SteveP1
přečtené 219
Stalker
2010,
Arkadij Strugackij
Tak tohle mě bohužel moc nesedlo ani moc nebavilo. Souhlas s komentářem SONP.
Neviditelné hledí
1978,
Herbert Schauer
Velmi dobré, napínavé čtení. Škoda, že nic podobného už na pultech knihkupectví dnes nenajdeme. Nevím, jestli autoři upadli jen v zapomnění, nebo knihy nevychází z důvodu, že jsme se ocitli na druhé straně barikády, v tzv. "svobodném světě" a stali jsme se také součástí - poslušnými členy - toho mírumilovného, "obranného" vojenského paktu NATO, který tak aktivně zajišťuje naši bezpečnost a brání naši svobodu, že jen trneme, kdy rozpoutá 3. světovou válku..... celý text
Insomnie aneb Ďábel na svobodě
2007,
Henry Miller
No, kdo by to čekal. Henry Miller jako zamilovaný snílek a nenapravitelný romantik nám předkládá působivou, otevřenou a citlivou zpověď muže, který se v 75 letech zamiluje do mladičké japonské zpěvačky, kterou nejprve objeví a potom s ní i stráví řadu večerů v jedné hollywoodské kavárně.... Na tomto vydání knihy musím určitě ocenit kromě řady akvarelů - jež jsou vedle samotného textu autora dalším zajímavým výrazovým prostředkem a také vedlejším produktem jeho bezesných nocí - určitě to, že povídku si můžeme přečíst i v originále, a to přímo v rukopise Henryho Millera, dokládajícím a potvrzujícím autenticitu díla a který je mimochodem krásně čitelný od prvního do posledního slova. Spolu s českým překladem pak kniha tvoří velice zajímavý a působivý celek. „The one thing we can never get enough of is love. And the one thing we never give enough of is love.“ No není to krásný ?... celý text
Tajná historie
1996,
Donna Tartt
Tak tady budu mít asi problém vůbec něco ke knize napsat, podobně jako kdysi u knihy Zlomek celku. Ano, je to brilantní, silný a výtečně odvyprávěný příběh, ale co napsat dál aby se člověk vyhnul spoilerům ? Hned úvodem jsme uvedeni do dění tak trochu stylem „Vítejte v klubu vražd“, kdy vypravěč příběhu a jeho přátelé někoho zabijí, a víme dokonce i kdo je oběť a jak umírá. Seznamujeme se s hlavními aktéry příběhu - šesti nadprůměrnými studenty, do značné míry excentrickými, chladnými, sebestřednými intelektuály posedlými starobylým Řeckem a mystikou, které spojuje pevné pouto společných zájmů a přátelství, a kteří tak tvoří úzce semknutou skupinku a nedotknutelný celek. Pokud se někdo rozhodne tuto pospolitost vážným způsobem ohrozit, byť je i jedním z nich, musí za to zaplatit tím nejcennějším, co má. Následně se tedy odvíjí celý příběh a vyprávění, které nám odhalí smysl, pohnutky a důvody jejich strašného činu… Od prvních řádků je zřejmé, že autorka je obrovský talent, příběh vás okamžitě vtáhne a pohltí. Její psaní je bezchybné, styl a jazyk malebný, bohatý, její popisy jsou propracované, hluboké, pečlivé a výstižné, nebál bych se říci, že jsou až dokonalé a v dobrém smyslu slova vyčerpávající, atmosféra podmanivá a téměř hypnotická, místy tajemná až zlověstná, k tomu pečlivě budovaná se stupňujícím se napětím – to vše nás zhruba ve 2/3 knihy dovede ke zlomovému okamžiku zmíněnému v samotném úvodu a splní tak naše napjaté očekávání, dovede nás tam, kam jsme tak netrpělivě směřovali a spěchali a hltali tak stránku za stránkou. Pak si konečně trochu vydechneme, ovšem jen na chvíli, protože příběh se vyvíjí dál a neztrácí na kvalitě, zajímavosti, originalitě a dramatičnosti. Přestože hlavní postavy nejsou žádní vzorní studentíci, pijí a kouří celkem fest, drogy jim občas také nejsou cizí a jak víme, dopouští se vraždy, jsou tak precizně, plasticky a svým způsobem lidsky vykresleny, že je nemůžete nenávidět a chtě nechtě s nimi sympatizujete. Takže jste nakonec přesvědčeni, že za tou „venkovní fasádou“ každého jednoho z nich se v podstatě skrývá dobrý člověk. A tohle asi každý autor jen tak nedokáže a je to nejspíš i jeden z hlavních důvodů, proč je toto čtení tak fascinující....... celý text
Barva mléka
2014,
Nell Leyshon
Právě jsem dočetl a pozvolna to rozdýchávám. Mimořádný čtenářský zážitek. Úžasná malá kniha, opravdu výjimečná a pro mě mistrovské dílo. Autorka velmi věrně a sugestivně zachytila pohledem mladé dospívající dívky těžký život žen v prostředí anglické farmy ve 30tých letech 19.století, jejich podřadné postavení, každodenní zneužívání a intelektuální útlak, kdy muži si mohli dovolit prakticky vše a ženy nic. Příběh je psán záměrně takovým „sotva gramotným“ , prostým a přímočarým jazykem a nevšedním stylem, nejsou zde žádná velká písmena a uvozovky přímých řečí, píše jej totiž prostá mladá dívka bez jakéhokoli vzdělání, která se právě sotva naučila číst a psát. Vyprávění je nám předkládáno formou deníku a odvíjí se v pěti částech podle ročních období od jara 1830 až do jara 1831. Mary vyrůstá na farmě se svými třemi sestrami, z nichž je nejmladší a navíc je tělesně postižená, a celé dny v podstatě tráví spolu s ostatními dřinou na poli a hospodářství, od rána až do noci. Pokud má nějakou tu volnou chvilku, tráví ji se svým nemohoucím dědečkem, ke kterému má silný citový vztah. Otec toužil vždy po synovi a je to surovec, který ke svým dcerám nemá žádný lidský natož otcovský vztah a kde může, tam je ponižuje a trestá a chová se jak dobytek. Všichni členové domácnosti jsou pro něj jen a jen pracovní silou. Pouze v závěru knihy se zachová jako pravý otec a charakter a špatnou reputaci si kapánek napraví. Mary je moc sympatická hrdinka, je tak skutečná, prostá, přirozená a upřímná, že si vás hned získá a budete jí držet palce a občas možná i zatoužíte ji ochraňovat. Ostatně všechny postavy příběhu jsou věrně podané, působí autenticky a opravdově a jejich charaktery jsou, i přes minimalistický a „úsporný“ styl psaní, precizně vykresleny. A u Mary máte kolikrát pocit, že snad víte, i co si ta holka myslí. Jednoho dne je Mary poslána na výpomoc jako služka k vikáři, kterému onemocní vážně žena. Díky své povaze se v novém prostředí občas dostává do nesnází a nedorozumění – je totiž, zvláště v pokrytecké atmosféře fary - nezvykle přímá, otevřená a temperamentní a pusu má prořízlou, její jazyk je ostrý jako břitva a když na věc přijde, nebere si žádné servítky. Je to však člověk s velkým srdcem a ryzím charakterem, nesnáší nespravedlnost, lež a nezná přetvářku, takže i přes její prostořekost si ji vikář a jeho paní brzy oblíbí. Mary prostě život bere takový jaký je, s ničím si hlavu zbytečně neláme - její pohled na život je prostý, věcný a někdy i roztomilý a vtipný. Mary zatouží naučit se číst a psát, a pan vikář ji to ochotně učí. Po smrti vikářovy ženy, o kterou se Mary po celou dobu také pečlivě stará a dělá jí často společnost, je však otcem nucena i nadále zůstat na faře. A tak se stane, že po propuštění druhé služky se další dění pro Mary začne ubírat nežádoucím směrem…. Je to velmi silný příběh se smutným koncem, hluboce lidský, dojemný a já jsem ohromen, jakou porci emocí nám autorka dokázala nabídnout a vměstnat do pouhých 184 stran knížečky o rozměrech 12 x 18cm. A pokud jsem ve svém komentáři jiného skvostu, novely Třetí světlo od Claire Keegan nedávno napsal, že konec příběhu vás chytne za srdce, tak tady to platí desetinásobně a po dočtení poslední řádky budete citově napadrť. Oko citlivého čtenáře nezůstane suché…. Nejvyšší doporučení.... celý text
