Thalin přečtené 602

My 1989, Jevgenij Ivanovič Zamjatin

Musím se přidat k těm, kterým místy přišla kniha docela chaotická. Některé pasáže jsem musela přečíst víckrát, abych je pochopila nebo se nad nimi zamyslela. Mám ráda knihy, které čtenáře donutí se nad určitou myšlenkou nebo situací zamyslet a tady jich bylo hodně. Místy mě trošku trápila forma, jakou je to napsané, ale beru to tak, že to patří k tomu tématu a projevu čísla, z jehož pohledu je kniha napsaná. I když zrovna ta absence jmen a přidělená čísla mi trošku vadila. Ale jinak rozhodně zajímavý počin.... celý text

Paměti důvěrnice císařovny Alžběty 2014, Marie Louise Von Larisch-Wallersee

Tohle bylo, jednoduše, velmi slabé. Už ze začátku mě zarazil styl vyprávění, ale říkala jsem si, že tehdy byla Marie ještě malá. Ale ono se to nezlepšilo ani postupem času, kdy už byla dospělá. Jak už tu padlo, jsou to spíše jen velmi zidealizované vzpomínky, z kterých Sisi nevychází vůbec jako sympatická osoba. Že byla posedlá svým vzhledem se vědělo a ví, ale tady působí jako sebestředná a zahořklá osoba a byla mi tu dost nesympatická. A Marie na mě působila jako pejsek, co se honí za její sukní a poslouchá za piškotek. A zbytečně. I přes zdejší hodnocení jsem čekala víc, kniha mi nesedla.... celý text

Stuartovské princezny 2005, Alison Plowden

U téhle knihy jsem měla trošku problém se začíst. Možná proto, že jsem spíš zvyklá u různých knih o členech určitého rodu nebo dynastie na kapitoly o jednotlivých členech. Ale obecně je to dobře napsaná kniha plná informací.... celý text

Pro tvoje dobro 2018, Ellen Marie Wiseman

Příběh je rozhodně silný, plný nespravedlnosti a smutku. Chování rodičů je naprosto nepochopitelné už od začátku a postupně se to horšilo . Až má na ně člověk při čtení vztek. Prostřední cirkusu mě bavilo a celkově se to svižně a dobře četlo. Jen je to celé docela dost předvídatelné. Hodně věcí mi bylo jasných už na začátku, u jiných stačila nějaká narážka a já už věděla jaká scéna bude následovat nebo jaký to bude mít dopad. Linka Lilly mě bavila víc, ale to se mi stalo i u Willardu, že mě linka z minulosti bavila mnohem víc. Juliinina linka byla spíš na dovysvětlení. Ne že by mi to čtení nějak narušovalo, jen mi to přišlo zkrátka trošku škoda, že mě příběh nemá moc čím překvapit. Ale to nic nemění na tom že se to hezky četlo, nemělo to hluchá místa a bavilo mě to.... celý text

Nevítaní 2014, Sophie Jordan

Celou knihou se nese mrazivá myšlenka nespravedlnosti a předpojatosti a samotnou mě překvapilo, jak moc mě to vtáhlo. V mnohém tenhle svět připomíná nacistické smýšlení, kde se z dotyčného najednou stal odpad společnosti a namalovali mu v podstatě terč na záda, kvůli něčemu, co nemohl ovlivnit. Při představě, že by se tohle mohlo stát, se musí člověk oklepat. Že by na mě najednou ze dne na den všichni zírali, jako na potencionální vraždící monstrum a odvrhli mě, kvůli nějakému genu. Kniha hodně řeší, co takový Nositelé mohou způsobit společnosti, ale už se tu vůbec neřeší, co společnost může udělat Nositelům. V podstatě stačí ukázat prstem a obvinit takového člověka z čehokoliv, ať už právem nebo ne. Protože kdo by věřil potencionálnímu vrahovi, který vlastně nemá práva na nic? Obyčejnou facku může někomu vrazit v afektu kdokoliv a nedělá to z něj vraždícího psychopata. Ale ne v případě Nositele. Docela by mě zajímalo, jak přísně se v takovém světě nahlíží na zločince, který žádný takový gen nemá. Nebo se s tímhle vůbec neoperuje a tvrdí se, že ho mají všichni zločinci? Po celou dobu čtení jsem nad tímhle přemýšlela. Jak moc to dokáže člověku zničit život. Sama Devy je toho důkazem, té to sebralo vlastně všechno. Takový Sean se s tím dokázal poprat líp. Oba mi dost seděli a stejně tak i vedlejší postavy. Hodně se mi líbilo i prokládání děje zprávami ze světa nebo krátké hovory. A část v táboře mě bavila o něco víc než ta předchozí. Celkově jsem se bavila, celá ta myšlenka je zajímavá a vcelku dobře zpracovaná. Jsem zvědavá na další díl.... celý text

Bez šance 2020, Neal Shusterman

Stejně jako Smrtka má i tohle neotřelý a zajímavý námět. Ale tady mi nesedělo mnohem víc věcí než u Smrtky. Je to čtivé, o tom žádná a téma jako takové je mrazivé a k zamyšlení. Ale logicky mi tam pořád některé věci unikaly. Například, proč se na rozpojení posílali jen děti od třinácti let a nikdo z dospělých? Přeci jen, když někdo okolo čtyřicítky bude potřebovat nějaký "kus" asi ne vše z puberťáka bude docela odpovídat. Třeba ruka nebo plíce. A že by s tím rodiče byli tak v pohodě nebo dokonce dítě odmala připravovali na dobrovolnou smrt a brali to jako něco ušlechtilého, jako u Lva? Chápu v dobách minulých, kdy lidi slepě věřili, že taková oběť přinese třeba úrodu ale ne dnes\ v budoucnu. Ještě nějak "chápu" že se takhle systém zbavoval dětí v domovech, jako byla Risa. Ty neměl kdo bránit a hájit. Ale že by rodiče tohle s klidem schvalovali a posílali vlastní děti na smrt, protože byly trošku problémové nebo se podle nich neměly už v čem zlepšovat? Zrovna v pubertě, kdy se člověk mění nejvíc? Docela by mě zajímalo hlubší vysvětlení, než jaké podal Admirál, protože nevidím logické odůvodnění takového výběru. Další věc mi přišla nedotažená a to bylo čápání. Bylo společensky zažité nechat dítě na prahu něčího domu nebo ho dokonce někde odhodit, ale bylo nezákonné takového nalezence odmítnout. Kdo vymyslel tak absurdní zákon? Proč se neregulovala porodnost místo téhle celé šarády? Ne, raději někdo nabádá puberťačku, aby otěhotněla a vyhnula se tak na chvíli rozpojení. Super řešení, vážně. Tyhle věci mi zkrátka přišly dost nelogické. Connor mi taky přišel jako málo problémový hajzlík, aby ho rodiče šoupli na cestu smrti, ale z celé trojice mi byl nejsympatičtější. V příběhu mě pak zarážela celá ta série náhod. To mi zkrátka děj lehce narušovalo. Ale i tak si další díl nejspíš přečtu, zajímá mě, co autor v tomhle světě vymyslí dál.... celý text

Inkarceron 2011, Catherine Fisher

Měla jsem docela problém se začíst a ještě větší problém byl si některé věci představit. Hlavně pak vězení a jeho obecnou funkčnost. Přišlo mi to jako moc veliký miš maš, nedotažené a spousta věcí mi připadala, že je tam prostě tak, protože se to hodí autorce do krámu, ale logicky to nesedělo. Četla jsem to na můj vkus moc dlouho a taky se to dějově docela táhlo. A ani jedna z postav mě nějak nezaujala. Ten nápad, jako takový, je dobrý, ale když si nejsem schopná v hlavě všechno představit (a že mám jinak rozsáhlou představivost) tak mi příběh pak nesedí. Kdyby to bylo lépe popsané, tak bych takový problém neměla a možná by mě to i bavilo, ale tady ty popisky zkrátka nebyly vůbec dotažené.... celý text

Easy? 2013, Tammara Webber

Nechala jsem se zlákat vysokým hodnocením, ale za mě je to teda dost průměrné. Už jsem v tomhle žánru četla poutavější knížky s hlubším dějem. Autorka sice píše relativně dobře, ale místy mi to přišlo celé takové umělé, charaktery málo propracované a některé postavy si byly docela dost podobné. Štvala mě Erin, která byla klasická husička honící se akorát za kluky a která snad nedokáže pět minut mluvit bez neustálých pubertálních narážek. Lucas byl zase takový nemastný neslaný, i když se ho autorka snažila vylíčit jako vymírající druh dokonalého kluka. Hlavní hrdinka se nejdřív tváří jako traumatizovaná, pak si klidně běhá po pařbách a za kluky. Moc jsem její chování většinu knihy nechápala. Snaží se to nějak řešit hluboké téma, ale je to těžce nedotažené a velmi předvídatelné. Nečekala jsem nějakou vrcholovou literaturu, ne od takové obálky a takového žánru, ale z hodnocení bych teda čekala něco víc než naprosto průměrný románek s malým dramatem na pozadí.... celý text

Arcižár 2021, Eoin Colfer

Neměla jsem kdo ví jaká očekávání a docela mě to bavilo. I když začátek, kde byl Vern popisovaný jako znuděný drak, žijící v bažině, co do sebe lije vodku po litech a miluje Flashdance, mě bavil víc než následný vývoj děje. Místy jsem docela zapomínala, že jde o draka a vnímala ho víc jako člověka než se někdo nezmínil, že jde vlastně o přerostlou ještěrku. Hook jako záporák taky nic moc, prostě buranský křivák a zkorumpovaný polda, žádný veliký myslitel a důstojný protivník. A trošku mi vadily ty vedlejší úvahy postav, hlavně pak Hooka. Ale když to vezmu kolem a kolem a že jsem od toho vlastně nic nečekala, jen nějakou oddechovku, tak mě to docela bavilo. Dobře se to četlo, místy to bylo i docela vtipné a sarkastické a děj vcelku rychle plyne. Prostě taková nenáročná fajn četba.... celý text

Kateřina Aragonská: Pravá královna 2016, Alison Weir

Další skvělý historický román z pera Alison. O manželkách Jindřicha osmého čtu na přeskáčku a Kateřinu jsem měla až skoro jako poslední. Ze všech jeho manželek mi jí ale vždy bylo nejvíc líto. Bylo jí vše upřeno, byla zavrhnutá a až do své smrti se jen musela tahat a dohadovat o svém postavení. Zkrátka k ní osud a její manžel nebyli vůbec fér. Přeci jen, další popravené manželky nebyly tak docela čestné (Anna určitě ne a Howardová byla bohužel naivní a nevěrná a to se neodpouštělo) a ty další rozhodně dožily lépe než Kateřina. Kvůli posedlosti Jindřicha mít mužského dědice a jeho přelétavosti se musela srovnat s poměrně dosti záležitostmi, které jí rozhodně nikdo nemůže závidět. U téhle knihy jsem dost ocenila, že se rovnou skočilo k její cestě do Anglie a nezabývala se jejím dětstvím. Ne že by to v ostatních knihách nebylo často zajímavé, ale taky to bývalo tak trošku zbytečné a zdlouhavé. Tady jsem vážně ocenila, že se skočilo rovnou k jejímu prvnímu manželství. Kateřina samotná byla popsaná dobře a sympaticky. Jaký byl Jindřich, to všichni víme a být jeho manželkou, hlavně s postupem let, určitě nebylo snadné. Možná bych jen pochybovala o tom, že byla Kateřina opravdu tak čestná a nikdy nikomu nepřála nic špatného, zvlášť po sebrání titulu. A je pravda, že část po jejím sesazení z role královny se docela táhla a víceméně se toho moc nedělo. Ale jinak opět skvělá kniha a pohled do života jedné z královen.... celý text

V lesku koruny 2020, Kamil Rodan

Vzala jsem to trošku opačně a sáhla až po třetí knize. Ale rozhodně to ničemu nevadí. Životy všech žen byly skvěle popsané. Některé jsem už znala z dřívějška, jin osudy pro mě byly novinkou a to rozhodně zajímavou. Určitě si přečtu i další dvě knihy.... celý text

Nevlastní sestra 2019, Jennifer Donnelly

Po knize jsem sáhla náhodou v knihovně, ale rozhodně mě překvapila. Vyprávět příběh z pohledu jedné ze sester je rozhodně zajímavé a dá se tam toho vymyslet dost a kniha je toho důkazem. Isabelle mi byla docela sympatická, byla chytrá a vynalézavá. Tak trošku hádává a bojovná. A to mi možná trošku u ní i její sestry nesedělo. Přeci jen jsou napříč snad všemi verzemi popisované jako nehezké, zákeřné a hloupé sestry. Ale tady jsou popisované jako mimořádně schopné a inteligentní, Tavy je v podstatě vědec a génius. (Možná až to sekání prstů a pat. Tahle hloupá ctižádost je těm postavám asi až moc vlastní) Že by takové zůstaly na ocet jen proto že to nebyly oslnivé krásky? Nějak mi to nesedělo. Ale asi mám prostě tu vidinu dvou hlupaček a zlé macechy moc zažitou. Taky mi chvilku trvalo se zorientovat nad časovou osou. Je to protkané fantasy záležitostmi, ale zároveň se to tváří jako nějaká alternativa Francie v osmnáctém století. Nebyla jsem si jistá, jestli se mi to líbilo. Možná by bylo lepší, kdyby se to prostě odehrávalo v nějakém neznámém fantasy světě. Zhruba v půlce mi taky přišlo, že se děj lehce vleče a moje nadšení ze začátku opadlo. Ale pak to zase nabralo nějaké tempo. Vcelku vzato je to originálně pojato, dobře napsáno a hezky se to četlo. Líbila se mi tam ta myšlenka sudiček a map života. A hlavně mi tady vyhovuje uzavřená linka a že nemusím číst další čtyři díly, abych se dozvěděla, jak vše dopadne.... celý text

Hra s ohněm 2021, L. J. Shen

Knížku jsem objevila ve čtečce a vůbec si nepamatuju, že bych ji kdy stahovala nebo o ní četla :D Ale pustila jsem se do ní při jednom nudném večeru. Jako oddechovka super. Líbil se mi autorčin styl i relativně vtipná přirovnání. Knížka se čte vcelku sama. Grace mi jako postava seděla. West už tolik ne. Tedy, líbilo se mi jeho neustálé popichování s Grace, ale přišlo mi, že se autorka nemůže u téhle postavy rozhodnout, jaká bude. Jednou je tam za šikanátora, pak za hvězdu školy, chvilku za slušňáka a chvilku za hajzla. Takže mi přišlo, že se polovinu knihy akorát přetvařuje. A moc mi nesedly sexuální scény. Ty mi místy přišly vyloženě směšné, bohužel. Já vím, že angličtina není kdo ví jak bohatá, ale čeština má rozmanitou slovní zásobu. Proto mě nadužívání slov šoustat a číča po chvíli docela otravovalo. Konec jsem docela čekala, u takových knih je to snad jasné už od začátku. Ale i tak to byla fajn četba, v tomhle žánru rozhodně ta z lepších. Taková Krásná katastrofa, která tu byla několikrát zmíněná, mi oproti tomuhle přišla naprosto příšerná...no katastrofa. Tohle bylo fajn.... celý text

Ďáblova bible 2010, Richard Dübell

Knížka mě zaujala na pohled v knihovně a anotace taky nezněla špatně. Ale bohužel. Vůbec mě to nechytilo a nebavilo, začala jsem přeskakovat. Přišlo mi to zbytečně zdlouhavé a takové nijaké. Podle popisku jsem čekala nějaké pátrání po knize a že se to bude trošku kolem ní víc motat, ale místo toho se tam motala hromada postav, nepochopila jsem lokace od Španělska po Prahu a často ani chování postav, protože mi přišlo nelogické. Začátek mě bavil, ale pak to sklouzlo do nudného miš maše, který mě těžce uspával.... celý text

Neviditelná knihovna 2017, Genevieve Cogman

Když mě kniha nechytí během prvních sto stran, tak vím, že se to už nestane. Mohlo to mít potenciál, ale přišel mi nevyužitý. Dost asi dělalo málo uvedení do světa Knihovníků v začátku, což mě trošku otravovalo. A taky mi nějak nesedl překlad (nebo to byl prostě jen autorčin styl?). Některé věty jsem musela číst dvakrát, aby mi dávaly smysl. Irene je sice dospělá, ne naivní a ani hloupá a Kai má taky něco do sebe, ale stejně mě ten příběh vůbec nebavil. A taky jsem marně hledala ten humor, o kterém se píše na zadní straně knihy. Asi jde o druh vtipů, které přijdou vtipné jen jeho autorovi, ale já tam nic moc temperamentního a vtipného teda nenašla. Do Doctora Who nebo snad Harryho Pottera to má teda taky hodně daleko. A možná právě tyhle dezinformační pochvaly mě na knihu nalákaly. Škoda.... celý text

Voda pro slony 2008, Sara Gruen

Filmovou adaptaci jsem viděla jako první a tak mě zajímala i předloha. Kniha se mi dobře četla, je čtivá a téma a prostředí cirkusu je taky docela zajímavé. Příběh sám o sobě je vcelku smutný, ale dokáže vtáhnout.... celý text

Metresy - Tajemná moc žen 2007, Yury Wintenberg

Podobných knížek už jsem přečetla několik, ale tahle mě kdo ví proč nezaujala tolik, jako jiné na tohle téma. Ale pořád je to taková dobrá historická jednohubka.

Řbitov zviřátek 1994, Stephen King

Od Kinga už jsem pár knih přečetla a od téhle slavné a vychvalované jsem teda čekala víc. Vím, že rád některé věci ze široka okecává (u IT jsem místy docela trpěla, jindy se bavila), ale tady jsem si to vůbec neužívala. Spousta, dle mě zbytečných, popisků a hovorů a velice pomalý nástup nějaké té děsivější části děje. Už od události s kocourem jsem na to čekala a přišlo to až ke konci. Z údajně jeho nejděsivější knihy mě nějak lehce zamrazilo až na poslední straně. Za mě to byl tedy spíš průměr.... celý text

Milenec lady Chatterleyové 2008, David Herbert Lawrence

Dočíst tuhle knihu mi trvalo strašně dlouho, neustále jsem ji odkládala a vracela se k ní, protože mě už od začátku nebyla schopná chytit. Na to jak je to slavná kniha a ve své době budila kontroverzi, tak mi to nepřišlo jako nic moc. Snad možná ty erotické scény, které prostě byly vulgárně, ale na můj vkus taky dost primitivně napsané. Ničím jiným to zajímavé není. Hrdinka v podstatě jednoho nudného chlapa vyměnila za druhého kvůli špásu a znuděnosti, až z toho byla hora citů, které jsem ale ani jednomu z nich nevěřila. Navíc mi hlavní hrdinka byla už od začátku vcelku nesympatická.... celý text

Volání vlka 2020, Anthony Ryan

Měla jsem docela problém se začíst a místy mi děj přišel lehce chaotický. Neustále popisy bitev a taktik mě nudily, byly zdlouhavé. A hlavně mě iritovala ta spousta hlavních postav, které tam byly opravdu spíš jen do počtu. Vélin mě bavil, ale ta omáčka kolem mi přišla taková prostá a místy skoro o ničem. Autor píše čtivě, ale stejně jsem se občas přistihla, že čtu slova, ale ten děj mě vůbec netáhne a není schopný mě udržet. Takže takový průměr 2,5 který mě nijak neohromil a další díl si asi nepřečtu, protože mě vlastně nezajímá.... celý text