Storm.b
přečtené 218
Naděje se vzdát neumím
2010,
Miloš Pick
Tenká knížečka s poněkud nic neříkající obálkou a názvem, která mi ale nešla odložit až do poslední stránky. Dala by se pomyslně rozdělit na dvě části, první zejména o událostech před a během války, kdy se autor dostal do koncentračního tábora. Druhá pak popisuje spíše autorův profesní život, zejména když jako ekonom oponoval V. Klausovi. Oboje je zajímavé, více šokující je však pochopitelně část první. Od postupné izolace a dehumanizace Židů až po koncentrační tábor a útěk z pochodu smrti. Nepochopitelné udavačství a zatvrzení lidí ještě i v době, kdy už všem nad hlavami létali spojenci a Hitler byl po smrti; snad o to tvrději a urputněji se na samém konci války zabíjelo a udávalo. Zajímavostí je, že autor byl uvězněn spolu s Milanem Weinerem a pokud se nemýlím, možná i nějaké další známé jméno bylo zmíněno.... celý text
Pražské jaro
2018,
Simon Mawer
Ačkoli lákavé téma Pražského jara, hlavní postavy mě příliš neoslovily, ba mi dokonce přišly velmi podobné (a podobně protivné). Vztahová vzplanutí byla taková rychlá, těžko uvěřitelná. Dobře, každý spí s každým, to beru, ale ty citové výlevy k tomu? Chlápek je jeden den zasnoubený, druhý den už miluje jinou - hm, tak trochu mexická telenovela. Konec zůstává naprosto otevřený, vlastně se mohla ozřejmit jen jedna věc (konečně pocit, že něco dává smysl!), načež se někde tuším na předposlední stránce dozvídáme, že ne, že je to zas celé jinak. Narážím na sexuální problémy jedné z hrdinek. Nicméně ve výsledku šlo o celkem napínavé čtivo.... celý text
Byl jsem číslem 7809
1945,
Josef Rudolf
Pro mě dech beroucí čtení; nevím, jestli i proto, že o tématice koncentračních táborů toho nemám načteno až tolik, takže šok je každopádně zajištěn. Autor dokáže být velmi věcný, což hrůzné realitě vůbec neubírá, spíš přidává. Tento nesentimentální styl velmi kvituju. Po přečtení jsme obohaceni o spoustu nových slov z lágrové hantýrky, víme, kdo jsou heftlinci, šárové, co je to páčka, bunkr nebo revír. Dokonce není nouze ani o občasný černý humor: "Operační sál byl podle řečí starších heftlinků svědkem tisíce operací, z nichž většina se zdařila, ale pacienti zemřeli."... celý text
Jiří Dienstbier: Rozhlasový zpravodaj 1958–1969
2013,
Jiří Dienstbier
Reportáže Jiřího Dienstbiera staršího z let 1958-1969, tedy až do doby, kdy mu byla režimem zakázaná činnost. Dienstbier jako zahraniční zpravodaj procestoval kus světa, nejprve východ (Vietnam, Indonésie), pak strávil několik let v USA. Pro mě samozřejmě asi nejzajímavější byly roky 1968 a 1969, tedy Pražské jaro a jeho smrt. (Jiří Dienstbier se rozhodl neemigrovat, i když k tomu měl několik příležitostí. Nevzdal se ani své činnosti, načež skončil na několik let ve vězení.) Kromě střípků popisu vietnamské války mě dále zaujaly jeho reportáže z USA, kde pozorujeme, jakoby se problémy západního civilizačního okruhu za těch padesát let téměř nezměnily. Řeší se témata jako diskriminace, konzervativci versus liberálové, rasové nepokoje, práva menšin, vztahy Izraele s Palestinou, vztahy s Čínou, bitvy konzervativních rodičů se školní sexuální výchovou, mezigenerační střety při překonávání starých struktur. Dienstbier doslova zmiňuje, jak je americká demokratická společnost názorově rozeštvaná. To jsou témata jako vyšitá i ze současnosti (rok 2025). Pro mě bylo čtení reportáží takové déjà vu. Jak je možné, že nám ta stejná témata hnijí na stole už padesát let?... celý text
Cesta růžového trojúhelníku
2012,
Rudolf Brázda
Jedinečná výpověď o tom, jaké to bylo být homosexuálem narozeným na počátku 20. století a následně prožít koncentrační tábor. Máme vlastně neuvěřitelné štěstí, že se nám alespoň tato výpověď dochovala, protože takových se dá, pokud vím, napočítat na prstech jedné ruky. Pro současného čtenáře bude zajímavou jednak tehdejší tolerance, tak i ohromná netolerance na straně druhé (ale to se vlastně možná ani tolik nezměnilo, že?). Takže se dozvídáme, jak se mladý zamilovaný Rudolf rozhodl uspořádat se svým přítelem jakousi svatbu, na kterou se dostavili nejen přátelé, ale i rodinní příslušníci. A jak se o pár let později zvesela udávalo, třeba soused souseda, protože ten odnaproti má nejen výhradně mužské návštěvy, ale dokonce je drzý! S plným vědomím toho, že souseda tím dostanu nejen do kriminálu, ale klidně do koncentráku. Právě rozšířenost udávání a ta zbabělá absurdita (mám-li přece problém se sousedem, proč si to s ním nevyřídím osobně?) je skutečnost, která mě osobně při četbě podobných témat zas a znovu překvapuje.... celý text
Židovský odboj: Povstání proti nacistům za druhé světové války
2019,
Paul Roland
Snad už od prvních chvil, kdy se člověk v dětství postupně začíná dozvídat o existenci holocaustu, mi bylo nepochopitelné, jak je možné, že se 6 milionů Židů, takový ohromný počet, nebránilo. Jde o mezeru ve vzdělávacím systému, která oběti holocaustu zbytečně odlidšťuje, protože o jiných hrdinech 2. sv. války se dozvídáme, kdežto Židé jsou vykreslováni jako pouhé nečinné oběti, čekající, až je zachrání někdo jiný. Kniha dokládá, že to samozřejmě bylo jinak. Začalo to už tím, že byla Židům postupně upírána práva, a bylo to dost promyšlené, jen v Německu okolo 2000 zákonů, které znemožňovaly Židům občansky fungovat, sdružovat se, vlastnit komunikační zařízení jako telefon, rádio. Emigrovat taky nebylo snadné, protože existovala jakási vystěhovalecká daň, a pak už bylo pozdě. Židé se statečně bránili, bojovali, sabotovali činnost Němců, třeba i s vědomím, že jim samotným to v přežití už nepomůže. Neméně zajímavé jsou reakce nežidovských obyvatel - někteří se statečně postavili na odpor proti deportaci svých židovských sousedů, zabránili deportaci doslova vlastním tělem, jiní civilisté na ně zvesela pořádali hony a buď je dovlekli až před popravčí četu, nebo je zabíjeli osobně; Židé dokonce museli požádat o ochranu před svými sousedy samotné gestapo (!), aby rozsáhlému lynčování učinilo přítrž. Jednotlivé události a lidské osudy jsou ohromující a neuvěřitelné i po všech těch informacích, které každý o 2. světové má; člověk je stejně zas a znovu překvapován. Škoda jen, že je kniha dost tenká, je to jen takový základní přehled o odboji jako takovém; z každé kapitoly by mohla být samostatná kniha.... celý text
Kingdom Come: Deliverance
2023,
kolektiv autorů
Kresby nic moc, působí odfláknutě podobně jako děj. Nápad vidět příběh z druhé strany zajímavý, ale téměř nevyužitý. Místo zákulisních pletich a motivací Zikmunda, Ištvána či jiných šlechticů (a že té motivace vzhledem k neschopnému Václavovi bylo), případně něco ze života Kumánů, sledujeme téměř celou dobu jen nudně předvídatelného Prcka, jak mlátí na všechny strany.... celý text
Rytíři z Vřesova
2016,
František Niedl
Můj první František Niedl, zatím mi připomíná Vondrušku, kterého považuji za velmi průměrného spisovatele (pravda, epopeje nemám dosud přečtené). Děj je takový jednodušší, postavy nevýrazné, není komu příliš fandit. Takže mě paradoxně nejvíc bavil hlavní záporák Hans Křivák, s ním to mělo aspoň chvíli šťávu. Mnoho zajímavých příležitostí autor promrhal (dobývání, ti lidé z mokřadů). Wolfram je takový suchar a moc mě nebaví. Zaujala mě autorova schopnost psát odpudivé postavy, zločiny, nespravedlnosti a pocit zmaru, to bylo dost dobré.... celý text
O upírech a vlkodlacích
2016,
* antologie
Nenáročné čtení, hezké obrázky. Pro fanouška tématiky zajímavé, sem tam klišé, některé povídky lepší, jinak spíše průměrné.
Kumánská princezna
2018,
Jana Pronská
Červenou knihovnu normálně nečtu, zaujalo mě však téma Kumánů. Děj je svižný a čtivý, ke konci i napínavý. Občas nějaké to klišé, Julián není ani tak tvrdohlavý jako až vyloženě natvrdlý, v závěru zajímavé rozuzlení ve stylu: "Ty nejsi Vlasta? Ty jsi Vlasta?!" Přinejmenším Ratold mohl něco tušit. Dále výprava do Neapole na oslíku mě moc nepřesvědčila, ani není jasné, jak se mezi sebou všichni dorozumívali, když se nám tam mísila kumánština s maďarštinou, slovenštinou (?) a italštinou. Jinak celkem příjemné čtení, 60-70 %.... celý text
Ohněm a mečem
2013,
Henryk Sienkiewicz
Sienkiewicz je mistrem pera, o čemž přesvědčil od první do poslední stránky. Už u popisu Divokých polí v 1. kapitole se mi tajil dech. O něco horší je charakterizace a psychologie jednotlivých postav. Lidé jsou pouhými pěšáky jak v samotné válce, tak vlastně i jakožto románové postavy. Jejich cesta a cíl jsou dány a nedávají prostor k zvratům a vlastně ani k souznění s nimi. Jedinou výjimkou je Bohun, což ho, možná proti autorově záměru, činí zdaleka nejzajímavější postavou. Jeho motivace je lidská a pochopitelná. Čtenář ví, že Bohun si nejspíš za to všechno zaslouží zemřít, ale vlastně po tom netouží, protože kdo jiný by pak čeřil příběhové vody? Nakonec dávám jen 3*, protože navzdory všem kladům se mi kniha někdy od druhé poloviny četla hůř a hůř. Nesmyslnost a krutost války se stupňovaly natolik, že již nebylo komu přát vítězství. Obě strany se dopouštěly zločinů a znechucovalo mě, jak si ho obě strany dokázaly svorně obhájit a mít u toho ještě řeči o morálce, bohu a spravedlnosti. V tomhle ohledu mě nejvíc popuzoval Jeremiáš Wiśniowiecki, předkládaný jako morální vzor a hrdina; přitom jeho vinou nejspíš celá válka začala, když zatajil královy dekrety, kterými byla kozákům přisuzována jejich práva; a to nebyla jediná chvíle, kdy jednal proti králi. Následovalo mučení zajatců, popravy a nabodávání na kůl, to vše z jeho rozkazu, a po tom všem byl Wiśniowiecki předkládán jako hrdina?! Na mě by to spíš fungovalo jako protiválečná literatura. Ale pokud to mám brát jakožto román na podporu polského vlasteneckého cítění, tak je to dost tristní.... celý text
Šťastně až navěky?
2023,
F. T. Lukens
Sedmnáctiletý vesničan Arek již v první kapitole sprovodí ze světa zloducha a stane se králem, za podpory svých kamarádů. Hlavní zápletka je představena hned na samém začátku - víme, do koho je Arek zamilovaný, a vzhledem k tomu, že si musí co nejdříve někoho vzít, je prakticky jasné, o čem celá kniha bude, a defacto i jak skončí. Ostatně dost výmluvně nás o tom informuje i obal knihy (pravda, ten je božský). Tři sta stránek knihy si pak dva hrdinové nejsou schopni vyznat city, dochází k vzájemným nedorozuměním a umělým zvratům, jinak by kniha mohla skončit ve čtvrtině. Arekův vyvolený je věčně podrážděný, uražený, protivný, a štval mě po většinu doby, není příliš jasné, co na něm Arek vidí, kromě vzhledu. Jinak se kniha četla dost příjemně, děj poměrně odsýpal a navzdory bídné až hloupoučké zápletce mě kupodivu pobavila.... celý text