Svářeč přečtené 279

Pískožrouti 2010, Denny Newman (p)

Má to jen dvě stovky stran, ale stejně jsem to nedokázal dočíst. Ty povídky nemají ani náznak nějakého příběhu a ne že bych se vůbec nezasmál (třeba fontské spiknutí a jména jako bratr Garamond, Tahoma, nebo Arial mě fakt pobavila :)), jinak mi to však přišlo jako dost laciná kopie Zeměplochy. V Pevnosti už musí mít velkou krizi s nedostatkem knih do edice, protože kdysi jsem někde narazil na otázku, zda se nechystá druhý díl Mořičvílu - odpoveď byla, že sice existuje, ale nechystá se, jelikož podle šéfredaktora není dostatečně kvalitní. A není...... celý text

Věšet každý může 2010, Andrzej Pilipiuk

Moje první seznámení s Vandrovcem a hned taková bomba... Musím trochu nesouhlasit s BlackDawnem, kratší povídky jsou sice dobré, ale dlouhá novela Rákosová pole vyřídila mou bránici jako už dlouho nic. Nejlepší jsou paradoxně části bez Vandrovce - jen s Leninem a Dzeržinským, ale i Jakub to glosuje (nejvíc mě pobavil Cthulhu v tabletce :)) Už dlouho jsem se nezasmál tolik, jako u Věšet každý může, takže pět hvězdiček je zcela zasloužených.... celý text

Královna čepelí 2010, Aaron Rosenberg

Zábavné, akční a poutavé... v první třetině. Pak to jde všechno spolehlivě do kytek, děj se zvrhne v jakýsi hybrid mezi honičkou a hrou na schovávanou a hlavní hrdina nedělá nic jiného, než že bloumá po horách a špehuje tu zergy, tu zase protossy. V poslední třetině pak k tomu všemu přibude ještě nudné filozofování, což bych od románu podle PC hry vážně nečekal. Navíc páteř knihy, na které celý příběh stojí, Sára Kerriganová alias Královna čepelí, je trestuhodně neprokreslená a nezajímavá. Bída, bída... Sice jsem knihu přečetl za jediný den, ale spíš proto, že je víkend a já nemám moc co na práci, než kvůli kvalitě knihy. V tomto případě spíše nekvalitě. Doufám, že Rosenbergův Warcraft bude lepší...... celý text

Pomezí světa 2010, Kevin J. Anderson

Kniha nemá prakticky žádný ústřední děj, pouze na pozadí válečného konfliktu vypráví životní osudy velkého množství lidí, kteří se kolikrát buď setkají až na konci knihy, nebo se naopak rozejdou už na začátku a mnoho z nich spolu nemá prakticky nic společného. A postav je opravdu hodně, až příliš, navíc toho námořního dobrodružství je v knize dost málo, plus mínus desetina obsahu (anotace je v podstatě úplně mimo, ve skutečnosti je to hledání neznámé země jen vedlejším motivem). Pomezí světa má jednoduše tolik nedostatků, že pokud bych měl hodnotit objektivně, je to tak na dvě, maximálně dvě a půl hvězdy. Jenže... Ta kniha je tak čtivá a poutavá... :) Začátek jsem sice protrpěl, musel jsem se prostě seznámit s postavami a světem, ale jakmile se to asi po sto stranách rozběhlo, nemohl jsem se od toho odtrhnout, najednou jsem se podíval na budík a byly tři hodiny ráno :) Hlubší příběh sice chybí, ale naprosto mě odrovnala ta osobní životní tragédie většiny postav, že jsem prostě musel číst dál, abych se dozvěděl, co se s nimi dál stane. Celý román je přímo nasáklý emocemi, zmarem a nesplněnými sny, což v konečném důsledku, díky věrohodnému zpracování, přebíjí všechny nedostatky a po dočtení mě nechává v dychtivém očekávání dalšího dílu.... celý text

Zlá doba pro draky 2010, Sergej Lukjaněnko

Docela zklamání. Ono je to sice dost čtivé, ale to je tak všechno. Celý příběh je jedna velká honička s několika důležitými momenty a spoustou zbytečné vaty, která to dost ředí. Pointu člověk chápe prakticky od začátku, hlavní hrdina je dost nevýrazný a motivaci prakticky všech vedlejších postav jsem měl problém pochopit. U některých se mi to ani nepovedlo (možná jsem jen nedával pozor, uznávám). Navíc to opěvované spojení originality (Lukjaněnko) a klasické fantasy (Perumov) zdaleka nedopadlo tak dobře, jak píšou třeba v listopadové Pevnosti nebo v medailoncích obou autorů na konci knihy. Žádný divný mišmaš to není, ale osvěžující mix taky ne. Spíše něco mezi... Ale čtivé a v podstatě zábavné to je, o tom žádná.... celý text

Drakoniánská čest 2010, Margaret Weis

Možná o trochu, o maličký ždibeček, slabší než jednička, ale pořád vysoce kvalitní čtivo. Tentokrát skoro celý příběh strávíme v jedné horské pevnosti přípravou na velkou finální bitvu, jednoduchý příběh je však okořeněn takřka detektivní zápletkou (byť primitivní). Autorské duo píše nanejvýš čtivým, úsporným stylem, kniha je sice nevelkého rozsahu, ale o to zábavnější a dynamičtější. Trochu zamrzí, že ve dvojce chybí Selquist a jeho kumpáni, s jejich odchodem text ztrací něco ze svého kouzla, nicméně vyvedenou čtveřici z jedničky se ctí zastupují pubertální drakoniánky. Dost jsem se kvůli nim nasmál... Ještě jedna věc: Za mým pětihvězdičkovým hodnocením prvního dílu stojí šok - čekal jsem od něj jen o trochu lepší klasickou fantasy a to, co jsem dostal, mi vyrazilo dech. Tady u dvojky už jsem samozřejmě věděl, do čeho jdu a žádné "Wow!" se nekonalo. Tolik k nižšímu hodnocení dvojky, ta kvalita je jinak skoro stejná.... celý text

Brigáda zatracených 2010, Margaret Weis

Od téhle knihy jsem toho moc nečekal, maximálně dobrou klasickou fantasy z pohledu té druhé strany, ale to, co jsem dostal, mě opravdu překvapilo, či spíše šokovalo. Pryč jsou armády elfů, mocní čarodějové a hrdinský patos, tohle je prostě masakrózní dobrodružná fantasy s výraznou příměsí humoru. Na jedné straně drakoniáni plukovníka Kanga, kteří se starají o nějakou tu akci, na druhé straně trpaslík Selquist a jeho parťáci, kteří obstarávají humor, jenž mě mnohdy dostal do kolen. Kniha rychle uteče, také díky své nevelké délce, žádné slovo není zbytečné, žádná výplňová vata. Autoři ženou příběh kupředu, nakonec si ani neuvědomíte že se děj pořádně rozběhne až v polovině. Tohle je prostě jedna z nejlepších knih, co jsem za poslední dobu četl a moc se těším, až se začtu do druhého dílu.... celý text

Není cesty zpět 2010, Michael Marshall Smith (p)

Autor píše čtivým stylem, okořeněným nějakým tím humorem, příběh vypráví v první osobě z pohledu hlavního hrdiny Starka, který kupodivu není neporazitelný bouchač, ale docela charismatický sympaťák. Svět asi nezařadíte mezi Top 10 nejreálnějších vizí budoucnosti, ale Smith se zřejmě o nic věrohodného ani nesnažil. Pokud chtěl jen vytvořit čtenářsky atraktivní, zajímavé a zábavné prostředí, tak se mu to dokonale povedlo. Do tohoto bodu kniha nemá chybu, jenže... Jsou tu dva problémy. Tím prvním jsou snové sekvence ze Žíše snů (takhle se to fakt jmenuje), které zabírají dobře čtvrtinu knihy. Nemám obecně ty snové surrealistické pasáže moc rád, navíc se mi nechtělo opouštět ten opravdu poutavý Smithův svět. Takže tady jsem se spíš nudil než bavil. Druhý problém je ten, že román je všude inzerován jako akční scifi podobná třeba Kulhánkovi, přitom akce je v něm poměrně málo. Ono sice není nouze o vypjaté momenty, ale akce ve smyslu přestřelek a boje muže proti muži tady prostě moc nenajdete. A nejen to, Smith mnohdy sklouzne k filosofování, jakoby se snad snažil vložit do knihy nějaký přesah. Ke konci už jsem se musel přesvědčovat, že nečtu nějaké přemýšlivé dílo z pera jednoho z klasiků žánru jako třeba Asimova nebo Clarka. Osobně bych byl radši, kdyby zůstalo u akčního scifíčka, protože právě to jsem od knihy čekal. Nicméně i přes tyto dva závažné (a čistě subjektivní) nedostatky je to pořád dobré počtení, v žánru akční scifi už jsem však četl lepší.... celý text

Mariňáci 2000, Robert Fabian

Co říct k téhle naprosté klasice a legendě české scifi? Robert Fabian mě strhnul už na první straně a nepustil až do konce. Celých 600 stran jsem přečetl jedním dechem, ani mi to nepřišlo až tak dlouhé... Co mě možná trochu zklamalo (zatímco ostatní to považují za klad, protože se tím kniha v podstatě odlišuje od Cameronových Vetřelců) je "lidské" řešení záhady na stanici. Člověk se tak nějak podvědomě těší na nějaký mimozemský šmejd a on je za tím "jen" starej dobrej strýček Sam :) Co se týče bonusů, jsou kvalitní stejně jako román, nicméně kromě Carpe diem jsem nečetl nic z autorovy ostatní tvorby, takže se nemohu zbavit pocitu, že mi něco uniklo.... celý text

Probuzené peklo 2011, Petr Heteša

Z posledního dílu tetralogie jsem dost rozpačitý a přiznám to - zklamaný. Tam, kde předchozí tři části byly sice jednotvárné ale svižné, je čtverka prostě jenom nudně zdlouhavá. Celý děj by se dal shrnout tím, že hrdinové někam jdou, tam se to posere, přijde záchrana deus ex machina, zas někam jdou, opět se to posere, další bůh ze stroje a tak dál a dál až do zblbnutí. Celá kniha je přesycena akcí, která po chvíli ztratí šmrnc. Přijde mi, že veškerá akce je tady už jen pro akci samotnou, nikoliv aby něco vyřešila, někam posunula děj. Autor kolikrát s příběhem nějak úplně zbytečně odbočí, jen aby vzniklou situaci o chvíli později vyřešil, no ano, čím jiným než nějakou přestřelkou. Navíc jestliže byl předchozí díl šílený, ale pořád tak nějak v mezích, u psaní Probuzeného pekla už asi autor musel být něčím zdrogovaný, protože tohle už je někdy absolutní wtf. Tečkou za velkým zklamáním je konec - jestli něco nesnáším víc než konce špatné, tak jsou to konce, u kterých se pořádně neví, jestli plán hlavnímu hrdinovi vyšel nebo ne. Jako by měl následovat ještě další díl, kde se všechno uvede na pravou míru. Ale další díl nebude... Škoda, přeškoda, protože tahle série byla rozjetá fakt výtečně, jenže Heteša místo aby ji ukončil nějakým bombastickým, velkolepým, ale promyšleným finále, jako by najednou nevěděl, co dělat, tak to takhle postupně zazdil něčím, co ho zrovna při psaní napadlo... Úplně špatná kniha není, je tu pár dost čtivých částí, ale jinak bohužel dost slabota.... celý text

Nevídaní akademikové 2010, Terry Pratchett

Příběh je dost jednoduchý a dal by se zpracovat na dvojnásobně menším počtu stran. Tak, a to je jediný zápor téhle skvělé knihy, který jsem si navíc vlastně uvědomil až teď, takže mi čtenářský požitek ani v nejmenším nezkazil. Pratchett dokázal, že i po desítkách napsaných knih stále dokáže vytvořit výtečný a originální román, aniž by vykrádal sám sebe. Největší klady: 1) Opět spousta humoru, který na mě ani jednou nezapůsobil jako sranda za každou cenu. 2) Výtečné postavy a to nejen mágové z Neviditelné Univerzity. 3) Příběh je sice jednoduchý, ale už od začátku vás Pratchett lapí do své sítě a pustí vás až na poslední straně. 4) Fotbal mám osobně celkem rád (i když fanatik nejsem) a tahle kniha ho paroduje takovým dost milým způsobem, který se musí líbit každému, kdo fotbal trochu sleduje. Prostě jako vždy super kniha...... celý text

Impérium černé a zlaté 2010, Adrian Tchaikovsky (p)

Kniha je originální ve dvou aspektech. Tím prvním je svět, v tomto případě nikoliv středověký, ale jako vystřižený ze steampunku. Nicméně samotný steampunk dnes až tak originální není a tak je mnohem důležitější ta druhá věc. Tchaikovsky přišel s neotřelým nápadem propůjčit obyvatelům světa (pouze lidem, elfy apod. nehledejte) některé hmyzí vlastnosti, například Brouci jsou poněkud těžkopádní a vynikají v obchodu a řemeslnictví, Kudlanky jsou výteční bojovníci muže proti muži, atd. Počet ras je nemalý, narazíme ještě na Mravence, Vážky, Můry, Vosy (ty jsou důležité, jakožto hlavní záporáci), Motýli, Mouchy, padne zmínka o Včelách, Cvrčcích, dokonce i Slimácích (!!!). Jakkoli to zní bizarně, je to tak mazaně vymyšleno a podáno, že nebudete mít nejmenší problém tento fakt přijmout a s hlavními hrdiny (mimochodem velmi sympatickými) se ztotožníte velmi snadno. I přes svou originalitu je ale Impérium "jen" poctivou dobrodružnou fantasy, plnou bitek, napětí i humoru... což je jen dobře. Autor má talent a kniha se i přes pomalejší rozjezd a občas trochu kostrbaté větné konstrukce čte jedna báseň. Pro fandy dobrodružné fantasy (jako jsem třeba já) je Impérium černé a zlaté povinností, pro ostatní dobrou volbou.... celý text

Hudba pro Anvilany 2010, Martin Sichinger

Chtěl jsem to dočíst, vážně jo, ale nešlo to... Tahle kniha je fakt neskutečný blábol. Když pomineme, že až do poloviny knihy nevíme, o co jde, tak je text pořád hrozně zmatený, autor nás zasypává různými pavědeckými nesmysly, přičemž nedává čtenáři možnost trochu si utřídit myšlenky v hlavě. Možná je chyba na mé straně, ale mám pocit že ne. Navíc pokud je stylistika Sichingerových překladů stejně otřesná jako v jeho knize, nedivím se proč dostal anticenu Skřipec. Když nedokážu dočíst dílo, které nemá ani dvě stě stran, to už je co říct...... celý text

Tma 2.0 2003, Ondřej Neff

Úvodní líčení světa po elektrické smrti je bravurní. Neff mě skrz svůj text přenesl do svého světa a já vše cítil na vlastní kůži, viděl na vlastní oči. Na tomhle je vidět, že Neff je opravdu PAN spisovatel. Bohužel ve druhé třetině se to docela rozplizne, některé postavy na dlouho zmizí, jen aby se ve třetí třetině objevili, poté co na ně čtenář skoro zapomněl. Navíc dost věcí už začalo být docela wtf (viz v jednom z komentářů zmiňované naražení Václava Klause na kůl) a já se nemohu ubránit pocitu, že autor se musel u psaní smát až se za břicho popadal... Takže první třetina excelentní, druhá nuda, třetí taky, konec to zase trochu vylepšil. Celkově ale spíše zklamání.... celý text

Nejlépe chutná za studena 2010, Joe Abercrombie

Knihu jsem dočetl už včera, takže jsem měl čas si v hlavě trochu urovnat dojmy. Je to Abercrombie, jak ho známe. Neuvěřitelně čtivý, zábavný a sarkastický. Mnohdy mě svým humorem dostal do kolen. Z postav není žádná vysloveně dobrá ani špatná, hlavní hrdinové jsou v podstatě lumpové, možná kromě Třesavce. Všechny jsou celkem vybarvené a sympatické, přičemž Abercrombie se nebojí provléct hrdiny i tím nejhorším bahnem. Dokonce mu odpustíte i ten šíleně přímý děj, kniha je skutečně celá jen o cestě za pomstou. Co mě však přinutilo srazit jednu hvězdu je (ne)provázanost s Prvním zákonem. Ano, v knize vystupuje pár postav z trilogie v roli více než jen vedlejší, další se zde mihnou jako takové malé cameo. Jenže když se všude psalo, že Best Served Cold se odehrává ve světě Prvního zákona a že se dozvíme více o osudech různých postav, a tak dále, čekal jsem, že nám Abercrombie řekne, co se v třeba takovém spojeném království stalo za těch pár let, jak to vypadá na severu, jak to vlastně dopadlo s hlavními postavami trilogie a jak si vedou (Psí čumák, Logen, apod). Abercrombie se však omezil na pár velmi neurčitých zmínek, čímž mě, přiznávám, trochu zklamal. Ale možná na to budou mít ostatní jiný pohled, každopádně kniha je to skvělá, výborně napsaná a nejen pro čtenáře Prvního zákona must have záležitost.... celý text

Světlo temnot 2003, Lenka Hnízdilová

Ne. Sorry, ale to se fakt nedá. Po slušném prvním díle z toho mohla být zajímavá - a dobrá - epická fantasy, vzniklá situace se přímo nabízela. Ale Lenka hnízdilová řekla ne! Namísto toho udělala z knihy svoji osobní duševní masturbaci, celý děj utopila v k uzoufání nudných citových výlevech postav a pro mě, jako čtenáře, co má rád odsýpající děj a pokud možno i nějakou akci, z knihy udělala nečitelnou záležitost. Nedokázal jsem to dočíst... Opravdu velmi špatná záležitost. Škoda.... celý text

Světlo jasu 2003, Lenka Hnízdilová

První třetina je průzračná esence nejčistšího utrpení. Autorka na vás vybalí miliardy postav, z nichž pro pozdější děj upotřebí pouze zlomek, děj absolutně nemá jakýkoli spád, prostě nuda non plus ultra a být celá kniha jako první třetina dávám bez rozmýšlení brak. Když už jsem ale vážně chtěl knihu odložit tak se to kupodivu docela pěkně rozjelo a začalo to být zábavné. Za druhou třetinu jednoznačné plus. Nicméně, děj je místy dost z cesty, navíc styl psaní autorky mi příliš nesedí, některé ty "abstraktní" části plné popisů pocitů atd jsem později i přeskakoval. Taky ke konci to jde zase trochu dolů a kniha opět začne být dost zdlouhavá a rozvláčná. Naopak se mi celkem líbí některé postavy a prostor, který dává autorka záporákům. Nakonec je to s přimhouřenýma oběma očima na tři hvězdy, ale tak tak. Jsem celkem zvědavý, co autorka vymyslela ve druhé díle.... celý text

Legendy: Draci 2010, Jakub D. Kočí

Antologie nemusím. Čtu maximálně tak povídky od svých oblíbených autorů se známými hrdiny. Když nepočítám Město přízraků a Zrození modrého měsíce, což jsou tématické antologie z Asterionu (a to první vlastně antologie ani není), byli jediné dvě antologie, které jsem si kdy koupil, Memento Mori a Žoldnéři fantasie. První mě zklamala, druhou jsem nedočetl, ne snad že by se mi vysloveně nelíbila, ale po ruce bylo lákavější čtivo. Takže s Draky jsem dosti váhal. Byl jsem zvědavý, ale byla tu nemalá pravděpodobnost, že se mi nebudou líbit, přičemž nejsou nejlevnější. Nicméně po brigádě jsem byl docela bohatý, takže budiž. Šel jsem do nich. A nelituji toho. Texty Jůzlové, Pavlovského, Kuglerové, Lince, Kočího a Antonína mě nadchly, pak je tady obrovská kopa těch nadprůměrných, pár průměrných a jen dvě povídky balancující na hranici průměru a podprůměru (Němec, Rečková), když tedy nepočítám báseň Leonarda Medka. To je, řekl bych, přímo vynikající bilance, když uvážím počet povídek a množství relativně neznámých autorů. Co se mi obzvlášť líbilo, byla různorodost, člověk tu narazí na ty klasické fantasy s nebojácnými hrdiny a draky, ale taky na originální povídky, které se snaží prozkoumat nové vody. Takže za mě určitě oba palce nahoru, takovéto antologie vznikají jednou za uherský rok. Kdybych měl zprůměrovat svá hodnocení povídek, vyjdou mi tak čtyři hvězdy, nicméně tahle kniha jako celek si tu "pětku" zaslouží, nejen za vymazlenou úpravu.... celý text

Mrtvá zóna 2011, Petr Heteša

Po slabší dvojce zase nářez jak se sluší a patří. První cca třetina, která se odehrává v naší realitě, mě bavila stejně jako Hetešovi Démoni jsou věční nebo Nevermore Baltimore, tím nábojem a atmosférou to tyhle dva kousky dost připomíná. I když nevím proč, protože jinak pro to žádný objektivní důvod není, Cybrain jako takový má mnohem blíž k Šesti diamantům než ke zmíněným dvěma románům. Asi za to vážně může ten fakt, že se to prostě odehrává v naší realitě, jak jsem řekl, ta atmosféra a náboj... No, s příchodem do zruinovaného Cybrainu se to pak rozjede v adrenalinový nářez, jaký autor předvedl v jedničce. Opět spousta akce, šílených nápadů, dialogů a dost překvapivých zvratů, nemohl jsem se od toho odtrhnout. Těším se s čím autor přijde ve čtvrtém díle.... celý text

Vorpalový meč 2010, John Ringo

První třetina dosti nuda (no, zas taková ne, Ringo přeci jen psát umí), ve druhé se to začne slibně rozjíždět, ve třetí je to neustávající jízda, která vám nedovolí se od knihy odtrhnout, i na záchod si ji budete brát... Co se týče toho fyzikálního balastu, je fakt, že je ho vážně hodně, a pokud nemáte doktorát z fyziky, jen těžko ho trochu víc pochopíte. Co se mi ale líbí je, že to vypadá docela reálně, o čemž se nás taky Travis Taylor snaží přesvědčit ve slovu závěrem.... celý text