Trana
přečtené 223
Santiniho jazyk
2005,
Miloš Urban
Přečteno v rámci čtenářské výzvy. Upřímně, nevím, co si o tom mám myslet. Kdybych to před tím neviděla jako film, asi bych to nedočetla, moc rozvláčné, moc překombinované. Takhle jsem si říkala, že mi kniha třeba dá pochopit, co jsem ve filmu nepochopila. Linie pátrání po Santiniho tajemství dobrá, tam není moc co vytknout. Zbytek mi přišel zmatený, nelogický, chování postav nepochopitelné. Jediný, kdo mi dával smysl byl hlavní záporák, ten byl nechutný od začátku knihy (i filmu) až do konce.... celý text
Tajně tvá
2024,
Tessa Bailey
Byla to docela sranda. Julian mi ze začátku přišel trochu jako autista, nakonec se ukázalo, že to je trochu jinak a začalo mi dávat smysl jak jeho chování, tak jeho proměna. Hallie byla dobře trhlá, bez přemýšlení se uvrtala do spousty věcí, ale bylo to sympatické. Oba si museli dost věcí srovnat v hlavě a hodně věcí přijmout a na to se potřebovali. Za mě asi nejkrásnější vyznání (parafráze) "Nemůžu jí vidět smutnou, potřebuji s tím něco udělat." Kdyby autorka vynechala sexuální scény a předělala gradaci zápletky do uvěřitelnější podoby, asi bych dala i pět hvězd. Takhle jen tři. Druhý díl si přečtu, protože jsem zvědavá, jaký bude vývoj Natálie, ale nečekám od toho 100% zážitek.... celý text
Všechny barvy noci
2020,
Karine Lambert
Není to ani čistá romantika, ani čistě psychologický román. Je to něco mezi. Mladý muž se dozví diagnózu, která mu převrátí život vzhůru nohama a on i jeho okolí se s tím musí nějak vyrovnat. Příběh mi nepřijde nereálný, člověk se s věcmi musí nejprve nějak popasovat a buď je nakonec přijme nebo nepřijme a vyvodí z toho důsledky. Ze začátku jsem se nemohla pořádně začíst, působilo to na mě dosti schematicky, ale pak jsem si zvykla na styl psaní a kniha mě nadchla. Je to o naději, přijetí sama sebe, odhodlanosti a vytrvalosti.... celý text
Hospůdka v Praze
2024,
Julie Caplin
Úroveň romantických útěků poněkud kolísá a Praha patří mezi ty méně povedené. Možná je to tím, že žiji v Praze a místa, o kterých paní Caplin píše, znám, některá velmi dobře. Jména Michaela a Jan tu už byla okomentovaná, ano, obvyklejší je používání zdrobnělin a bylo to trochu zvláštní, i když zrovna tohle jako velké mínus neberu. První půlka knihy byla divná a nezáživná, chování Anny mi dost vadilo a tak nějak mi k sobě s Leem vůbec neseděli. Druhá půlka byla o chlup záživnější. Annin boj a hledání sebe sama mi bylo sympatické. Naopak konec jako takový mi přišel uspěchaný a nelogický, jednání a uvažování obou hlavních postav bylo zvláštní. Bod za Connora a Hannah :)... celý text