Thalin přečtené 602

Srdcem proti zdi 2022, Mariana Zapata

Na knihu jsem narazila v knihovně a došlo mi, že na mě tady pořád vyskakovala a má docela vysoké hodnocení. Jako první mě zaujala tloušťka, protože tolik stran bych u podobné literatury nečekala. No, nemůžu říct, že by to bylo nějaké veliké plus. Děj se totiž docela táhne a kdyby ubylo 200 stran, tak to knize spíš jen prospěje. Ale v komentářích jsem si i u jiných knih autorky všimla, že je u ní nejspíš běžné, že se 400 stran nic neděje a posledních pár stran je neuvěřitelně rychlé vyústění vztahu, který do té doby ale takřka neexistoval. Což není nic pro mě a taky nezní reálně. Co se týká ústřední dvojice, tak mi nejdřív Vanessa byla docela sympatická, i když mi ze začátku přišel styl psaní spíš pubertální a její myšlení místy zrovna tak. Za to Aiden mi přišel, s prominutím, jako úplný kretén. Být samotář a být nevychovaný ignorant jsou dvě rozdílné věci. A Aiden byl to druhé. Když po nějakých sto stranách začal mluvit i v delších větách, tak jsem jen přemýšlela, zda nemá nějakou diagnózu, protože i někteří autisti mají lepší komunikační schopnosti než on. Fotbalisti jsou ve státech docela veliké hvězdy, neumím si moc představit, že někdo s jeho popularitou sotva promluví a když už, tak působí jako někdo, kdo potkal jinou lidskou bytost poprvé včera. Vše je mu jedno, holky ho nezajímají, koníčky ani kamarády nemá, neprojevuje žádné emoce. Takový robot pomalu a to mi nepřišlo moc uvěřitelné. S tou žádostí u mě přišlo veliké zklamání. Četla jsem totiž jen zdejší anotaci, kde o tom není ani slovo. Jinak bych si možná knihu vůbec nepůjčila, protože tyhle náměty jsou všechny na jedno brdo. Hned jsem tušila, jakým směrem se to bude ubírat a nespletla jsem se. Četlo se mi to sice docela dobře, ale pořád to bylo zdlouhavé a autorka se místy dost opakovala. Opravdu není potřeba neustále zmiňovat, jak je Aiden obří hora svalů. Myslím, že už tak po pátém popisku to došlo i nejhloupějšímu čtenáři. To jak Vanessa neustále v duchu počítala mi taky dost lezlo na nervy, protože minimálně v začátku to bylo v každé kapitole několikrát. A navíc mi přišlo, že postupně přichází Van o body IQ raketovým tempem a Aidenovi jsem jeho chování vůbec nevěřila. Štvalo mě i její neustálé pubertální juchání nad každým jeho pohledem a objetím. Taky mě zarazily některé logické díry (stejně jako Barbaru182 mě hned napadlo, kdo kolem něj skákal celou tu dobu, kdy byla Van pryč). Příběh mi zkrátka tolik nesedl, kvůli chování hlavních postav. Aiden mi byl nesympatický po celou knihu. Jako odpočinková literatura by to ušlo, být to kratší, ale žádný zázrak v tom nevidím a autorku nepovažuju za nějakou umělkyni, jak ji tu někteří vychvalují. Zvládá čtivý styl, ale tohle je jinak dost průměrné čtení a v tom žánru to není vůbec nic originálního.... celý text

Habsburkové 2001, Brigitte Hamann

Velice zajímavá a obsáhlá kniha-encyklopedie. Jediné, co mi trošku vadilo, ale to samozřejmě není vina autorů ale historie jako takové, ta veliká spousta stejných jmen. Bohužel, tehdy se jména hodně dědila po (pra)rodičích a když čtete o osmé Eleanor nebo šestém Františkovi, tak už se ty informace o nich občas slévají dohromady. Ale jinak jsem se dozvěděla spoustu věcí a narazila na mnoho členů tohoto rodu, o kterých jsem dřív nikdy nečetla.... celý text

Tmavé stěny Willardu 2016, Ellen Marie Wiseman

Při čtení téhle knihy na čtenáře doslova řve ta hrozná nespravedlnost a neuvěřitelné lidské chování. Kolikrát jsem si v hlavě říkala, jak sakra tohle někdo může dovolit? Linka Clary pro mě byla mnohem silnější, ale asi taky proto, že byla zkrátka drastičtější a víc člověka pohltila. Izzy byl takový spojovatel s přítomností. I když to taky neměla snadné, tak osud Clary zkrátka člověka bral za srdce víc. Trošku mě tam rozčilovaly ty pubertální rozbroje, jak vystřižené z amerického filmu ze střední školy, kde je vždy nějaká taková šikanátorka jako je Shannon, bez ohledu na její důvody. Ale naštěstí jich tam nebylo tolik a ke konci se to už soustředilo jen na hledání pravdy. Ten konec byl ale takový docela očekávatelný, doufala jsem v nějaký další zvrat.... celý text

Polibek bez duše 2022, Jennifer L. Armentrout

Nápad je to sice dobrý, ale zapadá to mezi klasické YA spíše pro mladší ročníky. Hlavně kvůli tomu, že celá ta záležitost okolo strážců a démonů, která by mohla být hodně zajímavá, je docela upozaděná neustálým pěním ód na to, jak je hlavní protagonista sexy. Od autorky jsem četla jen dvě jiné knihy, ale tam to bylo taky víceméně hlavním předmětem knihy. Takže nic moc originálního a je to pořád dokola. Místy to navíc bylo zmatené a začátek měl poměrně pomalý rozjezd. Zkrátka takový průměr, nenadchne ani neurazí.... celý text

Levá ruka boží 2010, Paul Hoffman

Ze začátku mě to docela bavilo, i když jsem měla lehce zmatek v celé té náboženské problematice. Což normálně není téma, které by mě nějak bavilo, ale tady mi to tolik nevadilo a přišlo mi to celkem zajímavé. Některé pasáže mi ale přišly zbytečně zdlouhavé. Taky mi přišlo, že na začátku Cale působil jako malý hloupý kluk, ale stačilo mu chvíli a vyloupl s z něj pomalu velitel, což mi moc nesedělo. Ostatní postavy mi občas přišly zajímavější, ale neměli tolik prostoru se projevit. Ke konci jsem už četla spíš ze setrvačnosti a abych to dokončila, ale nenavnadilo mě to dost na další díl.... celý text

Stínové eso 2021, Amanda Foody

Zaujala mě obálka a docela i anotace, ale musím dát za pravdu tomu, co už tu padlo. Hrozně se to vleče a to bohužel už od začátku. Pořád jsem čekala na nějaký spád a rozjezd. Taky jsem trošku doufala, že se nějak víc vysvětlí to celé okolo talentů a pokrevních linií, ale tohle si člověk musel vesměs domyslet, protože to tam není víc rozvedené. Taky není moc přiblížený ten svět, v kterém se to odehrává. Chvilkama to popisky oblečení a prostředí připomíná něco inspirované viktoriánským stylem, pak kabarety let minulých, lehce i ten Ketterdam, ale pak se tam objevují auta a jiná technika, která to zase vyvrací. Takže jsem byla zmatená. Inspiraci Šesti vranami jsem tam moc necítila. Možná tak ty gangy, ale to je tak všechno, ty charaktery se tomu ani zdaleka nepřibližují. Taková Enne byla na začátku upjatá a lehce otravná, ale stačilo deset dní, aby z ní byla pomalu ostřílená drsňačka? Nešlo tomu prostě moc věřit a Levi mi přišel spíš jako průměrný drzý puberťák než nějaký vládce gangu a ulic. Kaze v něm nehledejte. Já dávám knihám šanci, i když mě nechytí hned, ale tady se vlastně čekalo skoro celou knihu na nějakou pořádnou akci. Necítila jsem z toho dostatečnou satisfakci a nejsem si jistá, jestli se pustím do dalšího dílu. Ale spíš ne. Byl to takový průměr, který neurazí, ale ani neohromí.... celý text

Tragédie v habsburském domě 2008, Sigrid-Maria Größing

Čtivá a určitě zajímavá kniha. O rod Habsburků se docela zajímám a něco už mám načteno, takže jsem nejednu informaci dávno věděla. I přesto jsem se dozvěděla něco nového a navíc mě to i bavilo. Víc od podobné knihy nechci.... celý text

Říkají mi Lars 2018, Daniel Gris

Neměla jsem kdo ví jaká očekávání, i když jsem si kvůli nápisu na obálce myslela, že se děj má odehrávat v Praze. Ne že by to něčemu vadilo. Je na tom hodně znát to, že je to psané pro chlapy. Testosteron z toho přímo prýští a Lars se snaží být drsný jako šmirgl papír. Od výběru alkoholu, až po výběr muziky, aby nám ani na minutku náhodou neušlo, že je to drsnej chlap a vlk samotář, co se s nikým nepáře, ale pořád je to férový týpek... trošku klišé a ubírá to tomu možnost vytvořit u něj nějaký hlubší charakter. Taky bych ubrala na té spoustě přirovnání. Jo, několik z nich mi přišlo fakt vtipných, ale místy to působilo trošku na sílu. Co se zápletky týká, tak nejde o žádnou strhující a kulervoucí detektivku. Jak to asi ve skutečnosti bude jsem věděla v momentně, kdy došlo na vydírání Solomona a tušení jsem měla už předtím. Lars byl v tomhle pomalejší. Ale sám nejednou zmínil, že se má kdo ví proč za chytřejšího než ve skutečnosti asi je. Zkrátka trošku předvídatelné, ale už o začátku knihy mi bylo jasné, že tohle nebude asi nějaká strhující detektivka, která čtenáři zamotá hlavu natřikrát. Takže příběhově je to za mě slabší. Ale jinak mě to překvapivě bavilo. Je to čtivé, místy docela vtipné a i když je tam mnoho mafiánských klasik a klišé, tak mi to čtení nijak nenarušovalo. Knížka navíc není nijak dlouhá, měla jsem ji přečtenou opravdu za chvilku. Další díl si přečtu, i když mám ráda uzavřenější konce než jaký jsme dostali tady. Třeba mě druhý díl překvapí víc.... celý text

Lásky trůnu habsburského 1992, Sigrid-Maria Größing

Velmi čtivě napsaná kniha plná informací. O některých párech jsem už v minulosti četla, ale pořád jsem se dozvěděla detaily, které jsem předtím nevěděla.

Géniové v rodě Habsburků 2013, Sigrid-Maria Größing

Asi jsem čekala něco trošičku jiného. Kniha je plná informací a zajímavých faktů, ale převážně z politického a panovnického hlediska. Myslela, že se kniha bude víc točit o schopnostech a znalostech panovníků i z jiných oblastí, až na pár zmínek o hudebních nebo pisatelských schopností. Taky se mi nečetla tak snadno, jako jiné knihy podobného rázu, které jsem o teď přečetla. Od autorky jsem četla jen jednu jinou knihu, ale ta mě bavila mnohanásobně víc.... celý text

Nevinná zrádkyně 2011, Alison Weir

Opět velmi čtivá a poutavá kniha, jak je ostatně u Weirové zvykem. Jana opravdu neměla lehký osud a už odmala byla jen něčí figurkou. Zejména svých rodičů, kteří nikterak nedbali na svou dceru, ale jen na postavení, které jim může zajistit. Jako bohužel mnoho rodičů v té době, protože dcery byly většinou jen nástrojem sňatkové politiky. Jana měla ale tu smůlu, že jí matka navíc dávala najevo své pohrdání. Ta ženská mi byla celou knihu tak nesympatická. To prostě není matka citem, ale pouze biologicky, protože se k ní nikdy mateřsky nechovala. Nucený sňatek a intriky, aby z ní udělali královnu, už byly jen třešnička hořkosti. Můžeme být jen rády, že žijeme v téhle době, kdy neplatí nic jako : "Povinnost manželky je ve všem se svému muži podrobit" kdy to navíc často vycházelo z úst žen, které neměly práva a ještě jim bylo vtloukáno do hlavy, že je to tak správně. Tohle všechno opět Alison popsala skvěle. Co mi ale bohužel na jejích knihách nikdy moc nesedí jsou popisy dětství hrdinek. Já zkrátka neberu, že se tříletá chová a mluví jako dospělá žena. Snad ani tehdy nebyla žádná holčička ve čtyřech letech tak uvědomělá, aby myslela na to, jak být jednou dobrou matkou a přemýšlela spíš jako dospělá žena. To mi moc nesedělo. Ale je to spíš takový detail, kterého jsem si u jejích knih všimla. A možná bych oželela pohled tolika postav, někdy mi to přišlo zbytečné. Jinak to byla další skvělá kniha, která přiblížila život a osud jedné z žen koruny. I když bohužel, opět, tragický a krátký.... celý text

Dcera kostí 2022, Andrea Stewart

Vlastně si nejsem úplně jistá, jestli se mi kniha líbila nebo ne. Nemůžu jí upřít originální téma a prostředí císařského paláce je taky svěží vítr. Ale hned v úvodu jsem narazila na nějaké to ale... Prvně, kniha se moc neobtěžuje s nějakým vysvětlováním. Vrhne čtenáře do děje a já ze začátku i přemýšlela, jestli čtu první díl, protože jsem měla pocit, že jsem něco přeskočila. Taky je tam na můj vkus už od začátku moc postav, skáče to od jedné k druhé a taky nejsou zrovna moc představené. A docela trvalo než se jejich linky nějak propojily. samotná Lin mě třeba tak nebavila, to Jovisova linka mi přišla zajímavější a taky Mefi je zkrátka roztomilý a je milé o něm číst. Bavila mě fakta ohledně konstruktů, ale dějově mě to zkrátka moc neohromilo. Sice to mělo potenciál, ale bavit mě to začalo až ke konci, což není moc dobré. Uvidím, jestli si někdy přečtu pokračování.... celý text

Habsburkové a jejich profese 2013, Gerhard Tötschinger

Moc mi nesedl styl, kterým byla kniha napsaná. Čekala jsem něco zajímavějšího ze života Habsburků a jejich profesí, kterým ostatně měla být kniha věnovaná. Ale spíš mi připomínala nudnou dějepisnou knihu, plnou dat a jmen (často navíc ne moc známých a nepodstatných), ale vyloženě okolností ohledně těch profesí se čtenář dozví docela málo. Zkrátka se to kolem tématu točilo poměrně málo a navíc mi to místy přišlo vcelku zmateně napsané. Zpětně si toho z knihy kvůli tomu moc nepamatuju.... celý text

Vlku zaslíbená 2022, Hannah Whitten

Námět není špatný, vlastně se mi líbil, zkrátka víc čarovná adaptace Karkulky, ale děj se na můj vkus docela táhl a měl dost hluchých míst. Navíc, Reda a Eammon se mi k sobě vůbec nehodili. A jak tu padlo, autorka má tendence se opakovat. Jakmile se jí nějaký výraz zalíbil, četli jste o něm co pár stran. Zkrátka trošku nuda, i když to ke konci nabralo určité tempo, ale táhlý prostředek to nezachránilo. Nevím, jestli si pak přečtu pokračování.... celý text

Běda ženám, kterým muži vládnou 2009, Felix Krumlowský (p)

Líbil se mi styl, jakým byly informace podány. Nebyl úplně klasický pro tenhle typ literatury, ale mě se líbil a četlo se mi to velmi dobře. Plus jsem se dozvěděla i něco nového.... celý text

Naslouchač 2016, Petra Stehlíková

Nechala jsem se unést hodnocením a knihu si přečetla taky. Respektive, ani jsem ji bohužel nedočetla celou. Hrozně mě totiž nudila. Ze začátku jsem si říkala, že je ten úvod do všeho asi nutný, aby se člověk neztrácel. Ale ne, klidně by se to bez toho obešlo. Děj se táhl, neustále se něco vysvětlovalo a Ilan byla prostě jen neznalé dítě, které se pořád na něco ptalo jako...no jako hloupé dítě. Možná kdyby byla hlavní postava starší, bylo by to zajímavější, ale takhle byla dětinsky otravná. Ty neustále popisky a vysvětlivky byly podle mě dost na úkor děje. Autorka si vymyslela sice spoustu hezkých názvů a kasty, ale nepřišlo mi to jako něco extra propracovaného. Víceméně jsem většinu času čekala, až se něco konečně stane. Kolem strany 200 jsem to prostě vzdala.... celý text

Včely 2015, Laline Paullo

Náměť knihy je rozhodně zajímavý a originální. Ale hodnocení mi taky přijde dost nadsazené, protože kromě originálního tématu a čtivosti, mě to nijak zvlášť neohromilo. Místy mě děj spíš nudil a občas jsem měla problém si to vizuálně představit, hlavně prostředí úlu, které bylo místy popsané trošku zvláštně. Taky mě zarazil popis chodeb, jako by snad šlo o obří haly, kam se v klidu nacpe i myš. Což je nesmysl. A i já si ze zoologie pamatuje trošku jiná fakta o včelách. Flora nebyla kdo ví jak výjimečná, i když tady to tak prezentováno bylo. Žádná z postav mě ale zrovna neoslovila a samotná Flora a její příběh mě vlastně ani nezajímala. Hlavně proto, že to bylo zbytečně roztahané. Na povídku dobrý, ale román bych z toho nedělala. Poselství bych v tom nehledala, i když je to určitě zajímavá kniha. Ale nic, co by mi na dlouho uvízlo v hlavě.... celý text

Synové Marie Terezie 2005, Friedrich Weissensteiner

Opět dobře a čtivě napsaná kniha o ne tak známých postavách. Přeci jen, kromě Josefa, se lidé moc o další syny Marie Terezie a Františka asi nezajímají a nebo o nich rovnou vůbec nic neví. Já už něco málo četla o některých z nich, ale tady jsem si slušně doplnila informace.... celý text

Království prokletých 2022, Kerri Maniscalco

První díl se mi líbil, jak postavami, tak prostředím i dějem a jistým čarodějným hávem propojeným i s vařením. Mělo to zkrátka atmosféru. Kam se to tady podělo? Měla jsem docela problém se vůbec začíst. Z Emilie je akorát tak trošku husa, která jako by s přechodem do pekla přišla o padesát bodů IQ. A to neustálé vzdychání na tím, jak má Ira dokonalé a krásné tělo, které by ani nejlepší umělci nebyli schopni zachytit (to bych teda chtěla vidět) mi už taky po chvíli lezlo na nervy. Autorky YA a erotické literatury by už mohly přijít s něčím novým, protože tohle vzdychání nad něčí maskulinitou je snad v každé druhé knize a začíná to být ohraná nuda. Z Emilie to dělalo akorát nadrženou husičku, která běhá za svým princem a nezajímá ji vlevo vpravo. Toho sexuálního víření tu bylo moc na úkor děje, který mě zkrátka ne a ne chytit. Nebavila jsem se. Napsané to není špatným stylem a byly tam pasáže, které mě i bavily, ale bylo jich málo a děj se dost táhl. Celkově mě to zklamalo. Oproti jedničce docela dost. Taky z toho mám pocit, jako by každý díl psal někdo jiný.... celý text

Neonoví bohové 2022, Katee Robert

Kniha začala dobře, já se bavila a říkala jsem si, že jí hodnocení křivdí. S první a každou následující sexuální scénou se to ale změnilo v adaptaci Padesáti odstínů. Laciné sexuální scény, narážky, klišé jako v každé plytké erotické slátanině. Nuda, nuda, klišé a nuda. Sem tam dobrá hláška to už nezachránila. Moc jsem nepochopila, proč si autorka zvolila zrovna Řecké bohy. Nehraje to tam doslova žádnou roli. Co vlastně byli zač? Běžní lidé? Nějaká elita? Autorka se neobtěžovala s žádným vysvětlením toho světa. Kdyby to bylo pojaté jinak, tak by to mohla být povedená moderní adaptace antické mytologie. Ale udělala z toho akorát erotický brak. Při těch kecech, co ti dva při sexu měli, jsem vážně protáčela oči. Jako by všechny autorky erotických knih jely podle stejného scénáře. I ty postavy jsou pořád na jedno brdo. Tady mají akorát jména známých bohů a hrdinů z antické literatury, nic víc. A ten epilog to zabil už úplně. Takhle někdo končí knihu?... celý text