Vázanka1
přečtené 24
Podruhé dnes už vychází slunce
2021,
Jan Hofírek
Dovolím si reagovat na hodnocení uživatele knih-o-mol, se kterým nelze v jeho plné šíři souhlasit. Dovolím si zároveň pro podložení svého tvrzení citovat z knihy Chrám plný květů, kde je z překladů Antonína Límana patrné, že například sám zakladatel formy, Macuo Bašó, v komentáři tolik zatracovaný "egocentrismus" neodsuzoval, sám podobná haiku psal, viz následující texty: Z Eda nesu na vějíři malý suvenýr - horský vánek z Fudži Můj letní plášť - ještě jsem nevychytal všechny vši Jak měkkýš se skořápkou škeble loučím se s podzimem Ve zmíněném komentáři citovaný text Ivana Wernishe je jako příklad dobrého haiku naprosto nevhodný. V haiku jde o zachycení přítomného okamžiku, o zachycení skutečnosti. Pomocí tohoto útvaru lze tedy zachytit jen to, co je možné postihnout pomocí smyslů. Jen to, co je reálné. Pravdivost tvrzení je jednou ze základních požadavků na formu. Hluchavky nemají nožičky, v této literární formě tedy není možné napsat, že se kvítka hluchavek seběhla. Kde naopak souzním s hodnocením výše uvedeného uživatele, je výtka k poměrně časté dopovězenosti textů. Aby forma zůstala živá a čtenářsky zajímavá, je žádoucí odlišný přístup, různost prostředí a rozmanitost stylů psaní jednotlivých autorů. V tomto ohledu vysoce hodnotím smysl pro humor ve zkratce zachycený v textech Jana Hofírka. Přikládám výběr několika vynikajících haiku, s pomocí kterých bych chtěla knížku doporučit k přečtení: Bezvětří - ze strniště odcházejí plačící děti Výkřik sestry - v čekárně se zvedl pan Další Túú tú Túúú tú - od radnice odjíždí kolona aut Srpnová noc - už nevím co si ještě přát... celý text