Suzi
přečtené 29
Dcera Impéria
1997,
Raymond E. Feist
Moje nejoblíbenější fantasy sága vůbec. Poprvé jsem ji četla asi v 15 letech a ráda se k ní vracím i v dospělosti. Autorům to spolu neuvěřitelně zafungovalo a vytvořili originální svět, inspirovaný samurajským Japonskem, ale přesto zcela jiný. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se naučila přemýšlet jako občané Impéria, naprostá svázanost ctí a tradicemi byla pro mě něco zcela nového a obtížně uchopitelného. Užívala jsem si politikaření, geniální tahy hlavní hrdinky Mary z Acoma, nečekané zvraty a osobní příběhy postav. Nejednou i slza ukápla. Je to prostě skvělá série, která v mém srdci vždycky bude mít místo.... celý text
Říše upíra
2022,
Jay Kristoff
Nevím proč, ale ze začátku se mi to blbě četlo. Věty neklouzaly, jak by měly, připadalo mi to celé trochu krkolomné. Ovšem zvykla jsem si. A zamilovala se. Jo, je to vykrádačka všemožné literatury. Až jsem se někdy musela usmívat. Autor si s tím moc hlavu neláme. Počáteční úvaha nad tím, jak bůh může dopustit existenci zla, jako by vypadla z úst docentovi, který nám přednášel úvod do filosofie. Je to taky trochu interview s upírem (akorát z druhé strany) a hodně zaklínač. Což ale neva. Jestli máte rádi Geralta z Rivie, určitě si zamilujete i Gabriela de Leóna. Nějaký čas strávíte i na Kaer Morhen... ehm, tedy v klášteře San Michon, kde probíhá "zaklínačský" výcvik. Dále je tam silné téma křesťanství, akorát že se tomu neříká křesťanství a spasitel byl místo na kříži umučen v kole. Inspirace artušovskými legendami se také nezapře. Zkrátka, Říše upíra je tak trochu recyklací již existující literatury. Ale vlastně to vůbec nevadí. Příběh je napínavý, způsob vyprávění skrz ústa hlavní postavy poutavý. Gabriel je vskutku charismatickou osobností. Kniha má 800 stran, ale budete se bavit. Je to temné, kacířské, syrové a pohltí vás to. Navrch moc pěkná obálka i ilustrace uvnitř.... celý text
Dcera zimy
2021,
Vladimíra Šebová
Oceňuji autorčinu důkladnou přípravu v problematice slovanské mytologie, nicméně kniha mě příliš neoslovila. Čekala jsem trochu tajemnější backstory a propracovanější psychologii prastarých bytostí, místo toho jsem dostala dvě mladé holky, jednu vyloženě pitomou a druhou už od puberty vyhořelou. Štvaly mě obě. Ani pořádná romantika tam nebyla, celé mi to připadalo takové dětské. Možná to byl záměr, nicméně já mám ráda, když mám po dočtení novely nějakou emoci, a v případě Dcery zimy to bylo hodně vlažné.... celý text
