Valyk přečtené 97

Pravidla moštárny 2008, John Irving

Znáte ty typy lidí, kteří vypráví a vypráví, že to nebere konce? Tak pokud se pouštíte do této knihy, připravte se na setkání.... Ale zase se naučíte bravůrně používat gynekologické zrcátko a provádět kyretáž, čili "výškrab". Pokud toto patří mezi vaše záliby, pak hurá do Pravidel moštárny. Abych ale řekl pravdu, mně se ta kniha docela líbila, a to nikoliv z důvodu získané kvalifikace se zrcátkem. Téma legálnosti nebo spíše morálnosti potratů se může dnes zdát trochu okoralé ale po přečtení knihy uznávám, že ne tak úplně. Knížka má takovou retro atmosféru meziválečného období a tehdejšího fungování sadařství. Postavy mně osobně připadaly trochu nereálně vymodelované a nejsem si jistý, jestli je hlavní myšlenka tohoto rozsáhlého románu - tedy uplatnění opuštěných sirotků v třicátých letech minulého století - něčím aktuální. Každopádně dejte po přečtení vědět, jestli vám víc unfér přišlo zplození Angela nebo ty zářezy o počtu navazujících souloží. Jen bych ještě dodal, že film, asi i díky jiným možnostem, vykreslil atmosféru celého příběhu podle mého mnohem více melancholicky.... celý text

Zámek 1997, Franz Kafka

Tohle samozřejmě není knížka na pláž. Ostatně je v ní i dost sněhu. Zámek je hluboká fikce. Většina událostí a rozhovorů má symbolický význam, jenž není na první pohled k rozeznání. Kostra příběhu je v celku jednoduchá. Vesnice, škola, dvě hospody, zámek a pár postav. Těch pár postav ale funguje v jakémsi uměle vykonstruovaném prostředí, jemuž dominuje svět úředníků, tajemníků a jejich pomocníků, kdy i ten poslední pomocník pomocníka tajemníka má nesrovnatelně vyšší moc, než obyčejný člověk. Jak říkám, je to fikce. Na mě ovšem toto dílo nepůsobilo jako výsměch úřadům, ani jako manifestace proti jejich moci. Podle mě si Kafka svět úřadů půjčil jen jako podklad pro své absurdní drama.... celý text

Kruh 2004, Kodži Suzuki

Zajímavá kniha. Chvílemi mi stylem připomínala Murakamiho magický realismus. Příběh je od počátku do konce napínavý. Nenašel jsem sice nějakou hlubší myšlenku, ale o to více jsem byl spokojen s psychologií postav, které autor docela úspěšně staví do kriticky vypjatých situací. Oceňuji také sebevědomou stručnost, neokázalé ale přesto výstižné vyobrazení prostředí.... celý text

Muži, kteří nenávidí ženy 2008, Stieg Larsson

Tuto knížku pokládám za obsahově nechutný, umělecky hluboce podprůměrný, zdlouhavý a nudný brak. „Uvařila kávu a donesla ji na stůl“ lze napsat jako já – jednou větou, nebo jako autor – jednou kapitolou. Co je správnější za situace, kdy tato informace (káva na stole) nemá žádný jiný význam? Postavy: jejich propracování je povrchní, jejich jednání je nepřesvědčivé a kýčovité – chodí rozjímat na břeh moře, posedávají u zahradních stolků, chodí si cílevědomě zaběhat, usínají vysílením a dělají jiné za srdce beroucí aktivity. Z dialogů hlavních protagonistů jsem měl většinou pocit trapnosti. Styl jakým autor prezentuje "strategii" Vangerova koncernu připomíná lidové chápání kapitalismu v osmdesátých letech minulého století; rok vydání knihy je ovšem 2005. Celá atmosféra knihy je zvláštním způsobem zatuchlá. Nepokrytá reklama dělala blbce jak z postav, tak ze mě. Názvy počítačových programů, značky běžných zařízení…. Už jsem jen čekal, kdy bude Salanderová vařit vodu v konvici „Moulinex“ nebo ohřívat jídlo na sporáku „Inesit“. Kriminální zápletka je sice zajímavá, ale opět nepřesvědčivá. Mnoho let pátrá policie a 30 let pátrá jeden nadšenec po zmizení Harriet, aby nakonec hlavní hrdina přišel na stopu pomocí materiálu, jehož prohlédnutí by asi napadlo každého průměrného detektiva. Nejsem žádný puritán, ale i sexuální vražda může být popsána nějak zajímavě, ne jen ubohým výjevem nechutného násilí. Sexuální násilník II., vyobrazený jako zvrhlý intelektuál, na mě působil spíš jako těžko představitelný idiot. No a to směšné prznění uvnitř rodiny přišlo naštěstí až ve chvíli, kdy jsem o knížce ztratil všechny dřívější iluze, takže už mě nemohlo více znechutit. Milénium - časopis, okolo kterého se asi točí celý svět.... k smíchu. Já vlastně ani nevím, proč jsem to dočetl až do konce. Snad za tím stál ten zpočátku nadějný cuckold trojúhelník Eriky, jejího manžela a Blomkvista. Bohužel na rozvinutí této asi jediné zajímavé myšlenky už po všech těch zvrhlostech nezbyla autorovi fantazie.... celý text

Vladař na scéně 1990, Robert Merle

Richie1 v komentáři níže uvedl shrnutí 4. dílu fresky velice výstižně a v podstatě není co dodat. Já na doposud přečtených dílech 1 - 4 obdivuji nádherný a barvitý archaický jazyk, vtip a inteligenci. Dovolil bych si k tomuto dílu sice poněkud obsáhlejší, ale podle mého výstižné ukázky: ""Vzácný pane," pravil Miroul, kdyžtě narýsoval S na obou stranách břichaté, "kterak se nazývá dopis, v němž se laská ten, kdo vás chtěl pokousat?" "Captatio benevolentiae."" ""Zaro," pravila Gertruda, "bylo by ti libo přinést sem malého Alexandra, vidím, že se pokakal." "Nikoliv madame!" pravila Zara, zvedajíc do výše krásné ruce. "Je všecek pokakaný, nemohla bych se ho dotknout, ba ani se k němu přiblížit, tak mi ten zápach smrdí! Madame, žaludek se mi obrací!" "Matka si na to ovšem zvyknout musí," pravila Gertruda. "Z té příčiny jsem nechtěla být matkou, madame, neboť na těch věcech je vše nechutné: ohavná zvířeckost mužova, ošklivost těhotenství, utrpení při porodu, novorozeně, kteréž by zajisté bylo roztomilé se svými tvářičkami, nevinnýma očima a roztomilým tělíčkem nebýt pohříchu toho, že bez přetrží pod sebe kadí a ščí. Aj!" pravila přikládajíc si ruku k ústům, "div nezvracím, toliko když si to představím, tak si to všechno ošklivím!" "Zaro," pravila moje Angelina, kteráž jsouc chotí lékaře, hodlala dát o tom zaznít hlasu rozumu, "to je přec poplatnost přírodě. Ty sama jsi jí v tom podřízena." "Než nikdo mě přitom nevidí! A činím co nejrychleji mohu! A všecka zahanbena, že ty ohavnosti a ty zápachy mohou ze mne vycházet! Pro smilování, já se poté myju a voním, tak je mi to vše odporné! Budiž ještě u mužů, kteříž jsou od přirozenosti hrubí! Leč nebylo by bývalo možné nastrojit tyto věci jinak u našeho pohlaví, kteréž je svou povahou o tolik útlejší a jemnější?""... celý text

V pekle plynových komor 2010, Shlomo Venezia

Kvantová teorie nikoho nezabije 2010, Marcus Chown

Připojuji se ke komentáři, který níže výstižně uvedl koubin007. Cítím to tak, že mi v hlavě vevstaly nové a nové otázky. První část knihy vysvětlující atomy jsem pochopil. Druhá část, která se věnuje vesmíru, je sice evidentně psaná ve snaze o přiblížení relativity široké veřejnosti, ale přesto se podle mě autorovi nepodařilo to, co si dal za cíl. Já teorii relativity prostě nepochopil. Časoprostor je pro mě nadále neuchopitelnou představou. Umím si ale díky druhému dílu představit, že za vesmírem je myšlenka....... celý text

Příběh z dolního města na řece 1984, Jasunari Kawabata

Jméno růže 2007, Umberto Eco

Vedle moudrostí platných na věky jsem si cenil i propracovaného kontextu dávno překonaných náboženských dogmat. Tato kniha nepropaguje Boha, nepodává svědectví o něm, ale ani jej nepopírá. Je mnohoznačná, jak píše překladatel do češtiny Zdeněk Frýbort, ale nikoliv nejasná. Mě osobně vedla k mnoha zamyšlením nad středověkem, nad příčinou a následkem, nad "prima causa efficiens". Nečekejte žádnou jednoduchou materii vedoucí k rychlému poznání. Myšlenka i příběh z ní stvořený jsou vyjádřeny poměrně alegoricky. I když některé pasáže jsou jasné a nezaměnitelné.... Nakonec, čtenáři mého komentáře, posuď sám na základě následujících citací: "Korán, bible nevěřících, zvrácená kniha... Kniha, která obsahuje moudrost odlišnou od moudrosti naší. Chápeš asi, proč ji uložili sem, kde jsou lvi a stvůry. (...) Tato zóna zvaná LEONES obsahuje knihy, které zakladatelé knihovny považovali za knihy lží." Řeč opata k Budově opatství, když vysvětluje koncepci její stavby, která přejímá zlatou reguli (svatou trojci): "Trojice, tři byli andělé, kteří navštívili Abraháma, tři dny strávil Jonáš v břiše velryby, tři dny Ježíš a Lazar strávili v hrobě, třikrát Kristus požádal otce svého, aby od něho odňal kalich hořkosti, třikrát poodešel, aby se pomodlil s apoštoly. Třkrát ho Petr zapřel a třikrát se objevil po vzkříšení." Nebo tohle: "Obávej se, Adsone, proroků a těch, kdož jsou ochotni zemřít za pravdu, protože obvykle nechají spoustu jiných lidí zemřít s sebou, často před sebou a občas místo sebe." .......ovšem, je tohle ještě jednoznačné a nezaměnitelné? A závěrem trochu humoru: "Přišel do konventu kazatelů a řekl, že ničeho nepojí, nedají-li mu kus kutny bratra Jana, aby ji choval jako relikvii, a když ji dostal, vytřel si s ní zadek, odhodil na hnojiště a pomocí tyče ji válel v lejnu a volal: Běda, pomozte mi, bratři, ztratil jsem na latríně světcovu relikvii!" "Gott ist ein lautes Nichts, ihn rührt kein Nun noch Hier..." Ora et labora!... celý text

Ruka Fátimy 2010, Ildefonso Falcones

Na mě to působí jako by to psal Hurvínek v duchu svých pověstných představ o válce. Neštěstí celé knihy je už v nevhodně zvolené er-formě, která při líčení tak krvavých událostí, jako je tomu v prvních kapitolách, působí v pojetí této knihy emočně úplně vyprázdněným dojmem. Jakoby barbarské vraždění bylo logickou součástí morálky i těch hrdinů, kteří mají být v románu asi pozitivní (Hernando?). Druhým a neméně vadným rysem knihy je strohý a uondaný styl. Člověk čte začátek věty a už ví, co bude na jejím konci. To proto, že je vyprávění nepokrytě schematické. Vynecháte-li omylem stránku, nic se neděje, na další se bude omílat patrně to samé. Látka románu je zajímavá, ale autor (opravdu div, že to není Hurvínek s Máničkou) ji velmi špatně uchopil. Nic do sebe pořádně nezapadá, krutost lidí není ničím vysvětlena, jsou zanedbané motivy (náboženská horlivost?), které by vysvětlily nelidské zacházení morisků s křesťany. Odflinknuté je rovněž vykreslení prostředí a charakter postav, jejichž jednání je nevěrohodné a jejichž a priori určeným vlastnostem může uvěřit jen milovník pohádek. Kdepak, toto není historický román, jen si na něj hraje. Nic se pořádně nedozvíte, nic není zapojeno do širšího kontextu doby a víry, fakta (vyskytující se jen omezeně) jsou jen encyklopedicky zmíněna, jakoby mimo rámec vyprávěného příběhu. Pohříchu špatná výpravnost románu má být asi doháněna ohavně detailním popisem bezhlavých ukrutností na jedné i druhé straně klíčového náboženského sporu. No, dávám dvě hvězdy z jediného důvodu - zvolená látka a jazyk, kterému snadno porozumí poslední uklízečka v knihovně. Prolouskal jsem se až k 11. kapitole a u ní to patrně vzdám, byť na scénu asi přichází Fátima.... celý text

Mé dobré město Paříž 1989, Robert Merle

Třetí díl ságy je rovněž výborný. Děj je strhující a vyprávění o útrapách Petra ze Sioraku v Paříži obsahuje nádherné metafory - ještě vybranější a ještě šťavňatější, než předchozí dva díly. Perfektní je vylíčení Louvru druhé poloviny 16. století a slabošského panovníka Karla IX v něm. Velmi jsem se bavil při hře krále v míčovně. Bartolomějská noc je vrcholem třetího dílu; na mé svědomí, hromské dílo!, jak přesvědčivé je Merleho podání těchto krutých událostí.... celý text

V rozpuku mládí 1989, Robert Merle

Naprosto vynikající kniha. Bylo by velkou škodou, číst ji bez návaznosti na první díl. Oproti prvnímu dílu je v tomto více osobních příběhů a méně faktografického prvku. Ovšem na své si přijdou milovníci obého. Příběh Petra ze Sioraku je vystavěn na základních morálních hodnotách, ale nemoralizuje, nevychovává, jen nabízí prostor k zamyšlení nad základními životními hodnotami, nad kořeny těchto hodnot, jež jsou dle mého věčné. Vynikající jazyk, skvělé vykreslení atmosféry, velmi výpravné pojetí a přesto žádné nudné pasáže - to vše činí z druhého dílu opravdový skvost. A abych nezapomněl na nemálo důležitou vlastnost této knihy - připravte se na vytříbený smysl pro humor a nečekaně silný (a právě tak vkusný) druh erotiky.... celý text

Dědictví otců 1989, Robert Merle

Já říkám: je to naprosto unikátní kniha - a snad i celá první série, kterou hodlám přečíst. Vynikající je jazykem i příběhem. První díl série mě vyloženě nadchnul. O dějovém rámci pomlčím, protože je dostatečně seznatelný z komentářů ostatních čtenářů i dostupných recenzí. Dědictví otců I. je snad první kniha, která mně osobně historii, zde druhou polovinu 16. století ve Francii, podala tak, že jsem se doslova vžil do tehdejšího života. Je psaná způsobem, kdy lze pochopit tehdejší myšlení jednotlivých společenských vrstev a úplně se vcítit do událostí popisované doby, a to nikoliv prostřednictvím strohého popisu dějinných událostí, ale strhujícími životními příběhy.... celý text

Terror 2007, Dan Simmons

Dobře zpracované téma. Terror patří ke knihám s vlastní atmosféru. Pokaždé, když se člověk začte, vtáhne ho ledová pláň nebo zamrzlá arktická pevnina a není snadné se zase odpoutat. Jen mi někdy vadily komplikovaně formulované věty s mnoha vsuvkami. U námořníků se tak nějak očekává hrubší vyjadřování, ale nemusí být doufám nutně bezduché, což zde bohužel mnohdy bylo - vadilo mi, pokud se tohoto (autorského) přehmatu dopouštěl sám kapitán, a nemám na mysli jen každou chvíli něčí "stažený šourek". Celkem 648 stran... Ano, místy jakoby se Simmons snažil děj na zamrzlých lodích něčím natáhnout, a to i za cenu poněkud nudného exkurzu do minulosti námořníků. Některé kapitoly jsou zdlouhavé, příliš podrobné či rozvláčné. Celkový pohled na tuto knihu mám ale pozitivní. Oceňuji reálie z předlohy, věrohodně vymyšlený příběh i velice podmanivé zpracování, a konečně i závěrečné eskymácké defilé. Jo a ještě něco zdánlivě možná nepodstatného. Nedozvěděl jsem se, jak se Mlčenlivá a posléze i její společník v arktickém prostředí umývali, což bych při všech detailech jejich vztahu a vzhledem k rozsahu knihy tak nějak očekával.... celý text

Kafka na pobřeží 2010, Haruki Murakami

Po přečtení prvních deseti stránek jsem věděl, že mě od Murakamiho čeká opět opravdová literární lahůdka. Díky jeho Norskému dřevu mě již nezaskočilo, že má patnáctiletý kluk vnitřní hodnoty, myšlení a postoje zralého člověka. Celá kniha je vlastně alegorie plná metafor. Podkladem jsou ovšem reálné příběhy několika hrdinů, jejichž osudy se mají někde protínat. Některé se protnou, jiné ne. Některé se protnou dokonce za jakousi oponou reálného života (na onom světě?). Bavila mě mnohoznačnost významu událostí, kdy si každý musí ten správný nebo alespoň autorem zamýšlený dosadit. Koncepčně je kniha do první poloviny tvořena zápletkou a od počátku druhé poloviny se odehrává postupné rozuzlení. V druhé části jsem si připadal jako před téměř hmatatelnou myšlenkovou sítí, jejíž spletitost tvořenou z příčin a následků nejsem schopen pochopit. Když už jsem měl pocit, že niť vede jednoznačně od jednoho uzlíku ke druhému mně nadohled, ukázalo se, že vede k úplně jinému. Nakonec jsem si přeci jen udělal svoji představu o celkovém tvaru té sítě. Je mi ale jasné, že někdo jiný splete celou síť do úplně jiné a přitom rovněž celistvé a smysluplné struktury. Snad právě v tom spočívá velké kouzlo této krásné knihy. Rozvolněnost možných závěrů o roli jednotlivých postav vede podle mého k tomu, že někdo může mít opravdu slečnu Saeki za matku Kafky, což samozřejmě poněkud kazí dojem z dobrodružství o jeho spolknutém spermatu; jiný může pokládat pana Óšimu za člověka spolčeného s „oním světem“, pana Nakatu za Charóna nebo samotného Kafku za zesnulého přítele slečny Saeki. Bůh ví, jak je to správně….... celý text

Proces 2005, Franz Kafka

Nejsilnější stránkou Kafkova nedokončeného Procesu je podle mého humor. Není snadné tvořit humor na pozadí těžké, temné atmosféry příběhu, ale Kafkovi se to povedlo výborně. Přečetl jsem doposud jen dvě knihy, u kterých jsem se chvílemi i hlasitě smál. Byl to Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha a Proces. Srovnání s Donem Quijotem by jistě snesl i Kafkův zcela unikátní, skvostný jazykový styl. V perfektně vystavěném příběhu se Kafka nezaobírá zdánlivě důležitými údaji o tom, kde se děj odehrává, jak se jmenují či jak vypadají jeho postavy. Soustředí se však velice komplexně na niterné důsledky doléhání fiktivní, obludné a absurdní soudní mašinérie, která je s to zcela pohlit lidský život ještě dříve, než je vydán verdikt. Při čtení je třeba mít se na pozoru, protože do děje už tak těžko uvěřitelného vstupují jakési horečnaté sny, které ještě více podtrhují bezútěšnou situaci z neznámé příčiny obžalovaného pana K.... celý text

Norské dřevo 2005, Haruki Murakami

I když Tóru skoro nemluví, přesto je jeho prostřednictvím sděleno mnoho. Psychologie postav je v tomto Murakamiho vynikajícím díle úchvatná. Sex, který je propleten (přímo i skrytě) do mnoha různých situací, není zdaleka nespoutaný, jak se popisuje zde v "přebalu" knihy, ale spíše syrový, nedozrálý, avšak o to více horečnatý. Norské dřevo je kniha přesně určená těm, kdo hledá zamyšlení, neotřelé životní postoje, svobodné, předsudkem nezatížené o to však složitější životní cesty. Životům hrdinů zjevně chybí pevné vnitřní body, což je na jednu stranu osvobozuje, ale zároveň vnitřně ničí.... celý text

Smrt je mým řemeslem 2005, Robert Merle

Věrohodný pohled na věc z druhé strany. Cítil jsem tu obecně známou souhru německé nátury, dobových okolností a hospodářské situace - prostě hlavní faktory nástupu nacismu a posléze konání zvěrstev 2. sv. války. Konec (soudní proces) se mi moc nezdál. Byl popsán tak, že vůči Langovi panoval příliš zaujatý postoj. Nikdo ať mě nepodezírá ze schvalování čehokoliv, ale jestliže se celou knihou vykresluje povaha člověka, získáte k němu nějaký vztah, takže jsem mu na konci přál spravedlivý proces.... Samozřejmě se musí čtenář připravit na otřesné scény z Osvětimi.... celý text

Muž, který sázel stromy 2006, Jean Giono

1Q84: Kniha 1 a 2 2012, Haruki Murakami

"Hohó! tak tohle je fakt kniha", pronesl komik. "Hohó!" vpadlo sborem zbylých šest Little People. 1Q84 (kniha 1 a 2) je nepochybně literární skvost, který si dočasně pronajal všechen můj volný čas. Že tomu tak bude, to jsem tušil už při Janáčkově symfonietě. Napínavý děj, prolínání docela věrohodných příběhů Tenga a Aomame, mysteriózní atmosféra, mnoho podnětů k zamyšlení, neuzavřené mikropříběhy, jež každému nechávají prostor pro vlastní dokončení (anebo ponechání tak). Prostě perfektní kniha. Někdo se pozastavuje nad zdlouhavostí, ale já myslím, že každá věta je přesně na svém místě a rozsah je známkou důslednosti příběhu. Oceňuji realistické vyobrazení přechodu do světa 1Q84. K večeru jsem míval nutkání podívat se na nebe - neuvidím tam proboha dva měsíce? Bohužel se čtenář až do konce knihy nedozví,........, no,....jak to vlastně dopadlo s tím fikusem. Takže, vážení Little People, jsem (nejen na vás) zvědav ve třetí knize.... celý text