SuzieHipston SuzieHipston přečtené 94

Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih

Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih 2022, Matthew Perry
4 z 5

Myslím, že před nás Matthew Perry postavil velmi rozporuplnou, ale přesto velmi otevřenou knihu. Stručně a jednoduše řečeno, není všechno zlato, co se třpytí. Je pošetilé si myslet, že sláva a peníze člověka spasí, ale mám pochopení pro ty, kteří v to bohužel doufají nebo věří. Knize bych dala spíš název “I takový život může být”, protože většina z fanoušků seriálu Přátelé se na knihu vrhla s očekáváním, že Matthew Perry bude jedním z těch, kteří budou o své osobní i profesní minulosti psát převážně v tom dobrém. Vzhledem ke kultovnímu seriálu by to bylo vítané, ale realita je někde jinde. Samotnou mě překvapilo jak prázdný a osamocený život může člověk na výsluní vést. Na začátku knihy se jeho typickém humoru povzneseně uchechtáváte, ale s každou další větou ten smích trpkne a mizí. Není to příběh, který by se po obsahové stránce četl snadno, ale pokud i přesto chcete nahlédnout do zákulisí osobnosti Matthewa Perryho, připravte se na guláš časových linií, kolotoč návyků a odvykacích center a bezbřehou samotnou, která vyvěrá z Perryho nitra. Stejně jako tu někteří již psali, tak ani já se nedokážu ubránit drobnohledu, pod kterým teď postavu Chandlera sleduji, ale nenechám si tím seriál zkazit. Perry sám napsal, že se v průběhu natáčení Přátel snažil být vždy čistý a soustředěný. Myslím, že vzhledem k okolnostem odvedl skvělou práci a byl by podle mě nesmysl ubírat na autenticitě jeho roli. Alespoň takto zprostředkovaně mohl ochutnat život, jaký by si nejspíš ve skutečnosti přál. Celkově mě Perry zaujal, a to jakým způsobem prožil svůj vlastní život mu nikdo nemůže mít za zlé. Podle mě chtěl pouze sdělit svůj příběh. Nic víc, nic míň. Některé pasáže byly trochu neučesané, celé to bylo jaksi chaotické, ale asi mi to k celému jeho vyprávění i docela sedí.... celý text


Atlasova šestka

Atlasova šestka 2022, Olivie Blake (p)
1 z 5

Nečekala bych, že mě tahle kniha tolik zklame. Původně jsem si ji koupila, protože na ni byly dobré recenze a byla všude tolik propagována (hell yeah reklama opravdu zafungovala). Obsahuje témata, která jsou atraktivní, ale bohužel nenaplnila má očekávání a za mě jí něco chybělo. Celkově ji za mě perfektně vystihuje slovo „nedotažená”. Ať už se jedná o to, že jsem si vcelku těžko utvářela obrázek o jednotlivých postavách, nebo samotný konec. Celkově mi přijde kniha taková neučesaná, nedotažená, neuspořádaná… Jako by chtěla autorka vychrlit všechno najednou. Děj je postavený na rádoby psychologické hře účastněných, ale ve výsledku tam není takový ten wow efekt, který by byl na místě. Spíš bych řekla, že si kniha v daný moment získala moji pozornost, ale ve výsledku to byl takový pokus, jak mě u čtení ještě udržet a nic víc. Autorka si podle mě ukousla zbytečně velké sousto, které tomu ubralo na gradaci. Možná bych si všechna ta těžká a rozsáhlá témata rozprostřela spíš do série, než do jedné knihy. Všechno je to zbytečně smrsknuté. Víc bych se zaměřila a představení a vývoj postav a košatější seznámení s tématy, která bych následně rozebírala. Rozhodně by se hodila i nějaká osa nebo aspoň nějaká vodítka, která by pomáhala se lépe orientovat nejen v čase, ale i v postavách. Vizuálně potvrzuje kniha pravidlo „nesuď knihu podle obalu”, protože ač je hezky vizuálně zpracovaná, tak to úplně nesouvisí s dějem, a i když obsahuje obrázky některých postav, tak se můžeme jen domnívat, kdo na nich konkrétně je. Za mě je to kniha s velkým promrhaným potenciálem a vzhledem k rozporuplným reakcím bych se při její koupi hodně rozmýšlela. Aby se vám kniha opravdu líbila, musíte být nejspíš na stejné vlně jako autorka (byť mě obsažená témata zajímají, tak se nejspíš vlním někde jinde :)).... celý text