SuzieHipston
přečtené 94
Ptačí sněm
2020,
Ransom Riggs
Vzhledem k dlouhé odmlce jsem si musela přečíst čtvrtý díl znovu, z čehož jsem nebyla příliš nadšená, protože poslední dojem z něj nebyl příliš zářný. Avšak připomněla jsem si detaily, které bych možná po tak dlouhém odkladu pátého dílu opomněla. Oproti Mapě dní byl Ptačí sněm už mnohem akčnější a bohatější na zvraty a momenty překvapení. I přesto mám však určité výhrady. Jedná se stále o děti a mladistvé, kteří na sebe vzhledem ke svým schopnostem berou velké břímě. Děj se však může ubírat rychle i bez toho, aniž by někdo někam neustále běhal, spěchal, byl nemytý, nevyspalý a vyhladovělý. Jasně, doba je krutá a není času nazbyt, ale jelikož jde o spor de facto mezi dětmi a dospělými, tak bych čekala už něco víc sofistikovaného, komplikovaného a možná i tragického. První trilogie mi připomínala první tři díly Harryho Pottera, který se s každým dalším pokračováním stával temnějším a temnějším, a tudíž jsem čekala, že tomu bude podobně i u Sirotčince. No, tak zatím úplně ne. Zřejmě tam na můj vkus padá míň relevantních obětí, než jsem zvyklá u jiných autorů. Uvidíme, jaká překvapení přinese Zkáza ďáblova akru.... celý text
Něžná je noc
2007,
Francis Scott Fitzgerald
Zdá se mi, že základní rysy a vlastnosti tehdejší společnosti se nacházejí všude i dnes. Začíná to vzplanutím lásky, která se v průběhu let vytrácí. Některý vztah si udrží její esenci, jiný ji dočista ztratí. V tomto případě jsme svědky té druhé varianty, kdy se dva lidé odcizí a ani přes veškerou snahu se jim nedaří najít společnou cestu. V životě je tento fakt rizikem každého vztahu, avšak není to nic nevšedního. Ať už se jedná o duševní nerovnováhu, drogy, nevěru nebo cokoli jiného, nelze upřít tomuto příběhu jakýsi punc, který s blížícím se koncem knihy ztráci na lesku. Tím ale není o nic míň než dobovou reportáží současnosti s dramatickým podtextem. Příběh nedojímá ani netýrá, píše ho život sám, a z toho důvodu ji nemůžu hodnotit jako průměrnou. Fitzgerald má ojedinělý styl psaní, kterým vtiskne příběhu duši. Ať už chcete nebo ne, stane se svým způsbem vaší součástí.... celý text
Dopisy, které nikdo nečetl
2017,
Iona Grey
Krásný příběh. Kniha se skládá dějově ze dvou časových linií, které se prolínají a tím dostává rychlejší spád. Je napsaná velmi čtivě a příběh čtenáře opravdu pohltí. Rozhodně to není žádný prozaický kýč, který by člověka odradil. S novodobější časovou linkou si mohla autorka na konci ještě trochu pohrát, nicméně je jasné, že se nejednalo o dominantní pasáž. Ve výsledku na vás z knihy dýchne sentiment a jemnocit pro kombinaci běžného života a romantiky. Atmosférou mi připomíná Velkého Gatsbyho od Francise Scotta Fitzgeralda. Za sebe tuto knihu směle doporučuji všem milovníkům milostných historických románů.... celý text
