TristanRafael
přečtené 58
Červený a černý
2009,
Stendhal (p)
Mistrovské dílo plné neuvěřitelně nadčasových myšlenek. Vět, které by mohly sloužit jako velké citované pravdy a dílo plné dokonalého pochopení lidské duše i neuvěřitelného nahlédnutí do stavu mysli, která je zmítaná citem, láskou a vším možným, co hýbe lidským srdcem. Je mi protivné číst komentáře osob ženského pohlaví, které se nesmírně často neztotožní s mužským hrdinou, který je nějakým svým způsobem vypočítavý, či bezskrupulózní, jak už jsem si ověřil u další velké světové klasiky - Miláček od Maupassanta. Pokud je mužská osoba taková jako v těchto dvou dílech, u ženského pokolení zastání povětšinou nenachází.. Což mě nemístně vytáčí, protože osobně shledávám v těchto dvou dílech mistrovství a nesmírnou literární lehkost a vytříbenost a zde! u pana Juliena Sorela a jeho idealismu jsem se uctivě poklonil stříbrnými slzami vloženými v hold Stendhalovu vytříbenému rukopisu a posledním větám, které mě uvrhly v smutek.... celý text