Tejalangusta
přečtené 89
Pod skleněným zvonem
1996,
Sylvia Plath
"...já pak najdu správná slova a vylíčím mu, jaký mám strach, jako by mě něco strkalo pořád dál a dál do nějakého černého pytle, kde není žádný vzduch a odkud nevede žádný východ. Pak by se opřel v křesle, udělal by plůtek z prstů a pověděl mi, proč nemůžu spát a proč nemůžu číst ani jíst a proč mi připadá všechno, co lidé dělají, tak strašně nesmyslné, když nakonec stejně umřou." Sylvia popsala přesně to psychické dušení vlastního mozku, co trpí depresí, i po těch letech výborný náhled do smýšlení nemocného člověka.... celý text
