trudoš
přečtené 6905
Metro 2033
2010,
Dmitry Glukhovsky
Hrdinova odysea moskevským metrem na mě lépe působila z anotace, než přímo z vyprávění. Rozmáchlé putování odnikud nikam je prokládáno náhledy do denního rytmu jednotlivých stanic, jež se staly útočištěm lidstva po blíže neurčité zkáze. Atmosféra super, ale akce nula nula nic. Co se autorovi musí nechat, je nápad. Jenže už po prvních stovce stran jsem nevěřil v jeho autentičnost. Přes všechnu postkatastrofickou vizi žije v temných tunelech poměrně vysoké množství lidí, jako by počet byl neomezený, nehledě na jejich absolutní etnickou rozdílnost při každé zastávce. S tím pak souvisí i funkčnost věcí, kdy mě až překvapilo, co všechno tam dole mají, přestože povrch je prakticky neobyvatelný. A to nemluvím o prazvláštních science fantasy kulisách, které tvůrci slouží jen pro směs pseudofilozofických úvah u večerního popíjení vodky. Výsledný dojem příliš nevylepšilo ani absurdní používání vykřičníků. Ale třeba jsem záměr zaobalit běžnou konverzaci do rozkazů a zvolání prostě jen nepochopil.... celý text
Bratrstvo run
2007,
Michael Peinkofer
Problém Bratrstva run je, že se Michael Peinkofer na takřka šesti set stránkách nedokáže rozhodnout, zda bude psát okultní detektivku, historický román či červenou harlekýnku. A proto žánry průběžně míchá a výsledkem je neslaný, nemastný děj, jenž má tendence opakovaně stagnovat, aby v závěru čirou náhodou vyvrcholil. Autor přitom děj schválně zdržuje, nesmyslně kombinuje a posouvá jen v okamžiku, kdy sám uzná za vhodné, že už by se také mohlo něco dít. Skutky jednotlivých aktérů tak postrádají logiku, nebo rovnou i význam, přičemž jejich charakterové rozdělení lze rozdělit na podlou anglickou smetánku a chrabrou skotskou spodinu. Přitom jak se to bere vážně, člověk by se vší té bodrosti a patosu s radostí zasmál, což asi nebyl původní záměr. Trochu zklamání přinesl i fakt, že postava Waltera Scotta nemá pro zápletku význam. Jeho post mohl odehrát kdokoliv. Navíc se toho o něm ani jeho díle nic zajímavého nedozvíme, nepočítám-li zidealizovanou představu bojovníka za Světlou stranu Síly.... celý text
Draci podzimního soumraku
2008,
Tracy Hickman
Margaret Weis a Tracy Hickman se kdysi velkou měrou zasloužili o to, aby vznikl nový herní svět pro Dungeons & Dragons. Ten svět se jmenoval DragonLance a byl natolik úspěšný, že dal postupně vzniknout i množství románů. Přičemž ty napsané přímo autorskou dvojicí, patří bez pardonu mezi ty nejlepší. Na příběhu je sice hodně znát, že byl vytvořen na základě dobrodružství odehraného právě v rámci DragonLance, to mu však nic neubírá na kráse. Román, tak potěší každého příznivce epické fantasy, protože pracuje s těmi nejkřišťálovitějšími motivy. Plus je i to, že dobrodružství má epizodní závěr a nekončí uprostřed věty. V důsledku příjemné čtení, které sice nepřekvapí ničím novým, ale ani nijak zásadně nezklame.... celý text
Ozvěny čtvrté magie
1998,
Robert Anthony Salvatore
Tahle kniha má podle mě snad jen jeden klad, a to ten, že se dobře čte. Děj je až naivně jednoduchý, ale kupředu pádí svižně. Nic komplikovaného na čtenáře nečeká, takže si nemusí dělat starosti, že by mu něco uniklo, kdyby třeba kus prospal. Ovšem myšlenka, že když se lidé budou mít rádi a nebudou si život kazit výdobytky techniky, tak naleznou svou utopii, ta jde dost mimo mě. Nic proti lásce a míru, ale ve stejné dávce si to mohu vychutnat ve Strážné věži.... celý text
Krvavý seznam
2006,
Patricia Nead Elrod
Můj problém s Krvavým seznamem spočívá v žánrovém zařazení. Jako gangsterka by to šlo, jako upíří vybíjená taky, ale obojí dohromady tady nefunguje, čistě proto, že jedno na druhé nemá vliv. Kdyby se vyhodili upíři, pořád je to gangsterka a to samé i naopak. Ono se to zdá jako kravina, ale když už tvůrce kombinuje, mělo by to mít pro zápletku nějaké opodstatnění, jinak je to jen zbytečná póza. Pro E. N. Elrodovou tohle platí dvojnásob. Přestože je její záměr zřejmý, končí u atraktivní myšlenky s nedotaženým konceptem. Motiv vampýrů mezi mafiány zní vážně skvěle, jenže ve finále je z toho průměrná podívaná s otřepanými zvraty. K hororu to má asi tááááákhle daleko a na šestákovou literaturu je to zase příliš moderní. Ve výsledku jednoduchý thriller s patinou Ameriky 30. let a stereotypními protagonisty, kterému chybí obyčejná nadsázka. Jak se to bere smrtelně vážně, shazuje to sebe samo, čistě pro nepříliš povedené řemeslo. Na druhou stranu, jde o rozjezd, tak snad si další díly polepší.... celý text
Strážci blesku
2005,
Stan Nicholls
Nenáročná akční fantasy, která by ráda spadla do stejného ranku, jako Černá legie nebo alespoň WarCraft, s výsledkem však nepřímo úměrným vstupní kvalitě. V prvním případě se to míjí účinkem zcela, i když kolektivním hrdinou je zde jednotka opovrhovaných „padouchů“. V tom druhém už autor boduje lépe, ovšem na úspěšnost slavné herní série to dle počtu prodaných kusů dotáhnout nedokázal. Orkové, které nám tradiční klišé žánru zafixovalo jako odporná, zlá stvoření, zde dostali prostor jako ostřílení hoši, všemi nenávidění a zavrženíhodní, zrozeni pro nikdy nekončící boj. Přesto - anebo právě proto - mající své vlastní cíle, vize a sny o svobodě. Stan Nicholls sice nenapsal hlubokomyslný příběh s poselstvím pro generace příští, ale to snad od tohoto oddechového čtiva nikdo ani nečekal. Jinak je tu ale vše, co má správná řežba mít - partu sympatických křiváků, nějakou tu vanu krve a férový poměr dialogů vůči popisům. Taky nečekaně solidní zápletku, končící bohužel uprostřed slova. Verdammt.... celý text
Taltos
2006,
Steven Brust
Je důležité upozornit, že Taltos se chronologicky odehrává ne po jedničce (Jhereg) ani po dvojce (Yendy), ale před nimi. Vlad si právě vydobyl vlastní území a hezky zčerstva se snaží zapadnout do záludných i výnosných vod zločinu, přičemž jeho dráha profesionálního zabijáka teprve začíná. Jenže jestli jste četli předešlé díly, přibližně od strany třicet vám bude naprosto jasné, o čemže to Steven Brust hodlá psát. Naneštěstí i to, jak příběh ukončí, takže co se zápletky týče, příliš překvapení fanouškům série neposkytne. Co autor v předchozím románu nastínil několika málo větami, zde roztáhl na dvě stě stran. Díky tomu má kniha paradoxně šanci zaujmout spíše nové čtenáře, než ty, co do vlaku naskočili už s prvním dílem, protože ohledně stylistiky je to pořád stejná písnička. Líbivá pro svou zábavnou jednoduchost, ale ničím výjimečná a tak velmi snadno zapomenutelná. Pozitivní ovšem je, že příběhu se tentokrát vyhnuly expresionistické větné kreace, nad kterými dříve zůstával rozum stát.... celý text
Jhereg
2002,
Steven Brust
Živit se jako nájemný vrah nijak zvlášť neladí s morálkou, ale když žijete ve světě ovládaném tyranskými Dragaerany, není to zas tak špatná práce. Obzvláště když většina vašich cílů jsou právě Dragaerané. Nečekané zakázky ovšem vždycky znamenají nějaké problémy - a tentokrát problémy hrozí přerůst v pořádný masakr, kdy pojem „spokojený“ znamená mrtvý. V tom lepším případě. Americký spisovatel s kapkou maďarské krve stvořil sympatického hrdinu, který si se svým věrným kamarádem dráčkem (a teď v tom nehledejte žádnou metaforu) skoro každých pět stránek vyměňuje ironické poznámky. Přičtěte nenáročnou zápletku s rychlým dějovým spádem, nulové zabředávání do komplikovaných popisů či psychologických rozborů a povedený společenský systém. Vyjde vám sice průměrná, ale jinak příjemná fantasy na jeden dva večery. Pro někoho možná málo, ale jako chvilkové odběhnutí od velkolepých majstrštyků přesně tak akorát.... celý text
