triatlet přečtené 783

Myšlenky okamžiku 2013, Milan Sochora

Vyspělé verše, jež duši mají, i když slovem ne vždy hladí... Sbírka má pěknou typografickou úpravu a doprovází ji ilustrace Terezy Bulvové, Terezy Janečkové, Adama Kašpara, Kateřiny Kučerové a Elišky Slezákové. Autor sbírku věnoval památce Olgy Navrátilové a věnoval jí i dvě básně ("Mělas úsměv jak drahokam a odešlas Bůh ví kam"). V lyrických textech (v závěru jsou i neveršované) převládá smutná nálada, autor často popisuje podzimní přírodu. O citu "Ve skrytém citu mění se slova v pozadá čekají celá hladová osudová." Sníh padá "Andělé v zimě pláčí s bíle zmrzlými slzami letícími po větru." O potulném srdci "Srdce bolí a létá a hlásím se do světa že sám potulný poeta bloudím krajinou Luky i lesy a u stromů bez adresy toulá se poeta pod podloubím a nohy časem proplétá."... celý text

Když přijde Láska... 2017, Václav Beránek

V niterných verších autor odhaluje svá přání, své touhy. V básni Labyrint je působivý refrén "jako každej z nás". "Když mluvíme, slýcháme: Ticho buď! Když mlčíme, slýcháme: Mluv!" "Chci nahoru, tam k Nebeským branám. Svatý Petr drží stráž. Pusť mě prosím dál... Pusť mě prosím k bohu tam, kde říct Mu mohu, jak žiju rád, jak šťasten jsem, za lidi, co okolo sebe mám..." (K branám Nebeským)... celý text

Poslední cesta: Doktor Korczak a jeho děti 2017, Irène Cohen-Janca

Pan Petr Novotný z nakladatelství Petrkov nám na besedě říkal, že zajímavé knížky si ho hledají samy. Jedna mu údajně na knižním veletrhu někde v zahraničí spadla na hlavu. Příběh Poslední cesta je skvostem v dárkovém balení. Ilustrace Maurizia A.C. Quarella, text Irene Cohen-Janca, překlad Jana Machonina (vložená báseň v překladu Pavla Eisnera) dohromady dávají jednoduchou skládanku, ve které důležitou roli má i typografická úprava. Text je jednoduchý a zvládne ho i mladší školák. Pokročilí čtenáři najdou aluze na Rabíndranátha Thákura (https://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/rabindranath-thakur-899) nebo Jicchaka Lejba Perece (https://www.databazeknih.cz/autori/jicchok-lejbus-perec-107259). Zajímavá je paralela s příběhem Henryka Goldzmita (původní jméno Janusze Korczaka) a jeho kanárka. (s. 40) Přínosné jsou dobové reálie - Blankův palác je obdoba Petschkova paláce. "Neřekl jsem mu, že v Blankově paláci není soud, pravda ani spravedlnost." (s. 22, 31). Cenné jsou i myšlenky Janusze Korczaka, které vypravěč příběhu (malý chlapec se symbolickým jménem Šimon) místy uvádí: "Říká, že děti jsou básníci a filosofové." (s.16) Příběhy o holokaustu bývají smutné. Tento přináší poselství výjimečného člověka. "Láska nemůže být povinná, ale úcta jo." (s. 28) A jestli někdo ve vašem okolí odmítá jíst třeba kůrky od chleba, tak úsměvné rozklíčování najdete na s. 16. .............................................................................. "Doktora Korczaka nikdo nemohl zabít." (s. 6)... celý text

Svatý Jan Nepomuk Neumann 2017, Alena Němečková

11. díl z edice Poznáváme naše světce seznamuje se životem rodáka ze Šumavy, který se stal prvním americkým světcem. Až budu projíždět Prachaticemi, vzpomenu si na příběh Jana Nepomuka Neumanna.... celý text

Svatý Klement Maria Hofbauer 2016, Alena Němečková

Příběh o Klementu Mariovi Hofbauerovi (Dvořákovi), rodákovi z Tasovic u Znojma, který se stal v roce 1914 patronem Vídně. Celostránkové obrázky dokreslují jednoduchý, ale poučný text.... celý text

Posel hydrometeorologického ústavu / To jeli dva ve vlaku 2017, Zdeněk Svěrák

Podobně jako Tiché šlapací království (https://www.databazeknih.cz/knihy/tiche-slapaci-kralovstvi-337539) se jedná o přepis rozhlasové povídky, respektive dvou povídek. Příběh Posel z hydrometeorologického ústavu doporučuji číst při čekání u stomatologa. Ilustrace v podobě starého rozhlasového aparátu v povídce mají svou roli. Zajímavá je nadčasovost - jistý Lukáš Kohout úspěšně mystifikoval i ve vysoké české politice... Pobavila polysémie slovesa "vyjádřit" :-) V příběhu To jeli dva ve vlaku se objevuje příjmení Hujer. Vtipné zachycení "nemoci z povolání".... celý text

Komunismus po česku 2008, Jiří Stránský

Jiří Stránský uvažuje o české povaze. V textu je množství aluzí - od sv. Františka přes K. Gottwalda až po L. Vaculíka. Zajímavá je typografická stránka - tučně jsou citáty jiných osobností. Ilustrace na obálce (P. Reisenauer) je výstižná, další grafický doprovod (M. Janáček) abstraktně zbytečný. Některá souvětí jsou hodně složitá, dlouhá, ale není na škodu si myšlenky Jiřího Stránského přečíst opakovaně. "Komunismus není filozofie, chlapče, komunismus je epidemie." (Jiří Krupička, s. 20) "...dokonce i laskavý diktátor musí budit strach, aby pak mohl být laskavý..." (N. Machiavelli, s. 23) xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx „Vezmi závist, sestru nenávisti, přidej odpor ke každé jinakosti, okořeň méněcenností z pohodlné či záměrné nevědomosti a neschopnosti, opiš si od Lenina, který – aby to mělo ten správný říz – k tomu přimyslí, že nejlepší a nejbezohlednější je nenávist hladová a že jediné, co je lepší než třídní boj, je třídní válka, a máš před sebou definici komunismu." (Karel Pecka, s. 15)... celý text

Psí knížka 2014, Tereza Říčanová

Děkuji, že jsem mohl strávit nerušeně 15 minut v knihkupectví, kde jsem přečetl Vánoční knížku a Psí knížku. Kdybych kupoval jako zajíce v pytli (tak jak autorka popisuje, že prodávali v příběhu štěňata), asi bych byl hodně zklamaný (což je teda eufemismus :-) ). V porovnání s Kolalou petřínskou (https://www.databazeknih.cz/knihy/kolala-petrinska-232350) je cena v edici Mikroliška cca 3x nižší než v Baobabu, příběhem je mikroliščí podání asi tak 10 nápaditější a ilustracemi mnohonásobně pozitivnější. Ilustrace Terezy Říčanové zaujmou, ale navozují spíš strach.... celý text

Vánoční knížka 2006, Tereza Říčanová

Hodně alternativní pojetí. Věty jako od školáka. Pro koho je úvod, který předchází převyprávění zrození Ježíše? Nejmenší čtenáři se dozvědí, že čerti jsou jen převlečení lidé a o Vánocích si lidi nadělují dárky sami. A "podstrojovat" psovi na Štědrý den omastek, co zbyl po smažené rybě? I samotný příběh o Ježíši Kristovi je převyprávěn neoriginálně. Zaujmou pouze ilustrace.... celý text

O chamtivém králi 2011, Jiří Stránský

Zajímavý pohádkový příběh, který lze číst nejmenším, ale ocení ho i dospěláci. Potěší výstižný doslov Pavla Šruta a ilustrace Matěje Formana.

Doktor vězeňských věd 2017, Renata Kalenská

Několikerá setkání Renaty Kalenské s Jiřím Stránským na přelomu let 2015/2016 vyústily v přirozeně vedený rozhovor. Občas má Jiří Stránský na některé (především politické kauzy) jednoznačné názory, ale on si to může dovolit. Osvěžením je báseň, kterou sepsal. Zaujmou moudra, která předává Jiří Stránský, ať už prostřednictvím odkazů na jiné osobnosti, na své blízké, nebo je skládá sám. "Ars est difusivum sui." / "Umění jest vyzařování sebe." sv. Augustin (s.77) "Svoboda je pocit. Není to akce. Svoboda patří do kategorie lásky - ale i nenávisti. Svoboda je to, co v sobě nosíš." (s.160/161) Tři závěrečné vzkazy od Kláry Formanové, dcery Jiřího Stránského, Matěje Formana (Klářina švagra, který ilustruje knížky Jiřího Stránského) a Jana Potměšila výstižně charakterizují Jiřího Stránského.... celý text

Denník Anny Frankovej 2006, Anne Frank

Zápisky třináctileté dívky, která se dva válečné roky ukrývala společně s rodiči, sestrou, další rodinou a zubařem, v utajeném prostoru domu, který dřív patřil otcově firmě, je světoznámý. Zápisky mě přesvědčily vyspělostí, přehledem, jazykem. To, že si Anna občas stěžuje na rodiče, především matku, je u pubertální holky asi pochopitelné. Nedivím se tomu, že Anna střídala nálady – jednak to je dané věkem, jednak situací, do které se ona a její blízcí dostali. „Milá Kitty, kdyby sis mohla přečíst hromádku mých dopisů jeden po druhém, určitě by ti bylo nápadné, v jak rozdílných náladách byly napsány. Mně samé připadá hrozné, jak jsem tady v zadním domě závislá na svých náladách. Ostatně nejen já, ale my všichni.“ (s.120/ 8.11.1943) „Naše myšlenky jsou stejně jednotvárné jako náš život tady.“ (s.72/ 13.12.1942) „Normální lidé, normální holky jako já si budou asi myslet, že nemám všech pět pohromadě, když se tak lituji. Ale už je to tak, říkám ti všecko, co mi leží na srdci, a zbytek dne jsem drzá, veselá a pokud možno sebejistá, abych se vyhnula všem otázkám, a v duchu se zlobím sama na sebe.“ (s.173/ 12.3.1944) „Nejsem bohatá co do peněz ani pozemských statků, nejsem hezká ani inteligentní, ani chytrá, ale jsem a budu šťastná! Mám šťastnou povahu, mám ráda lidi, nejsem podezíravá a chci, aby byli všichni šťastní spolu se mnou!“ (s.190/ 25.3.1944) Přes pochopitelnou náladovost si Anna uvědomuje, v jaké jsou situaci. „A my, my se máme dobře, lépe, než miliony ostatních lidí. Sedíme si v bezpečí a klidu a takříkajíc projídáme svoje peníze. Jsme tak sobečtí, že mluvíme o tom, co bude po válce… […] Děti venku běhají v tenkých halenkách a v dřevácích na nohou, bez kabátku, čepice a punčoch a není nikdo, kdo by jim pomohl. Žaludky mají prázdné, okusují jednu jedinou mrkev… […] Hodiny bych ti mohla vyprávět o bídě, kterou přináší válka, ale to mě skličuje ještě víc.“ (s.74/ 13.1.1944) „Papír je trpělivější než lidé,“ vysvětluje genezi deníkových záznamů. (s.20) Anna dokáže ve svých zápiscích charakterizovat sebe, ostatní členy skupiny, umně popisuje, přesvědčivě uvažuje. Válka ji donutila předčasně dospět. Její vnímání válečných operací je vyspělé, patrně ji ovlivnily názory dospělých, které slyšela při debatách o rozhlasovém zpravodajství. „Nevěřím, že válku dělají jen mocní, jen ti, co vládnou, a kapitalisté. Ne, i malý člověk válku podporuje. Jinak by se národy proti ní už dávno pozvedly! Člověk v sobě má pud k ničení, pud k zabíjení, k vraždění a běsnění, a pokud celé lidstvo bez výjimky neprojde proměnou, bude zuřit válka, bude všecko, co se vystavělo, vypěstovalo a vyrostlo, opět zadupáno a zničeno, a pak to začne nanovo.“ (s.220/ 3.5.1944) V záznamu z 2.5.1943 (s.88) popisuje, jak vnímá opotřebení věcí. „Matka a Margot vystačily celou zimu dohromady s třemi košilkami. Ty moje jsou tak malé, že mi nesahají ani po břicho. To jsou sice všechno věci, které můžeme přehlížet, ale přesto někdy s hrůzou uvažuji: když máme od mých spodních kalhotek až po otcovu štětku na holení samé opotřebované věci, jak se dokážeme později vrátit opět k předválečnému stavu?“ I když vztahy uvnitř uzavřené skupiny nejsou vždy ideální, tak přání, které Anna dostala k narozeninám v červnu 1943, naznačuje, že si navzájem rozuměly. „Nejmladší ze všech a zas ne malá,/ a přitom abys každé rady dbala,/ máš učitelů víc, než by sis přála.“ (s.91) Zajímavé je sledovat i vývoj vztahu s Petrem, kterému adresuje v deníku řadu pasáží. „Toužím, stejně jako ty, po svobodě a vzduchu, ale myslím, že se nám za to strádání dostalo bohatého odškodnění. Když jsem dnes ráno seděla u okna a upřeně a bedlivě pozorovala Boha a přírodu, byla jsem šťastná, nic než šťastná. (s.160) Anna se projevuje jako realistka. „Už jsem ti vyprávěla, že je Moffi pryč? Od čtvrtka minulého týdne beze stopy zmizel. Určitě je už v kočičím ráji a nějaký milovník zvířat si na něm pochutnal. Možná nějaké zámožné děvče dostane čepici z jeho kožíšku.“ (s.219/ 3.5.1944) Některé historky jsou i vtipné – například popis, jak zubař Dussel ošetřoval paní Daanovou. (s.71/ 10.12.1942) „Paní van Daanová tloukla divoce rukama a nohama kolem sebe, takže Dussel v jednu chvíli pustil škrabátko a… to zůstalo trčet v zubu panován Daanové. […] Celé se to podobalo obrazu s názvem „Mastičkář při práci“. „Aby nás (Petr) varoval před málo příjemnou vůní, připevnil na dveře cedulku: S.V.P.plyn. Myslel pochopitelně POZOR, plyn, ale S.V.P. mu přišlo vznešenější. Že tím říká S´il vous plait (Račte, prosím), o tom neměl ponětí.“ (s.76/ 5.2.1943) Deník přináší i obraz každodennosti. „Milá Kitty, zadní dům přijal s radostí zprávu, že každý dostane k Vánocům osminku másla navíc. V novinách sice stojí čtvrtku, ale to platí jen pro šťastné smrtelníky, kteří dostávají potravinové lístky od státu, nikoli pro Židy v podzemí, kteří si mohou kvůli vysoké ceně koupit načerno jen čtyři lístky místo osmi.“ (s.72/ 22.12.1943) (Triáda, 2004) ……………………………………………………………………………………………. Millá Kitty, mrzí mě jen jedno, že jsem nemohl sledovat Anniny zápisky až do května 1945, do šťastnějšího konce. …………………………………………………………………………………………… Čtenářská výzva 2017 - 10. kniha psaná formou deníku... celý text

Kočky jsou vrženy 2017, Jakub Horák
odpad!

Terezínské ghetto: tajemný vlak do neznáma 2013, Veronika Válková

Díky neteři, kterou příběhy Veroniky Válkové okouzlily, jsem se dostal k první bárovce a myslím, že není poslední. Způsob, jakým Bára prožívá dobu, ve které se ocitá, je přesvědčivý. Pomáhají k tomu i podrobné popisy (Terezína) a skutečné postavy: Petr Ginz (https://www.databazeknih.cz/knihy/navsteva-z-praveku-158615), Jiří Brady, Valter Eisinger, Hanuš Beck, Kurt Kotouč. Zajímavé je závěrečné Bářino googlování a vedení si záznamu. Didakticky využitelná knížka (například část o esperantu). PS: Zatím jsem znal Veroniku Válkovou jen jako autorku učebnic (https://www.databazeknih.cz/knihy/dejepis-pro-gymnazia-a-stredni-skoly-1-pravek-a-starovek-77893).... celý text

Hordubal 1941, Karel Čapek

Hordubalovo srdce žije. Díky Karlu Čapkovi. Povídka je zajímavě rozčleněná – delší úvodní část nese znaky baladičnosti, a tak nepřekvapí úvodní věta druhé části: „Juraje Hordubala zabili!“ V první části převažuje smutek – z rozčarování. Juraj Hordubal se po letech vrací ze zámoří, těší se na rodinu, ale realita je jiná. Nepřipouští si ji, utěšení nenachází mezi lidmi, kterým se odcizil, ale v přírodě. „A Hordubal se odklízí ke kravkám, lyska se po něm točí hlavou, až řetězem rachotí, co je gazdo, co tak hlasitě dýcháš? Ech, lysko, nač vědět, nač vědět – ale je to těžké, těžší než řetěz. Tam nahoře bychom zvonili zvoncem, ty i já – co tam je místa, i Bůh se tam vejde; ale mezi lidmi je těsno, dva – tři lidé, lysko, a tak těsno mezi nimi! Což neslyšet rachotit jejich řetězy?“ (s. 50) Vyšetřování vraždy v druhé části je svižné i vtipné, připomnělo mi Četnické humoresky. Závěrečný soud je posledním střípkem v Čapkově mozaice. Líbily se mi charakteristiky postav. Především paralely s dobytkem – Manyův vztah ke koňům, Hordubalův ke – kravám. „Hospodine, jednou zase krávy pást! Ne dvě kravičky, to by bylo pro smích lidem, ale dvanáct krav, a hnát je třeba až na Volov Chrbát, v ruce topor na medvěda – A nikdo neřekne: nemluvit na krávy. Musí se zakřičet na hovádka. (s. 41) Výrazné je líčení přírody. Karel Čapek kouzlí s jazykem, který je místy až básnický: „Širá je polonina: tu onde smrky, velké a mocné jako církev, člověk by smekal širák a nahlas pozdravil; a tráva hladká, klouzavá, kratičká, měkce se po ní šlape jako po koberci; dlouhá a lysá polonina mezi lesy, klene se široko daleko, nebe nad sebou a lesy shrnula na bok: jako když chlap si rozhalí prsa a leží, leží a hledí Pánu Bohu do oken, - ah, ahah, to se mu dýchá! A Juraj Hordubal je najednou malinký jako mraveneček a běží po širé polonině, kampak, kam, mravenečku?“ (s. 45) ……………………………….. Hordubal, Povětroň, Obyčejný život (Slováry, Praha 2011)... celý text

Dešťová hůl 2016, Jiří Hájíček

Dešťová hůl je variací na Rybí krev. Vystupující postavy - jak muži, tak ženy - hledají své kořeny, hájí pravdu, řeší všední starosti (a občas i radosti) a vnímají kouzlo jižních Čech. PS: Kdy bude mít David Žák (https://www.databazeknih.cz/autori/david-jan-zak-1117) v seznamu knih novinku Plechová křídla (s. 172)?... celý text

Zloději zelených koní 2001, Jiří Hájíček

Zpočátku mi sběrači vltavínů připomínali páně Rybáře. Od nerudovského pojetí nebylo daleko ke škvoreckovskému mileneckému škádlení. Autor dokáže zachytit dobu, charakterizuje postavy tak, že mi přijdou blízké. A popis krajiny se blíží až pavlovskému vidění: "To místo bylo na kraji lesa, malá loučka, kterou protínalo koryto potoka. Vcelku nenápadný plácek za vsí, ale ve skutečnosti naleziště velice kvalitních vltavínů. Vůně trávy mi motala hlavu, pod námi byl kus krajiny, kterou jsem tak znal, vesnice rozcintané kolem silniček, utopené v polích a loukách, ty neokázalé chalupy ze začátku století, ale solidně postavené z cihel a kamení, obílené až dolů k trávě, bez ozdob a muškátů a jódlování. To byly vesnice, které jsme měl rád, bez novostaveb a domů s balkóny a řadových domů. Moje jihočeská krajina." (s. 92) Trochu mi vadila neznalost kynologických zásad (štěně z chovatelské stanice asi jen tak někdo někomu nedaruje...) a u korektora ojedinělá chybka zrovna u "kinologické příručky" (s. 138). Naopak zaujala vazba na rybí krev: "Představuju vám jednoho mlčenlivého Jihočecha, má rybí krev a vyzná se v kamenech." (s. 164)... celý text

Chodba končí ve tmě 1988, Zvonimír Šupich

V prázdninovém příběhu autor skloubil své zkušenosti sportovního redaktora a skauta. I když v době normalizace nemohl psát přímo o skautech, tak forma, jakou kluci prožívali dobrodružství a jak se chovali k přírodě a v ní, odkazuje na skautské hnutí. Poprvé knížka vyšla v r. 1976. Příležitostně bych rád vydání srovnal, protože ve vydání z r. 1988 autor zmiňuje dobu nejen prostřednictvím sportovců (Bubka), ale i zpěváků (Pavel Horňák :-) ), nebo pomocí filmových postav (Rumburak). Nepamatoval jsem si jméno Steve Owett.... celý text

Volání Kukačky 2014, Robert Galbraith (p)

Když jsem kdysi četl Harryho Pottera, představoval jsem si, jaký by byl detektivní román od J. K. Rowlingové. Nezklamala. Sice (pracovní) vztah Cormorana s Robin vzala in media res, ale jejich soužití ala Sherlock a jeho Watson se mi líbilo. Místy mi přišel děj zbytečně natahovaný (Cormoranovy cesty do studentské umývárny), ale motivaci přečíst někdy pokračování mám, i když P. D. James (http://www.databazeknih.cz/autori/phyllis-dorothy-james-2113) mám radši.... celý text

O Radostníčcích 2016, Jan Houkal

Triptych pohádek - podobenství. Příběhy jsou jednoduché a milé, ale vadil mi důraz na božskou podstatu. Radost může člověk rozdávat i bez boží pomoci.