tomas6658
přečtené 205
Zmatky chovance Törlesse
1993,
Robert Musil
Autorova prvotina a jedno ze zásadních děl expresionistické moderní literatury 20. století. Popis osobnostního vnitřního zrání mladého hlavního hrdiny v kulisách vojenského výchovného ústavu za dob rakouského mocnářství. Není rozhodně bez zajímavosti, že tento ústav se nachází v Hranicích na Moravě, kde i sám autor v mládí studoval. Jedním z hlavních motivů je sebeuvědomování si vlastní osobnosti (svého vlastního já) hlavním hrdinou, tříbené popisem jeho vnitřního myšlenkového pnutí a zmatků při prožívání žité reality. Popis těchto dějů je ve svém výrazu úsporný. Výrazný aspekt je i nejednoznačnost postojů hlavní postavy k prožívaným situacím např. při konfrontací s krutostí a zvráceností mezilidských vztahů ve svém nejbližším okolí. Zrání pocitů i tříbení postojů vůči takovým situacím je doprovázená určitou ambivalentností vůči nim a postupným vývojem Törlessova jednání. Toto okoušení reality prostřednictvím vlastního myšlenkového zrání, to vše skrze konfrontaci s nejistotou, způsobuje rozdílnost mezi reálným konáním (zážitky) a jejich myšlenkovou reflexí. Výše popisované zrání osobnosti tedy souvisí se zpracováváním vlastních pocitů a myšlenek v jejich konfrontaci s prožitou realitou. Na konci takového procesu přichází poznání a formování vlastních postojů. Důležitým rysem díla je mimo výše uvedené i rozrůznění hranic v myšlení a konání hlavního hrdiny, v přecházení mezi různými stavy a polohami v nich. Nejednoznačnost myšlenek a činů je prostředkem dozrávání osobnosti hlavního hrdiny a jeho následných postojů k prožitým skutečnostem, popsaných expresivní formou.... celý text
Tma nemá stín
2000,
Arnošt Lustig
Původně povídka z povídkového souboru Démanty noci, vydaného v roce 1958. Přepracovaná a doplněná v novelu v roce 1991. Drama dvou chlapců (Many a Dany) uprchlých z židovského transportu při náletu. Strastiplná cesta z jižního Německa do Prahy přes pusté lesy. Popis putování proložen retrospektivními "střihy", mezními zážitky chlapců z koncentračního tábora - psychologické sondy do vědomí chlapců tváří v tvář vypjatým životním situacím, s autorovými autobiografickými prvky. Many je sužován vzpomínkami na prožité hrůzy, Dany se obrací do budoucnosti, se silnou vůlí po životě a svobodě, se snahou vše špatné vytěsnit a "pohřbít". Popis nacistické mašinerie a mentality, ztělesněné postavou primitivního esesáckého dozorce v koncentračním táboře. Popis nacismu jako degenerované pseudoideologie, demaskované sadismem a loupeživostí. Skupinová mentalita židů v koncentráku je popisovaná jako myšlenková mapa mezi komunisty (Kohenova parta), podřizující svůj život pro ideály revoluce na straně jedné a nábožensky ortodoxními židy (židé z Podkarpatské Rusi), hledající sílu a útěchu ve víře v boha. Významná pro děj je postava "světáka" Franka Bondyho - člověka, co "umí" žít v přítomné chvíli, snažícího se z ní vytěžit maximum pro sebe - jako symbolu nejednoznačnosti. Časté je střídání perspektiv postav. Klíčová scéna je, když Many vstupuje do selského stavení, aby opatřil potravu, a setkává se s venkovskou ženou a dítětem - konfrontován jak s ní, tak se svými morálními postoji. Leitmotivem díle je dle mého pojetí podstaty člověka a hodnoty lidství: "Člověk není jen souhrn zkušeností, ale co a čím se ukáže v rozhodující chvíli". Naděje v lidskou toleranci a nepředpojatost vůči lidem, prověřená mezními životními zkušenostmi. Závěr je nejednoznačný a otevřený pro oba výklady: smrt chlapců nebo jejich možný únik.... celý text
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
2003,
Arnošt Lustig
Tragický příběh mladé tanečnice Kateřiny Horovitzové, která je vybrána jako schovanka bohatým americkým zajatcem v koncentračním táboře - podobenství lidské naděje a kuráže bojovat o lidskost a důstojnost za jakýchkoliv podmínek. Hlavní hrdinka ztělesňuje touhu po životě a důstojnost i tváří v tvář apatii, iluzi a rezignaci svých hostitelů, jejich zbabělství a zoufalství pod vlivem absurdního vydírání ze strany důstojníka SS. Odvaha hlavní hrdinky vycítit nebezpečí a vymezit se vůči dehonestaci a útlaku. Vystavění příběhu balancující na hranici únosnosti či absurdnosti (způsob jednání esesáka Brenskeho). Protiklad přirozenosti a instinktu života (Kateřina) vůči odevzdanosti a umělé spekulativnosti společníků, reprezentovaných panem Cohenem, kteří jakoby pozbyli lidských přirozených instinktů a propadají iluzornosti. Leitmotiv důstojnosti jako jedné z klíčových hodnot lidství. Až téměř groteskní ironie v podání esesáka Brenskeho, který sugestivně působí na skupinu zajatců a pomocí své brilantní rétoriky, absurdních lží a manipulace je postupně ožebračuje a zbavuje zbytků lidské důstojnosti. Nadčasové poselství o zlu a jeho služebnících a těch, kteří jej umožňují, byť v jakkoliv mezní situaci, na straně jedné a těch, kteří se instinktivně zlu brání na straně druhé. Odsouzení pasivity a rezignace těch, kteří tímto způsobem ono zlo umožňují jako onoho pomyslného "odsouzence, který si ještě sám nasadí provaz na krk, protože i pod oprátkou je ochoten věřit, když mu to někdo vhodně namluví, že síra a oheň je cukr a smetana." Závěrečná strhující scéna je vzepětím hrdosti v mezním okamžiku a v gestu lidství Kateřiny vůči všeobjímajícímu zmaru a rezignovanosti i hrubému násilí - výsostně lidské gesto proti zlu a absurdnosti iluze naděje. Zdánlivě marný vzdor hlavní hrdinky je tedy jistou univerzální snahou o nalezení ctnosti v záplavě zla. Jedním z klíčových motivů novely je pojmenovávání a odhalování zla (byť i v "civilizované" či banální podobě v podání distingovaného vystupování Brenskeho) a jasné vymezování se vůči němu ve jménu důstojnosti, i za cenu nejvyšší.... celý text
Dita Saxová
1969,
Arnošt Lustig
Příběh dívky Dity Saxové, která strávila dobu svého dospívání v koncentračním táboře a jako jedna z mála ze své rodiny a komunity přežila. Autobiografická postava - autor se s předobrazem k ní setkal v rámci působení v židovské obci v Praze. Děj příběhu se zaměřuje i na vykreslování vedlejších postav - přeživších šoa, s jinými přístupy k životu po válce (většinou o snaze zapomenout na mezní prožitky a vybudovat si nový život). Dita je oproti nim myšlenkově zatížena vzpomínkami na prožité hrůzy (ztráta rodiny v období šoa) a není schopna v podmínkách po válce znovu začít plnohodnotně žít. Prožité mezní situace ji přímo paralyzují. Ponořenost do niterních myšlenek, strnulost v minulosti vlivem mezních prožitků, kterým se hlavní hrdinka nemůže vyhnout a které jsou u ní všudypřítomné - ze kterých není v konečném důsledku úniku. Nemožnost přemýšlet o budoucnosti a plánovat ji kvůli nutnosti žít okamžikem v ghettu a posléze v Osvětimi. Naturalistický popis hrůz zažitých v koncentračních táborech a odlidštění jejich vězňů. Nemožnost otevření se druhému a otevřené projevení citů - ztroskotání vztahu k několika mužům. Děj je protkán niternými pocity a myšlenkami, často také sebeobviňováním ohledně vlastní nedokonalosti, pocit méněcennosti a vnitřní pochybnosti. Tragický konec - dívka končí svůj život sebevraždou - motiv úniku před nejistou budoucností a určitého osobního vykoupení z bezvýchodné situace. Akcentování osamělosti, odcizení a vykořeněnosti ze života hlavní hrdinky. Vykreslení vnitřního rozporu "lidí, kteří se vrátili z války příliš mladí, než aby mohli být ponecháni sami sobě, a příliš vyspělí, než by někomu dovolili, aby se o ně staral". Základní autorovou myšlenkou díla je motto, že "Život není to, co chceme, ale to, co máme."... celý text
Periférie
2010,
František Langer
Jedna z Langerových nevýznamnějších dramatických divadelních her. Hra vzbudila svého času velikou pozornost diváků i kritiky a byla uvedena v Československu, Evropě i v Americe. V mém případě se jedná o první setkání s Langerovou dramatickou tvorbou. Hlavní postava Franci, člověk z pražské periferie, se vrací z výkonu trestu za vloupání, do kterého byl určitým způsobem vmanipulován svými kumpány, Barborku a Tonym. Při návratu se seznámí s Annou, chudou dívkou, která se živí prostitucí, a začnou spolu žít. Záhy přijde zásadní zlom - Franci při šarvátce zabije jednoho z Anniných zákazníků a zinscenuje vraždu tak, aby se zdála jako smrtelný úraz. O tom se mu podaří přesvědčit i policii a je dokonce odměněn vdovou po onom zavražděném muži. Zdánlivě příznivý vývoj událostí - Franci a Anna začnou vystupovat se svým tanečním programem v nočním podniku a získávají relativně slušný příjem a živobytí - je ovšem stále více zastiňován Francinovým špatným svědomím a výčitkami. Svěřuje se svým tajemstvím nejen svým kamarádům, ale i policii, je však odmítnut s tím, že si vše vymyslel. V zoufalé snaze očistit své svědomí naráží Franci náhodou na vysloužilého soudce, který propadl alkoholu. Ten nabízí Francimu určité rozhřešení a jakési vykoupení z tíže jeho svědomí... Hlavním motivem hry je otázka viny a trestu a působnosti svědomí (jeho tíže). Zpracování této látky je určitou odpovědí na Dostojevského román Zločin a trest, zabývající se stejnou tematikou. Hra byla později autorem přepracována a nabízí dva alternativní konce - jeden tragický a jeden s určitým katarzním vyústěním. Hra byla mimo jiné inspirována i učením Sigmunda Freuda o lidském podvědomí.... celý text
Caři, popi, bolševici
1966,
Egon Erwin Kisch
Jedna z autorových vrcholných sbírek literární reportáže, tentokráte ze Sovětského svazu z roku 1926. Reportáže z mnoha koutů svazu, z mnoha zajímavých míst, objektivně a bez patosu vykreslující pozorované místa, lidi a skutečnosti. EEK byl svého času světová špička v žánru literární reportáže a tato sbírka je toho nesporným důkazem.... celý text
Likvidace
2006,
Imre Kertész
Rozsahově nevelká novela, ovšem svým významem a myšlenkovým přesahem velké dílo. Volná součást autorovy tetralogie, spolu s Člověkem bez osudu, Fiaskem a Kaddiš za nenarozené dítě. Ústřední motiv je "vyrovnávání se" s údělem židovství a s mezním prožitkem Šoa, s "Osvětimí, která je v životě přeživších stále přítomná". Situace, často popisovány zdánlivě jednoduše a samozřejmě, mají významnou působivost, působí tíživě a často bezvýchodně. V tomto pohledu je to mimo jiné i dílo existencionalistické. Poměrně komplikovaná vypravěčská struktura, střídající formy. Základní dějová linka - rukopis románového díla od spisovatele B. - "obžaloba života" a redaktor Keserű, který je odhodlaný i proti autorově vůli (vnímající vysokou kvalitu díla) román vydat. Zásadní je i dopad života a díla B. na B.-ovu bývalou ženu i milenku. Silný aspekt osobní role člověka v situaci volby životních rozhodnutí - uvědomování si vlastního já, tváří v tvář neschopnosti (či nemožnosti) překonat vliv minulosti. Nelehké čtení, mnohovýznamnost, která ale pozorného čtenáře odmění velikou vnitřní myšlenkovou bohatostí a přesahem. Ne nadarmo obdržel autor Nobelovu cenu za literaturu.... celý text
Popis jednoho zápasu
2009,
Franz Kafka
Kafkova prvotina, nedokončená povídka z roku 1904, vydána poprvé v roce 1936 Maxem Brodem z autorovy pozůstalosti. Obecně lze konstatovat, že dílo je napsáno čtenářsky složitým, částečně expresionistickým stylem - jde o jakýsi svého druhu experiment s různými výrazovými prostředky a imaginací, s určitými prvky autobiografie Dějem povídky je jakési snové a myšlenkové putování a setkávání vypravěče s mnohými postavami a dialog s nimi (procházka zimní Prahou se spolustolovníkem z vinárny, rozpravy s podivným modlícím se návštěvníkem kostela, setkání s jistou společností na večírku). Vnitřní myšlenky a monology doplňují celkově snovou výstavbu textu, doprovázenou mnohými absurdními výjevy. Významným motivem je subjektivní potýkání se (či zápas) vypravěče s okolním světem, snovými situacemi a postavami. Charakterem onoho okolního světa je jeho omezenost a nepochopitelné uspořádání, jeho určitá krutost a nespravedlností. Absurdní snové situace se vzájemně prolínají a ústí nazpět v prvním příběhu povídky, imaginativním polemickém dialogu s návštěvníkem vinárny při procházce zimní Prahou. Z mého pohledu se jedná o vstup do myšlenkového světa děl Franze Kafky. Prvotinu, která hledá specifickou formu a výrazivo pro jejich uplatnění v další autorově tvorbě. Ono hledání a experiment však již nesou určité rysy Kafkova specifického výrazu v mnoha dalších jeho dílech - leitmotivu jedince v konfrontaci s vnějším, často nepřátelským a odcizeným, světem. To vše s notnou dávkou absurdnosti a závanem bezvýchodnosti.... celý text
Siddhártha
2003,
Hermann Hesse
Příběh bráhmanského syna Siddhárthy, jež v mládí spolu se svým společníkem Góvindou opouští domov a nastupuje na náročnou životní pouť, která jej vede od mládí do stáří, přes mnoho životních situací, dějů a cest. Podobenství duchovní cesty člověka, hledání smyslu vlastního života. Siddhártrův život je v popisu podobný skutečnému životu Buddhy. Příběh je výrazně ovlivněn východními náboženskými směry (především buddhismus a hinduismus). Formální rozvržení novely rámcově respektuje buddhistickou sútru o roztočení kola nauky - jeho osnova je rozdělena do kapitol podle čtyř ušlechtilých pravd a osmidílné stezky, přepracováno však autorem a doplněna jeho vlastními myšlenkami, především z hlediska osobní svobody, pacifismu a hledání vlastní lidské integrity. Vkladem autora je skrze duchovní východiska nacházet osobní životní cestu hlavní postavy příběhu a její vlastní existenční východiska, oproštěná od přílišného schematismu jednotlivých duchovních nauk. Ty jsou inspirací a ovlivňují, ovšem nediktují hlavní postavě "jedinou danou" cestu k dosažení osobního naplnění. To je v díle vykreslování jako východisko individuality každého jedince a originální cesty jeho vlastním životem jeho hledáním vlastní svébytné existence. Hlavní motiv díla je dle mého hledání východisek z morální krize člověka, konfrontovaného svými činy, důsledky svého konání a myšlení. Snaha o čistotu takového konání, hledání cesty k splynutí s přírodními zákonitostmi, usilování o to, stát se jejich nedělitelnou součástí.... celý text
Městské sady a jiné povídky
2000,
Hermann Grab
Městské sady: Román z prostředí vyšší měšťanské společnosti, jehož děj je zasazen do přelomu roků 1915 a 1916. Jedná se o autorovu prvotinu, kterou napsal v pouhých osmadvaceti letech. Dílo bylo ve své době často srovnáváno s dílem Kafkovým a Proustovým a má velmi výrazné impresionistické prvky. Hlavní postavou románu je dospívající chlapec Renato Martin, syn z bohaté měšťanské rodiny, jemuž je třináct let a navštěvuje klasické gymnázium. Chlapcovo zrání se odehrává na pozadí stále více se připomínající první světové války, která se postupně, vlivem domácího služebnictva a gymnaziálních profesorů, stává důležitým motivem (příspěvky na válečné úsilí, smrt syna majitelky papírnictví na frontě, zvyšující se vlastenecké úsilí gymnaziálních pedagogů). Renato prožívá intenzivní vnitřní citový i myšlenkový vývoj, který je formován jak jeho spořádanou patricijskou rodinou a gymnaziální docházkou, tak i vlivem jeho anglické vychovatelky a v neposlední řadě i citovým vzplanutím k dívce Marianě. S tou se často prochází v městských sadech a snaží se ji zaujmout svými znalostmi prózy i hudebních děl. Jeho sokem v lásce se však stává jeho spolužák z gymnázia Felix, kterému se podaří Marianu svést a získat její přízeň, využívaje přátelství s Renatem k přístupu k ní. Ve světle určitých nepříznivých událostí se Renato odhodlá k činu, který je vůči Felixovi shovívavý, ale pro něj samotného riskantní. Následkem je, že se Felix od Renata odvrátí a Mariana se i s matkou odstěhují z Prahy Hermann Grab pocházel z bohaté pražské aristokratické rodiny, která vlastnila textilní továrnu a konvertovala z judaismu ke katolicismu. Jeho otec byl povýšen roku 1915 do rytířského stavu (Familie Grab von Hermannswörth). Sám autor byl mimo jiné i klavírní virtuos. V románu uplatnil prvků impresionismu a postmodernismu (nedějovost, imaginace, vnitřní monology a myšlenky), které se pak odrážely v textu díla děj, který se často prolíná do snových a kontemplativných obrazů a myšlenek, např. "Někdy nám z ničeho nic připadne, že skutečnost, kterou jsme si vystavěli z hrubého materiálu svých smyslových vjemů, je jen něčím náhodným, a zatímco si ze starých stavebních kamenů budujeme skutečnost novou, jako když v krasohledu dáváme vznikat novému obrazu, prožijeme podobný prožitek, jaký nám připravuje umění nebo láska". Myšlenkově propracované, zároveň čtivé a velmi osvěžující. Advokátní kancelář: Krátká povídka, která byla vydána z autorovy pozůstalosti. Reflexe nástupu fašismu v Evropě. Prostřednictvím mladé písařky, zaměstnané v právní kanceláři židovského právníka čtenář sleduje postupný nástup nesnášenlivosti a xenofobie, doprovázen vnějším vlivem (fašistická Itálie) a propagandou. Vlivem postupu událostí musí postupně kancelář opustit jeden z advokátů (odpůrce fašismu), majitel kanceláře (židovský právník) a židovská písařka. Nakonec je majitel kanceláře zatčen a ve vazbě spáchá sebevraždu a kancelář je arizována. Oddech na útěku: Povídka zabývající se údělem židovských emigrantů, snažících se uniknout před fašismem z Evropy. Děj se zaměřuje na starší manžele Ehrlichovi vídeňského židovského obchodníka s koženým zbožím a jeho manželku kteří se dostanou na útěku přes Francii do Portugalska a s dalšími emigranty se stejným údělem se snaží získat vstupní víza do Spojených států. Vlivem peripetií (nepřízeň konzulů z amerického vyslanectví, omezené kvóty na udělování víz, naladění americké společnosti směrem k izolacionismu a nevměšování se do evropských záležitostí) se horší naděje manželů na vystěhování a zintenzivňuje se jejich obava před deportací zpět do nacistické třetí říše. Vlivem psychického vypětí se zhoršuje již tak podlomený zdravotní stav pana Ehrlicha, který po všemožném úsilí přesvědčit americké úřady k udělení víza nakonec umírá. Jeho manželce se nakonec podaří vystěhovalecké vízum získat Svatba v Brooklinu: Autobiografická povídka o nesnadném potýkání se válečných uprchlíků s novou americkou realitou. Hlavní postava, židovský novinář a hudební kritik, doktor Korn se po příjezdu do New Yorku musí zabývat tím, jak si v nové zemi zajistí své živobytí a existenci. Jeho doposavadní zkušenosti se zdají být v novém působišti nevyužitelné a jeho znamí z řad emigrantů mu radí začít se živit něčím jiným, co by bylo výnosnější než hudební kritika. Z těžkých obav o další existenci je Korn dočasně vytržen pozváním na svatbu své sestřenice. Při této příležitosti se dostává v diskusi do sporu s některými svatebními hosty a vzniká vzájemné nepochopení, syceno mimo jiné i nesouhlasem velké části americké společnosti podílet se aktivně ve válce proti evropskému fašismu. Na cestě zpět ze svatby do svého skrovného bytu je doktor Korn při noční procházce Central parkem přepaden a zavražděn.... celý text
