terimila
přečtené 961
Králík je bohatý
1990,
John Updike
Přečteno kdysi začátkem mládí. Updike mi byl nějak povědomý, tak jsem po knížce sáhla, když jsem ji objevila v knihovně u rodičů. Ale asi to na mě tehdy bylo moc dospělé, nebo se to odehrávalo v takovém tom vážném nudném seriózním světě nezajímavých dospělých, kteréžto knihy mě vlastně těžce nebaví dodnes? Nevím. Dočetla jsem, ale nelíbilo se mi to.... celý text
Nevysvětlitelné záhady
1993,
Viktor Farkas
Poprvé jsem ji četla jako desetileté děcko záhadami a tajemnem posedlé. Knížek tohoto typu jsem měla plnou knihovničku a tuhle jsem si vyprosila ze zásilkového katalogu Knižního klubu, myslím, ale to jsem se přepočítala. Mamka do knížky pro jistotu nakoukla a když viděla, co obsahuje, nekompromisně mi ji zabavila, protože některé popsané případy jsou fakt dost silný kafe a pro děti ne úplně vhodný. (A je úplně fuk, jak moc pravda to je, protože to děcku nevysvětlíte.) Chodila jsem ji tedy číst natajňačku do obýváku, aby mě nikdo neviděl. Samozřejmě jsem si vybírala ty nejodpornější kapitoly - nejvíc mi utkvěla kapitola Neviditelní sadisté, zejména pak části Jako semletá mlýnkem na maso a Nože a drápy odnikud (myslím). Fuj, přiznám se, že jsem z toho měla snad i noční můry. A s gustem jsem to zapracovávala do svých předusínacích fantazijních her, kdy jsem se zahrabala pod deku a představovala si, že kolem v celým světě, bezprostředně hned za tou dekou, zuří apokalypsa plná pokaždé něčeho jiného příšerného (zuřících dinosaurů, neviditelných sadistů, ohnivých dešťů, bouřících sopek a dalších hrůz :))) . Později jsem si ji už vzala a četla normálně, takže jsem ten děsivý prvotní dětský dojem trochu naředila... ale ta krutá kapitola ve mně stále zůstává nejvíc. Musím oponovat Mirabl - jak já byla ráda, že tam žádné obrázky nejsou! :))) I dneska, při pohledu zpět, musím uznat, že se jedná o velice slušně zpracovaný přehled. A ta poutavost je neskutečná. Pět hvězd dávám jako nic.... celý text
Výstup na Eiger
1989,
Ota Pavel
Neuvěřitelně překrásná knížka, ke které se vracím od puberty, kdy mi ji mamka poprvé půjčila. Je to neskutečně rozmanitá sbírka příběhů úspěšných sportovců, ve které se najde plno bolesti, zklamání, odhodlání... ale i radosti, kouzla a hlavně úspěchů. Asi nejradši jsem měla Výstup na Eiger a Pohádku o Raškovi. Nojo, zimní dítě vyrostlé na Vysočině :-) Ota Pavel byl nesmírně obdařenej člověk, nadanej darem neotřele pozorovat, skvěle vyprávět a vidět věci s laskavostí... a díky nim dovedl strašně nádherně psát o všech stránkách života. U příběhů sportovců to vyniklo snad ještě víc než u jeho klasických románů. Ten pán byl génius a sportovci ho jako novináře, tipuju, museli mít dosti rádi - tipovala bych ho jako takového toho vlídného, chápavého chlapíka, co vás chápavě vyslechne po zklamání, povzbudí... a nebo má neskutečnou radost s vámi, když uspějete. Takhle vidět svět a psát o něm, to je dar. A moci to pak číst je taky dar. Zařazuju do své kolekce "XX knih na pustý ostrov" - tedy do vůbec nejužší špičky, kam vybírám asi 5% nejlepších knížek, co jsem kdy četla.... celý text
Sonáta pro Zrzku
1980,
Vojtěch Vacke
Tuhle knížku jsem milovala a Petra byla jednu dobu mým nepřiznaným vzorem. :-) Jak bych se v ní mohla nevidět? Holka-kluk, uličnice hrající hokej a fotbal s kamarády (i když nikdy ne tak dobře jako hrdinka, samozřejmě :-) , ale přitom holka vnímavá, chytrá a talentovaná i na hudbu. Na pohled drsňačka, uvnitř celkem citlivé mladé stvořeníčko toužící nejen po uznání a legraci, ale i po tom, aby v ní to citlivé stvořeníčko někdo našel a měl je rád. Když nad tím tak dumám, tak to byla snad jediná hrdinka takových těch normalizačních příběhů pro dívky, kde jsem hrdince happyend doopravdy přála. A roky poté jsem si hrávala na kytaru písničku "Klukem být" a na tuhle knížku jsem si vždycky vzpomněla. S kluky si hrála tam na ulici, lidé ji znají, tu uličnici, s kluky si hrála, s kluky se prala, v brance chytala, okno rozbila Klukem být, ona chtěla klukem být Velké sny a velké oči, klukem být... :-)... celý text
