tomas9591
přečtené 112
S láskou tě nenávidím - 13 povídek o ničemnosti
2018,
* antologie
Pokud knížku budete chtít číst buďte připraveni na smutný konec. Spoustu povídek je zajímavých a temných, což se mi svým způsobem libilo, protože jsem chtěl zkusit jak vypadá takový příběh s ne úplně nejlepším koncem.... celý text
Pět kroků od sebe
2019,
Rachael Lippincott
Autoři si mě trochu získali už věnováním na začátku, které se mi moc líbilo. Bohužel jsem nebrečel. Já ale brečet chtěl, protože potom mám v té knížce víc emocí a víc se mi líbí. Knížka je přes těžké téma zpracována vtipně a ne nějak zvlášť depresivně, ale zabývá se taky smutnými tématy: Bolí smrt? Jaký je pocit umírat? Umíráme sami? Taky přemýšlení nad posmrtným životem. Odhalujeme rodinná tajemství, vidíme psychickou stránku hlavních hrdinů, zjišťujeme, že podpora, kterou si obě postavy zaslouží není taková, jakou by si zasloužily. Zaznamenal jsem si spoustu citátu a LGBT linka se mi neskutečně líbila. Knížka o tom , že je důležité si užívat svůj vlastní život naplno, protože někteří lidé ho mají o mnohem kratší a ani si ho tak užít nemohou. Opět poukázáno na to, že je důležité nezaobírat se malichernostmi a když už, tak řešit důležité věci. A pokud máme možnost posunout se v životě v něčem, tak bychom po tom měli skočit a taky uvědomění si, že vlastní dech není samozřejmost.... celý text
Na dostřel
2019,
Taylor Adams
Dobře. Co si budeme, Andrew Mayne to opravdu nebyl. Čekal jsem od knihy celkem dost a myslím si, že mé očekávání bylo přehnané. Knížka byla plná napětí, akce, zvratů a byla pěkně drsná. Bohužel jsem prakticky vždy dokázal knihu zaklapnout a jít dělat něco jiného. Konec byl super a nebylo nouze o vtipné scény.... celý text
Dokonalý cizinec
2016,
Renée Knight
3.5* Od knížky jsem určitě čekal více akce a napětí. Ano, místy se tam objeví, ale jen zřídka kdy. Je to spíše na psychiku a knížka mě nutila na ni po dočtení ještě nějakou tu dobu myslet. Také se kniha zabývá důležitým tématem jako je rodina, vztahy a znásilnění.... celý text
Sobí hora
2018,
Karin Tidbeck
V knize se vyskytuje mnoho nadpřirozených bytostí. Upřímně mě povídky strašně chytly a baví mě je číst. Každá povídka byla jiná a něčím neobyčejná. ⭐
Nedej se
2016,
Rainbow Rowell
3.8* Toto je pro mě ta kniha, ze které jste po dočtení úplně paf, ale s odstupem času Vám nepřijde tak dobrá. Nechal jsem se uchvátit druhou půlkou, ve které se konečně pořádně rozjela LGBT linka a příběh nabral větší spád. Na první půlku, ve které se nic moc nedělo jsem dost zapomněl a v hlavě jsem měl jen tu druhou. Ani ta detektivní zápletka mě nějak nezaujala. Svět magie se mi ale moc líbil a LGBT bylo nejlepší, jaké jsem zatím četl.... celý text
Zlatá klec
2019,
Vic James
3,8* Asi po dvou měsících pořádná kniha a hned 255 stran na posezení. Neskutečná změna a docela mě bolí hlava z toho návalu informací. No, u těch informací se pozastavíme na nějakou dobu. Na knížku jsem viděl smíšené názory a já jsem v rozpacích. Sice není prakticky skoro nic, co by mi vadilo. Teď co se týče těch informací... Knížka na Vás vychrlí dost velký počet postav. Taky jsou zde určité rody, které mají všechny své předky a svou vlastní minulost, takže se stává, že máte víc jak dvě strany výkladu a Vy máte pocit, že čtěte učebnici dějepisu. Neskutečně moc předků, ve kterých jsem se ztrácel, jejich jména mají svůj vlastní význam a každý z nich něco dokázal. Mně osobně ten pocit alá učebnice dějepisu zas tak nevadil. Bohužel mi přišlo, že se knížka vezla vesměs pořád na stejné vlně, takže nečekejte nějak moc akce. Právě spousta lidí v recenzích píše, že se u knihy nudila. Taky jsem počítal s tím, že bude kniha hooodně surová vzhledem k tomu, o čem je. Spousta bolesti, smutku, ztrát, krutosti. Čekal jsem, že mě do těch pocitů bude chtít autorka dost vtáhnout a bude chtít, abych to prožíval s těmi postavami, což se bohužel nestalo. Ani jedno. Autorka to dle mého popisuje dost odtažitě, jakože to tak prostě je a všichni, i děti, jsou s tím naprosto OK. Fakt mi nepřišlo, že by dítě bylo naprosto v pohodě s tím, když mu odtáhnou rodiče a i sourozence. Dokonce i ti rodiče to snášeli hůř než to dítě. Nějaký ty pocity by to chtělo, no ne? Takže tohle je jedna z věcí, která mi vadila. Nadále to je zase a opět kniha, která nemá dle mého dostatečně využitý potenciál, což už není chyba, která mi vadí, ale věc, která mě mrzí. V pořadí už asi 5. kniha, která je originální, je to něco, co mě vtáhlo do toho světa a má neskutečně originální atmosféru a i ta magie, která tam je (A.K.A. Síla) mě moc zaujala. Bohužel není v knize dost k vidění. Všichni ji oplývají, jak neskutečně mocná věc to je, jak s ní Mocní stavěli obrovské paláce a jak dokázala ničit a zároveň léčit. Ehm, ehm...já bych to rád viděl!!! Jo, fajn. Postava jde a Silou odemkne magickou bránu, jo postavu něco bolí, tak se vyléčí, jo postava se naštve a hodí druhou postavou o zeď, ale... Na těch 330 stran je to pro mě osobně zoufale málo. Jediné co, tak teda klobouk dolů za tu magii kolem strany 300 (asi? Někde u konce každopádně). Dost jsem se ztrácel co se týče představy celého světa. Lítají vrtulníky, ale zároveň mají rozlehlá sídla a kožená zdobená křesla. Dýchal na mě až snad takový barokní styl, takže na mě to byl už moc velký mix. Bohužel jsem se nedokázal sžít s většinou postav. Nejlepší byly pohledy Luka, se kterým jsem se sžil nejvíc. Abi byla taky super, ale zbytek rodiny mi přišlo, že autorka úplně vypustila. Aby a Luke měli pocity, ale ten zbytek rodiny? (bavíme se opravdu jen o jejich rodině. jiné postavy už nebyly tak ploché.) Když se nad tím tak zamyslím, tak vlastně nevím, jak se jmenují jejich rodiče. Vím, že bylo zmiňováno jméno mámy, ale táta byla pro mě opravdu postava nastrčená, aby tam prostě jakože byl. Neskutečně ploché. Teď už spíš ty pozitivní věci. Jak už jsem zmiňoval, tak má knížka neskutečně originální atmosféru, která je opravdu jedinečná, taky má boží citáty, které mi přirostly k srdci a jsou fakt něco, dle mého má knížka v sobě spoustu důležitých témat, které se týkají nás, lidí. Taky jsem si samozřejmě pobrečel. Takhle knížka ve mně bude ještě hodně dlouho. Neváhejte si ji přečíst, pokud máte rádi spíše pomalejší knížky, které Vám toho ale hodně předají!... celý text
Jeden z nás lže
2017,
Karen M. McManus
Obecně se nenechávám nalákat tím, co je na obálce napsáno, ale tady se tak z nějakého důvodu stalo. Prý návykový pohlcující thriller. Nah. Na začátku se stane strašná tragédie spojená se smrtí spolužáka, která vše změní. Čekal jsem i nějakou NÁVYKOVOU POHLCUJÍCÍ akci i uprostřed knihy. Tak to bylo například u Stačí jen chtít od Joelle Charbonneau. Bohužel. Na začátku je velké BUM a my po zbytek knihy sledujeme, jak se s tím určité postavy vyrovnávají. Upřímně? Kdybych do toho šel s tím, že budu sledovat psychickou stránku postav, jejich osobní život a to, jak jim to s životem zamává, tak by to bylo nadmíru dobré. Čekal jsem ale to, co bylo na obálce. Moje blbost. Taky mi přišlo, že to hlavní postavy až moc zasáhlo. Na to, jak mrtvého spolužáka všichni nenáviděli. Knížka je ale plná myšlenek o dospívání, škole a vztazích. Samozřejmě mi to akci, kterou jsem čekal nevynahradilo, ale je to také jisté plus. Od autorky má u nás vycházet další kniha a zvažuji, jestli se do ní pustím. Pokud ano, tak velmi obezřetně.... celý text
Prokletý trůn
2018,
Joelle Charbonneau
Mám obecně problém s tímto námětem na knihu. Autorky (Joelle společně s Kendare Blake) se na mě fakt domluvily. Taky by mě zajímalo, proč okopírovala Joelle nápad Kendar. Tři temné koruny byly pro mě strašné a knížka od Joelle, kterou jsem četl před touto (Stačí jen chtít) se mi velmi líbila, takže jsem měl naději. Bohužel. Obě musely vytvořit nejvíc sexy mužské postavy (V případě Trůnu to byl dokonalý Andreas, který skrývá své tajemství a má sex s každou služebnou, na kterou v paláci (Možná hradu? Zámku? Kdo ví co to bylo.) pomyslí. Je zručný a všichni mu za opravu větrného mlýnu děkují a opěvují ho. Jak asi všem dojde, tak se uskuteční turnaj o trůn. Ha. Druhá hlavní postava, Carys, si v jedné scéně myslí, že umírá (NO SPOILER), ale ona nakonec zjistí, že se pár provázku z žebříku zamotalo do jeho tkaniček, a proto ztrnul a nemůže se hýbat. Och ano, náš dokonalý Andreas. JAKO PARDON. TOHLE NE. Já nejsem náročný člověk a nehledám v knihách chyby. Toto vadilo i mně. Taky mi nepřišla moc uvěřitelná náhlá změna chování dvou sourozenců. Oba trůn ani v nejmenším nechtějí a najednou okamžitě plánují intriky, protože jim kdosi nakukal, že se ho ten druhý snaží zmást. Na druhý díl se stoprocentně chystám, abych mohl slavnostně prohlásit a utvrdit se v tom, že je to opravdu tak špatné.... celý text
Eliza a její nestvůry
2019,
Francesca Zappia
3,7 Jelikož jsem úspěšně složil zkoušky na střední školu, mohl jsem konečně vzít knihu do ruky. Eliza byla u mě v knihovně nepřečtená už hodně dlouho a normálně by se mi do ní úplně stoprocentně nechtělo, jelikož čtu hlavně fantasy, a tohle je jeden z mála příběhů z lidského světa. Je to první kniha, kterou čtu po dlouhé době a bál jsem se, jestli to nebude na rozjezd velké sousto, jelikož hlavní postava trpí psychickými problémy a témata v knize by tedy mohly být těžší (a byly). Styl autorky není nějak výrazný, ale mně se kniha četla moc hezky a plynule, občas jsou tu i krátké kapitoly. Také pomáhají ilustrace, které pro mě knihu vyzdvyhly, jelikož dodaly příběhu duši a ještě k tomu si je autorka kreslila sama. Mám blízko jak k výtvarnu skrze ilustrace, jelikož je to něco spojené s výtvarnem a také mám díky tomu blízko k Elize, která se ráda věnuje kreslení, používá grafický tablet a programy. To všechno je něco, co někoho oslovit může, a taky nemusí. Mě osobně to oslovilo strašně moc díky tomu, že je to něco, co mám v plánu studovat. I téma, které Eliza zpracovává se mi moc líbilo, takže mě to nadchlo, a to se ještě nebavíme o průběhu jako takovém! Nedávno jsem vedl zajímavou konverzaci s kamarádkou o tom, jak nás někdy dokážou sociální sítě dostat do stresových situací, například co se vydávání příspěvků týče. Eliza to tak v knize měla naprosto stejně. Mraky lidí na internetu čekaly, než vydá další díl svého komiksu, měla přesně daný čas, kdy ho chce vydat. Může z toho vzniknout časový nátlak, nátlak na člověka, hromada stresu, a někdy to může člověku přerůst přes hlavu. Tyto stinné stránky internetové slávy byly taky v knížce znázorněny. Autorka ze slov na papíře udělat emoce, hlavně ty úzkostné momenty, spoustu nepříjemných pocitů a prožíval jsem je s Elizou. S internetem přichází moc možností a taky lidé. Na internetu jsem osobně získal strašně moc kontaktů, můžu říct i...zkušeností a myslím si, že můžu říct také hodně přátel. A bez knih by nic takového nebylo. Kniha se mi celkově líbila, já nemám co vytknout, nic mě nerušilo, ale taky jsem si z toho nesedl na zadek.... celý text
Pozorovatelka
2019,
Anna Bright
3- 3,5★ „I believe in woods, mountains, highways, cobblestones, roller coasters, dancing, concerts, cherry Pop Tarts, books, and magic.“ - říká o sobě autorka A přesně taková kniha byla. Například ale ty horské dráhy vynechme. :D Knihu jsem dostal v humbook tašce na Festivalu a určitě to není můj úplný šálek čaje. Ale! Jsem příjemně překvapený, myslel jsem si, upřímně, že mě kniha unudí k smrti, ale nestalo se to. Ještě k tomu mě docela bavila. Hlavní hrdinka mi nevadila, docela jsem se s ní sžil. Ale svět, ve kterém se příběh odehrával byl takový...potrhlý, za mě. Vadily fantasy prvky, které byly zasazené do klasického světa. Buď aby tam byly, a pořádně, nebo vůbec. Takhle člověk nevěděl, jak moc je to fantasy svět, jak moc reálný svět, jaká pravidla mohou asi tak pravděpodobně platit z našeho světa, a jaká autorka dotvořila. Například použití severské mytologie. Říkal jsem si zprvu, jestli je to nějaký vtip, velice špatná shoda názvů, nebo (a že se tak stalo) přesný úmysl autorky, ze kterého pak následně tvořila dál. Byly to pak hodně Thór a Avenger pocity. Např. město Asgard, dále narážku na Bifrost, na Thórovo kladivo a tak dále. Mně to ale neskutečně potěšilo jedním. Hrdinka má na ostrově svou lásku - Petera. Vždy si myslela, že on je ten jediný, s kým by mohla být šťastná, s kým je schopná se milovat. Následně se vydává na výpravu do světa, kde se samozřejmě střetává s jinými muži. Autorka, ať už plně uvědoměle, či ne, ukazuje jeden z velice důležitých faktů týkajících se i reálného života skoro každého z nás, ne-li všech. Jednou nevydařenou láskou láska neumírá. I když je někdy sakra těžké se přes to všechno přenést, vždy to odejde. Nějakým způsobem, za nějakou dobu, ano. Nemusí to vyjít ani na první pokus, ani na třicátý pátý. Tohle se, od toho, co normálně čtu, lišilo hodně. Žádná hate love, žádné milostné trojúhelníky, kdy sice máte víc...možných partnerů, ne jen jediného, ale to stejně není to, co bylo tady. Tahle kniha ve mně zanechala, co se tohoto tématu týče, hodně. Autorce neskutečně děkuju za to, že příběh pojala takhle. U mě si svým příběhem vysloužila speciální místo.... celý text
Zloději dýmu
2019,
Sally Green
3 - 3,5★ Skoro dva roky. Tak dlouho s touhle knihou, a přesto jsem to nevzdal! :D Jakmile vyšla, hned jsem se do ní pustil a bylo to pro mě strašně pomalé, zachránily to krátké kapitoly. Víc postav mi vůbec nevadilo, některé ke mně poměrně přirostly, jiné zase tak ne. A myslím si, že postavy v tomhle příběhu hrají dost velkou roli. Vlastně obálka a anotace tomu napovídají, přímo to křičí. Pokud se nesžijete s postavami, je to v pytli. :D Takhle je to s touhle knihou. Jak se píše v anotaci, postavy mají své osudy, ani jedna s nimi není spokojená, a bojuje, aby jej změnila. Pokud se tedy do postav nedostanete, je podle mě jasné, že Vás kniha nebude zajímat, nebude vás bavit je sledovat, jak se s tím perou, a co jim padá pod nohy. Ze začátku mi to nešlo ani zhola. Některé mi přirostly k srdci více, některé méně, a některé až po roce a půl. (Je docela masakr a šílené tohle moct napsat :D) Jak příběh (a měsíce) šly, postupně jsem se příběhem prokousával. Každá je fakt jiná a tahle parta je docela silné kafe, Za první časový úsek jsem se dostal do poloviny, pak knihu odložil, pak několik měsíců otvíral a četl vždy pár stran. Pak přišel rok 2021 a já dal asi 160 stran na posezení. Určitě tomu pomohlo to, že, dle mého, kolem strany 300, začal děj eskalovat, a to pořádně. Jaksi jsem se za ty měsíce vytvořil větší citový vztah, než by se při normálním souvislejším čtení, stalo. Pokud byly postavy v ohrožení (a že byly), tak jsem se o ně poměrně dost bál. A že se hned v prvním díle ze tří umíralo! Až mě to trochu dostalo, v dobrém slova smyslu. Svět je vytvořený hezky, nicméně jsem spoustu detailů, které byly řečeny na začátku, nevěděl ke konci knihy, jelikož jsem si je už nepamatoval. Konec knihy skončil tak jak skončil, já si ale spíš neplánuju přečíst další díl. Musím říct, že mě to k tomu ale docela dost táhnou ty postavy…Ten citový vztah tam bude, ale jednoduše se bojím, aby to nebylo to samé, až pak opět za půlkou knihy nějaká akce. Zase si nemyslím, že by mi postavy vynahradily akci. To už musí být u mě něco. Nápad s dýmem démonů mi…(asi) kupodivu nepřišel zase tak vyčerpaný, ale samozřejmě, tohle je jen první díl série, ale myslím si, že už název druhého dílu (Svět démonů) – a díl samotný, by to vynahradily.... celý text
