triatlet přečtené 783

Veselé počítání 2008, Zuzana Pospíšilová

Každé číslo má dvě stránky, autorka klade hádanky. Není těžká odpověď, v obrázku ji najdeš hned. Zuzana Pospíšilová předškolákům a prvňáčkům nabízí didaktické verše, v nichž představuje jednotlivé číslice. Ilustrace Kataríny Slaninkovej vybízejí k hravému počítání. Vedle očekávaných přirovnání 2 k labuti, nebo 3 k velbloudím hrbům mě nejvíc zaujala 5 jako dámská bota na podpatku je nápaditá. "10 prstů pro štěstí sevři vždycky do pěsti." Na závěr hádanka: 2 čtyřverší pro každou číslici od 0 po 10, 4 početní rýmované úkoly se stejným schématem jako u předchozích básní. Jako bonus 10 dvojverší. Kolik veršů obsahuje tato útlá kniha?... celý text

Prapověsti naše s trochou vtipné kaše 2013, Zdeněk Železný

Vztah ke knížce ovlivňuje i autorovo počínání. Michala Viewegha jsem například po jedné besedě za jeho povýšené chování zatratil. Naopak Jan Balabán mě okouzli pokorou. Zdeněk Železný, autor "Prapověstí", mě loni zaujal vláknem První čtení (viz komentář pod autorem), ovšem svými reakcemi ztratil veškeré mé sympatie. Když jsem se s nadsázkou vyjádřil o "Prapověstech", obhrouble zaútočil. Prapověsti jsem v kontextu knížek, které jsem přečetl, vnímal jako slabší průměr, který má šanci někde v regionu. Nelíbí se mi místy násilné přepracování textu, ilustrace mi přijdou nevkusné. Reakce Z. Železného u mě vyvolaly averzi k této knížce, rozhodně ji nebudu doporučovat a momentálně ji hodnotím odpadem. Odpady šetřím - z více než 600 hodnocených knih jsem udělil cca 10x. ZZlatý z 8 komentářů má 7 sebepropagačních, nebo útočných na čtenáře, kterým se nelíbí jeho knihy.... celý text

Návštěva z pravěku 2007, Petr Ginz

Knížku jsem objevil díky Terezínskému ghettu Veroniky Válkové (https://www.databazeknih.cz/knihy/kouzelny-atlas-putovani-casem-terezinske-ghetto-tajemny-vlak-do-neznama-166956). V závěru Bára, vypravěčka příběhu, čte knížku Petra Ginze. Nedovedu si představit, že by Bára přečetla knížku během hodiny. Ale byla ovlivněná fiktivním setkáním s Petrem Ginzem, takže proto asi četla rychleji než já. Je skutečně unikátní, že se dochoval rukopis příběhu, v němž Petr Ginz napodobuje styl J. Verna. Dá se pochopit, že autor, který vyrůstal v rodině esperantisty, upozorní na tento umělý jazyk, ale je neskutečné, jak třináctiletý chlapec dokázal alegoricky vystihnout podstatu fašismu... "Ti, kteří jen neustále myslí na to, jak zbohatnout, a myslí, že nejlépe toho dosáhnou, když budou mocní a budou vládnout nad jinými a žádná krutost jim v dosažení toho nezabrání, to jsou ti zlí. Aby ospravedlnili své konání, vymýšlejí různé teorie o vyšších rasách, které mají právo donutit ty nižší, aby jim sloužily jako koně a psi a jiná domácí zvířata. Tito zlí lidé nejsou nikdy šťastní, protože nejsou nikdy nasyceni, chtějí stále víc a víc a nakonec se jim vše rozpadne." (s. 99) "(Guvernér Winje):´Moje kniha, které jsem dal titul Můj cíl, vyjde zanedlouho v Belgii. Vysvětluji v ní, že Pánbůh stvořil vyšší rasu lidí, hlavně těch, kteří mají světlé vlasy a modré oči, a nižší rasy lidí, kteří mají jinou barvu pleti, tmavší anebo úplně tmavou pleť a tmavé oči a vlasy. Ti budou podřadní a jsou stvořeni k tomu, aby sloužili bělochům a byli jejich otroky. Když už nemohou sloužit, je zapotřebí je zničit. Na jejich likvidování máme už své prostředky.´" Komplexnost knižnímu vydání dodává předmluva Arnošta Goldflama, doslov Chavy Pressburger, sestry Petra Ginze, a jedinečné kresby. Příběh o Ka-duovi Petr promyslel dokonale. Překvapivý závěr. .............................................................................................................................................. Čtenářská výzva 2018 - kniha, která byla zmíněna v jiné knize... celý text

Afor!?my, aneb, Hemingway psal vestoje 2003, Pavel Kosorin

Krátké aforismy dávkujte v jakoukoliv denní dobu v jakémkoliv množství. Úspěch zaručuji. Autor s nadhledem a svěže komentuje podstatu lidského žití od partnerských vztahů až k svobodě slova. "Život je těžký - jenom láska ho může trochu nadlehčit." "Osud za tebe volit nebude - nemá volební právo." "Začněte malovat dříve, než si o vás druzí udělají svůj vlastní obrázek."... celý text

Dušan Klein aneb Jak režisérům chutná život 2003, Petr Nový

Filmovou tvorbu Dušana Kleina mám rád - líbí se mi série o básnících, zaujal mě film o K. H. Borovském (Zakázaný člověk). Jsem rád, že D. Klein natočil i film podle předlohy B. Hrabala (Andělské oči). Za zhlédnutí stojí i Dobří holubi se vracejí. Chystám se podívat někdy i na Místenku bez návratu. Případ mrtvých spolužáků je sice poplatný normalizaci, ale je zajímavé, jak se tam pracuje s motivem povídky Vyšší princip. Petr Nový napsal životopisnou knížku o "muži s dýmkou" svižně - vypravování Dušana Kleina střídá s rozhovory. Životní osudy D. Kleina by vydaly na film - židovský původ, Terezín; po válce díky organizaci UNRRA pobyt ve Švédsku... Vděčné jsou historky z natáčení, a to především z živého vysílání seriálu Hříchy pro pátera Knoxe. Aby diváci věřili, že se jedná o přímé vysílání, tak se postavy dívaly záměrně na ČT1, aby tvůrci divákům dokázali, že seriál není předtočený. "Janě Švandové se stalo, že ji podle scénáře vyzvali, aby usedla na židli, ona se otočila, a když zjistila, že tam žádná není, s líbezným úsměvem odpověděla: Já radši postojím."... celý text

Drama v kostce 2007, Jiří Havelka

Dokonale propracované absurdní drama. Už názvy jednotlivých fází přesvědčí, jak autoři příběh promysleli: Prostor, světlo, lidé Vnitřní monology Komunikace Imaginace Divadelní realita Divadelní iluze Divadlo a diváci Inscenace. Poslední část – Rekvizita – je drama v jednom jednání. Některé části mi připomínaly Becketta, jiné Ionesca, nebo Sartra (S vyloučením veřejnosti/ Za zavřenými dveřmi). Dialogy jsou vtipné, osvěžující je slovenština v podání Braňa i postava „čerňáka“, který ve fázi Divadelní iluze přistrkuje rekvizity (nebo taky ne). Ale za nejlepší postavu považuji detektiva Jiřího. Jiří: Mlčte! … Slyšíte? (ticho) Nikdo nás neposlouchá. Braňo: Ale poslouchá. Jiří: Ano? A kdo? René: Já. Jiří: Humor? Přejde! (ticho) (…) Jiří: ??? … Přejde. Dobře, fajn, takže co víme? Víme, že nevíme, kde jsme, kdo nás sem zavřel, proč nás sem zavřel, proč zrovna nás čtyři a co je tohle za divnej prostor. Takže víme, že nevíme nic, a z toho vycházejme! (…) Jiří: Takže co víme? Tady je milion prostorů, v jednom vy si chodíte na záchod, vy se sprchujete, vy si jezdíte výtahem a já abych běhal po schodech. To není fér! (zkoumá dveře) (…) René: Cokoli je na jevišti, to hraje. Jiří: Aha, takže třeba uklízečka, když vytírá jeviště, tak hraje, jo? René: Když jsou tam diváci, tak ano. Jiří: Co když je tam jenom jeden divák? René: Tak taky. Jiří: A když ten divák je její manžel a čeká na ni, až to dodělá? René: Tak to je chudák. Jiří: Takže diváci jsou chudáci? René: V některých případech ano. V poslední fázi (Inscenace) promlouvá pouze Hlas. Jeho monolog je jak z přípravy ke zkoušce z divadelní vědy. Doplňují ho citáty: „Divadlo musí být dohoda a pohoda. Krásné dobrodružství nebo nic.“ (Miroslav Horníček) „Divadlo vypovídá o své době nejen povahou svých úspěchů, ale i povahou své krize.“ (Václav Havel) „Divadlo se má dělat pořádně, ale nesmí se brát moc vážně.“ (Jan Grossmann) Jiří Havelka, autor Dramatu v kostce, (po)upravil výrok Jaroslava Etlíka: „Divadlo je vždy něco mezi barem a estetickým tvarem.“ Čtení jsem si užil, nasmál jsem se. A už jsem koukal na termíny představení :-) …………………………………………………………………………… Čtenářská výzva 2018 - kniha, ve které se jedna z postav jmenuje jako vy... celý text

Balady a romance 1941, Jan Neruda

Víc než absence 4 básní (Balada o černém jezeře, Balada o jaře 1848, Balada italská, Balada májová) mě mrzí, že chybí úvodní motto: "Volím slovo prosté, chci tu báji vypravovat z úst jak lidu roste." Neruda v básních oslavuje vlastenectví, historii, lásku, Boha. Zapamatovatelné jsou příběhy Balada stará - stará (smutný osud mladé matky) nebo Romance helgolandská. Zajímavou atmosféru má Balada zimní. V romanci o Karlu IV. pobaví charakteristika Čechů: "Však jaká země — taký lid! vás kdyby učit chtěli všichni svatí, zda všimnou si jich Češi paličatí — buď svatý rád, když není bit! Jak bych zde mlátil otep slámy! Nechť chci со chci, za krátký čas se všechno jinak zvrtne zas — mám já to bídu s vámi!" (...) "»Nu vidíš, králi: tak náš lid! Má duši zvláštní — trochu drsná zdá se — však květe po svém, v osobité kráse —« teď přerušil svůj náhle klid hned rozveselen Vilhartice — »ach přibliž k tomu lidu hled a přitiskneš svůj k němu ret a neodtrhneš více!«" Milá je vzpomínka na Karla Havlíčka Borovského v Baladě o o duši Karla Borovského: „Svatý Jene z Nepomuku, drž nad námi Čechy ruku, by nám Bůh dal, co dal Tobě, náš by jazyk neshnil v hrobě!“ .................................................................................... Čtenářská výzva 2018 - kniha poprvé vydaná před rokem 1950 .................................................................................... Záměrně jsem si z knihovny vybral titul, který vznikl nejen před rokem 1950, ale byl i vydaný před uvedeným rokem. "K padesátému výročí básníkovy smrti se 4 kresbami v typografické úpravě Karla Svolinského."... celý text

České nebe 2009, Zdeněk Svěrák

Poprvé jsem viděl v jihlavském DKO v listopadu 2008, podruhé přímo na Žižkově 29. listopadu 2017. V přednášce mě pobavila nálezkyně hry, Cimrmanova kopírka a Flaška s Krabicí. V samotné hře dál jazykovou hravost rozvíjí postava praotce Čecha, který si plete Kostku (SKN) s Krychlí. (Co se týče komolení příjmení, mám osobní zkušenost s Antalem z Tašek.) Z Husových plamenných řečí naskakuje nejen husí kůže :-) "Havlíček: Svatý Václav píše z té nebeské říše, vstaň, Havlíčku, ze hrobečku, ať se nám líp dýše. Hus: Co jsem vám říkal? To je chlapík! Karle! Ty tvoje epigramy! Denně před spaním si jeden řeknu a spím jako dudek. (s. 30) (...) Havlíček: Hus - mravnosti brus. Hus: Karle, nezlob se, ale tentokrát nejsi chlapík. (s. 41)" .............................................................................................................. Čtenářská výzva 2018 - kniha od více autorů... celý text

Makové koláčky 2008, Barbora Vaculová

Rozhlasová hra o 5 obrazech a 3 pádech. Můj komentář v 7 pádech: ABSURDITA RECEPTŮ na koláče určených OTCI, který stíhá MARII. BERTO, MARTO, BÁBY SVÍČKOVÉ, jste na KŮRU, nebo si zahráváte se ČTENÁŘEM? Vybral jsem si do knižní výzvy, ale asi se kouknu ještě po jiných koláčích :-) Hra je svižná, jazykově vtipná, ale místy mi přišlo až trapné, když si někdo cíleně utahuje z církve: "Berta: Lžeš! Víš, co jsi provedla! Zabila jsi otce! Svatého otce, ty zrůdo! Marie: Dva otce jednou ranou! Otec biologický a otec duchovní, dva v jednom!" (s. 29) Motiv jídla (koláčů) na konci 1. obrazu: "Vzývání makových koláčků (zpívá otec Gabriel) Makové koláčky vem si, mé dítě Makové koláčky určitě vyslyší tě Zpěváčci na kůru, koláčků plná fara Makovic plnou fůru ve jménu Krista Pána Spasení nemine toho, kdo Boha chválí Plameny pekelné koláčky nepřipálí Makové koláčky vem si, mé dítě... " (s. 7) 2. obraz se jmenuje "Svačinka", 3. obraz "Makovice", 4. obraz "Smuteční koláčky". "Marie: (...) Ale otec Gabriel se po nich může utlouct, takže se pečou výhradně a jenom makový... Vždyť je na nich závislej... Farář, co se sjíždí makovejma koláčkama... Tak nevím, jestli mu tohle v nebi projde... Ale bůhví, na čem ulítávaj v nebi..." (s. 9) ............................................................................................................ Čtenářská výzva 2018 - kniha o jídle.... celý text

Úloža 2013, Ivan Martin Jirous

Verše magorovsky cynické, vulgární, filosofické i čistě lidské... Autor přímo nebo nepřímo ("Když cokoli Tě rmoutí,/ vzpomeň na Toho, jenž korunu měl/ z trnového proutí." - s. 33) zmiňuje řadu osobností: báseň Dracea fragans věnuje malíři Otakaru Slavíkovi, další báseň pojmenoval po herci Gérardu Philipovi (vtipně doplněno poznámkou o zajímavosti z filmu Fanfán Tulipán), zmiňuje básnířku Violu Fischerovou, básníka Guillauma Apollinaira, Boba Dylana. Milanu Kohoutovi věnuje akrostich (Jitka). A především vzdává hold Jaroslavu Seifertovi: "Srdce mne bolí vzpomenu-li si na básně Seifertovy Už je na pravdě Boží leč pohlédnu-li na hůl sluneční pochopím kdo nad poezií naší nebetyčně ční" (s. 44, Přijel) V básni Leprosárium zmiňuje vesnici, podle níž je sbírka pojmenovaná, i básníka Ericha Jakuba Grocha, jenž sbírku obohatil o osobní vzpomínku na Ivana Martina Jirouse i básní. Magorovský cynismus asi nejvíc vystihují verše v básni Sentimentální: "Chtěl jsem v tomhle textu nebo co to je pokračovat a používat slova rýmy Hospodin a hřích ale vyseru se na to nestojí to za to" (s. 48) .............................................................................................................. Čtenářská výzva 2018 - kniha autora, který žil ve vašem kraji... celý text

Podivná knihovna 2014, Haruki Murakami

Podobně jako u povídky Spánek i u tohoto vydání vyniká jednoduchý příběh díky ilustracím Kat Menschik. Autor se věnoval motivu knihovny i v románu Kafka na pobřeží. Měl jsem obavu, aby kafkovsky podaná povídka Podivná knihovna neskončila probuzením... i když "Byl to snad celé jen nějaký sen?" (s. 35) Murakami (i překladatel Tomáš Jurkovič) dokázal(-i) vystihnout (nejen mluvu) dospívajícího vypravěče: "Chtěl jsem se zkrátka z toho strašidelného kamrlíku vypařit tak rychle, jak to jen bude možné." (s. 10) "Na bludištích je nejhorší, že nikdy nevíte, jestli jste zvolili správnou cestu, dokud jí neprojdete až úplně na konec. A když pak na samém konci zjistíte, že jste si vybrali špatně, bývá už kolikrát pozdě. To je u bludišť největší kámen úrazu." (s. 53) Závěrečný odstavec povyšuje povídku na novelu. Nečekané rozuzlení tajemného samotářského labyrintu. PS: Letošní první novoluní připadá na 17.1. ..................................................................................................... Čtenářská výzva 2018 - kniha, kde hraje roli knihovna (knihovník, knihovnice)... celý text

Honolulu, pieseň labute 1998, Rudolf Dilong

První seznámení s Rudolfem Dilongem. Jeho verše jsou nadčasové a velice vyspělé; je z nich cítit bardství, úcta a pokora. Vydání z roku 1998 je doplněno o krátký výběr z korespondence (5 stran) a o fundovanou stať Imricha Kružliaka (napsal ji v 85 letech!) o Dilongově vstupu do poezie. Až při čtení Kružliakova textu jsme si uvědomil, že se nejedná o výbor Dilongových básní, ale o poslední předválečnou sbírku. "Jeho poézia sa začala spevom o životě a končí sa spevom o človeku a národe, a modlitbou, tichou ako krok oráča v mäkkej brázde." (s. 88) Slovensko, svoboda a lidskost, to jsou tři hodnoty, které se v Dilongových "svojských" verších odráží. "Dom večne zhrievam, som do modlitby vždy, a spievam i vám i nie vám z izby do izby. Pieseň mi šumí, k Bohu sa tiesnem, aj slová sú mi zo zlatých písmen. Som trubadúr, vždy začnem, k obloku nachýlený; popíšem múr a plačem málo je steny." (Trubadúr, s. 64) "Ja, Rudolf Dilong, trubadúr, z milosti Božej bedár, zatváram knihu, cyklus chmúr, žalosti abecedár; ó, tu v ňom placho nešumí tichučké slovo vďaky, hrôzy svoj popol nesú mi na skrvavené zraky." (Večerná modlitba, s. 65) ................................................................................. Čtenářská výzva 2018 - kniha od slovenského autora... celý text

Muž, který sázel stromy 2006, Jean Giono

Minimalistická povídka s obrovským posláním. I díky ilustracím Pavla Čecha se čtenář dokáže přesunout do kraje, kde vládne mír, klid a pohoda. "Dubům z roku 1910 bylo tedy deset let a byly vyšší než já i on. Pohled na ně byl udivující. Opravdu jsem nenacházel slov, a vzhledem k tomu, že on nemluvil, strávili jsme celý den mlčky a procházeli se jeho lesem." (s.48) ................................................................................ Čtenářská výzva 2018 - kniha, která má čtyřslovný název... celý text

O Dešťovém kameni 2016, Jiří Stránský

Zajímavý alegorický příběh s nápaditými ilustracemi Matěje Formana. Pro pana Stránského by mohla být výzva vydat sérii o jednotlivých Dešťácích, Dešťálkách, Pršílcích a Pršílkách. "Když se někdo nechová slušně, okřiknu ho. Snažím se být ostatním nějak platný. Už jsem o tom vyprávěl i svým vnoučatům a společně jsme v naší rodině vyhlásili zákon radosti: každý den ji někomu udělat. Stačí i pidiradost. A možná už příští léto se vypravíme k Dešťovému kameni. Doufám, že ho najdeme. A že bude pršet." (s. 28/29)... celý text

Velké maličkosti 2017, Jodi Picoult

Jodi Picoult opět překvapila. Její styl - střídání vypravěčů - mi vyhovuje. Téma rasismu, které si vybrala pro román Velké maličkosti, je aktuální nejen v zámoří... Z doslovu je patrné, že pro autorku práce na příběhu hodně znamenala a hodně ji poznamenala. I když je příběh vážný, Jodi má dar pomocí dialogů odlehčit situaci. Micah k manželce Kennedy: "Že je moje bláznivá manželka právnička, která na mě sehraje Lysistratu, když ji neseženu odborníka." (s. 346) Kennedy komentář o kolegovi, který sledoval výměnu názorů mezi Kennedy a Ruth: "Otočím se k Howardovi, který naši výměnu sleduje, jako by to bylo finále tenisového US Open ve dvouhře žen." (s. 447) ....................................................... 20 stránek před koncem mě Jodi Picoult opět šokovala... Zajímalo by mě, jestli měla víc konců - otevřený, pesimistický, optimistický. Jsem rád, jaký závěr tentokrát vybrala. ....................................................... "Když nemůžu dělat velké věci, můžu dělat maličkosti velkým způsobem." Martin Luther King Jr. (s. 522) "Spisovatel je jako ladička: reaguje, když nás něco rozezní... Pokud máme štěstí, vyjde z nás čistý silný tón, který nám nepatří, ale prošel námi." Roxana Robinson (s. 524)... celý text

Nejbarevnější kuchařka 2017, Kamu (p)

Tutanchamonova kletba 2017, María Mañeru

Knížka je svým pojetím - hodně obrázků, různobarevné písmo - určená pro mladší čtenáře. Dobrodružný příběh převažuje nad didaktickým poselstvím. Pokud se školáci dostali k příběhům Veroniky Válkové, tak Klub stopařů by pro ně byl krokem (možná dvěma třemi) zpátky. Překladatelka by mohla šetřit vazbami "strašně rád".... celý text

Andílkovo vánoční putování 2016, Zuzana Pospíšilová

Milé adventní vyprávění o háčkovaném andílkovi. Jeho pouť od babičky Ludmilky k babičce Ludmilce je sice určena především dětem, ale potěší o dospělé. Nápaditě je využit motiv skořápky. Ilustrace Zuzany Osako navozují něžně uháčkovaný příběh.... celý text

Ten, kdo tě miloval 2016, Marie Poledňáková

Marie Poledňáková má dar vykreslit především humorné situace. I v románu Ten, kdo tě miloval se mi líbily hlavně pasáže, ve kterých vystupují bráchové Daniel a Kuba. Vtipně působí i dvojice policistů na sledovačce, ovšem že by se dnes vyšetřovatelé hlásili "Tady Orel, tady Orel."??? I když je příběh čtivý, tak samotnou kriminální zápletku autorka posunuje trošku těžkopádně. V Epilogu je nejasná i časová rovina. Jestliže příběh vrcholí v sobotu 23.12., pak první pondělí po svátcích asi není 25.12., ani 1.1., takže věta "Za pár dní začne Nový rok." je zmatečná. (s. 220/221) Nejvíc by mě ale zajímalo, za jakých okolností Vanda ztratila mobil. "Nedokázala vymazat z paměti tu chvíli, kdy jí zazvonil mobil, vylítla z postele a lhala manželovi, že právě tankuje benzin." (s. 146)... celý text

Koláč s kapkou jedu 2011, Alan Bradley

První setkání s Flávií mě přeneslo do Anglie 50. let. Do doby bez mobilních telefonů. Chemie v knížce funguje - i když některé popisy působí zdlouhavě, tak celkově autor vystavěl příběh, který zaujme a především 23. - 26. kapitoly (z celkového počtu 27) mají spád. "Když se někdo v románu nebo ve filmu ocitne tváří v tvář zabijákovi, vrahounova úvodní slova jsou často výhružná a často ze Shakespeara. ´Vida, vida,´ zasyčí například zločinec, ´kam tvé kroky, dívko, vedou, nikam nechoď, zůstaň se mnou,´nebo ´Tak mladá moudrost nedočká se stáří.´ Jenže [jméno zločince záměrně vynechávám] neprohlásil nic takového; vlastně naopak. ´Ahoj Flavie,´usmál se na mě. ´Nečekal jsem, že na sebe narazíme právě tady.´" Trochu jsem se obával, že díky Flaviině zálibě v chemii bude v knize víc chemického teoretizování, ale chemické narážky jsou kořením knížky. Víc jsem se ztrácel v aluzích na dobové knihy nebo filmy. Líbilo se mi vykreslení domácnosti rodiny de Luce. Kladem je i absence vulgarit nebo krvavě vražedných scén. Rád si přečtu další díl(-y). ......................................................... "Jakmile jsem se naučila najít smysl v chemických rovnicích, jako je například K4[FeC6N6] + 2K = 6KCN + Fe (která popisuje, co se stane, když zahřejete ferrokyanid draselný s uhličitanem draselným, aby vznikl kyanid draselný), otevřel se přede mnou celý vesmír. Bylo to jako objevit kuchařskou knihu, která kdysi patřila čarodejnici z lesů." (s.16) "Poštovní stránky, vykládal otec, se tisknou na arších o dvě stě čtyřiceti kusech - dvacet vodorovných řad po dvanácti, což se mi dobře pamatovalo, protože 20 je atomové číslo vápníku a 12 hořčíku, takže stačilo, abych si vzpomněla na CaMg." (s. 136)... celý text