ThrisaManx přečtené 600
Den trifidů
2014,
John Wyndham (p)
Z knihy jsem byla poměrně zklamaná. Vlastně když jsem jí začínala číst, vůbec jsem netušila, o čem bude a co bych měla čekat, a tak jsem nečekala nic. Přesto mě mírně zklamalo to, že se v knize skoro nic nedělo. Nebo vlastně dělo, ale často to nebylo moc zajímavé. Začátek byl slibný, tím, že jsem netušila, o čem kniha bude, jsem byla napjatá a netušila jsem, co se děje. Navíc mě zaujal styl psaní, se kterým se zase tak často v knihách nesetkáváme. Jenže celému příběhu chyběla nějaká akce. Trifidi si vlastně jen tak chodili po světě a hlavní hrdina je vždy jen sestřelil a šel dál. Žádná pořádná akce se za celou knihu vůbec nekonala. Za to mě několikrát mrazilo při pomyšlení, co kdybychom opravdu všichni oslepli. V knize mě zaujaly některé zajímavé hluboké myšlenky. A možná, že autorovi šlo hlavně o ně, ne o nějaké zajímavé akční vyprávění. Nevím. Každopádně kniha se četla velice dobře, ale příběh vůbec negradoval. Jak to začlo, tak to skončilo a nic závratného se nestalo.... celý text
Staré pověsti české
2003,
Alois Jirásek
Oproti všem očekáváním se mi tato kniha četla rychle a poměrně dobře. Ale moc mě nebavila. Některé pověsti byly skvělé a já jen čekala, jak to dopadne. Některé byly hodně nudné. Myslím, že tyto příběhy by měl znát každý.... celý text
Proč jsem jen nepsala všemi směry
2015,
Hana Bořkovcová
Sbírka textů Hany Bořkovcové, které psala jak v koncentračních táborech, tak po válce. Číst osobní výpovědi o tom, jak vojáci v noci chodili znásilňovat dívky, jak je Němci nechali pracovat i v nemoci, dokud to prostě nezvládly...to bylo silné. Texty byly psány poeticky, snově, četly se krásně a těžce zároveň. Koho zajímá druhá světová válka, toto dílo si nenechte ujít. Není to příběh, jsou to něco jako deníkové zápisky člověka, který přežil. A snažil se skrz psaní uniknout realitě.... celý text
Sebranka
2013,
Torey L. Hayden (p)
Sebranka je rozhodně jedna z nejlepších knih, jaké jsem letos přečetla. Autorka nám v ní představuje svůj příběh o tom, jak se stará o maličkou třídu čtyř dětí. Různě poznamenaných dětí. Autista. Týraná holčička s poškozeným mozkem, takže se nemůže naučit číst. Chlapec, který se nedokáže smířit s tím, že na vlastní oči viděl vraždu svého otce. Dvanáctiletá dívka. Těhotná. A zvrácený školní systém. Příběh se čte velice dobře a je fakt silný. O to víc, že je skutečný. Konec byl pro mě hodně emotivní, melancholický, nostalgický. Obdivuji práci autorky, já bych toto dělat nemohla. Doporučuji strašně moc.... celý text
Obrazy ze života M.
2016,
Svetlana Žuchová
Kniha psaná formou deníku. O vyrovnávání se se smrtí matky, o vztazích, práci v nemocnici. Každodenní prožitky střídají úvahy o životě a smrti. A to bylo zajímavé, melancholické, čtivé. Mám ráda takový typ knížek. Nic moc se tam nedělo, i tak tam toho bylo spoustu. Takové příjemné oddechové čtení.... celý text
Květy slunce
2019,
Rupi Kaur
Ačkoli nejsem moc zastáncem moderní poezie, přesto jsem se pustila do této knihy. Neměla jsem vůbec žádná očekávání, ale nakonec to bylo fajn. A líbilo se mi to. Spousta pocitů, nahlédnutí do jiné kultury...Mléko a med mě tím málem, co jsem přečetla, nijak neoslovilo, ale tohle bylo zajímavé, navíc ty ilustrace....Takové milé oddechové počtení.... celý text
Co jsem měl vědět dřív, než jsme se stali rodiči
2018,
Gary Chapman
Zpočátku této knihy jsem byla taková rozpačitá. Spousta informací, ale ne moc užitečných. Nic nového. Byly tam popisovány věci, které jsou asi každému jasné. Potom se ale autor pohnul z místa a šlo to rychle. Nic světoborného, ale určitě důležitého a spoustu jsem si toho mohla uvědomit a připomenout. Určitě se ke knize vrátím, není na jedno přečtení.... celý text
Pět jazyků lásky
2016,
Gary Chapman
Kniha Pět jazyků lásky byla opravdu skvělá. Sice měla jen 144 stran, ale i tak to bylo moc na to, kolim informací kniha obsahovala. Pořád dokola tam totiž autor opakoval to samé a jednoduché myšlenky rozvíjel do několika odstavců. Ale jinak to bylo fakt super a myslím, že je strašně důležité toto téma znátm. Vědět, že každý z nás mluví jiným jazykem lásky, a těm dalším nemusí rozumět. Kolik vztahů by se tak zbytečně nerozpadlo...Doporučuju.... celý text
Básně II. 1985–1986: Někdy jste tak sami, až to prostě dává smysl
2003,
Charles Bukowski
Kniha je plná zvláštního moudra. "Aby něco byla pravda, musíš tomu jenom věřit." "Jenom rostliny a zvířata jsou skuteční přátelé." "Rozhodně není málo osamělých lidí, kteří neví, co si v noci počít." "...ale vypadá to, že čím víc pijeme, tím snáz nás napadají slova." Dlouho jsem si chtěla přečíst něco od Charlese Bukowského, a toto byla první kniha, po které jsem od něj sáhla. A byla hodně zvláštní. Zpočátku jsem se do ní zamilovala, pak jsem z ní byla rozpačitá, následně se rozplývala nad genialitou jeho veršů a u některých básní si říkala, že jsou prostě jen...divné? Krásná kniha. U které jsem vždy dostala chuť na alkohol :)... celý text
Analfabetka, která uměla počítat
2014,
Jonas Jonasson
Do této knihy se mi upřímně moc nechtělo. Když jsem se ale začetla do prvních stránek, zjistila jsem, že je skvělá. Styl vyprávění a humoru mi opravdu sedl a já si knihu hrozně užívala. Pak jsem ale zjistila, že ta kniha stojí pouze na osobitém stylu psaní autora a příběh hodně pokulhává. Navíc i ten způsob vyprávění mě brzy omrzel, bylo to pořád to samé. Nezáživné. V příběhu se děly neskutečné absurdity a humor byl často prezentován hodně násilně. Hlavně aby to bylo vtipné. Takže kniha fajn, průměr.... celý text
Geniální přítelkyně
2018,
Elena Ferrante
Tato kniha se mi hodnotí opravdu těžko. Začátek vypadal dost dobře. Pak ale hlavní hrdinka začala líčit své dětství a já se začala nudit. Nemohla jsem se dočkat, až ta část skončí a něco se konečně stane. Jenže ono to neskončilo, jen dětství přešlo v dospívání. Za celou knihu se nestalo absolutně nic. Žádné zvraty, žádné napětí, žádné pořádné zápletky. Vůbec nic. Přesto to ale mělo pár světlých chvil, kdy jsem se od čtení nemohla utrhnout a stránky ubíhaly, ani jsem nevěděla jak. Sice jich bylo opravdu jen pár a převažovaly spíš ty nudné části, přesto ale za to dávám hvězdy. A kladně hodnotím prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Krásně líčí italskou poválečnou společnost, tu bídu a násilí. Toto bylo v knize popsáno skvěle a dodávalo to příběhu na autenticitě. Člověk měl pocit, že to snad sám zažil. Toto musím opravdu hodně ocenit. Ve výsledku byla kniha asi jakýsi průměr, ovšem na další díly se rozhodně nechystám.... celý text