terimila
přečtené 961
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I–IV
2008,
Jaroslav Hašek
Švejk mi nikdy nesedl. Zkoušela jsem ho na konci základky (byla jsem čtenářsky dost vyspělé dítě), zkoušela jsem ho na gymplu... ale nikdy jsem se nedohrabala dál než na konec prvního dílu. Dostat se přes cestu vlakem s poručíkem Lukášem (myslím?), kterej mele držkou a mele a mele a mele... bože, to ta kniha fakt má z pekla štěstí, že v tu chvíli neletí oknem. :) Prostě mi to nic neříkalo. Válečnou literaturu miluju, ale taková ta válečná humoristická za každou cenu... to prosím ne-e. To fakt nedávám. Podobně těžce mi nesedlo Ryanovo Jak jsem vyhrál válku. Švejk i Goodbody jsou totální mimoni, kteří sice svou existencí poukazují na totální selhání a nekompetentnost armádních struktur a jedinců, to ano, a humor je vlastně nejlepší způsob kritiky... ale jen o tom válka není a já to jaksi fakt blbě nesu. Válka je hlavně místo, kde se lidi mění a bojujou i sami se sebou. A v těchhle čistě humoristických válečných knihách mi to schází. Takže díky, určitě je to dílo významné a povedené, ale ne pro mě. Určitě tomu ale ještě někdy budu chtít dát šanci, třeba Švejkův čas přijde.... celý text
