Terva přečtené 1832

Temná věž 3: Zrada 2017, Peter David

Temná věž: Zrada Scénář: Peter David Kresba: Jae Lee a Richard Isanove. Kreativní režie: Stephen King Vůně knihy opět nezklamala. Hned po svlečení z té průhledné fólie, začala čuchací orgie. Knihu otevřete, vemte všechny stránky do prstů a pomalu je pouštějte mezi palcem, přiložte k nosu a čuchejte – neexistuje lepší vůně promíchaná tuží, barvou a v tomto případě oživlými obrázky Temné věže. Jednu z hlavních rolí v tomto ka-tet má Aileen Ritterová – budiž jsou její dny dlouhé a noci příjemné, tak pravím já. A ačkoli každý mladík, co za něco stojí – bez ohledu na své místo v životě - sní pistolnický sen, i zde v Gileadu se najde víjimka. Žena. Poslyšte její příběh......... ….............a ještě něco vám povím, ta holka ví, co dělá. Ale neopomeňme Rolanda, který je stále pod vlivem Maerlynova Grapefruitu a nikdo netuší v jakém světě se právě pohybuje. Malá ochutnávka: Vítej, ty z Gileadu, ty z Eldů. Nechceš se zastavit a přivonět k těm růžím? Připadá ti jejich vůně jako pach hnijícího masa? To není nic ve srovnání s pachem hnijících duší. Čeká tě mnohem víc hádanek, než si zatím zdolal..... Opět je příběh goticky laděný, temný a Karmínově rudý. Není to příběh podobný v knihách, je to příběh paralelní, který se sem tam s tím původním překříží, nebo prolíná, leč dlouho v něm nezůstane a pak hned odkráčí jiným směrem, za svým jiným cílem. Inu je to příběh žijící svým vlastním životem......... …...................nebo smrtí? Mě se to líbí, tak pravím já. Příběh je to vskutku zajímavý. Rozhodování nechám na vás, snad vaše ka-tet nebude názoru jiného....... …...............inu, posuďte sami a nezapomeňte tváře svých otců. Ale.....málem jsme zapomněli....na dívku jménem Aileen Ritterová. Pozoruje chlapce z dálky, dívka, která by taky chtěla být chlapcem, přinejmenším nevypadá nadšená z toho, že je děvče................ …................její sny jsou typické pro budoucího pistolníka. Nemíří rukou. Ta, která míří rukou, zapomněla tvář své matky. Miří svým zrakem. Nestřílí rukou. Ta, která střílí rukou, zapomněla tvář své matky. Střílí svou myšlenkou. Nezabíjí pistolí. Ta, která zabíjí pistolí, zapomněla tvář své matky. ….................zabíjí srdcem. Začíná nám sem prolínat jiný příběh. Příběh ne nepodobný chlapcům pistolníkům. Leč toto je žena, říká si Aileen a je neteří Corta. Obávaného učitele pistolníků. Ta dívka se měla od koho učit............ Snad se přidá k Rolandovu ka-tet, a nebo možná půjde svou cestou, to necháme na ní. CITÁT - Každý je ve svých příbězích vždy hrdinou a nikdo si nehraje na to, že padne zločincům za kořist. Na konci příběhu je několik nádherných kreseb. Je to několik skic a variant obálek na všech pět kapitol. Věřte, že tento příběh opravdu je rozdělen na pět částí. Kresby jsou to nádherné a těžko vybrat, která je nejhezčí.......... …....ale každá má své temné kouzlo. Z Temné věže jsem vystřílel několik citátů. Peter David je již dávno má ve svém ka-tet. Kolo se točí, rozumíte? A hromu strom!... celý text

Deadpool 2017, Adam Glass

Miluju rozbalování komiksů z té ochranné fólie. Jsem jako feťák. Čuchám tak půl hodiny ke knize, než začnu číst. A tuhle jsem rozbalil moc brzy – něco tady smrdí!!! První sešit s názvem New Mutatns #98 – Začátek konce, je vlastně jen taková nemastná neslaná krvavá vložka do této knihy. Špatná kresba, jednoduchý děj a ani Deadpool tu nemá ty správňácké kecy. A nedá se ani použít na záchodě, je voskovaná............... $@*ç#đ@[*ç# . Říkají mu Deadpool a je bývalý spolubydlící bratrance synovce bratra vašeho otce. Další příběh Sázka na nejistotu, to už je jiná. Jenže, taky tu není vše v pohodě, COŽE!!!! To má být přece sbírka Nejmocnějších hrdinů Marvelu!!! A při tom je to Top Ten duševně labilních nájemných zabijáků. Punisher to ještě šlo, ale Deadpool??!! To je drzost! Někde se stala chyba. Musíme však přiznat, že se s Deadblba stala jedna z nejpopulárnějších marvelovských postav. Tak držte huby, přestaňte vejrat a kochejte se. Já vím, trochu jsem opisoval, ale na to jebe pes. Co mě trochu znepokojovalo, jsou barvy. Počítejte se mnou – Jedna: Daredevil v červené, Dvě: Deadpool v červené, Tři: Spiderman – no jasně, samolitr, opět červená. Čtyři: Punisher, aby toho nebylo málo, taky červená. Až poteče krev, ani jeden nebude muset do čistírny. Moc kreativity tvůrci neukázali. A do toho všeho všude na všechny strany stříká ????????? KREV (Zmlkni!!! Punisher má zelený rukavice!!!) Tak jo lidi, ve městě je novej šerif a jmenuje se Deadpool. DIALOG: DEADPOL (Zazní výstřel): BOOOOOMMMMM PUNISHER: Proč si to udělal!? DEADPOOL: Protože si to chtěl udělat ty a tohle je můůůůj komiks. PUNISHER: Cože? DEADPOOL: Ale nic. Povídky jsem ke knize rozdělil, tak jak se patří. Ke každé jsem přidal obsah, hodnocení a samostatný komentář. A buďte nežný. CITÁT – Uvědomím média.... celý text

Město mrtvých II 2017, Miroslav Žamboch

Věci nejsou, jak se zdají. Co bylo uvězněno, nesmí za žádnou cenu ven. Za žádnou. Postarej se o to. Zatím, co se první díl Města mrtvých v podstatě odehrává celý ve městě, což z něho činí takové v úvozovkách, „urban legendní“ dobrodružství, přesouvá se druhý příběh na řeku a do pusté divočiny stříhnuté kousky civilizace. John Francis Kovář řečený Smith si je stále méně jistý, že se opravdu soustředí na ty důležité věci. Co to jsou dvě ukradené lodě v porovnání s osudem paralelversa? Nic. Ale mohl ovlivnit peralelversum? Nemohl. Tak co má dělat, než řešit problémy ve svém dosahu? Jde o to, zda neopominul něco důležitého. Pan Žamboch však trochu opomenul a když už vlastně jsou hrdinové skoro na dosah hledané výpravy, z cela nepochopitelného důvodu je pošle zpět. Teprve na zpáteční cestě se začne něco dít, ale pro čtenáře už je pozdě, protože předepsaný počet stránek na jednu knihu se nezadržitelně blíží ke svému konci. Můžeme tak s jistotou konstatovat, že ani tento příběh není dokončený a opět se bude velmi špatně hodnotit. Malá ochutnávka: Zapadl do první hospody, odkud se nelinula hudba, potřeboval klid k přemýšlení. Barový pult vypadal jako hradba a vévodila mu velké mosazná pípa, kterou obsluhoval monstrózní tlouštík s červeným nosem velikosti hrušky. Co Johna zaujalo, byla plechová destička upevněná na pípě, na které bylo švabachem hrdě vyvedené známé slovo: Pilsner....... Vzhledem k tomu, že se vlastně podstatnou část tohoto, z kontextu vystřiženého příběhu, nic neděje a příběh je jen střední částí, která mohla býti celou knihou, dávám jen tři hvězdy. Opakuji, že Město mrtvých mohlo být krásnou Žambochovou knihou o počtu minimálně 400 stran. Proč jej takto rozkouskoval a použil v sérii JFK ví snad jen bůh a Jiří W. Procházka. CITÁT – Kdo nepřijde, toho uvážeme na provaz a potáhneme pět mil za lodí.... celý text

Město mrtvých I. 2016, Miroslav Žamboch

Svůj svět si musíme zasloužit. John Francis Kovář se vrací do své původní syrovosti. Po sérii knih napsaných převážně mladými spisovateli se k žezlu vrací Miroslav Žamboch a příběh hned dostává energetickou injekci. John F. Kovář se vrací k základům své povahy, opět ho zajímají krásné ženy, znovu pije pivo a hlavně, vydává se na dalekou a dobrodružnou výpravu. Roste v něm nespokojenost s tím, že je jeho osud směřován okolnostmi, místo aby události ovlivňoval a utvářel on sám. Malá ochutnávka: Co to znamená, to k vašim službám? Jste pohřebák? Zeptal se JFK. Muž se nad otázkou vážně zamyslel. EH, už vím, co vás vede k této domněnce. Barva mého oblečení. Pořídím si výraznější kravatu. Jsem účetní. Z berňáku? Opáčil JFK a pohlédl na revolver v přihrádce........ Jen dodám takový malý postřeh. Tento příběh má jen 96 stran. Dalších třicet stran je totiž zaplněno povídkou Miroslava Žambocha nazvanou Kněžna. Povídka ve své podstatě vůbec nemá co do činění ze sérií JFK a tak lze jen konstatovat, že je dodána, aby zaplnila místo do těch standardních 150 stran na jednu knihu. Město mrtvých II. tak dostalo šanci na samostatnou knihu. Nezdá se mi to moc fér, ale už se stalo. Proto jsem také dal jen tři hvězdy, protože příběh zde není dokončen a tudíž se nedá hodnotit jako celek, ale jako jen příběh z města, kde se vlastně skoro celý odehrává. Věci nejsou, jak se zdají. Co bylo uvězněno, nesmí za žádnou cenu ven. Za žádnou. Z této knihy jsem vybral jen jeden citát, buď v ní žádný nestojí za citování a nebo jsou to staré a již použité výroky. …..ukončil život svého drinku a odložil sklenici na zábradlí. Povídku „Kněžna“ jsem zařadil ke knize, napsal jsem k ní obsah, komentář a dodal jsem samostatné hodnocení. Dal jsem jí...ale to si zjistěte sami. …....................................TO BE CONTINUED................................ celý text

Horká půda 2016, Václava Molcarová

Jsem ti ukradená, jak klokanovi puška. O stavu doktora von Wondera nejsou žádné další informace. Další, v pořadí již 36, příběh ze světa Kovářů rovnováhy, tentokrát napsala Václava Molcarová. Není to zrovna unikátní dílo, ale svým příběhem neurazí a rychle se čte. Smůla je však ta, že vlastně ihned po přečtení jsem si pamatoval jen konec. To, co se odehrávalo celou dobu už zmizelo v minulosti. Vlastně jo, pamatuji si klokany. Malá ochutnávka: Nádech a výdech. Pak se vymrštil, levačkou vrhl písek tam, kde tušil oči útočníka, a rukou s nožem....... …..mávl do prázdna. Silueta postavy se rozplynula ve tmě. „Bílí muži nadělat víc hluku než pářící klokani“, ozval se klokotavý hlas lámanou angličtinou. Škoda je, že paní Molcarová nedodala takového Kováře, jakého mám rád. Zde byl moc vážný, v podstatě bez lásky a nepil pivo, jen víno a vodu. Byl vysušený a nemastný. Na takový kecy vám sere klokan. Z horkého písku tohoto příběhu jsem vyhrabal šestnáct citátů a nasypal jsem je paní Molcarové do jejího kyblíčku nazvaného CITÁTY. I klokan líbá líp než ty, Johne Kováři. Budu dále pozorovat. A budu se snažit vyvarovat vlastních závěrů. Je tak těžké být nezúčastněný. DIALOG: Ty seš horší neštěstí než kobylky, Johne Francisi. Hlavně když mě už nepřirovnáváš ke klokanovi! Na konci knihy je vložena povídka. Jmenuje se „Na hraně zkázy“ a napsala jí, zatím ne moc známá, spisovatelka Zuzana Lipowská. Nutno dodat, že povídka se svým obsahem do této knihy, (do této reality) vůbec nehodila. Byla však celkem dobrá a nebyli v ní klokani. :-) Přidal jsem k povídce obsah, komentář a hodnocení. Vše najdete tam, kde to má být. Co máte furt s těma klokanama?... celý text

Odpočítávání 2015, Alan Weisman

Organizace spojených národů jedná o všech problémech, ale ten zásadní a největší problém -RŮST POPULACE - nebyl nikdy zmíněn. Čekal jsem úplně to samé, jako je kniha „Svět bez nás“, ale ne. Odpočítávání je zbytečně dlouhé. Pasáže o Afrických státech nebo dlouhé vyprávění o ekonomice, politice a režimu „jednoho dítěte“ v Číně jsou mnohdy až nudné a nevýrazné. Pan spisovatel se tu moc rozepisuje a kniha se těžko čte. Je to však pár velmi zajímavých myšlenek a postřehů. Ty nejmrazivější jsou například Hitlerovo táhnutí Evropou a jeho genocida. Která v úvozovkách, upustila žílu přelidnění o několik desítek let. Nebýt jeho, je nás tu víc a to už o hodně dřív. Je to sice kruté tvrzení, ale pokud takto půjde „rozmnožování“ dál a stejným tempem, bude se muset pravděpodobně lidstvo rozhodnout ke krutějším řešením, než někteří krutovládci. Obhajování systému „jednoho dítěte“ se může zdát v dnešní době, plné blbečků, co tvrdí, že to není humanitní (slovo humanita je zkáza pro lidstvo), kruté, leč brzy bude NUTNÉ. Další velmi zajímavou myšlenkou jsou peníze. Teď se každý zaklepe, když si vzpomene na Leninovo tvrzení, že svět bez peněz by byl o hodně lepší. Ale to přece nejde!!! Peníze jsou základem života – je to sice smutné, ale je to tvrzení převážně kapitalistických režimů. Bohužel už jsem tak strašně daleko, že si svět bez peněz ani na chvilku nedokážeme představit a přitom, jsou peníze svárem všech katastrof na planetě. Další věcí jsou konzum. Jíme a to dost. Hlavně mi „civilizovaní“. Ničí nás i pouhé umělohmotné krabičky se saláty, masem, zmrzlinou. Jíme toho hodně a vše je baleno do umělé hmoty, která už sama o sobě ničí svou nezničitelností planetu. Ale to není zásadní problém. Hlavní problém je, že mi jsme konzumní společnost a kupujeme (zase ty peníze) i blbosti, hlavně že jsou ve slevě. A i když to třeba za týden vyhodíme nesnězené do koše – koho to sere!! Další část světa hladoví. Názor, že rostoucí počet lidí zničí planetu, je nesmyslný. Zničí jí nadměrná spotřeba. Buď se rozhodneme, že svůj počet upravíme sami, abychom se tak vyhnuli srážkám všech čar civilizačního grafu, nebo to za nás udělá příroda pomocí hladomoru, sucha, klimatického chaosu, zhroucení ekosystémů, oportunní infekce a války o ztenčující se zásoby surovin, které naše počty nakonec sníží. Není to tak dobré jako první kniha, ale je to dost šokující, a měl by si to přečíst každý. A co přečíst, každý by se nad tím měl zamyslet a možná přidat nějaké to řešení. Ale je to jen na lidech a jsme jen lidé. Na naše budoucí děti, které se budou moci dožít konce světa.... celý text

Vlci severu 2015, Libor Machala

Zpráva Pozorovatele: Je zřejmé, že interakce mezi realitami se zintenzivňuje, nedokážu odhadnout, co to v konečném důsledku přinese. Může to vyústit i v kolaps velkého množství světů. Toto je mrazivý příběh ve kterém se John Francis, řečený Smith musí dostat do místa nazvaného Černá hora. Místo se nachází kdesi uprostřed země zvané Aljaška. Severský příběh na bázi Jacka Londona s přimíchanými prvky Karla Maye se velmi pohotově čte a obsahuje vše, na co je fanoušek JFK zvyklí. Malá ochutnávka: Dej si ještě pivo, mají tady nejlepší v celým městě. Je skoro tak dobrý, jako naše Český. Kovář pozvedl rozpitou sklenici na pozdrav a pomyslel si, že Welzl v rodné zemi nebyl opravdu dlouho, když takovému patoku říká dobré pivo. Takhle nějak má vypadat normální příběh. Zimní road movie, plná dobrodružství, padouchů, smrti, lásky, vlků a bájných indiánských legend. Byl jsem až překvapen lehkostí, kterou se kniha četla. A i když to není šílený jako Neffův Jeruzalémský masakr (JFK 10) nebo Procházkův příběh o splašených houbách Podhoubí smrti (JFK 11) , za mě jednoznačně pět hvězd. Libor Machala se mi začíná líbit. Daleký sever je kraj, kde může žít ten, kdo má dobré ruce, hlavu i srdce. Knihu doprovází šest, celkem povedených, ilustrací, které si pan spisovatel nakreslil sám. Hlavní, barevnou stranu opět nakreslil, již legendární mistr Petr Vyoral. Ze zimního příběhu jsem odledil pět citátů a zamrazil je panu Machalovi do profilu. Jako bonus je na konci příběhu vložena povídka s názvem Zúčtování. Napsal jí opět Libor Machala. Povídka je velmi povedená a svým dějem navazuje na Vlky severu. K povídce jsem napsal obsah, samostatný komentář s ochutnávkou a přidal jsem hodnocení o počtu pěti hvězd. Do prdele! Že já ze sebe vždycky musím dělat hrdinu.... celý text

Mé jméno je Legie 1995, Roger Zelazny

Vždycky jsem se Rogera Zelaznyho bál. Jeho série Amber, fantasy příběh o Corvinovi a Merlinovi byla boží. Jenže sci-fi mu prostě nejde. Nemá na sci-fi fantazii. Zkoušel jsem od tohoto spisovatele několik knih a žádná mi nesedla. Ani tento příběh mě nevzal. Amber byl prostě Amber. Měl v něm pokračovat. Mé jméno je legie je slaboučké. Příběh muže, který si vše vypráví sám a tvrdí o sobě, že je bůh a jmenuje se Legie je skoro směšný. Například příběh je napsaný v roce 1995 a odehrává se někdy kolem roku 2010, ale hlavní (bůh) hrdina používá jednorázový tlumič na pistoli. V dnešní době se něco takového už nedá sehnat, je to retro. Dalším příkladem je podmořské město, které pojme 100 000 lidí – slovy sto tisíc lidí – lidí, kteří se rozhodli, že pomůžou odlidnit planetu a dobrovolně se přesunou pod moře, kde bylo vybudováno toto město. Sakra, podmořské město s kapacitou 100 000 je blbost. Například okres Benešov má cca 98 000 obyvatel, ale upřímně, pomůže to dnešní situaci, když tento okres přesunem pod vodu? A co další rozmnožování? Kam dáme novorozence od 100 000 lidí? Ne, ne a prostě ne Zelazny nemá v tomto ohledu žádnou vizi budoucnosti. Měl prostě zůstat u fantasy jako je Amber. Příběh mě vůbec nebavil a tak nějak jsem jej dočetl jen automaticky. Byl jsem venku, ale mít jinou knihu při ruce, ani to nedočtu. Technicky slabé, postavy nevýrazné až moc hloupé a celý děj je podivný. Malá ochutnávka. Měl mnoho jmen, úkoly, jimiž byl pověřován, byly neproveditelné. Už si od tohoto spisovatele prostě nic nepřečtu – nevěřím mu.... celý text

Bez naděje 2014, Julie Nováková

Pozorovatel: hlášení 4. Původní podezření o provázání většího počtu světů stabilními bránami se potvrdilo. John Francis Kovář a jeho společníci objevili další propojenou realitu s časem zpožděným o půl tisíciletí a minimálními rozdíly v historickém vývoji. Stále však ví jen o několika dostupných světech. Podle mého odhadu jich budou desítky..... Divný příběh z Prahy po jedné katastrofální pandemii. Na mě je to moc deprimující, nevýrazný svět, napsaný podivným stylem, bez lásky i piva. A nešel jsem i jednu chybu. Bohužel je dost očividná a velká do takové míry, že jsem ubral jednu hvězdu. Jedná se o situaci okolo jedenácté stránky. JFK(S) je tu chycen dvěma muži, které doprovází pes. Tento vlčák Kováře vyčmuchá a najde. Jenže, když se John F. Smith pustí do boje s těmito dvěma muži, zapomene spisovatelka Julie Nováková na toho psa. Vlčáka popisuje jako zlého a nebezpečného, ale pak se pes vytratí z příběhu bez jediné poznámky aniž by Kovářovi ublížil. Nikde se nepíše, že by ho Kovář zabil, nebo že by jej ti dva muži odvolali. Naopak pes je dokonce puštěn z řetězu, ale někde na půl cesty, než „zakousne“ Kováře – prostě zmizí. To je strašně divná situace a jak říkám já – tady je to nedomyšlené. Tento příběh jsem v podstatě zapomněl hned po jeho dočtení a je to jedna z těch knih, kterou už si nepřečtu. Prostě mi to moc nesedlo, ale není to zas tak bez naděje. Je to součást příběhu o Kovářích rovnováhy a posouvá děj opět trochu vpřed. A takhle to dopadá vždycky, propracovaný systém padá na blbosti, lenosti a omylech jednotlivců. V příběhu je pár dobrých myšlenek, které určitě stojí za přečtení. Vybral jsem pět citátů a vložil je paní spisovatelce do profilu. Svůj svět si musíme zasloužit. Budu dál pozorovat.... celý text

Kód: Veronica 2017, Stephani Danelle Perry

Možná to tak má být. Možná jsme všichni dostali jenom to, co jsme si zasloužili. Od Kódu: Veronica jsem čekal klasiku a tu jsem taky dostal. Další dobrodružství se tentokrát odehrává na ostrově kde šílený vědec Umbrelly Corporation vypustil vše, co tato firma stvořila. Hlavní hrdinka Claire Redfieldová si opět projde peklem biologických zbraní, které jsou však mnohem horší než ty z Raccoon City. Každá hrdinka má mít proti sobě nějakého záporáka. V tomto příběhu jsou to dvojčata Ashfordovi. Těžko říci, které z nich je nebezpečnější. Sice si Claire zažila dost, aby jí vystrašilo něco nového, ale i zde začne pochybovat, zda přežije. Monstra stvořená Umbrellou jsou čím dál odolnější a některé je těžké byť jen zastavit, když ne zabít. Malá ochutnávka: Bývali to rotvajleři, teď už ale ne: byli nakažení, poznal to podle jejich kalných rudých očí a kapajících tlam, podle zvláštních nových svalů, které se jim stahovaly a napínaly pod skoro slizce vypadající srstí. A poprvé od útoku na něj skutečně dolehla hloubka šílenství Umbrelly...... Příběh se tak dostává do vyššího levelu a nikdo vůbec netuší, zda to někdy skončí. Nečekejte nic extra, je to prostě jen další příběh do rozlehlé mozaiky nazvané Resident Evil. CITÁT - Pokud jeho úžasná smůla vydrží, vykrvácí vnitřně dřív, než ho něco sežere. No, je konec, tedy ne konec Umbrelly (ta je snad nezničitelná), ale konec dalšího hrůzostrašného příběhu. Ale nebojte, Stephany Danelle Perry ještě nenapsala své poslední slovo a nevykreslila svého posledního netvora. Za humny nás čeká Hodina Nula. Z příběhu jsem vykapal deset residentních citátů a uložil jsem je v Raccon CITAT do schránky s názvem S. D. PERRY.... celý text

Soumrak světů 2014, Miroslav Žamboch

Jak jsem již napsal v komentáři k předešlému příběhu číslo 32, nazvanému „Zlaté město“, byl jsem zvědav, jak se spisovatelé poperou s ukončením, které pro ně „napsal“ Petr Totek. Tento spisovatel připravil krásné nové podhoubí na kterém klidně mohl začít další masakr a to klidně i motorovou pilou. A mistři Žamboch & Procházka se toho zalekli a raději vytvořili knihu plnou …...povídek. Asi potřebují čas na rozmyšlenou. Tak a teď k této knize: Úděl povídek není nikdy předem odhadnutelný. Povídky bývají různorodé a píší je pokaždé jiní spisovatelé (myslím v kompletních sbírkách, jako je například tato). A tak se vám určitě pár povídek bude líbit, některé méně a některé možná úplně odsoudíte. Nejsem jiný. Pravda je taková, že všechny povídky mají společné téma a tím je agentura Kovářů rovnováhy - (Equilibrii Ferrarius), což může milovníky JFK trochu ovlivnit při hodnocení. Není to však na škodu. Strašně jsem se na povídky těšil a to je co říci, protože jinak tyto krátké příběhy doslova nesnáším. Když se vám povídka líbí, jste pak naštvaní, že je konec a když se vám, naopak, nelíbí trpíte tím, že nemůžete dočíst konce. Do tohoto komentáře jen přidám autora povídky, její název, hodnocení a – pozor – malíře, který nakreslil ke každé konkrétní povídce obrázek. Pánové Miroslav Žamboch & Jiří W. Procházka totiž požádali každého spisovatele, který bude mít v této sbírce povídku, aby dodal i jeden obrázek. To jen tak pro oživení. Musím přiznat, že některé obrázky ovlivnily moje hodnocení. Ale s tím se nedá nic dělat, jsou nedílnou součástí povídky – a basta! Ke každé povídce jsem napsal samostatný komentář, přidal hodnocení, malou ochutnávku a citátek. Vše najdete v kolonce „POVÍDKY“ k této sbírce. Zde povídky podle pořadí v knize: Libor Machala – NEZVĚSTNÝ V BOJI *** Autorem kresby je sám spisovatel Libor Machala. Celkem surová a výstižná kresba. Vlado Ríša – NA DVĚ PÍŠŤALY SE ŠPATNĚ PÍSKÁ ***** K povídce je vložen jeden obrázek. Bohužel jsem nezjistil, kdo jej nakreslil. Jiří W. Procházka – ROZMARNÉ PYRAMIDY ** Kresbu má na svědomí Jitka Šenkeříková. A proto ta jedna přidaná hvězda. Obraz je velmi povedený. Josef Pecinovský - ŽERTÍK ***** Jako každá povídka v tomto souboru, i tato má svou kresbu. Opět tu nikde není informace, kdo jí nakreslil. Podle značky LM na obrázku dedukuji, že jí nakreslil Libor Machala. Františka Vrbenská – HODINA KRÁLOVRAHA * Obrázek k této povídce nakreslil Martin Brtna a je to dílo na stejné úrovni jako povídka. Tomáš Bartoš – NA ZAČÁTKU VĚČNOSTI *** K povídce je přiložena jedna kresba, být barevná vypadala by o hodně lépe. Nezjistil jsem, kdo je autorem. Zbyněk Kučera Holub – KARKULKA A BESTIE ***** Obrázek, který je surový a celkem výstižní, nakreslila Lucie Kučerová, manželka pana spisovatele. Jaroslav A. Polák – TAJEMNÁ FRANCOUZKA ***** Obrázek který k této povídce nakreslila Stanislava Sobotková je velmi povedený. Jan Kotouč – BEZ ILUZÍ **** Obrázek k této povídce nakreslil Libor Machala a nutno podotknouti, že se mu podařil. Sálá z něho akce a zima. Karolína Francová – MODRÉ PLANETY *** Obrázek k této povídce nakreslila Alžběta Klímová. Kresba je mangově nádherná a možná nejlepší v této sbírce. Petr Totek – Anděl EF **** CITÁT – Obrázek mi nakreslila Stanislava Sobotková, téma si vybrala sama a já jí tímto moc děkuji. Miroslav Žamboch – ZROZENÍ IMPÉRIA ***** Jak napsal sám pan Žamboch, proč nosit do lesa dříví, když ho může donést mistr. Pověřil tak kreslíře Petra Vyorala, aby mu nakreslil obrázek k jeho povídce. PS – Pan Vyoral nakreslil všechny titulní obrázky celé knižní série JFK. Celkem 45 hvězd : 12 povídkama = 2,8125 / celkem 3 *** za sbírku. …........................Svůj svět si musíme zasloužit............................. celý text

Svět bez nás 2009, Alan Weisman

Z tohoto života nikdo z nás nevyvázne živý. Vyzkoušejme neobvyklý experiment: předpokládejme, že došlo k nejhoršímu. Vyhynutí lidstva je hotová věc. Nebyla to jaderná katastrofa, srážka s asteroidem ani jiná ničivá událost, která by kromě lidstva smetla také všechno ostatní na planetě. Ne, místo toho si představte svět, ze kterého náhle zmizí všichni lidé......zítra. Popusťte uzdu fantazii a představte si, že už neexistujeme a možná se i poučíte. Pana Alana Weismana jsem do dnešních dnů vůbec neznal. Netušil jsem, že napsal tak působivou reportáž o naší planetě bez nás, bez lidí. Dech beroucí vyprávění o dalších živých tvorech jako jsou zvířata, stromy a bakterie, které najednou zjistí, že vlastně zmizel virus planety nazvaný Homo sapiens. Malá ochutnávka: Pokud jste měli bazén, stal se z něj květináč. Rostou v něm buď okrasné dřeviny, které kdysi nechali vysadit zahradní architekti, nebo naopak původní rostliny, které vyčkávaly na okrajích rezidenční čtvrti na vhodnou chvíli k návratu na své původní území. Pokud byl součástí domu i sklep, zaplnil se hlínou a rostlinama. Kolem kovových trubek se protáhly šlahouny ostružiníku a psího vína. Samotné trubky zrezivějí než uplyne sto let........ Tato teorie je z počátku zabývá návratem zvířat a rostlin na místa, odkud jsme je vyhnali. Pak se pan spisovatel pozastavuje nad našimi výtvory. Například přehrady, mosty, stavby z různých materiálů, Panamský průplav nebo třeba jaderné elektrárny. To vše skoro dopodrobna začne podléhat zkáze a zde pan Weisman udává časy rozpadů různých výrobků a materiálů a jejich dopad na ekologii. Vše je velmi přehledné a lehce pochopitelné. Do této knihy přispělo spousta lidí, archeologů, ornitologů, geologů, paleontologů, dendrologů a dokonce i skupina „ogů“ o které jsem neměl ani ponětí, že existuje a tím jsou odpadkologové. CITÁT – Až na malé množství, které shořelo, zůstává na Zemi každičký kousek plastu, který byl v posledních padesáti letech vyroben....... Kniha se mi obsahově líbila, je velmi mrazivá, hodně poučná, strašně smutná, má perfektní myšlenku a je dokonale propracovaná. Až jsem se zamyslel nad tím, zda tu vůbec máme právo být. Jako nejlepší z knihy jsem si zapamatoval postavu jménem Les Knight – zakladatel VHEMT (Voluntary Human Extinction Movement) A teď vám to přeložím, Hnutí za dobrovolné vymření lidstva - ale neděste se, není to radikální nebo nějaká teroristická strana, naopak je to vlastně geniální myšlenka, která zahrnuje pozvolné snižování stavu lidí na Zemi. Kdyby se podmínky tohoto hnutí začaly realizovat již zítra, měla by naše planeta za sto let stejný počet obyvatel jako v devatenáctém století...jak k tomu dospěla tato organizace? Přečtěte si tuto knihu, kterou vřele doporučuji a možná budete překvapeni jednoduchostí této myšlenky. Na konci přidává pan Weisman mnohá poděkování lidem, kteří mu pomohli tuto knihu stvořit. Zjistil jsem, že je pan spisovatel vlastně šťastný člověk. Procestoval skoro celou Planetu, vše o čem píše opravdu navštívil a cestou poznal spousty lidí a z mnohých si udělal své přátele. Země by bez nás přetrvala, ale my bychom bez ní vůbec nemohli existovat. Sehnal jsem si i jeho další knihu, nazvanou Odpočítávání. Jsem zvědav zda bude taky tak dobrá, jako je kniha, kterou jsem právě dočetl.... celý text

Zlaté město 2013, Petr Totek

Velmi jednoduchý příběh, ne nepodobný zlatokopeckým máyovkám.. Je tu absence skoro všeho. Hlavní hrdinové jsou sice John Francis Kovář a Vincent Vega, ale jinak tomu chybí vše. Není tu žádná láska, ani pořádná akce a když už sem pan Petr Totek nevložil ani jednu pasáž s pivem, byl jsem celkem zklamán. Humoru je tu také velmi málo a tak se příběh stává spíše jen nutností k přečtení, protože se tu ke konci začíná formovat celkem zajímavá situace. Nechci více prozrazovat, jen snad to, že v tom má prsty (nohy) profesor Wonder a cestováni mezi realitami. Malá ochutnávka: Uvaříme si polívku! Rozhodnul Vega. Dojdu pro vodu, nějaké maso máme, přidáme brambory a bude bašta. „Ještě ti chybí sekyrka,“ podotknul John nevinně. „Sekyrka na polívku?“ nechápal Vincent. „Ale nic, to je jen takový starý Český zvyk“ „Já ty vaše tradice nikdy nepochopím.“ Je to první kniha Petra Totka a tak se mu musí odpustit i nějaká ta chyba. Jednu jsem našel na straně 174. Spletl si tam Pizzara s Beártem, ale to se dá omluvit. Je to přeci jenom prvotina. Vybral jsem jen tři citáty, což svědčí o tom, že kniha svým obsahem zrovna moc nezáří. Není zase ale tak špatná, že by si jí měl čtenář vyhýbat. A jak jsem již napsal, na konci se začíná formovat zajímavá situace a jsem zvědav, jak se sní spisovatelé vypořádají v dalších příbězích.... celý text

Sobí bobky 2016, Lars Simon

Pronásledovaní všech zemí, spojte se!!!!! Toto je humorná beletrie o pomatencích jako je Rainer a Torsten. Předem musím napsat, že pan spisovatel se pokusil na konci knihy vložit jakýsi playlist. Doporučenou hudbu, kterou při čtení tohoto příběhu může čtenář poslouchat. Hned na úvod jsem udělal chybu, ale nakonec se mi vyplatila. Lars Simon totiž doporučuje k poslechu skladbu Soumrak bohů. To mě stačilo. Dál jsem tento článek, který je na konci knihy nečetl. Quorthona a jeho Twilight of The Gods přece znám. A co víc by se hodilo k severské knize odehrávající se v Laponsku, než právě severská skupina Bathory. Až po přečtení knihy jsem však zjistil, že spisovatel měl na mysli sice Soumrak bohů, ale od Richarda Wagnera. Wágner, ten Němec? Ten poznal zimu tak maximálně na severu Německa. Tak je jen na vás, který Soumrak bohů si poslechnete. Já upřednostňuji Quorthona. Dále je v doporučené hudbě například ABBA nebo Alanis Morissette. A teď k příběhu. Zpočátku je to sranda. Až někam do konce první třetiny jsem se smál. Situacím, kdy se Torsten rozhodne sednout na bílého soba (WV busík) a spolu s Rainerem vyrazit zachránit svou princeznu Lindu, která uvízla v Laponsku v podivné fanaticko kulturní skupině, se prostě smát musíte. Jenže pak to začalo být zajímavé. Někdy mezi vesnicemi Jokkmokk a Kvikkjokk se z humoristického románu náhle stalo akční drama, kde šlo každému o život. Simon Lars tak dokázal, že nejede na stejné linii, jako jsou dva předcházející příběhy a že dokáže napsat i něco velmi napínavého. Malá ochutnávka: Pozorně jsem Rainera sledoval. Při řeči rytmicky pokyvoval hlavou a přátelsky na mě poulil své mnoha dioptriemi zvětšené oči. Ptal jsem se v duchu sám sebe, jest-li vůbec existuje nějaké kulturní společenství, které by Rainera po libovolně dlouhé době akceptovalo takového, jaký je..... Chtěl jsem dát plný počet hvězd, ale jak jistě vidíte, nedal jsem je, ne. Sice je to megabrutus, ne, ale pár výhrad bych měl. Vlastně dvě. Ta první je situace „lyžující koza“ a ta druhá je „sáňkující Odin“. Kdo nečetl netuší o co se jedná a já víc psát nebudu aby to nebyl spoiler a ti, co už mají přečteno, určitě chápou, jaké situace jsem myslel. Jsou obě hodně přitažené za vlasy, silně nevěrohodné a skoro nemožné. Ano, skoro, ale v knize jsou použity a je jen na čtenáři, zda se s nimi smíří nebo ne. Mě celkem vadily. Proto jen ty čtyři hvězdy. Jako završení celé trilogie je to velmi povedený příběh. A protože je tu spousty místa pro další dobrodružství, doufám, že Simon Lars ještě něco napíše. CITÁT – Když vypiju půl až tři čtvrtě pivních zásob, začne mi být okolní chaos možná lhostejný. …...............Ja dal: Buorre mátki! …......Teď už jen: Šťastnou cestu!................... celý text

Invaze 2013, Jan Kotouč

Pozorovatel, hlášení 3: Tři paralelní reality jsou spolu propojeny stabilně, je pravděpodobné, že budou existovat i další přístupové světy. Po misi číslo 27 nazvané „Dlouhý černý úsvit“ se mi zdá, že úroveň Kovářovo příběhů prudce klesá. Invaze je military fantasy, plná násilí, rozkazů a zelených mozků. Vše se odehrává v paralelní Druhé světové válce. Je to tu samej nácek. Každej na ně nadává, ale každý scénárista, režisér nebo spisovatel je velmi vděčný, když něco z SS může ve svém příběhu použít. Také je to velké lákadlo pro konzumenty. Já jsem jiného názoru. Pokud budu chtít něco o válce, přečtu si něco o válce. Tuhle knihu o válce jsem dočetl s velkým odporem a to jen díky tomu, že je to v této sérii, pro pochopení celkového děje a je prostě nutné vědět kde kdo a jak skončí. Agentura již neexistuje, ale přesto všichni, kteří v sérii pokračují, připisují Kovářovo jednání a chování, jaky by to byla další agenturní mise. NENÍ!!!!! Je to samostatné Kovářovo jednání. Proto to ztrácí na té původní kráse. Tento příběh se mi skoro nelíbil. Jeho hodnocení dvěmi hvězdami je lehce nadsazené. Jednu hvězdu jsem přidal za snahu napodobit humor (špatně napodobený) mistra Procházky a pokus držet se pivní linie, kterou dodal mistr Žamboch. Ale to je tak vše. U příběhu jsem se nudil a čistě a jistě mě nebavil. Jo a kdyby jste po válce chtěli na pivo, tak si mě najděte. Malá ochutnávka: Studoval jsi vůbec nějaké historické materiály ohledně invaze v Normandii? Ne, ale hrál jsem Call of Dutty. Vzkazy: Pro milovníky války a military knih – přidejte si jednu hvězdu. Pro odpůrce piva – odeberte si jednu hvězdu. Pro fanoušky JFK – Nutno přečíst pro kontinuitu příběhu. Pro Salonku – Nečti to :-) Vybral jsem asi osm nazelenalých citátů a uložil jsem je Janu Kotoučovi do sumky. Na konci knihy je přidána opět další povídka. Tato se jmenuje „Kaťuša“ a napsal jí, tak jako v předešlé knize, Jaromír Vykoukal. Malý komentář najdete v kolonce „Povídka“. Mohu jen připsat, že jsem povídku ohodnotil čtyřmi hvězdami a dodávám, že je sice krátká, ale je mnohem lepší než příběh Invaze. Svůj svět si musíme zasloužit.... celý text

Vetřelec vs. Predátor - Armagedon 2017, Tim Lebbon

Celá Galaxie je v plamenech. Dřív než zahájil každý den, klekl generál na kolena a uctil svého Boha. Můj nový Bůh je Tim Lebbon. Spisovatel, který dokázal vzkřísit legendu o Vetřelcích a Predátorech. Pokračuje tak ve stopách Hanse Ruediho Gigera a Ridleyho Scotta. Toto je v řadě již šestý novodobý příběh na téma A v. P a třetí příběh pod značkou Bouře ve Vesmíru. Z hlubin Vesmíru přichází velké a nebezpečné zlo. Zlo tak zlé, že se dokonce i Predátoří obávají svého osudu. Spojí tak, v dějinách vesmírného cestování poprvé, své síly s lidmi, aby bok po boku bojovali společně za záchranu celého Vesmíru. Tim Lebbon překonal i Asimovovu Nadaci a nebojí se jít i dál. Respektive, to co si možná ani Isaac Asimov nedokázal představit, dokázal Tim Lebbon vymyslet, zdokonalit a použít. Dokonalé zakončení této ságy v níž spisovatel použil i několik známých ikon. Například jedna z planet naší Galaxie se jmenuje Weaverie. Určitě v tom hledejte jednu z nejikonovatějších ikon ze světa Vetřelců a tím je Sigourney Weaver, představitelka Ellen Ripleyové. Malá ochutnávka: Skupinou lidí se prodírali dva divní ježatí tvorové. Byla tam spousta krve, stříkala na jasně zelenou trávu. Zaznívaly pronikavé výkřiky a prudce umlkaly. Ocasy sekaly, hlavy se koulely, končetiny odpadávaly, vnitřnosti se vyvrhovaly z těl a byly zašlapávány do země drsnýma ostrýma nohama...... Vyrazila tlama se zuby a zakousla se někomu do hrudi....... Celé toto šílenství pak obohatil mluvčí společnosti 20th Century Fox. Dne 13. 3 2017 prohlásil, že si filmová společnost v 18:20 místního Los Angelského času uvědomila sama sebe a prohlásila, že je připravena a ochotna v letech 2018 až 2024 natočit každý rok jeden film o Vetřelcích. Tim Lebbon zajásal a srdcaři této ságy určitě také. Je se na co těšit. Než to celé začne doporučuji si přečíst tuto šestici knih - Probuzení, Odplata, Peklo, Vpád, Invaze a Armagedon. Budete tak připraveni na bouři století, která brzy zahltí celou naší Galaxii. Z hlubokého Vesmíru jsem z vetřelčí kyseliny vylouhoval patnáct citátů a vleptal jsem je do Lebbonovi Galaxie. Pokud příroda stvořila Vetřelce jako dokonalé stroje na zabíjení, pak byli Predátoři jejich dokonalými protějšky. …................Různé spojnice v kvadrantu Gamma, listopad 2692................................ celý text

Přežít 2013, Zbyněk Kučera Holub (p)

Od doby zániku naší bazální reality se Kovář potácí na hraně přežití. Už to nejsou mise od Agentury Kovářů rovnováhy, ale jen pokusy žít. John F. Kovář se ocitá na planetě, kde nemají problém používat vědu v ruku v ruce s magií. Je to paradoxní realita, kde na jedné straně posílají elity rakety na Měsíc a štěpí atom a na druhé straně stojí pověrčivý obyvatelé ctící vědmy a zaříkávačky. Sejdeme se tu i s pojmem, nebo spíše názvem druidů na Šumavě, kterým se zcela trefně říká Šumdruidové. Pravda je taková, že i když je příběh opět plný smrti a smutku, vytvořil pan spisovatel pseudonym Holub, celkem zajímavý svět. Opět je tu spousty odkazů na naší politickou scénu, kulturu a osobnosti. Ale to je asi tak vše. Sice tu narazíte například na Klausovi separatisty, ale úplně v jiném podání. A nebo vám zase spící politik, kníže a atombaron nejednou připomene spící parlament. Některé důchodce zkrátka funkce nezbavíte. Příběh je střeštěný, ale pan Holub se asi bál vytvořit něco podobného jako se povedlo Jiřímu W. Procházkovi v knize Podhoubí smrti a tak je zde humoru spíše jako šafránu a lásky jakbysmet. Ale za to je tu plno atombrouků, krovek, oživlých stromů a dalších mutantů. Navíc se zde dozvíte, že Krumlovská škola magie je ta nejlepší v císařství. Jejich velkým úspěchem je samotočící divadelní točna. Malá ochutnávka: ….car Vladimír, náš bratr a spojenec, se dnes chystá na návštěvu Vídně. Za účasti Atomového knížete byl včera slavnostně spuštěn šestnáctý blok jaderné elektrárny Temelín. Arabské země nadále odmítají obnovit humanitární dodávky pro Evropu. V Praze byl dopaden Václav K., významný člen zakázaného separatistického hnutí a autor knih o globálním ochlazování....... Suma sumárum je to lehce nadprůměrný ponurý a temný příběh. Abych se přiznal, už se těším až (snad) se vrátí vše do starých kolejí. Od 27 knihy je to až moc o smrti a smutku. Dokonce jsem knihy začal prokládat jinými příběhy než je ten Kovářův. Kdybych četl jen JFK asi bych z toho měl noční můry. Musím se napít kůrovcovice, abych přežil. Šumavskými hvozdy zní zvuky motorových pil, pod kořeny prastarých smrků se probouzí armáda hladových zmutovaných brouků a paní Šubrtová peče borůvkový koláč.......... Z příběhu jsem vybral šest slušných citátů a zašumdruidoval jsem je Holubovi do smrčiny. CITÁT - I rozvod nebo stěhování je menší stres než návštěva jiné dimenze. Na konci knihy je vložena povídka Kriminálník od Libora Machala. Napsal jsem k ní samostatný komentář a přidal hodnocení. Viz: kolonka Povídky.... celý text

Kajmaní lejno 2016, Lars Simon

Autor bestseleru s venkovskou usedlostí ve Švédsku si vyrazil do Karibiku. Jak je známo, druhý román je ten nejtěžší. Losí hovno bylo úspěšné, ale tady má pan spisovatel blok a musí nutně na dovolenou. Přivítal bych jeho nenapsaný román o Vikingské sektě v Laponsku, která usiluje o převzetí moci nad světem, ale Karibik je Karibik. Nikdo netuší, co se stane. A když prý ta ekologická smažka neví co dělá a brzy se dostane do průseru – je nutné vyrazit. Rainer musí být zachráněn, ne. Je tu stejné obsazení, jako v prvním románu, jen Linda je kdesi v Laponsku (?) a Torsten jede za teplem a svými přáteli. Musím přiznat, že ačkoliv je děj tohoto románu prostě úžasně jednoduchý, smál jsem se skoro na každé stránce. Lars Simon umí se svýma postavama pracovat a nebojí se je dostat do jakékoliv svízelné situace. Jako nejgeniálnější mi připadala scéna se záchodem u cabinas, kterou si Torsten pronajmul. Ale tomu všemu předcházela velmi komická cesta a vše kolem příprav na dovolenou, pláže a vedro....klid, ticho, duševní harmonie, ne. Naštěstí, již z předešlého románu jsem věděl, že na konci knihy je malá příručka Španělštiny, nenechal jsem nic náhodě a vyřčená neznámá slova jsem si hned našel, abych lépe pochopil. Nenašel jsem však, co znamená siebenunddreissing, ne. Malá ochutnávka. Hodně tlustá, zelenkavě blyštivá moucha sebou hlasitě plácla o sklo pootevřeného okna. Zřejmě se před malou chvílí vznesla z nějakého kravince a zamířila k mé kuchyni s pevným odhodláním totálně mi sebrat chuť k jídlu. Má, co chtěla................ Lehce se to četlo, dobře se u toho smálo, příběh je plný překvapení a kajmanů. Já vím, napsal jsem to nabubřele a příliš vzletně, ale uvědomil jsem si, že mě právě zachvátila relaxační poetika. Vybral jsem několik citátů a zakajmanoval jsem je Simonovi do análů. Nejlepší citát jsem si nechal až na konec tohoto komentáře: Tady by náš křik fakt nikdo neslyšel........... celý text

V prachu a krvi 2012, Míla Linc (p)

Pozorovatel, hlášení 1: John Francis Kovář žije. Mělo by mě to překvapit, ale nepřekvapuje. Zvláštní. Sbírám informace. Pozoruji. Jeho. JFK. Dlouhý černý úsvit (mise 27) ukončil život v naší bazální realitě. A ačkoli si všichni mysleli, že John a ostatní agenti jsou již po smrti, a další mise již nebudou, opak je pravdou. Mistři Miroslav Žamboch & Jiří W. Procházka původně chtěli celou sérii ukončit, ale pak se zjistilo, že John F. Kovář žije a vznikla tak nová (staronová?) série. Kovář se propadl do jiné reality a vrací se ke svému původnímu povolání pašeráka. V tomto příběhu žije v realitě sedmnáctého století na území Evropy. Kontinent je zpustošený válkami, státy lomcuje podivný mor, který ve většině případů dokáže jen zabíjet. Objevují se kanibalové a spousta „komunit“ bojují o to, co zbylo. Velmi ponurý příběh, bez špetky humoru a lásky. Sice se to pěkně čte, je to zajímavé postapo, ale tak temné a beznadějné, že to mnohé moc neosloví. Ani mě se to v prvních momentech nezdálo. Ale čím víc jsem se do příběhu propadal, zjišťoval jsem, že ta naděje tady někde je. Země je tak chudá, že tu nemají ani pivo, ale, právě tu naději mi Míla Linc podsunul někde v polovině knihy. John se vydává na cestu na jih, chce najít spojence pro svůj obchod a ještě má jeden úkol, ale nechci prozrazovat. A tady, někde v plzeňském kraji (šel oklikou) se dovídám: Malá ochutnávka: K pití dostali mošt. Pálenka ani pivo (!!!!!) se v neděli nesměly podávat. V neděli se nesmělo nic, jen zbožně vzhlížet k nebesům a velebit pána.... Jo, díky bože, pivo i Kovář žijí!!!!!! Ale i když tenhle svět na okamžik začal vypadat normálně – patří rozhodně k těm nejhorším a nejsmutnějším, které John Francis Kovář zatím navštívil. ….......................třetí den cesty jim došla voda – řeky, které minuli, byly černé od popela a prachu a smradlavé mršinami, páchly hnilobou a plísní – a k večeru snědli poslední krajíc tvrdého chleba. Za celou dobu nepotkali ani živáčka. Nepotkali dokonce ani mrtváčka....................... Svůj svět si musíme zasloužit. Na konci knihy je vložena povídka „Simon říká“ a napsal ji Jaromír Vykoukal. Zjistil jsem, že J.V. tady ani nemá profil. Musel jsem trochu zaserfovat a tuto podivnou spisovatelskou osobu sehnat. Nebylo to zas tak těžké. Vytvořil jsem tudíž panu spisovateli profil na DK a doufám, že mě za to nepotrestá krutou a bolestivou smrtí. Povídku jsem ke knize přidal, napsal jsem obsah, ohodnotil a okomentoval. CITÁT - Ježíš Marjá, doprdele práce! :-)... celý text

Strážci galaxie 2017, Dan Abnett

Celá kniha sestává z několika sešitů, které jsou posléze rozděleny na dva příběhy. Příběhy, které se časově odehrávají s odstupem tisíce let. První příběh se jmenuje „Bouře v jednatřicátém století“. Je snad jasné v jakém období se odehrává. Obsahuje komiksy, které vycházely někdy okolo roku 1970. Není zde klasická nám známá filmová partička. Například Groot je padouch, je žlutý, není to strom a má tikadla. V příběhu jsem postrádal humor. Vše je až moc vážné. Jednoduchá, nevýrazná kresba, ale velmi povedené barvy. Tohle mě moc nebralo, ale z hlediska příběhu je to zajímavé. Hlavně pak porovnávání a míchání postav s časovým odstupem je přinejmenším velké dobrodružství. Malá ochutnávka: Páni, nikdy jsem neviděla, že by Yondu odložil svůj luk........ Druhý příběh se jmenuje „Odkaz Strážců Galaxie“ Píše se rok 68 000 Shi´arského kalendáře v cyklu Zářivého křídla, podle Kree je 456 Khen-vell sahu. A na zemi? Na Zemi je rok 2008 křesťanského kalendáře. Obsahuje komiksy napsané roku 2008 a 2009. Hned od prvních řádků a první kresby je jasně cítit obrovská změna. Barvy jsou něco nádherného, kresba Paula Pelletiera je bombastická. Hláška střídá hlášku. Příběh je nadupaný akcí a nestvůrama. Je tu i spousta překvapivých postav, u kterých by jste to nikdy neřekli. Nebudu je popisovat, byl by to spoiler, ale když vás například na konci prvního filmu Strážců Galaxie překvapil Kačer Howard, věřte, že tady budete překvapeni ještě víc. Otázkou je, co všechno si Marvel dokáže převést na filmové plátno. Rozhodně ze všech nejlepší a nejhezčí je poslední sešit. Nese číslo šest série Strážci galaxie vol.2 nazvaný SMRT a patří do podpříběhu Tajné invaze. Tady už jsem to nevydržel a jako Cosmo jsem hladově začal nad kresbou a obsahem slintat. Tleskám!!! CITÁT – Přiznávám, že věci se vyvíjejí rychle a selský rozum si dnes zdánlivě vybírá dovolenou....... Malá ochutnávka: ROCKET: Co to říkáš Groote, kámoši...stromečku? GROOT: II IIII IIIII! ROCKET: Jo to seš. Na konci knihy si pak můžete přečíst stručnou šesti stránkovou studii, které je ze zákulisí Strážců Galaxie. Zjistíte, že vše jE tak trochu jinak a možná se vám to vše srovná v hlavě. Hlavně počet Strážců Galaxie od roku 1969 až po rok 2014 je ohromující. Jako celek je to vyvážené, ale výrazně rozlišné. Prvnímu příběhu jsem dal tři GROOTY a druhému jsem udělil pět GROOTŮ. Statisticky čtyři GROOTY. Do sekce povídky jsem oba příběhy vložil, vyplnil obsah, samostatně ohodnotil a okomentoval a přidal jsem pár citátů. Já jsem Groot!!!!!... celý text