teresinha přečtené 121

A hory odpověděly 2013, Khaled Hosseini

Není nad to, když vás nadchne kniha, od které vlastně nic nečekáte. Přesně tohle se mi stalo s novým Hosseinim. Nic jiného jsem od autora zatím nečetla, ani jsem se nechystala a k téhle knížce jsem se dostala vlastně trochu omylem. A spletenec příběhů, osudů a postav, které v něm napříč generacemi a státy vystupují, mě do sebe vtáhl asi po třech stránkách. Na první pohled vypadá jako něco, co nám může být velmi vzdálené, problémy Afghánistánu jsou mi docela cizí, kromě toho, co se objevilo a objevuje ve zprávách, jsem toho moc nevěděla a ani jsem se o tom nepídila. Ale tahle knížka není o Afghánistánu nebo Afgháncích. Je o lidech a jejich životech. Vlastně je jedno, kde žijí a odkud pocházejí. Ano, je tam určitě silná přidaná hodnota a genius loci díky autorovu původu, ale lidé samotní jsou opravdu důležitější. Je to báječná mozaika charakterů, které stránku za stránkou rostou a vyvíjejí se a alespoň v jednom se podle mě každý trochu najde. Nemůžu než dát plný počet a uvažuju, co dalšího si od autora přečtu!... celý text

Severozápad 2013, Zadie Smith

Přečíst Severozápad mi trvalo necelý měsíc, což je na mě a moje „soukromé“ čtení docela výkon. Není to tím, že by tahle knížka byla nějak ultračtivá. Jen je zkrátka dobrá a nebudete ji chtít pustit z ruky, i když způsob, kterým je napsaná možná každému nesedne. V anotaci se píše, že je to příběh města, a lépe se to snad vyjádřit ani nedá. Londýn je tu všudypřítomný, na každé stránce, v každém řádku za každým písmenkem. Některé postavy se v něm možná maličko rozmělní a ztratí jasné obrysy, což byla jedna z věcí, která mi vadila. I přesto, že jsem tuhle knížku četla celkem „v kuse“, občas jsem se ztrácela a chvilku mi trvalo, než jsem si srovnala, kdo, co, kde a proč. Svádí to k spoustě metafor a přirovnání, jako je mozaika charakterů, prolínání sociálních vrstev, pestrobarevná koláž… I obálka sama o sobě něco vyjadřuje, Londýn coby křižovatka osudů, ale to už jsem moc patetická :) Zadie Smithová píše výborně, neotřele a dynamicky, hraje si s typografií a grafickou stránkou, což textu často dodává na významech, a to mě bavilo. Zkrátka je to skvělé čtení, které můžu jedině doporučit.... celý text

Nonstop knihkupectví pana Penumbry 2013, Robin Sloan

Nápad mě nadchl, začátek vtáhl, ale asi tak v polovině jsem se začala nudit. Najednou to celé moc zavánělo tajnými společenstvími, kolem pobíhali podivní chlápci v hábitech a zaklínali se receptem na nesmrtelnost. Takhle jsem si moderní knihomolský příběh říznutý online světem fakt nepředstavovala. Ale závěr to vylepšil. Pointa sice vypadá obyčejně ve srovnání s tím, co vypadalo, že z toho vyleze, ale já jsem za to ráda. Závěr je maličko patetický, ale zároveň veškerou předešlou patetičnost stírá. Až si to přečtete, pochopíte, jak to myslím. Tři hvězdičky jsou možná málo, je to příjemné čtivo, ale v mých očích to výš nedosáhne. To však neznamená, že jsem se nebavila, chcete-li malou hipstersky geekovskou jednohubku, nebudete zklamaní :)... celý text

Karneval 2014, Rawi Hage

Nějak vám nevím, co si s touhle knihou počít. Možná to na mě byl trochu moc velký karneval. Není to špatné čtení, jen mně to prostě asi nesedlo, maličko jsem se ztrácela mezi všemi těmi postavami a výjevy Mouchovy (upřímně, maličko choré) mysli. Ale nenechte se odradit, máte-li rádi trochu šáhlé knihy se skvěle vystiženým geniem loci, nezklame vás to ;)... celý text

Dívka, která spadla z nebe 2012, Simon Mawer

Tak jsem dočetla druhou knihu od Simona Mawera a zase mě dostal. Příběh dívky, která má hned několik jmen, mě vážně pohltil, ač to zní jako to největší klišé. Ale je to prostě tak, bavilo mě to, hltala jsem každé písmenko a byla jsem zvědavá. Nejsem historik, ale působilo to na mě věrně, vykonstruované v pozitivním slova smyslu. A konec mě překvapil. Z velké části asi proto, že jsem měla e-knihu a Kniha Zlín má na závěr ještě poměrně velkou ukázku ze Skleněného pokoje, takže moje čtečka ukazovala, že schází ještě 10% a najednou byl konec a já na ten poslední odstavec koukala jak zjara :) Zkrátka myslím, že mám nového oblíbeného autora a asi se brzy vrhnu na nějakou další jeho knihu.... celý text

Hologram pro krále 2014, Dave Eggers

Přečíst tuhle knížku mi trvalo hříšně dlouho na to, jak mě bavila a jak moc čtivá je. Bylo to svěží a odsýpalo to a vlastně to bylo tragikomicky smutné. Být hlavním hrdinou, mlátím hlavou do zdi nad absurdností dnešního světa. Nemám slovo globalizace moc ráda, ale tady dýchá z každého řádku. A fakt, že je děj zasazen do Saúdské Arábie a červená nit příběhu se motá kolem nekonečného čekání uprostřed pouště na neuchopitelnou a maličko surreálnou postavu krále (Godota v pravém slova smyslu), absurdnosti ještě přikládá. Co myslíte, přijede nakonec? :)... celý text

Železný muž 2014, Ted Hughes

Železná pohádka o železném muži, ve které „rachtá a skřípe“ každé písmeno. Což jsem si trochu vypůjčila z anotace a doslovu, ale ona je to pravda a perfektně to vystihuje náladu tohohle příběhu. Přečtete ji cobydup na dva nádechy – ten druhý bude patřit ilustracím, které jsou vážně podařené. Je to taková knížka do kabelky na trošku delší cestu tramvají, ale plná zajímavých myšlenek. Sice pohádkových, ale stejně se neubráníte uvažování, co tahle moderní pohádka vlastně znamená.... celý text

Hruškadóttir 2008, Jana Šrámková

Hruškadóttir je krásný křehký příběh, který mě bavil hlavně tím, jak opravdový a skutečný byl. Jana Šrámková píše bez jakýchkoli příkras, úplně obyčejně, a to je na téhle novelce to nejlepší. Na nic si nehraje. Je to prosté vyprávění o jedné tragédii a několika lidských osudech. Nečekejte žádná dramata, na těch pár stránkách pro ně ani není prostor a je to dobře. Čekala jsem od téhle knížky hodně a ani trošku mě nezklamala.... celý text

Zákonodárce 2014, Herman Wouk

Jak říká sám Wouk, Zákonodárce je lehkovážný román o tom, jak je nemožné napsat román o Mojžíšovi, a myslím, že nikdo by to nevystihl lépe. Nejsem zrovna fanouškem epistolárních příběhů, většinou mě zklamaly (pokud nepočítám Werthera, samozřejmě :)), ale tady to tak nějak funguje. Stránky jsou plné postav a postaviček a chvílemi absurdního děje, nad kterým se budete pousmívat a říkat si, jak on je ten Hollywood pitomej, prostoduchej a jenom navoněné pozlátko. Wouk vám dodá pocit, že vy jste nad věcí. Celou knížku zhltnete za pár dní, ne-li hodin a dojmete se u epilogu. Víc nepotřebujete vědět!... celý text

Zvláštní smutek citronového koláče 2013, Aimee Bender

Citrónový koláč je strašně zvláštní kniha. Zvláštní příběh. A tak to jistě autorka chtěla. Možná až moc, na můj vkus. Originalitu jí nikdo neupře, čte se to celkem pěkně a po první třetině to i celkem odsýpá. Ale zkrátka se mi zdálo, že z toho právě čiší až moc velká snaha o výjimečnost. S hlavní hrdinkou, Rose, strávíme v zásadě celé její dětství a dospívání, ovšem kdybych na to nebyla upozorňována v textu, asi bych si nevšimla, že čas na stránkách letí tak rychle. Tahle holčička a holka myslí a mluví stejně v devíti jako ve dvaceti a to podle mě knížce hrozně moc ubírá, protože v ní schází vývoj. Neříkám, že je to špatná kniha, chápu, proč jsou z ní někteří úplně nadšení. Ale mě moc nezaujala. Nebo jsem ji četa ve špatnou dobu a špatně naladěná, čerti vědí.... celý text

Dám ti slunce 2016, Jandy Nelson

O Jandy Nelsonové se říká, že je nový John Green. To ale není úplně pravda, Jandy je totiž originál a na rozdíl od Johna je ohromný pozitivista a životní optimista. Její příběhy dojímají, ale ne proto, že v nich někdo umře a čtenář pak zajde žalem, kdepak. Z téhle knihy čiší tolik pozitivní energie. Miluju její imaginativnost a jazyk, kterým to vyjadřuje. Obrazy, které kreslí svými písmeny tak dobře, že se chcete utopit mezi řádky. Dám ti slunce je sice pořád YA a má i milostnou zápletku (hned několik, ale nebojte :D), ovšem středobodem příběhu je rodina. Rozbitá a slepovaná a s chybějícími kousky. A s novými kousky. Přitom je ten příběh tak strašně moc obyčejný, tak realistický a surreálný zároveň. Nevěříte? Přečtěte si to :)... celý text

Anna a Anna 2015, Charlotte Inden

Bezesporu jeden z mých nejoblíbenějších překladů. Knížka, na kterou jsem nejvíc pyšná. Příběh v dopisech o jedinečném vztahu mezi babičkou a vnučkou. O dospívání, o přátelství, o prvních i posledních láskách. Krásně ho ilustrovala Renata Horová.... celý text

Zmizet 2009, Petra Soukupová

Skvěle obyčejné čtení. Kdybych věděla, že jsou to vlastně tři povídky, asi po té knížce nesáhnu, ale byla by to škoda. První je asi nejlepší, ale v každé si člověk něco najde. Dětský úhel pohledu Petře Soukupové svědčí a příběhům dodává zajímavý rozměr. Je to smutné, trochu drásavé a ryze české. Rozhodně se vyplatí si přečíst!... celý text

Rozlet Gemmy Hardyové 2014, Margot Livesey

Co o téhle knížce říct? 1. Je to prima oddechové letní čtení, ale v tom nejpozitivnějším slova smyslu. Trochu limonáda ale ne nějak moc. 2. Gemma Hardyová rozhodně není jen vykradená Jana Eyrová. Pokud jste Janu Eyrovou četli, budete asi tušit, kudy se bude příběh ubírat, ale na čtenářském zážitku to nic neubírá. Gemma má i pár svých vlastních linií, které jsou zajímavé, takže to opravdu není jen slepá kopie. 3. Časově je příběh zasazený do 60. let 20. století, což občas není moc znát, když se víc začtete. Pár čtenářů rozporovalo některé skutečnosti, které knížku právě přibližují k Eyrové, ale mně to nevadilo. Je to fikce a je mi fuk, zda tou dobou skutečně ve Skotsku byly či nebyly takové školy, kam poslali Gemmu. 4. Konec byl na můj vkus maličko moc srdceryvný a růžovoučký, ale s tím se asi muselo počítat :) 5. Dala bych tomu spíš 3,5 hvězdičky než celé 4... celý text

Pád 2013, Simon Mawer

Tahle Mawerova knížka se mi líbila moc, ale musím uznat, že pro mě měla i spoustu hluchých míst. Hodně z ní kouká autorova nadšenost pro horolezectví a vůbec znalost všech věcí okolo, což jistě po horách lezoucí čtenáři velmi ocení. Na mě tam bylo těchhle detailů a popisů zbytečně moc, v některých pasážích příliš zpomalovaly děj a přiznávám, že mě vlastně nebavily. A už chápu, proč je ta kniha tak tlustá... V jiném ohledu je to klasická Mawerova kniha s výborným příběhem přesahujícím několik generací a propleteným takovým způsobem, až vám budou oči přecházet. Přesto je to z mého pohledu zatím nejslabší kniha tohohle autora. Nicméně nenechám se odradit a těším se na další :)... celý text

Bridget Jonesová: Láskou šílená 2014, Helen Fielding

Od nové Bridget jsem toho moc nečekala, ale i tak mě vlastně zklamala. Ovšem asi mě to nemůže překvapovat, protože prostě odmítám přijmout koncept Bridget Jonesové bez Marka Darcyho. Možná to zní hloupě a umanutě, ale podle mě to byl hlavní důvod, proč to fungovalo, ten skoro pohádkový motiv prince na bílém koni (byť byl vlastně trošku mrzout) – protože když ho našla taková zoufalka jako Bridget, najde ho každá, a to budilo naděje v milionech holek a žen. Původní knížky jsem četla, když mi bylo asi sedmnáct, osmnáct, a je pravda, že dneska bych po nich už asi nesáhla. Novou Bridget jsem si proto chtěla přečíst asi hlavně z nějakého sentimentu nebo co :) Helen Fieldingová ale bohužel vykrádá sama sebe, postavila Bridget zase do té pozice opuštěné a nemožné holky, co zoufale potřebuje chlapa. Jen už jí teď není třicet, ale padesát. Myslím, že se autorce nepovedlo, co zamýšlela. Závažností celé situace a Markovou smrtí asi chtěla zabrousit i do vážnějších vod, aby celý příběh nebyla jen ta řachanda o tom, kolik její hrdinka zrovna zhubne/přibere/vypije/sní/vykouří cigaret/sbalí mladých koloušků. Ale podle mě to zkrátka nefunguje. Jsou tam pěkné momenty, Bridget coby matka, byť splašená, jak je jí vlastní, mě dojímala a pasáže s dětmi mě bavily asi nejvíc. Jenže pak to všechno sklouzlo do spousty stereotypů, a to je fakt škoda. Ale asi od téhle knížky nelze čekat víc. Kdo ví, co bych teď řekla na první dva díly, kdyby se mi dostaly do rukou poprvé.... celý text

Kde se touláš, Bernadetto 2014, Maria Semple

Zatoulaná Bernadetta je prima čtení poskládané z nejrůznějších částí, jak to teď bývá celkem oblíbené. Je to knížka z mailů, vzkazů a mezi tím vším se odehrává vyprávění z pohledu Bee, což je Bernadettina dcera. Moc dlouho jsem uvažovala, jestli je to vlastně zábavná kniha. Jestli je vtipná. Protože to o ní někteří tvrdí a autorčin druh humoru přirovnávají třeba ke Staříkovi. Mně to teda jako velká legrace nepřišlo, ale nechápejte mě zle, protože to je z mého pohledu dobře. Bernadetta je hrozně zvláštní postava, zezačátku mi lezla na nervy a nějak se mi nechtělo ji pochopit, ale s každou stránkou to bylo tak nějak lepší. Její dobrodružství je bláznivé jako ona sama a jsou v něm momenty, kdy si budete moct ukroutit hlavu, jak vám to bude připadat nemožné. Ale nějak to všechno dohromady funguje a je to vlastně napínavé až do posledního řádku.... celý text

Psí hvězdy 2014, Peter Heller

Psí hvězdy jsou dystopie pro velké kluky. Píšu pro kluky, protože je to celkem drsné čtení, ale to neznamená, že by po ní žádná holka nemohla sáhnout. Mně bavila. A píšu pro velké, protože jsem zkrátka trochu zkažená všemi těmi YA dystopiemi, a ačkoliv bych neměla, nemůžu prostě nesrovnávat. Aspoň v tomhle. Ale vím, že to není na místě, Psí hvězdy je dospělácká kniha, která prostě jen žánrem míří do vod, kde to teď v YA dlouho vřelo, ač tuhle ambici nemá ani maličko. Je to dobré čtení, začátek se mi zdál trochu pomalejší, ale to je možná tím, že mi trvalo si zvyknout na zvláštní jazyk a formu, kterou je tenhle příběh psaný. Ač může někomu připadat nevlídná a vlastně jen na efekt, podle mě to dává smysl. Svět v téhle knize je celý rozsypaný po ničivé epidemii chřipky, kterou téměř nikdo nepřežil. A stejně rozsypaný je i jazyk. Heller nijak neoznačuje přímou řeč, tu a tam se trochu prapodivně mění vyprávěcí perspektiva, ale podle mě to prostě dává smysl a funguje. Po konci první části vás pekelně dojme a to byl ten okamžik, kdy mě vtáhl do děje, začalo se tam toho mnohem víc dít, hlavní hrdina už nepřešlapoval na tom svém letišti, kde má útočiště, a začalo to být i trochu dobrodružství, kde hltáte jednu stránku za druhou. Zkrátka, je to syrové, maličko strohé a sakra dobré.... celý text

Zmizelá 2014, Gillian Flynn

Pane jo, takže Zmizelá. Rozhodně strhující rychlé čtení, Gillian Flynnová umí psát, aby to odsýpalo. A je to děsivé a nemilosrdné a důmyslné a i všechna ta ostatní přídavná jména, která jsou na obálce filmového vydání. Bavilo mě to, ale... A ten úplný konec? Ten ke kterém všichni píšou, že je wtf a šílený a co já vím ještě... pro mě tak ohromující nebyl. Promyšlené je to perfektně, do posledního písmenka a tečky. A nemůžu říct, že by mě ten závěr nebavil, je to jeden z nejmrazivějších závěrů knih, co jsem kdy četla. Je dobrý, ale po poslední stránce jsem nezůstala koukat s pusou dokořán. Ale to je vlastně moc dobře.... celý text

Papírová města 2014, John Green

Moc prima čtení, fakt jo. Jen já mám s Greenem prostě pořád ten stejný problém. Moc od jeho knížek čekám a pak nějak zapomenu, že je to vlastně „jen YA“. A klidně mě kamenujte, já to myslím dobře, protože v rámci YA je to skvělé čtení, opravdu perfektní. A stejně jako loni Aljašku jsem tuhle knížku přečetla docela rychle a o Vánocích a mám na ni vlastně skoro stejný názor, můžu tu větu klidně zkopírovat: „John Green se u mě pohyboval mezi okamžiky, kdy mi to celé přišlo hloupé a prázdné a pozérské, plné zbytečných mouder a postavy mi byly cizí, nezajímalo mě, co s nimi bude… pak se to ale přehouplo a mně se začalo zdát, že to funguje.“ Asi to bude tím, že Green píše vlastně pořád stejně, má podobné postavy, svým způsobem i podobné zápletky. Margo je Aljašce vlastně docela podobná, až je to trochu otravné. Nicméně se mi líbil ten nápad s papírovými městy obecně, to je fakt podařený a povedený... celý text