triatlet přečtené 783

Prázdniny s drakem 2016, Zuzana Pospíšilová

Ač prázdniny se zdají být na draka, když potkáš správného kamaráda, tak můžete za humny zažít pohádkové dobrodružství. Příběh pro začínající čtenáře doplňují kouzelné ilustrace Daniely Skalové.... celý text

Jasno lepo podstín zhyna 2016, Sara Baume

Jasno Čtu, čtu, čtu. Seznamuji se s postavami, nebo spíš s postavou postaršího osamělého muže. Že je téměř šedesátiletý, to se dovídám až v průběhu knihy. Užívám si kouzelná líčení, poetický jazyk. Představuji si přírodu, Rayův dům, Jednooko. „Všechno kolem nás je plné příběhů...“ (s.27) Lepo Čekám, čekám, čekám. Co přinese letní dusno, procházky na pobřeží? Bude mít příběh nějaký děj? Raye zpočátku nevnímám jako hrdinu. Nechápu, proč si vybral zrovna Jednooka. Jako pejskař mu vytýkám některé kroky. „Jsem blbec. Jsem blbec, že jsem tě nepřipnul na vodítko, a blbec, že jsem tě přivedl sem do lesa proděravělého spoustou neodolatelných nor. A odčinit svou blbost můžu jedině tím, že budu taky hrabat, že tě přehrabu, dohrabu, vyhrabu.“ (s.162) Podstín Obávám se, obávám se, obávám se. Čtení mi trvá dlouho. Proložil jsem ho několika knížkami. Ale myslím na krysaře Jodnooka a na utíkajícího (ujíždějícího) Raye, kterého začínám chápat. A děkuji mu (autorce, překladatelce) za nádherný popis přírody. „V posledních paprscích zapadajícího slunce vytáhne rybář z pěny obřího okouna. Je to macek jako krokodýlí mládě. Zvedne ho do výšky, obdivuje ho. Okoun vycení zuby, plácne ho mocnou ocasní ploutví po voskovaném kabátku“ (s. 199) „Nad lasturkou chaloupkou mezi výčnělky a štěrbinami útesu, kde rostou nízká křoviska, heřmánek a motar přímořský, hnízdí kavčata. Tihle ptáci s nevinně dětinským jménem v sobě mají něco zlověstného, jejich ježibabí skřeky zní zlolajně. V domě mého otce je kniha s popisy ptáků a tam ten zvuk zapsali jako šuf-šuf-šuf, jako vláček na hraní. Ale to je špatně. Ve skutečnosti je chraplavý a výhružný, jako když ta kavčata hulí šedesát denně a chtějí nás varovat, ať se k nim nepřibližujeme a od těch jejich výčnělků, štěrbin a křovisek, heřmánku a motaru přímořského se držíme pěkně zpátky.“ (s. 196) „Za větrných nocí, když je moře neklidné, obracím se neklidně do rytmu s ním. Ale za klidných nocí spím tak tvrdě, že si drtím ruce až po kotníky v některé větší rozsedlině svého těla, a když se probudím, jsou bez krve a bez citu.“ (s. 226) Zhyna Nevěřím, nevěřím, nevěřím. Poslední část dočítám nejrychleji. Ray odkrývá své tajemství. „Já vím, že nemusím vyjmenovávat všechno, co cestou vidíme. Vím, že na tebe nemusím takhle mluvit. Vím, že je to nesmysl, všechno je nesmysl. Ale teď ti něco musím říct a tentokrát je to důležité, rozumíš?“ (s. 241) Přemýšlím, přemítám, uvažuji. Jak se dá napsat zajímavý příběh na 244 stran jen pomocí monologu stárnoucího muže, který mluví k psovi? Jak se dá najít zalíbení v hnusu a beznaději? Co znamená svoboda a nespoutanost? „Knihy pro mě vždycky byly další takové bezpečné místo, i když mám-li být opravdu upřímný, většinu věcí, které jsem se z nich dozvěděl a naučil, jsem stejně zase zapomněl.“ (s.91/92) ...................................................................................................................................... Čtenářská výzva 2017 - 2. kniha, která je autorovou prvotinou... celý text

Balady - komiks 2016, Lubomír Lichý

Černě laděná obálka s motivem dělníků naznačuje wolkerovskou baladičnost. Komiksové ztvárnění Lubomíra Lichého dokáže navodit atmosféru doby, kdy své verše tvořil Jiří Wolker. Zajímavý je i dovětek na zadní straně obálky. Baladu o námořníkovi a Baladu o očích topičových spojuje motiv očí. U Balady o očích topičových jsou zajímavě a funkčně zakomponovány verše: "Soudruzi, dělníci elektrárenští, slepý jsem, - nevidím!"... celý text

Pravda o případu Harryho Queberta 2013, Joël Dicker

SPOILER - (SPOILER PODLE PŘEAKTIVNÍHO MODERÁTORA) Knihu jsem objevil náhodou - díky Timee Bacsinszky, tenistce, které poslední dva roky fandím úplně nejvíc (fotku měla na svém instagramu 9.4.2017 - abych někoho nepohoršoval vkládáním odkazů :-) ). Zpočátku (cca 120 stran) mě příběh bavil. Ale postupně mi vadilo všechno a všichni. I když je příběh čtivý, překročil hranici (ne)vkusu a nebojím se ho označit za brak. Líbí se mi níže uvedené doporučení "k letnímu čtení když už vás z cukrových Moyesových bolí zuby a na mrazivé Nesbøy je ještě moc zima". Radši zůstanu u http://www.databazeknih.cz/serie/sebastian-bergman-3910 a zkusím i http://www.databazeknih.cz/serie/cormoran-strike-3713, ale na Marcuska, a hlavně jeho matku, jsem alergický :-) I když díky narážkám Marcuskovy matky jsem si vzpomněl na skupinu Village People. Jejich hit Y.M.C.A pobaví víc než Marcuskova matka :-) Vyšetřovatelskou dvojici - policista + spisovatel - považuji za obrovské klišé. Navíc Marcus "vyšetřuje" jako slon v porcelánu, takže mě opravdu nepřekvapilo, když svůj "trhák" musel po vydání přepracovávat... Narážky na prezidenty (Clinton, Obama, Nixon) mi přijdou prvoplánové - hlavně aféra s Lewinskou, díky které se Marcus "Borec" seznámil s Harrym. Číslování kapitol je možná netradiční, ale prology před textem mi přišly zbytečné. Z postav mi nebyla sympatická nakonec žádná, ani Nola. Forma knihy (nebo spíš knih) v knize také není nikterak originální. Do podprůměru příběh padá i vinou překladu. Ale možná byl záměr zmást čtenáře natolik, že na str. 289 se do rozhovoru Noly, Harryho a Sterna připletl ještě nějaký Henry, který psal na stroji... Nepochopitelný je i časový zmatek v úvodu 2. kapitoly (s. 35). Předchozí strana končí červnovou datací a najednou je skok do 12. října. Mělo by být (asi ?) června. I podle kalendáře. 12. října 2008 nebyl čtvrtek. Ocenění knihy nechápu. Ale třeba je to něco na způsob Literární ceny Knižního klubu - http://www.databazeknih.cz/knihy/druhy-zivot-maryny-g-174589. ........................................................................................................................................... Celkově: Petra Kvitová relaxuje u Ordinačky, takže ať Timea dál louská béčkové (nebo spíš céčkové) rádobykrimi. Pokud postoupí do SF GS dobrovolně si půjčím Baltimorské :-)... celý text

Bezdětný otec a syn 2010, Miloň Čepelka

Miloň mě zaujal nejen jako herec a básník (Mandel sonetů), ale i jako prozaik. Příběh je vtipný a navíc jazykově hravý. "Promiňte, jedeme, vlastně - úsměv - stojíme okolo..." (setkání s železničářkou u stažených železničních závor). Čepelka umně pracuje s dobovými reáliemi (vinné dýchánky) a skvěle komunikuje se čtenářem (pasáže psané kurzívou jsme si užíval).... celý text

Prvok, Šampón, Tečka a Karel 2012, Patrik Hartl

Přečíst hartlovku jsem bral jako výzvu během školního roku 2016/2017. O autorovi mluvili známí, kolegové, studenti. 25.6. jsem otevřel Hartlovu prvotinu, jejíž celý název jsem si před tím nepamatoval. Takže jsem po Karlovi a Prvokovi končil občas u Čtečky, místo Tečky a na Šampona jsem zapomínal. 27.6. jsem dočetl. Výhodou je, že můžete číst, i když kolem vás běhá v dešti asi tucet křičících harpyjí, teda studentů :-) Text je nenáročný, místy vtipný; pro mě zaměnitelný s lepšími vieweghovkami z minulého století. I když jsem absolvoval pár výzev, tak první protisráčský úkol mi připomíná scénu z Diskobříběhu a nešel bych do něj. Ani bych nemohl, protože můj telefon slouží pouze k telefonování a nějaké videové MMS neovládá. Četl jsem vydání z r. 2015 (4. dotisk), takže mě překvapily nevychytané chyby jako Mayovky, Pražský krysařík nebo čárka před a v souřadném poměru mezi dvěma vedlejšími větami. A celou dobu jsem musel přemýšlet, jestli skutečně někde organizují třídní srazy po 20 letech ve všední den... Nicméně charakteristika ústředních postav z toho hartlovského pražského Beverly Hills je tak plastická, že na Prvoka, Tečku, Karla a Šampona nezapomenu, i když pořadí v názvu si pamatovat asi nebudu :-)... celý text

Psáno očima 2016, Jan Borna

"Poslední sbírka Jana Borny obsahuje jak netradičním způsobem vytvořené básně pojednávající o neochvějných jistotách a vytrvalém hledání cesty z osamění, tak prozaické texty týkající se vzpomínek z dětství." Škoda, že slovo p o s l e d n í je definitivní :-( "Musíte se rozeběhnout, odrazit se a nabrat výšku, pak jen s využitím teplých proudů stoupat a ve studených klouzavě klesat. Při přistávání si nenabít hubu a hlavně se nepřestat obdivovat všemu nad i pod sebou."... celý text

Pravidla českého pravopisu 1994, Věra Hartmannová

Vlastním kapesní vydání z r. 2003 (nakladatelství FIN, 4. opravené vydání). Častým používáním se pravidla rozpůlila. V knihovničce mám i vydání z 80. let a podědil jsem jedno prvorepublikové. V současnosti téměř dennodenně využívám internetovou jazykovou příručku UJC :-) http://www.ujc.cas.cz/eletronicke-slovniky-a-zdroje/internetova-jazykova-prirucka.html... celý text

Komu zvoní hrana 1946, Ernest Hemingway

Přečetl jsem napotřetí a trvalo mi to půl roku... Hemingway sice dokáže zachytit válečné utrpení věrohodně, naturalisticky, ale píše takovým stylem, že je to pro mě i čtenářské utrpení. Milostný motiv srovnatelný s Titanicem nebo Osobním strážcem. "Milovali jste se?" zeptala se žena. "Co ti řekla?" "Nechtěla mi nic povědět." "Ani já ti to nepovím." "Tak jste se teda milovali," řekla žena. "Zacházej s ní pokud možno opatrně." "Co když bude mít dítě?" "To by nevadilo," řekla žena. "To by nijak nevadilo." (s.78/79) Vadil mi překlad Jiřího Valji (Vyšehrad, 1987) - proč nemůže napsat Pilar, Pablova žena a píše žena Pablova? Zpočátku jsem se ztrácel, jestli kromě Pilar a králíčků jsou v jeskyni ještě další ženy. Na oslovení "králíčku" jsem byl alergický. Pasáže z jeskyně mi přišly zdlouhavé. Chyběly mi vysvětlivky - překlad španělských slov. Zachycení vzájemného lynčování fašistů i republikánů, ponižování, znásilňování je drastické, ale čtivé. Zajímavé jsou aluze na Dolores Ibárruri a jejího syna. Neotřele působí i popis komunistického vedení v Madridu. Občas se v Robertových vnitřních monolozích objeví zajímavá myšlenka: "Jestli dnes zemřu, bude to škoda, protože několik věcí už vím. Rád bych věděl, jestli je chápu, protože jsem přecitlivělý, poněvadž nám zbývá tak málo času. Nic takového jako málo času neexistuje." Závěr je očekávatelný, ale podobně jako v Körnerově Slepém ramenu překvapí, jak ho autor vyřeší.... celý text

Marie de Saint-Exupéry a její syn Antoine 2003, Zdeňka Stavinohová

Krásný důkaz korespondenčního přátelství mezi překladatelkou - Zdeňkou Stavinohovou - a Marií de Saint-Exupéryho, matkou autora Malého prince. Korespondenční přátelství navíc obě naplnily osobním setkáním. Zajímavě působí slova paní Exupéry datovaná v listopadu 1969: "Obdivuji se lidem vaší země a budu mít radost, když mě má kniha přivede k nim blíž." Zajímavé je, že pozůstalí požádali paní Stavinohovou, aby jim umožnila použít fotku Marie de Saint-Exupéry, kterou pořídila při své návštěvě ve Francii (v Cabris), na oznámení o jejím úmrtí. Zajímalo by mě, jestli Marie de Saint-Exupéry zvládla uplést šálu pro Zdeňku Stavinohovou.... celý text

Kanimůra ze Šardonu 2008, Jiří Schmitzer

Jiří Schmitzer mě přesvědčil v kině, v televizi, na dvou koncertech i knižně. Tak ještě někdy na divadle, abych se účastnil geneze některých veršovánek. Rýmy jsou sice občas prosté, místy vtipné, někdy obhroublé, rozhodně nejsou fádní. ............................................................................................................................ "Když duše nemocná je téměř bezmocná když mozek ztrácí svůj vtip... duše se schovala a chvilku počkala než srdci bude líp..." (s. 62) "Snad prominete mi povahu mou dámy že málo bavím se a málo jsem s vámi Já spíše knížek si promiňte většinou všímám" (s. 86) "Můj světe roztomilý co přines jsi nám do kolíbky Jen sebe celého a to je vše co máš I hvězdy vzdálené i špetku do polívky My celí tvoji jsme neboť jsi celý náš" (s. 134)... celý text

Mandel sonetů 2010, Miloň Čepelka

Přečetl jsem vydání z roku 2016 - Mandel sonetů (a jeden navíc). ...................................................................... Zakoupil jsem sobě na památku u Cimrmanů v den svého svátku. Čepelka - veršotepec - překvapil, zvládá rým, přesah, pointu i daktyl. ......................................................................... Líbí se mi jazyková hravost: "Luna a nula, nula a luna, luna je jedna - a šik nul! Luna je harfa mnohostrunná, leč počítač si odkliknul... A teď, má milá, rozhodni ty: dát na rozum či na své city?" (Sonet o starém dilematu v novém rouše) ................................................................................................................. Verše, rýmy a láska se prolínají přirozeně. "Rád píšu verše pěkně postaru, ať je v nich rytmus, ať v nich jiskří rýmy, a na klouzačce přísné paní Zimy ukládám do nich svůj sen o jaru." (Sonet o básnění pro tebe) "Cvičení v rýmech, to mě těší. A mám-li k němu vhodné téma, přátelící se s námi dvěma, nezůstanou má ústa němá." (Sonet o milostném rýmování)... celý text

Blaník 2001, Zdeněk Svěrák

Zájezdová představení Cimrmanů jsem zažil několikrát v Jihlavě. Ale 24.4.2017 - pro Jiřího zapamatovatelné datum :-) - jsem si užil premiéru v Žižkovském divadle Járy Cimrmana. Ze 4. řady jsem sledoval sled jazykových a historických hříček. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Na úvod vám povím několik historických dat: 26.8. 1278 - bitva na Moravském poli 30.5. 1434 - bitva u Lipan 24.8. 1572 - bartolomějská noc 21.6. 1621 - poprava sedmadvaceti českých pánů 27.7. 1896 - 4. kongres II. internacionály. Ptáte se, co mají všechna tato data společného? Všechna tato data jsou nezapamatovatelná. Problémem zapamatovatelnosti historických dat se - pokud víme - zabýval pouze Jára Cimrman. V úvodu své knihy History and Memory si položil otázku: Jakou funkci má historická událost? A hned si také odpověděl: Dvojí. Za prvé: událost ovlivňuje chod dějin. Za druhé: událost se stává dějepisným učivem. Historikové mívají tendenci druhý aspekt podceňovat, ale Cimrman snesl přesvědčivé důkazy, že druhá funkce dějinné události je stejně důležitá jako první. Ne-li důležitější. Co se například stalo roku 1775 u Chlumce nad Cidlinou? Oddíl vojska zahnal několik desítek sedláků do rybníka. Událost sama se tedy týkala asi jedné stovky osob. Jako dějepisná látka pod názvem "bitva u Chlumce" zdeptala tato šarvátka milióny žáků i učitelů. Nevíme přesně, kolik sedláků u Chlumce padlo, ale rozhodně méně než nedostatečných za neznalost tohoto dějepisného učiva. "Spočítali jste padlé," volá Cimrman na adresu historiků, "ale spočítal někdo i ty statisíce dětských traumat, rodinných tragédií, zákazů vy házení, tělesných trestů, disciplinárních řízení s učiteli, sebevražd školních inspektorů? Ne, pánové. Historická bitva napáchá často větší škody v učebnici než na válečném poli. Cimrmanovy úvahy ústí v logický závěr: politikové by měli myslet nejen na to, co svými skutky způsobí v dějinách, ale i na žáky, kteří se o tom budou muset učit. Pro důležité akce, které vejdou do historie, by měli proto volit zapamatovatelná data. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Těším se někdy na reprízu v ŽDJC.... celý text

Příběh Eriky 2015, Ruth Vander Zee

Nakladatelství Petrkov umí nabízet knihy v dárkovém balení. Působivé jsou ilustrace Roberta Innocentiho - černobílá převládá v době zobrazující holokaust. Ale i tam se objeví náznak růžové naděje. Barevný obrázek zachycuje výsledek, který zanechalo v Rottenburgu malé tornádo v době, kdy autorka poznala příběh Eriky. Na poslední ilustraci je patrně Erika - kouká na vlak a přemýšlí. K přemýšlení vybízí i velice jednoduchý příběh, který rozčlěňují Davidovy hvězdy a prozáří úvodní a závěrečná žlutá hvězda. Příběh, který je protkán otázkami. "Šest milionů hvězd spadlo mezi lety 1933 a 1945. Každá ta hvězda byla někým z mého národa, jehož život byl rozerván a jehož rodokmen byl přeťat. Dnes má můj strom už zase kořeny."... celý text

Máte taky pejska? 2014, Miloš Kratochvíl

Úsměv, pointa, pes, jak se tohle rýmuje? S úsměvem Kratochvíl čtyřverší psal, jedenáct básní vypointoval. Buldog, knírač, jezevčík, v každé básni jiný psík. Sešitkový formát se vejde do obálky, adresát může být zblízka i zdálky.... celý text

Když 2015, Rudyard Kipling

Formátem malá knížka, obsahem velká - nejen myšlenka básně, ale i forma petrkovského vydání. Nádherné ilustrace Giovanni Manna (http://www.giovannimanna.com/), promyšlená typografie. Jímavý úvod, zajímavý závěr.... celý text

Stoupání na horu 2013, Ernest Thompson Seton

Jedna z myšlenek lesní moudrosti v dárkovém balení. Po příběhu následuje komiksové zpracování, ve kterém vystupují i dívky.

S úsměvem 2017, Jiří Žáček

Pocta Jiřího Žáčka Adolfu Bornovi, který mu ilustroval 17 knih. V Písni o kocourovi je patrný autorský subjekt: "Já lovím slova, která mění/ temnotu duše v rozednění." Opakovaně zmiňuje motiv štěstí - Pták Štěstí, Příliš mnoho štěstí škodí. Pobaví genderový pohled na svět (O slepičce a kohoutkovi): "Ať už je život hořký nebo zkyslý, sláva všem slepičkám, kterým to dobře myslí." Vydání je kapesní a má nápaditou typografii. ÚSMĚV v názvu a čísla stránek podtrhuje ležatý usmívající se emotikon.... celý text

Vražda v divokém rytmu 1994, Boris Dočekal

Krátké kriminální příběhy. Na dvou třech stránkách autor rekonstruuje zločin. V závěru zmiňuje, na kolik let byl vrah potrestán. Příběhy mají spád. ................................................................................................... Čtenářská výzva 2017 - 8. oblíbená kniha rodičů, prarodičů ................................................................................................... Koupit babičce jako dárek soubor kriminálních příběhů, to byla sázka na jistotu. Když přečetla MF Dnes (od politiky po sport), tak ráda pročítala hlavně kratší příběhy ze soudní síně. Texty od jihlavského autora Borise Dočekala navíc dostala i s autogramem :-)... celý text

Oféliin pohřeb 1986, Milan Rúfus

Výbor z Rúfusových veršů bilancuje život a balancuje na hraně života, smrti. Zobrazuje všednost. „Lomí se život na ostré hraně dýky. A tu je tragika, tam triumf. Květ prší na pomníky. Slyšet zpěv – ústy básníka: Zas jedna bolest slzy porodila. Vrhla je ve tvář publika. A co je pravda? Pohádková víla, která nám věčně utíká.“ (Verš, s.20) „Ba za hrst výslužky rýmuje prázdné chvály žvatlavým veršíkem, pýchou se zalyká. Na prsou smutných lyr písničky zaplakaly: Bože, bože můj, ó stvoř mi básníka.“ (Básník, s.24) „Ach slovo, uzlíčku pod hlavou. Viděl jsem básníky nad strašnou hloubkou ticha. Po křehkém mostě slov šli s básní do věčnosti. Vzlykali obavou. (Slova /F. Halasovi/, s.43) Zaujme aluze na válku: „Gavrila Princip čeká na Jeho Jasnost.“ (Smrt, s. 45) Opakují se motivy smutku: „A venku prší stesk jak hvězdy na stodoly, na prázdná, bohem vylidněná slova.“ (V zemi nikoho, s. 46). Autor klade důraz i na práci: „Na všecky strany zpívá kohout práce. Kraj obrůstá sladkými mozoly.“ (Letní krajina, s.56) Patný je vztah k vlasti: „Zvon domova ti zazvoní. Kadloubek. Hněv i láska odlévaly v něm tvoji podobu. (…) Vydrž nás, buď nám trpělivá zem a zůstaň s námi v tom těžkém čase.“ (Zvony, s.73) Často se objevuje smrt: „Tím, čím se mrtví drží života a živí smrti. Zkusmo vrženým, aby nás Nikde neodneslo Nikam.“ (Oféliin pohřeb, s.83) Verše přeložené Miroslavem Florianem, Josefem Peterkou, Janou Štroblovou, Jiřím Žáčkem se mi líbily, i když je Rúfusovo vnímání světa posmutnělé. "Položit na stůl přesnou jako krajíc A hrnek vody. Anebo do špetky soli. To je báseň. A nestavět se přitom na paty. Tím méně na špičky. Mít čas. Z hlubokosti vytáhnout okov, ale na prameni nestavět krám ni chrám. Nahoru Jordánem až půjde pstruží tah, neshánět prut, a vědět, že řeka neskládá se z ryb. Že je jí o to víc, O co se báseň zdvihá nad slova. Ne kámen. Socha. Žena Lotova je báseň." (Co je báseň, s. 86) "Co bylo třeba oznámit, je oznámeno. Co bylo třeba povědět, se řeklo. Co dál? Nic. Žádný tklivý památníček. Zem neodkládá listy do poliček. Přečte, zmačká a rovnou zahodí. Zem nemá splín a nezná odchody. Zem, ta zná déšť a rosu. Ale slza? Jen člověk umí prožít dojetí. Lidský smutek je smutkem paměti." (Podzimní listy, s. 112) ........................................................................................................................................ Čtenářská výzva 2017 - 11. kniha od autora ze sousedícího státu... celý text