trudoš trudoš přečtené 6905

Sten

Sten 1999, Chris Bunch
4 z 5

Military space opera mého mládí, která ani po takřka čtvrtstoletí neztratila nic ze své atraktivity. Autorské duo Allan Cole a Chris Bunch pracují jako dokonale sehraný tým, přičemž perfektně kombinují vesmírné dobrodružství s příznačným vojenským humorem. Na rozdíl od jiných se přitom drží poměrně zkrátka a namísto velkolepých kosmických bitev se raději soustředí na práci speciálních jednotek, špiónů a záškodníků, kteří dokážou přesnými chirurgickými zásahy ve společnosti vyvolat mnohem větší masakr, než by dokázal cílený útok. Dějová osa je přitom právě tak prostinká, jak u podobných titulů bývá; aneb Jak šikovný rekrut k armádnímu štěstí přišel. Naštěstí se tvůrci drží akční roviny vyprávění, kdy zelené mozky jsou spíš tím, z čeho se dělá legrace, protože pravidla a řády jsou především pro ty, kdo je hodlají dodržovat. Což Karl Sten rozhodně není. Nový překlad Zdeňka Uherčíka pak ideálním způsobem předpřipravil hrdinu (a jeho peripetie s Impériem) pro nové století a nové čtenáře.... celý text


Posel

Posel 2012, Markus Zusak
4 z 5

Lehce absurdní vyprávění ze života, které zároveň do života dává chuť. Posel je klasickým příběhem, který má motivovat ke smysluplnějšímu žití a jiným zvrácenostem. Jenže na rozdíl od Alchymisty Paula Coelha to Markus Zuzak dělá se spisovatelským umem okořeněným nadsázkou. Navíc zdaleka není tak naivistický a květinkový. V jeho podání může i třebas dobře cílená nenávist spojit rozkmotřené bratry, kteří k sobě už jinak ztratili cestu. Je to zvláštní příběh, příjemný a především zábavný. A v některých vztazích, které jsou tu bez pozlátka vykresleny, čtenář občas najde i sám sebe. Dřív nebo později. Knihy podobného ražení často vznikají jako odkaz, který zanechávají velcí spisovatelé na sklonku života, aby předali trochu toho moudra svým fanouškům. A Markus Zuzak, podobně jako Pavel Renčín se svým Jménem korábu, to udělal hned v rané fázi své tvorby. Pravděpodobně se oba řídí pravidlem „Nemusím umírat, abych lidi dojal“. Mají kliku, že jim to takhle pěkně vyšlo.... celý text


Atlantida

Atlantida 2006, Greg Donegan (p)
4 z 5

Bermudský trojúhelník, Ďáblovo moře, Kambodža - všechna tato místa spojuje tajemství. Za podivných okolností zde mizí letadla, lodě, ponorky i lidé. Záhada, kterou ani moderní věda není schopná rozumně vysvětlit. A aby toho nebylo málo, teď skrze tyto lokality útočí na lidstvo technologicky vyspělý nepřítel, který už jednou uvedl Zem v chaos. Tehdy padla Atlantida. Teď začíná nemilosrdný zápas o planetu znovu... Svižný akční příběh, který má spád od první do poslední strany, což je sice otřepaná fráze, nic ale tuhle knihu nevystihuje lépe. Vypravěč utahuje šrouby napětí na maximum a nedá čtenáři ani na okamžik vydechnout, s čímž však přichází i největší nešvar celého románu - jde totiž o úvodní svazek šestidílné série, takže pro rozřešení VŠECH tajemství musíte obratem investovat do pokračování. Protože odpovědí či řešení se zde nedočkáte ani náznakem. Jinak ovšem slušný vojenský thriller o boji s mimozemským nepřítelem, ačkoli dle mě nic, co by překračovalo hranice pulpové literatury.... celý text


Temné záblesky

Temné záblesky 2006, Martin Moudrý
1 z 5

Nastínit děj Temných záblesků a zachovat si přitom vážnou tvář, je vpravdě nelehký úkol. Zůstaneme tedy u toho, že lidstvo bylo během několika okamžiků vybombardováno šmejdem z vesmíru, což docela nakrklo hlavního hrdinu, takže se rozhodl, že na oplátku všechny emzáky pozabíjí. A tak začíná křížová cesta ostravského inženýra nesoucí se celá v duchu pořekadla „Škoda každé rány, která padne vedle“. Je mnoho věcí, které mi na románu vadily, počínaje zápletkou připomínající dort pejska a kočičky, přes nelogické zvraty a nepochopitelné jednání veškerých postav, až po dialogy (a hlavně monology), jež evidentně nepochopily, jak že to mají fungovat. Tohle všechno bych vytknout mohl. Otázkou je, zda to má smysl. Protože - co si budeme nalhávat - tohle není žádná vyšší dívčí. Tohle je brakovka toho nejhrubšího kalibru a nestydí se za to. Což by mi bylo sympatické, kdyby Martin Moudrý uměl psát, nebral se tak vážně a hlavně mě nepoučoval o životě. V mém případě má i škvár jistou hranici únosnosti.... celý text