Taive
přečtené 212
Vílí kruhy
2015,
Tereza Matoušková
Tereza 'Temnářka' Matoušková umí psát čtivě. Text plyne a odsýpá a některé formulace jsou přímo neodolatelně trefné a poetické. To ale bohužel na dobrou knihu nestačí. Univerzum Podmoří i příběh Vílích kruhů jsou neuvěřitelně zmatené. Absolutně nesourodé prvky jsou tu naházené na jediné hromadě bez jakéhokoli vnitřního řádu a smyslu. Co se zdá, že v jedné chvíli platí, za okamžik už není pravda. Já při čtení tápala a nakonec vzdala jakoukoli snahu se v tom mumraji vyznat. Stejný problém se týká i postav. Část z nich si zřejmě může dovolit absolutně cokoli (ve smyslu hoďte na ně atomovku a oni odpoví podrážděným "Au!"), potenciál zbytku naopak v zoufalství vyskočil z okna. To platí i o chudákovi malé Ladoně, která zpočátku vytváří, bohužel klamný, dojem důležitého charakteru. Vztahy mezi postavami jsou nepřehledné a jejich vývoj mi v některých případech přišel vyloženě za vlasy přitažený. Obecně se mi zdá, že autorka se až příliš spoléhá na to, že knihu budou číst především její skalní fanoušci. Ti možná lépe pochopí, nebo aspoň snáze odpustí, podivné náznaky z minulosti postav a světa, které nejsou nikde v knize vysvětlené, a není jasné, jestli mají na současné události nějaký vliv, nebo ne. Celý příběh, přestože je v podstatě zajímavý, se utápí ve zmatku a nevyzní. Já, přestože jsem přečetla od autorky už několik různých prací, jsem byla často úplně "v lese". Co se týče úpravy knihy, korektura není ani zdaleka dokonalá a občasné překlepy a chyby se najdou. Co se mi naopak velmi líbilo, jsou černobílé ilustrace, mají duši. Od Terezy Matouškové jsem četla už několik opravdu dobrých povídek a ráda si přečtu další, s Vílími kruhy u mě ale šlápla úplně vedle.... celý text
