ThrisaManx přečtené 600

Nikdyuš: Zkoušky, jež podstoupila Morrigan Crowová 2018, Jessica Townsend

V jedenácti letech (náhoda?) Morrigan (Harry Potter) dostane dopis, ve kterém ji zvou ke studiu na místě, o kterém nikdy neslyšela (Bradavice). Její otec (pan Dursley) dopis roztrhá. Domů vtrhne podivný cizí člověk (Hagrid) a odvede ji do Nikdyuše. Tam se Morrigan setkává s namyšlenou protivnou holkou, která se baví tím, že otravuje život ostatním (Draco Malfoy). Po celý rok mají vybrané děti plnit 4 úkoly (turnaj tří kouzelníků) a mezitím Morrigan zjišťuje, že nad kouzelným místem Nikdyuš visí hrozba - poražený Divomor (Voldemort), který se chystá na velký návrat, a se kterým toho má Morrigan společného víc, než si myslí. Divomor měl kolem sebe armádu nestvůr (Smrtijedi). A Morrigan neustále někdo nadává do špinavé ilegálky (mudlovská šmejdka). Harryho Pottera to může nepřipomínat leda tomu, kdo ho nezná. Ale i přesto všechno byl příběh velice originální a zajímavý, rozjezd to mělo slušný a začátek jsem si užila. Od poloviny jsem se ale začala hodně nudit, příběh se táhl a až do konce mě to vůbec nebavilo. Zkoušky, které Mog plnila byly nudné, bez akce a hned bylo po nic. Celý příběh je bez napětí a způsob vyprávění nesmírně suchý. Nevím, zda to bylo překladem, či autorem. Ale kdyby knihu napsal/přeložil někdo jiný, mohlo to být super. Tak to bylo skutečně hodně průměrné. Ani nevím, co tomu chybělo. Kniha zkrátka nemá takovou tu jiskru a celý svět mi přišel hodně plochý. Na další díly se určitě nechystám.... celý text

Dvůr křídel a zmaru 2018, Sarah J. Maas

Poprvé v životě jsem přeskakovala stránky. Feyre jako obvykle nezklamala, stále je to naše ufňukaná sebelítostivá chudinka. Je naštvaná, že ostatní mají Rhysanda za násilníka a perverzáka, ale přitom on sám se tak prezentuje a chce, aby si to ostatní o něm mysleli! A Feyre chce, aby Tamlin a ostatní zaplatili za to, že tomu skutečně věří. Takže nově se nám představila navíc jako opravdová hlupačka. Když byla v knize první zmínka o tom, jak je chudák zlomená, měla jsem chuť knihou praštit. Její sebelítostivé výlevy jsme si dost užili v předchozím díle. Navíc brečí, že když to potřebovala, nikdo jí nepomohl a je na ně za to naštvaná a nemůže jim to odpustit - jo, je to smutné, ale co čeká? Že pro ní každý bude riskovat své postavení a možná i život? A když to neudělají, tak se urazí? Navíc, celou dobu ve všech dílech je to obyčejná holka, zázrakem proměněná ve vílu, ale pořád s lidskou duší a bez zkušeností. A z ničeho nic se z ní stává ostřílený stratég války. Opět se zde opakuje ten samý nešvár - autorčino neustálé opakování toho samého na co druhé stránce. Tentokrát si každý neustále ukazoval vulgární gesta. Pořád. Taky jsem moc nepochopila, jak někdo může být méně nesmrtelný, a někdo více nesmrtelný. Možná jsem myslela, že když je někdo nesmrtelný, tak prostě žije navždy, a ne že někdo žije navždy více a někdo méně. Poslední věc: Nejdelší proslov od Azriela, jaký Feyre kdy slyšela, byla jedna rozvitá věta. A hned na to Azriel vypráví příběh přes několik stran a nikdo se nad tím nepozastavuje, přitom jí přišlo tak zvláštní, když řekl najednou dvě věty. Knihu jsem četla měsíc, a bylo to největší utrpení v mém knižním životě. Strašný brak. Nedomyšlené a o ničem, a protože nechci spoilerovat, nebudu tady řešit, jak v té největší bitvě, kterou kdy zažili a ze které jsou všichni skoro mrtví strachy, nakonec vůbec nikdo nezemře.... celý text

Přemožení strachu 2016, Rick Joyner

Jak bublifuk ničil životy 2018, Ella Fever

Nejsem sériový vrah 2012, Dan Wells

Největší chybou této knihy je, že se tváří, jako by šlo o běžný detektivní thriller a nikde nevaruje, že se vlastně jedná o trochu fantasy. A to pak čtenář může být docela zaskočen. Já věděla, do čeho jdu, takže já překvapená nebyla a celou knihu jsem si ohromně užívala! Hlavní hrdina je neskutečně zajímavě vykreslen. Celou dobu jsem se s ním ztotožňovala natolik, že jsem až měla pocit, jako bych sama byla sociopat, co má chuť zabíjet i přesto, že to dělat nechce (ne, opravdu taková nejsem, já jsem mírumilovný tvor :)). Jako vyhlášený strašpytel jsem u knihy měla nervy napjaté jak kšandy a celou dobu jsem se bála, že na něj vrah přijde a místy mě opravdu až mrazilo. Za co srážím hvězdy je rozsah knihy. Kdyby byla ještě o prát stran delší, mohl by autor lépe využít potenciál příběhu. Takhle byl ten konec takový nějaký urychlený, vše mělo příliš rychlý spád, a to byla škoda. Navíc jsem měla pocit, že autor ten příběh nemá úplně dotažený až do nejmenšího detailu a pár věcí mi tam prostě nesedělo. Jinak by si kniha rozhodně zasloužila větší pozornost.... celý text

Dvůr mlhy a hněvu 2017, Sarah J. Maas

Přiznám se, že se mi do druhého dílu ani pouštět nechtělo, jelikož první díl byl průměrný. Recenze a ostatní mě ale přesvědčili, abych si to přečetla. Že druhý díl je lepší. Že je skvělý. Tak já začnu tím pozitivním: Byl to čtivé. Bohužel Feyre byla děsně protivná, neskutečně sebestředná a zoufale sebelítostivá. Neustále musela dokola omílat, jak je chudinka zlomená (to, že se SJM tak ráda dokola opakuje, to už jsme si asi zvykli ze všech ostatních jejích knih). A hlavně byla opravdu nespravedlivá. Tamlina mi bylo fakt líto. Feyre o něm řekla, že je "zahleděný sám do sebe", ale co ona? Vždyť ona nebyla jiná! Neustále fňuká, jak je děsně zlomená, ale přitom ostatní toho prožili mnohem víc. Tamlin byl prostě chudák, co udělal pár blbostí. Rhysand. Ach, ten všemi milovaný Rhysand! Nevěřím mu ani slovo. Je nesympatický, nafoukaný a nechápu, proč ho všichni tak milují, když mě se protiví. A i když Rhysand udělal spoustu špatných věcí, taky pár lidí povraždil a často se choval jak kretén, Feyre ho lituje a vidí v něm hrdinu, zatímco Tamlina, který prostě udělal pár chyb a špatných věcí a hloupostí, toho nesnáší a odsuzuje. A i když se Tamlin zachoval dost blbě, není o nic horší než Rhysand. Ach jo, Feyre je jednoznačně jedna z nejhorších hlavních hrdinek. Autorka ale píše tak dobře, že i přes naprosto příšerné postavy dokáže napsat docela milý, i když průměrný příběh, který se ale dobře čte. Je pro mě hodně těžké tuto knihu hodnotit, nejraději bych dala 2,5 hvězd.... celý text

Úsměvy smutných mužů 2018, Josef Formánek

Skvělá kniha. Jako první jsem viděla film, takže jsem dopředu věděla, do čeho jdu. Ale i tak jsem byla mile překvapena. Ačkoli se jedná o opravdu silný příběh o boji s "černým drakem", který je živen každým loknutím, autor si udržuje svůj břitký humor a kniha je jak silná a smutná, tak úsměvná. A hlavně na zamyšlení.... celý text

Dědička ohně 2016, Sarah J. Maas

První díl byl super, ačkoli jsem k němu měla spoustu výhrad. Druhý díl byl skvělý a v mnohém předčil ten první. Na třetí díl jsem slyšela jen samé ódy, tak jsem byla zvědavá. A nakonec nevím, jak tuto knihu hodnotit. Věc, která mě iritovala ze všeho nejvíc...na každé stránce se Celaeně něco dělo až "do morku kostí". Morek kostí všude. Opravdu snad na každé straně. Autorka se zkrátka hodně ráda opakuje, a to je otravné a dobrý spisovatel by to dělat neměl. Kapitoly o čarodějnicích mě zpočátku hodně bavily, krvelačné nemilosrdné čarodějnice se chystají do boje. Pak se ale z mé milé Manon stala citlivka, co si zamiluje své zvířátko, dělá ji problém zabít nepřítele a zachraňuje své sokyně, a to už pak vše ztratilo své kouzlo. Kniha byla fajn, bavila mě hodně. Ale měla svá slabá místa a ke konci už jsem při čtení vyloženě trpěla, jak to bylo natahované. Ale určitě se těším na další díl.... celý text

Maryčka Magdonova 1988, Petr Bezruč (p)

O knize Maryčka Magdonova jsem slyšela nespočetněkrát ve školní lavici. Nikdy jsem však neslyšela tento příběh, a nikdy jsem jej nečetla. Až teď. A hodně mě vzal za srdce. Ačkoli se jedná poměrně o krátkou báseň, příběh psaný v poezii, je to velice silný příběh o nešťastné dívce Maryčce Magdonove. Navíc tuto báseň doplňují nádherné ilustrace, které příběhu dodají ještě trochu více...autentičnosti. Nakonec je kniha obohacena o malé zamyšlení nad celým příběhem, nad jeho poselstvím. A mně se to vše moc líbilo.... celý text

Smrtná zima 2015, Kate A. Boorman

Od knihy jsem vůbec nic nečekala, a vzhledem ke spíše negativním recenzím jsem možná očekávala, že se mi kniha líbit nebude. Ale líbila! A nerozumím těm negativním názorům, protože kniha byla skvělá. Co mi vadilo, byla francouzština. Já francouzsky neumím, a i když to pak bylo přeloženo, stejně mě to iritovalo. Další věcí, která mi trochu vadila, byla absence jakékoli akce. V knize se v podstatě nic závratného nedělo, a když už se k nějaké akci schylovalo, tak to byl jen planý poplach. Na druhou stranu nemusím knihy, kde se pořád něco děje jen proto, aby autor dokázal udržet čtenářovu pozornost. Naopak se mi líbilo, že hlavní hrdinka nebyla žádná Mary Sue, ale obyčejná holka, která byla stejně vyděšená jako bych byla na jejím místě já. Celé prostředí mi přišlo originální a příběh byl napsán velice hezky. Já byla spokojená a těším se na další díly.... celý text

Rozum a cit 2008, Jane Austen

Zatím nejlepší kniha, kterou jsem od Jane Austenové četla.

Kdybychom se neviděli 2015, Cynthia Hand

Než jsem knihu začala číst, všichni mě upozorňovali na to, že je to fakt silné kafe. Že mě kniha dostane. Asi zvlášť proto, že jsem se v době čtení sama vyrovnávala se smrtí blízkého člena rodiny jsem opravdu čekala silný příběh, který ve mně vyvolá emoce, ale nic se nestalo. Příběh mě bavil, četlo se to snadno a lehce, bylo to fajn, ale jinak průměr. Postupné odkrývání událostí, které se staly před Tyovou smrtí mě moc nebavilo. Nelituji, že jsem si knihu přečetla, ale bez ní bych o nic nepřišla. Jediné, co mi teda dala byla chuť si po letech vypočítat znovu nějaký příklad :)... celý text

Sága 2015, Brian K. Vaughan

První díl Ságy byl moc fajn. Tak za prvé ilustrace, ty jsou krásné a zajímavé a neustále mě nutily knihou listovat a prohlížet si je. Občas mě trochu iritovaly vulgarismy, osobně mi to do takového typu knih moc nesedí. Co se týče příběhu, tak ten byl zajímavý, ale ničím zvlášť mě nenadchnul. Válka vědy proti magii zní skvěle a já se na to těšila, ale trochu mě to zklamalo. Nicméně bylo to čtivé i napínavé, jsem ráda, že jsem si přečetla i něco, co běžně nečtu, a pokračovat v této sérii pravděpodobně nebudu.... celý text

Boží slza 2018, Marcela Soukopová

Reminiscence 2000, Helena Vajgantová

Jeden den 2011, David Nicholls

Tak zaprvé, kniha má originální nápad. Každá kapitola se odehrává 15. července, akorát o rok později. Někdy mě to trochu mrzelo, protože jsem byla zvědavá, jak ten den pokračoval dál, ale jinak to byl skvělý nápad. Příběh vypráví o (ne)věrném přátelství (a lásce) mezi mužem a ženou, o pocitech osamělosti a pod povrchem také o změnách britské společnosti. A protože to psal muž, je to psáno svižným lehkým jazykem s mírnou ironií a humorem, žádná otřepaná klišé a nekonečná romantika. Já byla z knihy naprosto nadšena, ani na chviličku jsem se nenudila a musím ji jen doporučit!... celý text

Ideální manžel 2007, Oscar Wilde

Všechno je v pohodě 2018, Nina LaCour

Netušila jsem, že mě tato kniha tak emocionálně zničí. Hlavní hrdince zemřel dědeček, takže se vypořádávala se stejným problémem, jako já a bylo to na mě moc silné. Ta první polovina. Ta byla skvělá, četla se úplně sama a v noci jsem nešla spát, abych nemusela přestávat číst. V druhé polovině už se příběh ale příliš táhl a ztrácel své kouzlo. Je moc fajn, že ne všechno z young adult se točí kolem milostných trojúhelníků, poblázněných puberťaček nebo jiných světů, a že se tato kniha soustředí na vážnější témata.... celý text

Jak je důležité míti Filipa 2005, Oscar Wilde

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

Samotný příběh byl takový průměrný. Kniha mě nijak obzvlášť nenadchla, ale četla se skoro sama, až na jednu část mě nikdy nenudila a byla fajn. Takový trochu víc lepší průměr. Vadilo mi, že tam po celou dobu neustále všichni mlaskali a takové to hlavní uspořádáni postav je stejné jako v Trůnech, takže nic nového. Tamlin je nezajímavý, Rhysanda nesnáším a nechápu tu posedlost jím a nejvíce jsem si oblíbila Luciena. Jo, za přečtení to stálo, bylo to milé jednoduché čtení, ale zkrátka mě to nepřinutilo přečíst si další díly. Takže uvidím, jestli do toho půjdu.... celý text