ThrisaManx
přečtené 590
Fangirl
2015,
Rainbow Rowell
Tuto knihu jsem si půjčila v době, kdy jsem toho do školy měla hrozně moc a potřebovala jsem něco hloupého a jednoduchého. Že to bude AŽ tak hloupé, to jsem netušila. Kniha je prakticky o ničem, nemá žádnou pointu, žádné rozuzlení a nic se tam neděje. Svůj účel ale splnila - nemusela jsem během čtení použít jedinou mozkovou buňku, a přesně to jsem tentokrát potřebovala. Přes všechno byla hodně čtivá a měla pár pasáží, které jsem si opravdu užívala. Pasáže se Snowem byly k smrti nudné, absolutně zbytečné a kopie Harryho Pottera. Jako oddechovka fajn.... celý text
Babička
1984,
Božena Němcová
Babička je úžasně milá knížka. Není to kniha, která by měla být na seznamu povinné literatury. Je to kniha, ke které by měl každý dozrát sám, časem. Pokud si ji totiž někdo přečte jen proto, že musí, pak se mu může docela dobře zprotivit, protože to není čtení pro děti na základní škole, není to ani čtení, které by si měl povinně každý přečíst na střední. Příběh se mi četl snadno a byl takovým kouzelným způsobem krásný. Navíc jsem četla vydání, které bylo doplněno nádhernými ilustracemi. Škoda je, že jsem se ke knize dostala právě proto, že jsem si ji přečíst musela.... celý text
Zakázaná zóna 2: Klam
2003,
Bill Myers
Kdysi jsem tyto knihy milovala. Teď, když je čtu po letech, jsem zklamaná. Autor v každém díle znovu představuje všechny postavy a situace, které všichni už dobře známe. Místo toho ten prostor mohl využít mnohem lepším způsobem a příběh více rozvinout. Co mi ale vadí nejvíce, je chování postav. Všichni se představují jako hluboce věřící křesťané, kteří dokáží bojovat se zlými silami, ovšem chybí jim i ten naprostý základ, bez kterého by to všechno dělat nemohli. Vyrůstali v džungli jako misionáři, ale neví, že Bible reinkarnaci vylučuje? Skočí na bludy, které jim navykládá nějaký člověk jen proto, že se s nima pomodlil? Prostě veškeré základy absolutně nikde, ale pak jdou, a bojují s démony....... celý text
Nikdyuš: Zkoušky, jež podstoupila Morrigan Crowová
2018,
Jessica Townsend
V jedenácti letech (náhoda?) Morrigan (Harry Potter) dostane dopis, ve kterém ji zvou ke studiu na místě, o kterém nikdy neslyšela (Bradavice). Její otec (pan Dursley) dopis roztrhá. Domů vtrhne podivný cizí člověk (Hagrid) a odvede ji do Nikdyuše. Tam se Morrigan setkává s namyšlenou protivnou holkou, která se baví tím, že otravuje život ostatním (Draco Malfoy). Po celý rok mají vybrané děti plnit 4 úkoly (turnaj tří kouzelníků) a mezitím Morrigan zjišťuje, že nad kouzelným místem Nikdyuš visí hrozba - poražený Divomor (Voldemort), který se chystá na velký návrat, a se kterým toho má Morrigan společného víc, než si myslí. Divomor měl kolem sebe armádu nestvůr (Smrtijedi). A Morrigan neustále někdo nadává do špinavé ilegálky (mudlovská šmejdka). Harryho Pottera to může nepřipomínat leda tomu, kdo ho nezná. Ale i přesto všechno byl příběh velice originální a zajímavý, rozjezd to mělo slušný a začátek jsem si užila. Od poloviny jsem se ale začala hodně nudit, příběh se táhl a až do konce mě to vůbec nebavilo. Zkoušky, které Mog plnila byly nudné, bez akce a hned bylo po nic. Celý příběh je bez napětí a způsob vyprávění nesmírně suchý. Nevím, zda to bylo překladem, či autorem. Ale kdyby knihu napsal/přeložil někdo jiný, mohlo to být super. Tak to bylo skutečně hodně průměrné. Ani nevím, co tomu chybělo. Kniha zkrátka nemá takovou tu jiskru a celý svět mi přišel hodně plochý. Na další díly se určitě nechystám.... celý text
Dvůr křídel a zmaru
2018,
Sarah J. Maas
odpad!
Poprvé v životě jsem přeskakovala stránky. Feyre jako obvykle nezklamala, stále je to naše ufňukaná sebelítostivá chudinka. Je naštvaná, že ostatní mají Rhysanda za násilníka a perverzáka, ale přitom on sám se tak prezentuje a chce, aby si to ostatní o něm mysleli! A Feyre chce, aby Tamlin a ostatní zaplatili za to, že tomu skutečně věří. Takže nově se nám představila navíc jako opravdová hlupačka. Když byla v knize první zmínka o tom, jak je chudák zlomená, měla jsem chuť knihou praštit. Její sebelítostivé výlevy jsme si dost užili v předchozím díle. Navíc brečí, že když to potřebovala, nikdo jí nepomohl a je na ně za to naštvaná a nemůže jim to odpustit - jo, je to smutné, ale co čeká? Že pro ní každý bude riskovat své postavení a možná i život? A když to neudělají, tak se urazí? Navíc, celou dobu ve všech dílech je to obyčejná holka, zázrakem proměněná ve vílu, ale pořád s lidskou duší a bez zkušeností. A z ničeho nic se z ní stává ostřílený stratég války. Opět se zde opakuje ten samý nešvár - autorčino neustálé opakování toho samého na co druhé stránce. Tentokrát si každý neustále ukazoval vulgární gesta. Pořád. Taky jsem moc nepochopila, jak někdo může být méně nesmrtelný, a někdo více nesmrtelný. Možná jsem myslela, že když je někdo nesmrtelný, tak prostě žije navždy, a ne že někdo žije navždy více a někdo méně. Poslední věc: Nejdelší proslov od Azriela, jaký Feyre kdy slyšela, byla jedna rozvitá věta. A hned na to Azriel vypráví příběh přes několik stran a nikdo se nad tím nepozastavuje, přitom jí přišlo tak zvláštní, když řekl najednou dvě věty. Knihu jsem četla měsíc, a bylo to největší utrpení v mém knižním životě. Strašný brak. Nedomyšlené a o ničem, a protože nechci spoilerovat, nebudu tady řešit, jak v té největší bitvě, kterou kdy zažili a ze které jsou všichni skoro mrtví strachy, nakonec vůbec nikdo nezemře.... celý text
Nejsem sériový vrah
2012,
Dan Wells
Největší chybou této knihy je, že se tváří, jako by šlo o běžný detektivní thriller a nikde nevaruje, že se vlastně jedná o trochu fantasy. A to pak čtenář může být docela zaskočen. Já věděla, do čeho jdu, takže já překvapená nebyla a celou knihu jsem si ohromně užívala! Hlavní hrdina je neskutečně zajímavě vykreslen. Celou dobu jsem se s ním ztotožňovala natolik, že jsem až měla pocit, jako bych sama byla sociopat, co má chuť zabíjet i přesto, že to dělat nechce (ne, opravdu taková nejsem, já jsem mírumilovný tvor :)). Jako vyhlášený strašpytel jsem u knihy měla nervy napjaté jak kšandy a celou dobu jsem se bála, že na něj vrah přijde a místy mě opravdu až mrazilo. Za co srážím hvězdy je rozsah knihy. Kdyby byla ještě o prát stran delší, mohl by autor lépe využít potenciál příběhu. Takhle byl ten konec takový nějaký urychlený, vše mělo příliš rychlý spád, a to byla škoda. Navíc jsem měla pocit, že autor ten příběh nemá úplně dotažený až do nejmenšího detailu a pár věcí mi tam prostě nesedělo. Jinak by si kniha rozhodně zasloužila větší pozornost.... celý text
Dvůr mlhy a hněvu
2017,
Sarah J. Maas
Přiznám se, že se mi do druhého dílu ani pouštět nechtělo, jelikož první díl byl průměrný. Recenze a ostatní mě ale přesvědčili, abych si to přečetla. Že druhý díl je lepší. Že je skvělý. Tak já začnu tím pozitivním: Byl to čtivé. Bohužel Feyre byla děsně protivná, neskutečně sebestředná a zoufale sebelítostivá. Neustále musela dokola omílat, jak je chudinka zlomená (to, že se SJM tak ráda dokola opakuje, to už jsme si asi zvykli ze všech ostatních jejích knih). A hlavně byla opravdu nespravedlivá. Tamlina mi bylo fakt líto. Feyre o něm řekla, že je "zahleděný sám do sebe", ale co ona? Vždyť ona nebyla jiná! Neustále fňuká, jak je děsně zlomená, ale přitom ostatní toho prožili mnohem víc. Tamlin byl prostě chudák, co udělal pár blbostí. Rhysand. Ach, ten všemi milovaný Rhysand! Nevěřím mu ani slovo. Je nesympatický, nafoukaný a nechápu, proč ho všichni tak milují, když mě se protiví. A i když Rhysand udělal spoustu špatných věcí, taky pár lidí povraždil a často se choval jak kretén, Feyre ho lituje a vidí v něm hrdinu, zatímco Tamlina, který prostě udělal pár chyb a špatných věcí a hloupostí, toho nesnáší a odsuzuje. A i když se Tamlin zachoval dost blbě, není o nic horší než Rhysand. Ach jo, Feyre je jednoznačně jedna z nejhorších hlavních hrdinek. Autorka ale píše tak dobře, že i přes naprosto příšerné postavy dokáže napsat docela milý, i když průměrný příběh, který se ale dobře čte. Je pro mě hodně těžké tuto knihu hodnotit, nejraději bych dala 2,5 hvězd.... celý text
Úsměvy smutných mužů
2018,
Josef Formánek
Skvělá kniha. Jako první jsem viděla film, takže jsem dopředu věděla, do čeho jdu. Ale i tak jsem byla mile překvapena. Ačkoli se jedná o opravdu silný příběh o boji s "černým drakem", který je živen každým loknutím, autor si udržuje svůj břitký humor a kniha je jak silná a smutná, tak úsměvná. A hlavně na zamyšlení.... celý text
Dědička ohně
2016,
Sarah J. Maas
První díl byl super, ačkoli jsem k němu měla spoustu výhrad. Druhý díl byl skvělý a v mnohém předčil ten první. Na třetí díl jsem slyšela jen samé ódy, tak jsem byla zvědavá. A nakonec nevím, jak tuto knihu hodnotit. Věc, která mě iritovala ze všeho nejvíc...na každé stránce se Celaeně něco dělo až "do morku kostí". Morek kostí všude. Opravdu snad na každé straně. Autorka se zkrátka hodně ráda opakuje, a to je otravné a dobrý spisovatel by to dělat neměl. Kapitoly o čarodějnicích mě zpočátku hodně bavily, krvelačné nemilosrdné čarodějnice se chystají do boje. Pak se ale z mé milé Manon stala citlivka, co si zamiluje své zvířátko, dělá ji problém zabít nepřítele a zachraňuje své sokyně, a to už pak vše ztratilo své kouzlo. Kniha byla fajn, bavila mě hodně. Ale měla svá slabá místa a ke konci už jsem při čtení vyloženě trpěla, jak to bylo natahované. Ale určitě se těším na další díl.... celý text
Maryčka Magdonova
1988,
Petr Bezruč (p)
O knize Maryčka Magdonova jsem slyšela nespočetněkrát ve školní lavici. Nikdy jsem však neslyšela tento příběh, a nikdy jsem jej nečetla. Až teď. A hodně mě vzal za srdce. Ačkoli se jedná poměrně o krátkou báseň, příběh psaný v poezii, je to velice silný příběh o nešťastné dívce Maryčce Magdonove. Navíc tuto báseň doplňují nádherné ilustrace, které příběhu dodají ještě trochu více...autentičnosti. Nakonec je kniha obohacena o malé zamyšlení nad celým příběhem, nad jeho poselstvím. A mně se to vše moc líbilo.... celý text
Smrtná zima
2015,
Kate A. Boorman
Od knihy jsem vůbec nic nečekala, a vzhledem ke spíše negativním recenzím jsem možná očekávala, že se mi kniha líbit nebude. Ale líbila! A nerozumím těm negativním názorům, protože kniha byla skvělá. Co mi vadilo, byla francouzština. Já francouzsky neumím, a i když to pak bylo přeloženo, stejně mě to iritovalo. Další věcí, která mi trochu vadila, byla absence jakékoli akce. V knize se v podstatě nic závratného nedělo, a když už se k nějaké akci schylovalo, tak to byl jen planý poplach. Na druhou stranu nemusím knihy, kde se pořád něco děje jen proto, aby autor dokázal udržet čtenářovu pozornost. Naopak se mi líbilo, že hlavní hrdinka nebyla žádná Mary Sue, ale obyčejná holka, která byla stejně vyděšená jako bych byla na jejím místě já. Celé prostředí mi přišlo originální a příběh byl napsán velice hezky. Já byla spokojená a těším se na další díly.... celý text