teresinha přečtené 122

Pomsta & rozbřesk 2016, Renée Ahdieh

Tehnle příběj je zase trochu něco nového, sice retelling, ale kapku specifický. Krásně to odsýpá a moc se tam toho sice neděje, ale ta základní myšlenka a zápletka mě zkrátka bavila. A hlavní hrdinka jakbysmet. Na jednu stranu bych uvítala o fous míň magie a nevyřešeného neurčitého tajemna a víc příběhu samotného, víc Šeherezády a všech postav, ale tak ona tam kapka těch kouzel je vlastně potřeba, že jo. Jsem zvědavá, jak to bude dál.... celý text

Dokud tě nenajdu 2006, John Irving

Ve službách zla 2016, Robert Galbraith (p)

Rowlingové čtenáři trochu vyčítají, že tento díl je spíš ženské čtení než detektivka, a to i přes tu uříznutou nohu. Hlavní zápletka se sice celou dobu točí kolem tří hlavních podezřelých a vy dlouho nevíte, kdo, co a proč tedy vlastně vyvedl. Vedlejší zápletka je však mnohem výraznější, než by bylo obvyklé. V druhé linii se totiž řeší vztah Cormorana a Robin a jejího trochu otravného snoubence. Robin sama a její osobní potíže a rozhodnutí dostávají opravdu hodně prostoru, takže úplně upřímně jsem na konci byla hlavně zvědavá, jestli bude svatba, nebude svatba a jak to bude mezi soukromým detektivem a jeho asistentkou lomeno partnerkou dál. A to natolik, že to téměř přehlušilo skutečnou detektivní zápletku a totožnost vraha. Nad tou jsem na konci totiž jen pokrčila rameny: Aha, tak tenhle. Hm. Jo. Jasně.... celý text

Křišťálový meč 2016, Victoria Aveyard

Mare mě děsně štvala, ale když se to vezme kolem a kolem... Victoria Aveyard se toho nebojí a to mě baví, nepáře se s tím a konec je zase famózní. Trochu se zdá, že se v celé knize moc nic neděje, a je to typický druhý vycpávkový díl, ale stojí za to si ho přečíst. Už jen proto, že trochu víc nakouknete pod pokličku Šarlatové hlídky a do zmatené hlavy Mare Barrowové.... celý text

P.S. Stále Tě miluju 2016, Jenny Han

Na úvod si dovolím jednu radu: Při čtení téhle knížky u sebe mějte zaručeně vždycky něco dobrého k jídlu. Ideálně něco sladkého. Aspoň sušenky. Furt se tu totiž peče! A jinak? Lara Jean je pořád rozkošně nesnesitelná, občas jsem měla chuť tu holku popadnout za ramena a zatřást s ní. Peter se chová trochu jako pitomec a pak je tu ještě John, ach John… zkrátka a dobře první láska jako ze žurnálu, však uvidíte ;) Jo a Margot je jen v první části knihy, takže její přemoudřelé výlevy si nemusíte užívat po celý příběh, jupí!... celý text

Staré dobré časy 2016, Jeff Kinney (p)

Desátého prosince 2015, George Saunders

V knížce najdete deset povídek a každá je skutečný originál. Každá je docela jiná a to mě bavilo. Na první pohled to vypadá, že Saunders nasypal na jednu hromadu deset svých různorodých textů, trochu tím zahrkal a měl knihu. Možná nejsem daleko od pravdy, ale tahle různorodost pro mě byla rozhodně jedním z nejzajímavějších faktorů celé knížky. Saunders se totiž nebojí v zásadě žádného tématu ani žánru. Střídají se tu povídky krutě realistické s fantastickými i s těmi, co mají sci-fi prvky. Je to opravdu hodně pestrá směsice stylu, ale hlavně charakterů. Jestli něco Saunders umí, pak jsou to postavy. Realistické i ve fantastických kulisách. Působí jako opravdoví lidé, obyčení, nedokonalí, trochu divní a většinou z okraje společnosti. A náležitě tomu i mluví a myslí. Tohle se jako tenká červená nit táhne celkou knihou a je v pravém slova smyslu propojovacím prvkem.... celý text

Smolná sezóna 2016, Moïra Fowley-Doyle

Duchařina, co nakonec vlastně duchařina vůbec není, jen trochu creepy kniha. Přiznávám bez mučení, že když jsem knížku dočetla poprvé v originále, zírala jsem dobrých deset minut do zdi.... celý text

Dívka ve vlaku 2015, Paula Hawkins

Vůbec to není špatná knížka. Je čtivá, odsýpá a moc se mi líbilo vykreslení charakterů. Jen ten konec to pro mě trochu pokazil.

Láska mezi písmenky 2016, Jodi Picoult

Je to roztomile nablblé, ňuňavé a krásně pohádkové. Bavilo mě to. I proto, že pro mě bylo těžké odhadnout, jak to vlastně celé skončí a dopadne, což je u podobného typu knížek fakt nečekané. Jestli máte chuť na milou oddechovku s nádechem kouzel, příběh o knížkách a o příbězích mezi písmenky, tak hurá do toho!... celý text

Provazochodkyně 2016, Simon Mawer

Významné artefakty a osobní předměty ze sbírky Lenore Doolanové a Harolda Morrise. Knihy, oblečení, šperky atd. 2011, Leanne Shapton

Tahle knížka je pro mě fakt velkým překvapením, nečekala jsem, že bude tak dobrá. Popsat lásku pomocí aukčního katalogu je sice zajímavý a originální nápad, ale říkala jsem si, jak to sakra bude fungovat? Bude mě bavit číst si popisky k nějakým fotkám? Bude to vůbec dávat smysl? A světe div se, vše zapadlo kam má... Leanne Shapton dovede z mála vykřesat maximum. Dovedla popsat vztah dvou lidí do nejmenších detailů pomocí strašně málo písmen. Je tam všechno, a přitom spousta chybí, visí ve vzduchu nevyřčená... a to mě děsně bavilo, to, že jsem si toho mohla tolik domýšlet a že jsem o těch dvou uvažovala ještě dlouho potom, co jsem knížku odložila. Tenhle příběh je rozhodně jedním z horkých kandidátů na lovestory roku! Vážně si to přečtěte, stojí to za to, jste-li aspoň trochu romantické duše, určitě vás to nezklame :)... celý text

Co se ztratilo 2008, Catherine O’Flynn

Co se ztratilo je hrozně milá knížka, až mě to překvapilo. Má několik časových a dějových linek a všechno se točí kolem jednoho britského nákupního centra. Zachycuje jeho mikrosvět a osudy lidí, kteří jím procházejí, ať už coby zákazníci, zaměstnanci obchodů, členové ochranky… na každého má nějaký vliv a zanechalo stopu. Dobrou nebo špatnou. Autorka staví příběhy, které nakonec proplétá, všechno se vším souvisí. A je to takové opravdové. Celou knihu drží pohromadě dětská hrdinka, jež je tou, co se ztratí. Ovšem název se dá vykládat v mnoha jiných rovinách. Trochu symbolicky. Ale na to přijdete sami, jestli se vám bude chtít číst ;)... celý text

Hvězdy nám nepřály 2013, John Green

První vjem: Nelíbí se mi česká obálka, ani trochu, nešikovně opsaný originál, proč vlastně? Kniha se nemá soudit podle obalu, ale v tomhle případě to nejde. Kdybych o knížce nic nevěděla, ani po ní nesáhnu. V kindlu ta obálka naštěstí není tolik vidět… Druhý vjem: Je to young adult, ale asi jsem čekala maličko víc. Ani nevím proč. Mezi všemi těmi paranormálními a dystopickými knihami je to v tomhle žánru malý zázrak. Ale já chtěla víc. Tuhle knížku navíc nejde číst jinak, než že víte, že to zkrátka nedopadne dobře. Celou dobu jen dumáte, který z nich to bude a proč. Nebo snad oba? Green hodně píše o klišé v knihách o rakovině, ale přitom jich taky spoustu vypouští. Některé pasáže byly tak trapně patetické, omlouvám se, nemůžu jinak, prostě mi to tak přišlo. Ale takováhle kniha, kniha o rakovině, o umírání, o umírání dětí… ta se asi jinak napsat nedá. To téma je tak těžké a bolavé, že ho jinak nejspíš uchopit nejde. Třetí vjem: Je to neskutečně rychle čtivé, spolkne vás to v první kapitole a vyplivne na konci, a je jen na vás, jak se během téhle jízdy necháte emočně rozjitřit. Chvíli jsem uvažovala jen o třech hvězdičkách, ale to ve srovnání se svými jinými hodnoceními prostě nemůžu. Je to vlastně výborná kniha. V rámci možností.... celý text

Grandhotel 2006, Jaroslav Rudiš

Rudiš mě baví, tudíž mě bavil i Grandhotel. Samozřejmě jsem viděla i film a samozřejmě se nemůžu a nedovedu vyhnout srovnávání. Ačkoli jsou to v zásadě dva dost jiné příběhy. O to mě ta knížka vlastně víc bavila, jak je jiná. Jak je tam spousta věcí navíc a vlastně líp. Ale pořád chápu, že film je jen adaptace, jasně :) Mám ráda Rudišovy divné charaktery, pravda, on asi normálního hrdinu napsat neumí a to, co jiným může přijít jako póza a stylizace, to já mu věřím. Přijde mi to současné, věrné, dobře napsané a Fleischman je zkrátka strašně fajn mimoň. Baví mě, jak mluví, myslí, dýchá, kouká na mraky, všechno… a zas bych jela na výlet na Ještěd! :)... celý text

Kdo chytá v žitě 2000, J. D. Salinger (p)

Vůbec jsem nečekala, že to bude takhle dobré. No, možná maličko čekala, ale stejně mě to překvapilo. Zahanbeně přiznávám, že jsem dosud o téhle knížce vlastně moc nevěděla, kromě toho, že ji četl ten blázen, co zastřelil Lennona… a tak jsem si myslela, že je bůhví jak pekelná nebo co :) A přitom je to tak obyčejně pěkně poskládaný příběh. Dovedu si představit, že ve své době byla trochu kontroverzní, ale líbí se mi, jak je nadčasová. Poprvé vyšla v padesátých letech minulého století a pořád funguje. Občas na vás sice vyskočí slova jako mazavka, prokrindapána nebo ostopéro, ale Holden je puberťák jako každý jiný a tyhle malé připomínky, že knížka není úplně „dnešní“ mě vlastně moc bavily.... celý text

Noční hlídka 2011, Sarah Waters

Noční hlídka byla mou třetí knihou od Sarah Watersové. A můj čtenářský zážitek je podobný, ačkoli je každá kniha docela jiná. Možná proto, že jsou svým způsobem stejné. Nedává to smysl? První jsem četla Špičkou jazyka, ze zvědavosti a kvůli tomu, kolik se kolem toho namluvilo. Bavila mě moc, proto jsem sáhla po Malém vetřelci, který pro mě byl trochu zklamáním, nejspíš kvůli tomu přídechu paranormálna, který jsem nečekala. Ale Noční hlídka je zase báječné čtení. Watersová má historii v malíčku a z jejích knížek to dýchá, jsou autentické, pravdivé a civilní. Noční hlídka v sobě snoubí příběhy několika lidí, které se samozřejmě v určité části vyprávění prolnou. Zajímavé je i retrospektivní pojetí, Watersová vypráví pozpátku. Začínáme v roce 1947 v Londýně poničeném válkou a putujeme zpátky přes rok 1944 až k roku 1941, kde to všechno začalo, kde se hlavní hrdinové potkali a poznali. Bavilo mě to, tenhle způsob vyprávění způsobí, že spoustu věcí pochopíte až zpětně a na konci, ale na druhou stranu u řady událostí máte dojem, že tak trochu koukáte spisovatelce pod pero, protože vy už přece víte, jak to dopadne, což vyvolává ve čtenáři úžasný pocit důležitosti. Noční hlídka je skvělá kniha, nejsem zrovna příznivcem historických románů a válečných příběhů, ale způsob, jakým je podává Sarah Watersová, mě dokáže pohltit. Proto si od ní určitě přečtu ještě něco dalšího.... celý text

Prázdne miesto 2013, J. K. Rowling (p)

Během čtení Prázdného místa jsem na příběh samotný tolikrát změnila názor, až mě to překvapuje. Moje hodnocení je tak někde mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, spíš se ale kloním ke čtyřem. Nakonec si myslím, že je to vlastně celkem prima kniha, jen by jí prospělo trošku proškrtat. Rowlingová bezesporu těží ze svého vypravěčského umu, ale občas tíhne k přílišné rozvleklosti a obšírnosti. Zorientovat se v postavách mi trvalo minimálně prvních sto stran... pak mě to začalo bavit a to maloměstské panoptikum najednou trošku dávalo smysl. Přesto si myslím, že příběhů, odboček a lidských osudů je tam na jednu knihu trochu moc. Rowlingové se podařilo vystihnout atmosféru žabomyších válek o moc a posty, obyčejnou nenávist a závist, klepy a pokroucené vztahy, jejichž kořeny sahají až bůhvíkam... v některé z recenzí jsem si přečetla, že hlavní hrdinkou celé knihy je Krystal. Já si to nemyslím. Nebo ne tak úplně. Krystal je určitě postavou, která na sebe strhne pozornost už z podstaty, možná malinko prvoplánově zkrátka tím, jaký jí autorka napsala život. Mojí hlavní hrdinkou a postavou je ale Sukhwinder Jawanda. Nenápadná holka, co má spoustu problémů sama se sebou. Holka, která vlastně nikoho nezajímá. Proplouvá knihou, ani si jí nevšimnete. Jako naprosto příznakové vnímám, že jsem si ji dlouhou dobu pletla s její matkou Parminder, ačkoli je to možná těmi indickými jmény... až na konci celé knihy mi přišlo, že vyjde najevo, jak je vlastně zajímavá. Takže pokud jste se ještě nezačetli, ale chystáte se, všimněte si jí dřív než já, zaslouží si to :)... celý text

Volání Kukačky 2014, Robert Galbraith (p)

Nejsem detektivkový čtenář, takže jsem rozuzlení odhalila opravdu na posledních stránkách a byla napjatá jak kšandy vlastně do až konce. Bavilo mě to, mělo to spád trošku víc než Prázdné místo. Ač co do počtu stran si tyhle knížky můžou směle konkurovat, tenhle detektivní příběh není tolik rozmělněný, což byla jedna z věcí, kterou mnozí právě Prázdnému místu vyčítali. Nečekejte žádné literární zážitky, je to ryzí detektivka, hlavní hrdina s poměrně střeleným jménem Cormoran Strike je maličko v drsňáckém stylu Harryho Holea, což je sice trochu klišé, ale nepůsobí nijak nesnesitelně a vlastně mi byl sympatický. Fandím mu a těším se na další příběhy.... celý text

V jedné osobě 2013, John Irving

Tak jsem to přeci jen dočetla. Dalo mi to zabrat, chvílemi jsem dokonce uvažovala pouze o dvou hvězdičkách. Ale nakonec za tři. Protože je to Irving a mám jeho psaní moc ráda. I v téhle knize propletl spoustu charakterů a příběhů, jen si zkrátka myslím, že se příliš upnul na jednu jedinou vlastnost, dá-li se to tak nazvat. Většina postav nebyla zajímavá ničím jiným, než svou zvláštní sexuální orientací. Najdete tu gaye, bisexuály, transvestity, na co si vzpomenete… Příběh jako takový je zase široce rozkročen napříč několika generacemi, jak je to autorovi vlastní. Bohužel ale kromě těchto „podivností“ není na lidech v něm vlastně nic zajímavého, a to je veliká škoda. Rozhodně nejsem žádný homofob, mám mezi gayi i několik dobrých kamarádů a je to určitě i dobré téma k zpracování v knize, jaký je k nim postoj veřejnosti, rodiny, jak se vše vyvíjí a posouvá… ale zkrátka se mi zdálo, že tomu schází něco navíc, aby to nebyla jen studie o „jinak“ orientovaných lidech. Irving se tím snažil jistě dát najevo, že jinakost není špatná, ale bohužel mám dojem, že se mu podařil pravý opak. A to je fakt škoda.... celý text