ulrychard
přečtené 40
Italské listy
1970,
Karel Čapek
Italské listy jsem si koupil v před-dovolenkovém nadšení a s naivní představou toho, že se bude jednat o milé, lehké čtení. Mýlil jsem se. Čapek sice uvádí, že dílo nelze považovat za cestopis, avšak oproti jeho ostatním cestám, listům a obrázkům cestovatelsky-popisný element jako by neexistoval. K věcem přistupuje pesimisticky, někdy až s opovržením, což mohlo být dáno jeho ambivalentním rozpoložením v té době. Do Itálie “utíká před volbou mezi jeho budoucí manželkou Olgou Scheinpflugovou a Věrou Hrůzovou. Kdo ví. Nicméně je nutné ocenit jeho schopnost popisu každodenních, na první pohled nezajímavých a samozřejmých, činností a věcí, kterých si všímá. Pokud toužíte po tematickém čtení na nějaké Italské pláži, radši hledejte dál, ať nejste tak zklamaní jako já. Nebo vůbec nejezděte do Itálie a dopřejte si výlety po České republice s Obrázky z domova, cestu do Anglie s tamějšími listy, nebo jednotlivé scény z Obrázků z Holandska.... celý text
Flora
2024,
Jonáš Zbořil
Většinou nečtu nově vydané knihy, čistě z důvodu, že mě nezajímají. Flora od Jonáše Zbořila tohle změnila a dala mi naději, že současná česká literatura není úplně ztracená. Na knihu jsem náhodou narazil na internetu a velmi mě zaujala svým námětem. Byl jsem příjemně překvapen grafickým zpracováním na úrovni, které doslova přitahuje váš pohled. Děj nechci prozrazovat, ale můžu říct, že jsem nebyl zklamán. Je dynamický a zvláštně uvěřitelný. Jediné, co bych vytknul je délka - myslím, že by Flora zasloužila více stránek - a konec. Ten jak kdyby zbrzdil zmíněnou dynamiku a neposkytl uspokojující závěr děje. Nejsem proti stylu psaní Jonáše Zbořila, naopak se mi líbí způsob popisu v některých pasážích, ale úplně nerozumím členění stránek, které často nejsou celé popsané a jaksi trhají koherenci narativu. Postavy jsou uvěřitelné a myslím, že každý Čech se s nimi do jisté míry setkal. Samotná Flora je zajímavý, nevídaný koncept, který by, jak jsem již zmínil, zasloužil delší zkoumání. Předchozí věta je trochu zavádějící, protože sám Zbořil odkazuje na pohádku o Otesánkovi, avšak nejedná se o stejnou věc. Stejné platí o Stepi a dějové lince s Ivanou a její minulostí. Naplnila Flora má očekávání? Absolutně ano, byl jsem příjemně překvapen. Prozaická prvotina Jonáše Zbořila je velmi povedené dílo svítící jako maják mezi spotřební „literaturou“, která zabírá regály knihkupectví podobně jako Flora zabírá vše živé okolo sebe.... celý text