TipsyChipsy
přečtené 1025
Češi v dějinách nové doby (1848-1939)
2003,
Podiven
Trojice Podiven tímto dílem udělala odvážný krok k vidění našich novodobých dějin. Podrobuje Čechy kritice a činí tak vybavena obrovským množstvím znalostí, na kterých staví. Dějiny pouze nepopisuje a neoslavuje, ale analyzuje a přemýšlí o nich. Vládne bohatým jazykem s mnoha přirovnáními a moudrými úvahami. Byla by radost to číst, kdyby to nebylo chvílemi tak trýznivé. Věnuje se naší národní povaze, odtržení od šlechty i náboženství po Bílé Hoře si neseme jako české plebejství. Pokud jde o vztah Čechů ke křesťanství: “dětinská nápodoba, nedůvěra, svéhlavost a posléze směs nechuti a lhostejnosti”. Německý živel byl na vyšší kulturní a sociální úrovni než český. České obrození založené na kritériu jazyka drasticky ochudilo národ o duchovní zdroje pocházející od Němců. Na počátku století chyběli Čechům politici s vysokou osobnostní integritou. Jediné na čem se stavělo byl boj Čechů s germánskou zpupností a panovačností. Vymysleli Český mýtus: Čechové jsou dítkami světla, jejich boj si žádal trnové koruny, obětí, kostnické hranice, Staroměstské popraviště… Josef Pekař jako první potíral sebeklam mýtu a vnímá dějiny jako harmonický celek i s dobou Temna. Čeští politici se za Rakouska naučili pouze parazitnímu poměru vůči státu, ale nedokázali brát za stát odpovědnost. Mentalita egoismu, poraženectví tu zdomácněla. Česká státnost 1918 nebyla vybojována, nýbrž vyjednána hrstkou exulantů. Po vzniku Československa se Němci, Slováci, Maďaři, Poláci a Rusíní stali soudci českého nacionalismu. Němce jsme umístili do stejné pozice jako byli Češi v Rakousko Uhersku. V Čechách máme sklon k negaci inspirace, nedůvěře k ní, k pasivitě a lhostejnosti. Pochvalujeme si českou střízlivost, věcnost, přizpůsobivost, kritičnost, ale za tím se skrývá nezávazná, nenáročná pochybovačnost. Z romantismu jsme přejali rozcitlivělost a snivost a za ducha bojovného vzdoru jsme dosadili reptavou nespokojenost. Autoři otevřeli čtenáři okno k vesmíru nového pohledu na naši krásnou povahu a minulost, dali jí pěkný výprask a udělali to schválně. Já jsem za to ráda a vydržela jsem to.... celý text
Literární dobrodružství českého spisovatele v cizině
1995,
Egon Hostovský
Moc krásně načteno z roku 1993 hercem Jiřím Samkem, teď na mujrozhlas. Spisovatele Egona Hostovského moc neznám, snad jsou i jeho další romány takto dobré. Se skromností sobě vlastní nazírá na svůj literární život skrze dědictví vlastností po otci, kde se spojuje slušnost, ostýchavost a pocity ponížení. Do svých knih dává to, co si nese v sobě z naší vlasti: “divný svět, kde se všechen život drobil jako okoralý chléb… složitá příchuť šibeničního humoru, melodramatické atmosféry a beznaděje”. Nejsou to jen vzpomínky, ale dobře propojené a promyšlené dílo, psané se sympatickou staromilskou morálkou, smyslem pro komično a upřímností.... celý text
Vzpomínky
1998,
Jarmila Čapková
Editor této knihy, autor monografie o Josefu Čapkovi, pan Jiří Opelík, má velkou zásluhu na vyznění této knihy, tím jak ji sestavil z různých zdrojů a také napsal skvělý doslov. První část, Jarmilou vytvořená ke zveřejnění, “Vzpomínky”, je taková trochu nezáživná, i když autorka měla velké ambice. Druhá část, osobní deníky, to je pravý opak adorace manžela v první části. Další obrat jsou zápisky z hledání manžela v německých ústavech dva roky po válce. Celkově nejvíce plasticky z knihy vystupuje její autorka Jarmila Čapková, jako člověk, který se podceňuje, obviňuje a vyčítá si, co neudělala. Nevěří si a je nejistá. Jarmila Čapková chtěla napsat něco víc, než obyčejné prosté zápisky. To sice nedopadlo, ale přece je takto utříděná památka dost cenná, hlavně v tom, že je autentická a upřímná.... celý text
Krysí stezka: Láska, lži a zločiny nacistického uprchlíka
2021,
Philippe Sands
Zajímavý pohled na druhou světovou válku zobrazením osudů rakouského válečného zločince a jeho rodiny. Dozvěděla jsem se zajímavé věci, třeba to, že rakouští nacisté ve Vídni zabili v roce 1934 předsedu vlády a pak byla jejich strana zakázána. Dále působení za války v Krakově a Lvově, hlavní práce spočívala ve “vyřešení” židů. Vykrádání galerií a loupení vzácných památek v domech bylo umožněno. Autor prolínal válečný životopis s dějovou linkou v současnosti. Zajímavé bylo, že v Haliči za války kromě vyhlazení židů a utiskování Poláků, vznikla Ukrajinská nacistická armáda, která je dodnes uctívaná, lidé se schází na srazech, mají hákové kříže a vyměňují si fotky SSáků. Další zajímavá věc, jak se k minulosti dnes staví potomci válečného zločince. Jeho manželka ho uctívala jako kult, jeho syn stále věří, že to byl hodný člověk. Zbytek rodiny se k tomu odmítá vracet, bojí se o svoje kariéry a někdo nesnáší židy. Kniha otvírá neslučitelný rozpor mezi rodinnými vazbami, láskou k blízkému člověku a krutou pravdou, že tato osoba je skutečný vrah statisíců lidí.... celý text
Cestující
2019,
Ulrich Alexander Boschwitz
Román zobrazuje děsivou situaci židů v Německu ještě před druhou světovou válkou. Jde o osobní, niterné existenciální svědectví, tak dobře zachycené, jaké jsem ještě nečetla. Život obrácený vzhůru nohama, strach o holý život a klaustrofobní bezvýchodnost situace. Zdánlivě je okolní svět stále stejný, ale z některých dříve důstojných občanů jsou najednou podřadní lidé, kteří se bojí existovat. Absurdní realita nedávné historie.... celý text
Svatby v domě
2009,
Bohumil Hrabal
Hrabalovy knihy mi dosud přišly jako takové poetické plácání o ničem, které je možná milé a autentické, ale nezáživné. (Narozdíl od Menzelových filmů). Tato kniha je pro mě překvapení a první, která se mi od Hrabala opravdu moc líbila. Možná je klíčem k autorovi. Sám na sobě aplikuje svůj umělecký styl, vykresluje sám sebe jako obyčejného a zároveň úžasného bezprostředního člověka. I když je živelný, bojácný, nepraktický, neúspěšný v životě, ukazuje se nam očima své ženy jako ten, koho prostě musíme milovat.... celý text
Cti otce svého, ale miluj ženu svou
2010,
Antonín Polách
Historický román, podle mého gusta. Je tam tak akorát beletrie, romantiky, příběhu, aby to bylo čtivé, protože jen holá fakta nejsou tak moc k zapamatování. A přitom je v románu i hodně historických informací, podávaných nenápadně, mezi řečí, umně nacpaných do dialogů a děje. Tak se čtenář nenásilnou formou obohatí o znalosti renesančního 16. století, příbuzenské vztahy Habsburků v celé Evropě, politickou situaci nejen v Čechách, seznámí se s významnými českými šlechtici, pronikne do komplikované církevní politiky, protestanti, kališníci, luteráni, čeští bratři a katolíci a také zjistí, jak je těžké vládnout. Jsou tam hezky vykresleny rodinné vztahy, které někdy musí jít stranou zájmům říše, ale nakonec je příběh překvapivě dojemný.... celý text
