Taive Taive přečtené 212

☰ menu

Slečna M.

Slečna M. 2018, Caroline Woods
3 z 5

Bohužel velmi průměrná kniha ve svém žánru. Ne nezajímavá, ale snadno zapomenutelná. Oceňuji i dnes pořád trestuhodně odvážné téma sexuální identity. Trojka Berni, Anita a Sonja mi přirostla k srdci, škoda, že se o jejich osudech skoro nic nedozvíme. Bylo by to asi zajímavější než tenhle závěr, který se nedokáže rozhodnout, jestli je nedotaženým rodinným dramatem nebo velmi špatným špionážním thrillerem. Anotace i obálka jsou skutečně naprosto zavádějící. Aspoň ten letopočet na titulce mohli změnit z 1943 na 1933.... celý text


Moje matka se to nikdy nesmí dozvědět

Moje matka se to nikdy nesmí dozvědět 1993, Johannes Mario Simmel
4 z 5

Knihu jsem četla v době, kdy jsem sama byla stejně stará jako hlavní hrdina - pořád dokola a dokola. A i dnes si naprostou většinu pořád pamatuju. Hlavně ty pocity studu, beznaděje, strachu, ale i lásky. Všechno v knize popsané jsem prožívala s ním. Vlastně je to asi jediný thriller (tenhle žánr normálně nečtu), který se mi kdy tak zažral pod kůži. Z pohledu dospělého čtenáře není kniha opravdu nic zázračného, z pohledu puberťačky to byl překvapivě silný zážitek.... celý text


Ve stínu Říše

Ve stínu Říše 2017, * antologie
5 z 5

Zajímavá antologie s obdivuhodným rozsahem témat a psaná tak rozličnými styly, že si svou oblíbenou povídku najde snad každý. Za mě vítězí část první, předválečná, přišla mi nejrůznorodější a nejoriginálnější. Hned první kousek - Oni mě potěšil jak svojí čtivostí, tak aspoň symbolickým zabroušením do problematiky Čínsko-japonské války (škoda, že událostem na Dálném východě se pak už žádná z povídek nevěnuje). Pan Bandžuch s Jitrem po zlé noci mě ani tentokrát nezklamal. Jeho schopnost fabulovat alternativní historii je prostě ohromná. K dalším dvěma povídkám z téhle části mám sice svoje námitky, ale Dým nad Mnichovem má skvělou atmosféru a Julie Nováková stvořila sice spíš poučný než zábavný kousek, ale za představení tématu, o kterém jsem toho moc nevěděla, jí děkuji. V prostřední, válečné části byly některé povídky dost předvídatelné a popravdě mě moc nebavily (Tenkrát na Ukrajině, Dokud nás smrt nerozdělí), ale i tak byly řemeslně dobře napsané a já prostě nejsem velká čtenářka military. A protože nejsem ani fanynka páně Kotletova, ani jeho povídka u mě moc nebodovala. Napsaný je to bezesporu dobře, ale člověk nad tím nesmí moc myslet, aby si neuvědomil, jaká je to kravina. Naopak to, že mě zase dostal Stančík, přičítám svému špatnému duševnímu stavu (a nebo je opravdu šílenec a génius v jednom). Meyrink trpí nápady, které by vystačily na románovou ságu, nacpanými do rozsahu nějakých třiceti stránek. Chlad věčnosti je pak příjemná a tak nějak pohodová urban fantasy. Zlatý hřeb prostřední části je O lidskému dobytku, naprosto úžasná věc (s děsným názvem). Tohle děsivé, zábavné a trhlé spojení dvou pekel mě nadchlo tak, až jsem se okamžitě začala shánět i po románech Romana Bureše, protože ten chlapík má zjevně potenciál. Poslední, poválečná část byla snad až příliš ujetá. Možná i proto mě nejvíc zaujalo Argentinské probuzení Jana Kotouče, špionážní příběh ze staré školy. Na nic si nehraje, ale přitom je zábavný, čtivý a nutí k zamyšlení. Digimengele sice umí rýpnout a občas jsem se u něj smála i hodně nahlas, ale celé je to zbytečně dlouhé a čtenář se přestane bavit dřív než se dostane k pointě. Nacimars beru jako brutální experiment. Jediný člověk měl být asi psychologický horor, ale popravdě to nebylo ani moc strašidelné, ani psychologické. Do frustrace znuděného moderního člověka v Na vlastní kůži se naopak vžívalo až nepříjemně snadno a ze závěru mi přejel mráz po zádech. Stroj na Výrobu havranů byl jediná povídka ve sbírce, kterou jsem nedočetla. Autorka si to sice nemyslí, ale opravdu není zábavné prokousávat se zjevně druhým dílem od něčeho, co jsem nečetla. Celkově mě ale kniha nezklamala ani trochu, má krásný vizuál, celkem kvalitní zpracování a zabavila mě na pěkných pár večerů. Kritická jsem k některým povídkám snad právě proto, jak moc je komplet dobrý. Jsem ráda, že má u mě čestné místo na poličce. Myslím, že pro milovníky fantasy a historie dvacátého století je to must-have.... celý text