Thalin přečtené 602

Katova dcera 2011, Oliver Pötzsch

U knihy mě překvapila hlavně čtivost. I když mi místy něco nesedělo, pořád jsem u toho seděla a četla dál. Postavy mi přišly taky vcelku sympatické, hlavně pak samotný kat Jakob, ten mě bavil nejvíc. Celý příběh je zajímavý souběh nespravedlnosti, pověrčivosti a těžkého života té doby. Stačilo prostě ukázat prstem, zařvat dáběl nebo čarodějnice a už to jelo. Ale líbilo se mi, že i tak si některé postavy uchovaly rozum a třeba rozporovaly soudcům jejich verdikty. Co mě ale trošku zklamalo, bylo finální rozuzlení. Čekala jsem teda něco víc, ale tolik lidí umřelo vlastně kvůli hlouposti a náhodám. Ale jinak je to příjemná četba, dobře napsaná, místy i nějaký fór. Jen mi přijde, že i přes název knihy, se tam katova dcera Magdalena neangažovala tolik, abych ji označila za hlavní postavu. Ale to už je spíš takový detail.... celý text

Na půl cesty do hrobu 2012, Jeaniene Frost

Podle hodnocení jsem měla taky trošku jiná očekávání. Asi lepší zpracování, řekla bych. Nebylo to napsané špatně, ale neviděla jsem v tom nic moc jiného než v jiných novelách o upírech psaných z pohledu hlavní hrdinky. Bonese jsem si představovala jinak. Trošku vážněji asi. Cat mi seděla mnohem víc. Bones, i přes to, že byl už nějaké to století starý, se mentálně zasekl tak na dvaceti. Někdy řekl naprosto uvědomělou větu, která seděla na starého, zamyšleného upíra a o dvě věty dál to úplně setřel pubertální sexuální poznámkou. A ty bohužel převažovaly. A z neustálého "zlato, kotě, koťátko, drahoušku..." jsem po chvíli taky rostla. Jednou na stránku by stačilo, netřeba to tam cpát pokaždé, když na Cat promluví. Od prohloubení jejich vztahu mi to najednou přišlo uspěchané, Bones se několikrát projevil jako žárlivý agresivní blb, který se tak ale samozřejmě choval z lásky. Jak jinak. Spád jejich vztahu mi prostě neseděl. Souhlasím s tím, že rodina Cat tam byla jen jako naprosto zbytečná a místy i rušivá výplň, obešlo by se to bez nich. Od začátku bylo jasné, že půjde hlavně o romanci ústřední dvojice, to určitě čekal každý. Ale že až tak na úkor děj bych nečekala. Ale z druhé strany, dobře se to četlo, objevilo se tam pár dobrých hlášek a hlavní hrdinka je sympatická.( i když místy zbytečně nerudná a upjatá) Ale zároveň si myslím, jak už tu taky padlo, že ti dva jsou dost nevyrovnaný pár. Ale druhý díl si ze zvědavosti určitě přečtu, pořád je to taková fajn oddychovka, která neurazí a vcelku zabaví.... celý text

Železný král 2012, Julie Kagawa

Nemůžu autorce upřít, že se jí povedlo spojit mnoho fantasy a pohádkových prvků. Ale možná právě to mi na knize úplně nesedlo. Začátek je takový pozvolný, ale jakmile se Meghan dostane do říše víl, tak se na každé stránce objeví spousta mytologických a pohádkových postav, až mi přišlo, že se tam autorka snaží narvat snad vše, co se někdy vyskytlo v nějaké báji nebo pohádce. Když už jsem si říkala, že chybí jen Faun, tak se tam za pár stran ukázal taky. Jako jiným mi neušla ta podobnost s jinými příběhy(Alenka v říši divů, Narnie, Petr Pan...). Na můj vkus to v tomhle směru bylo zkrátka přeplácané. Meghan mi přišla místy naivní, až hloupá. Kdyby ji neustále někdo nezachraňoval, tak je totálně nahraná. Její charakter nebyl moc propracovaný. I postavy které se objevily pomalu v půlce, měly lepší osobnost. "Romance" s princem jako by se taky vzala odnikud a nesedla mi. Ale jinak to bylo čtivé, autorka se aspoň snažila pohádkovým postavám opravdu dát vlastnosti, které mít mají a pořád se tam něco dělo. Ale jestli si přečtu další díl nevím. Asi mi taky stačil první.... celý text

Ano, můj pane 2021, František Niedl

Kniha je psaná čtivým stylem, ale dějově si mě to nedokázalo udržet. Přišlo mi, že se buď nic moc neděje a nebo hlavnímu hrdinovi všechno až moc snadno hraje do karet. Zkrátka to nemělo moc akce a dočítala jsem to spíš ze zvyku.... celý text

Čajová růže 2004, Jennifer Donnelly

Musím říct, že mě kniha ze začátku zrovna nechytla. Prvních víc jak sto stran se docela táhlo. Kniha čtenáři představí několik postav a jejich život, ale dějově se to moc neposouvá. Ale pak to chytne trošku lepší tempo a mě se to i mnohem lépe četlo. Líbilo se mi vyobrazení Londýna a následně New Yorku té doby, to se autorce povedlo. Rozhodně z toho jde cítit celá ta tíživost tehdejší doby, hlavně pak život lidí v chudších čtvrtích. Co mi moc nesedlo byla přemíra postav, bez některých by se to určitě obešlo a taky celá záležitost kolem Rozparovače. Ale jinak hodnotím kladně, i přes pár hluchých míst.... celý text

Všemi dary obdarovaná 2016, M.R. Carey (p)

Na začátku jsem byla lehce zmatená z celého dění, za jakým účelem jsou děti "chovány" takhle a jak celý svět funguje a trošku se mi to táhlo, jak se toho moc nedělo. Ale jakmile skupina opustila základnu, tak už se mi to celé četlo mnohem lépe a opravdu mě to bavilo. Jen mi trošku vadil styl, kterým byla kniha uspořádaná. Některé kapitoly měly jednu stránku a střídaly se pohledy a tím pádem i styl psaní podle dané postavy. U některých spisovný, u některých nespisovný a to mi trošku nesedlo, přišlo mi to lehce rušivé. Ale jinak mě kniha opravdu bavila, nákaza a vše kolem mi přišlo docela propracované a postavy byly uvěřitelné. Jen ten lehce otevřený konec mě trošku překvapil a úplně mi nesedl.... celý text

Zlatá klec 2019, Vic James

Zaujala mě v knihovně anotace a obálka, ale příběh sám o sobě bohužel není zajímavý ani trošku. Ta kombinace rádoby fantasy a situace se Sílou a Mocnými, tu vůbec nejde dohromady s dystopií. Či co to má být, protože kromě pár nadřazených a jednoho táboru nám to z toho světa kniha moc neukáže. O Síle se čtenář taky dozví prd, jen že ji Mocní mají. Postavy nemají žádnou hloubku, skoro nikam se neposouvají a oblíbit si někoho jde jen dost těžko, protože je tam těch postav zbytečně moc a tak se příběh nemůže rovnoměrně věnovat všem. Je to strašně nedotažené, autorka si vymyslela svět, který se vůbec neobtěžuje čtenáři pořádně nastínit, až na pár detailů. Není to zkrátka vůbec propracované, ani na rovině fantasy ani na rovině dystopie. Ono to není špatně napsané, co se týká stylu vyprávění (až na ty skoky v čase), přečtené jsem to měla vcuku letu, ale příběh sám o sobě a jeho aktéři je tak nezajímavý, že to ve mě po přečtení nezanechalo žádný dojem a ani chuť číst další pokračování. Nějaká akce se vlastně odehraje až na konci, nejspíš aby to čtenáře nalákalo na další díl, ale u mě se tak nestane, vůbec mě to nechytilo. Většinu času je to prostě jen nuda, jakási letmá rádoby romance a spousta zbytečných linek a postav. (To se Psem jsem nepochopila jen já nebo to prostě byla zbytečná kravina?) Jediný, kdo mě trošku zaujal byl Gavar, který byl sice zmetek, ale aspoň měl nějaký náznak osobnosti (opět škoda, že se autorka neobtěžovala nijak rozvinout jeho charakter, úmysly, minulost jeho vztahu s matkou Libby, či cokoliv jiného). O ostatních postavách nemůžu totiž říct skoro nic. Zkrátka nezajímavý průměr, na který si za týden asi ani nevzpomenu.... celý text

Skrytá těla 2016, Caroline Kepnes

První díl mě kdo ví jak neuchvátil, ale docela dobře se to četlo a taky jsem viděla seriál a tak mě zajímala knižní podoba. A i proto jsem se pustila do druhého dílu. Tenhle díl mi ale vůbec nesedl. Přišlo mi to psané úplně jinak. Joe je tu ještě větší analytik a kritik, který v duchu škatulkuje každého podle pár slov nebo gest. Dělal to i v jedničce, ale tady se to akorát víc stupňuje. Navíc je pokrytecký a povýšený a každého, kdo není dle jeho gusta (takže jako on) ihned tituluje nadávkami. Asi aby je shodil, ale jen to víc shazuje sebe a ukazuje to víc na jeho snobismus a dost mi tím nadáváním lezl na nervy. Obecně je tu dost vulgární a mě se to nelíbilo. Joe je sice psychopat, ale rozhodně ne sympatický a charismatický, jak by člověk čekal. Seriálový Joe mi zkrátka nepřišel jako takový vůl. Ostatní postavy jsou ploché, nudné a někdy až otravné. Nebavilo mě to, místy mě děj nudil a jindy zase štval. Joe tu vraždí pomalu ze sportu a až absurdně mu to prochází. Dobře se to čte, to je vcelku pozitivní, ale jinak mě tenhle díl dost zklamal.... celý text

Vídeňské nokturno 2015, Vivien Shotwell

Kniha je sice napsaná čtivě a po jazykové stránce taky nemám co vytknout, ale příběhově mě tolik neoslovila. Anna mi nebyla moc sympatická, přišla mi trošku hloupoučká a lehce naivní. Prostě holka do větru, která není kdo ví jak zajímavá, až na její pěvecký talent. Její osobnost mi zkrátka moc neseděla. A její milostné eskapády mě poměrně nudily. Mozart tam alespoň vnášel něco víc, ale jinak to pro mě nemělo takovou hloubku, jakou jsem očekávala.... celý text

Nekromant Johannes Cabal 2012, Jonathan L. Howard

Začátek mě opravdu bavil a lehce se mi kniha četla. Ale pak to pro mě dějově ztratilo tempo a místy jsem se docela nudila. Ze začátku mě u toho asi nejvíc držel humor, třeba ta část v pekle a jak se Cabal dohaduje s Luciferem byla skvělá. Ale jak potom putuje s karnevalem, tak humor ubyde a děj se trošku táhne.... celý text

Pohlceni temnotou 2012, Alexandra Ivy

Tenhle díl mě bavil asi nejméně a pamatuju, že když jsem ho četla před lety prvně, tak mě taky kdo ví jak neohromil. Ale zase mě baví, jak se to postupně propojuje.

Za hranicí temnoty 2011, Alexandra Ivy

Salvatorova osobnost mě tu docela bavila, ale o jeho vyvolené už se to tolik říct nedalo. Pořád je to ale dostatečně čtivé a na nudné večery jak dělané.

Rozbouřená temnota 2011, Alexandra Ivy

Zhruba tady to pro mě začalo ztrácet tempo a četla jsem to spíš proto, abych nenechala rozečtenou sérii, ale líbilo se mi to méně než předchozí díly.

Odhalená temnota 2010, Alexandra Ivy

Nebýt toho čtivého způsobu psaní, tak to člověk dávno odloží, protože se autorka začíná dost opakovat. Vzorec chování postav je podobný, místy i jejich charakter a vývoj vztahu. Ale svůj účel to plní, člověk u toho vypne.... celý text

Chuť temnoty 2010, Alexandra Ivy

Sice se do toho tady motají i vlkodlaci, ale velikou změnu to nezajistilo. Je to pořád taková jednodušší upíří-vlkodlačí literatura s pár sexuálními nebo naopak přeslazenými a hlavně předvídatelnými scénami a pár klišé patřících k tomuhle žánru. Ale na zabití času stačí a po letech jsem si ty knihy klidně připomněla.... celý text

V objetí temnoty 2010, Alexandra Ivy

Je to čtivé, jednoduché a předvídatelné. A i přes to jsem v osmnácti knihy od téhle autorky hltala. Po třinácti letech tam vidím ty stejné chyby a tu předvídatelnost a klišé, ale i po letech chápu, proč mě to tehdy chytlo. Je to takové odpočinkové průměrné čtení, nesnaží se to tvářit jako něco víc a to od takové knížky člověk přesně čeká.... celý text

Zrození temnoty 2011, Alexandra Ivy

Tohle je pro mě taková nostalgie, protože to byla jedna z prvních upířích knížek, kterou jsem přečetla. Už tehdy mi to připadalo místy šablonovité a stereotypní (všichni upíři jsou chladně sexy, hrozně si nárokují svou vyvolenou atd) ale stejně mě to bavilo. Je to klasický, jednoduchý příběh z upířího světa, kdy už od začátku přesně ví, jak to dopadne a co se mezi hlavními hrdiny nejspíš odehraje. To vše za doprovodu tuny klišé. Nějakou hodnotnou literaturu od toho asi nikdo nečeká, jde o takovou prostinkou sexuální jednohubku.... celý text

Kleopatra: Vládkyně a milenka 2003, Joachim Brambach

Co se informací týká, tak je kniha obsáhlá. Ale četla jsem ji proto, abych se něco dalšího dozvěděla o Kleopatře a to kniha bohužel moc neplní. Víc se toho čtenář dozví o jejím okolí a mužích, kteří jí prošli životem než o ní samotné.... celý text

Poslední aristokratka 2012, Evžen Boček

Deníková forma mě obvykle moc nebaví, hlavně kvůli absenci dialogů a proto jsem se knize dlouho vyhýbala a viděla jen film. Ale kniha je docela svižně a vtipně napsaná. I když některé situace se mi líbily více ve filmu, pořád knížku hodnotím dost kladně. Už jen proto, že z těch českých mě chytla jako málo která.... celý text

Láska a přátelství a jiné prózy 2009, Jane Austen

Tahle kniha mě zaujala o něco víc než třeba Lady Susan. Ale pořád mi ta forma moc nesedla, i když tady to bylo aspoň místy protkané ironií, která je tam vcelku dobře zasazená. I když finální dvě povídky, kde je jedna rozkouskovaná do kapitol třeba o jedné větě a druhá je sotva na stránku, mě opravdu neoslovily. Neměly čím.... celý text