, částmi až meditativní, zatímco popisuje dosti otřesné události života protagonisty. Jedná se o osvěžující přírůstek do naši literatury, jenž má unikátní atmosféru, zajímavý příběh a oplývá podivnou elegancí. Nechci sice zase, aby české pulty byly teď zavaleny podobnými tituly, avšak stejně jsem si čtení velmi užíval a „Jezero” si podle mne zasluhuje úspěch, jehož dosáhlo.... celý text
Neskonalá – příběh jedné lásky
2017,
Michel Faber
Už je tomu více jak rok, co jsem zavřel „Neskonalou”, mlčky si lehl do postele a přemýšlel o smrti. Četl jsem spoustu knih, jež Vám zlomí srdce na den, na týden, na měsíc, však „Neskonalá” mi jej rozdrtila na prach a dodnes ho nezpravila. Mám s ní jistým způsobem skoro romantický vztah; přestože vím, že mne pokaždé zdrtí, tak se k ní pořád a pořád vracím. Rozhodl jsem se tudíž trochu na mém vztahu s touto knihou reflektovat. „Kráčeli jsme ruku v ruce a já byl pyšný, že mám tuhle budoucí oběť rakoviny po svém boku. Líbal jsem ji na rty a vnímal jen sladké a ryzí Ano.” „Neskonalá” neměla nikdy vzniknout. Faber si nikdy neměl projít tím, čím si prošel, a my, čtenáři, jsme nikdy neměli číst tyto verše o autorově utrpení. To se musí ujasnit. Jak autor, tak všichni čtenáři „Neskonalé”, by měli proklínat svět za to, že tu takovéhle dílo máme, že lze cítit takovouhle bolest. Ale je prostě pravda, že se takové věci, o jakých Faber píše, stávají. Že svět někdy nezná smilování. Jediný rozdíl u tohohle konkrétního případu je ten, že postihl jednoho z nejlepších spisovatelů tohohle tisíciletí, nažeč se ten rozhodl uchopit tuhle situaci ve vší své ošklivosti. „Nakoupila sis až moc paruk. Všechny ty přepychové měkké vlasy, lehce jeté, v krabicích. Příliš smutné, než abych si je nechal. Příliš důvěrné, než abych je prodal. Příliš cenné, než abych je zahodil. Co mám dělat?” Přesto všechno však je tahle sbírka nádherná. Skoro se příčí ji takovou nazvat, ale je jí. Přes všechno, co je v ní popsáno, je to jedná z nejnádhernějších knih, jaké se Vám kdy dostane do rukou. Je to kniha intimní, elegantní, jemná, moudrá. Každá báseň je rozloučení toho nejbolestivějšího druhu. Ale přesto nabízí naději. Že jsme sice koneční, avšak nejiný je smutkem. Že spolu s člověkem neumírají krásné chvíle s ním. A za to tuhle knihu budu navždy považovat za tu nejnádhernější a nejčirejší sbírku básní, kterou jsem kdy četl. „If I could scan this planet with X-rays that detect the presence of your timely interventions, I’m sure I’d find them in places you would not expect. You’re dead. I know. And it is not for me to show you death is not the end. But you left lucencies of grace secreted in the world, still glowing.“... celý text
